Karlovy Vary - kostel sv. Ondřeje

Původně pozdně gotický kostel nechal postavit neznámým mistrem v roce 1500 loketský komoří Stefan von Branden na terase na příkrém pravém svahu údolí říčky Teplá ležící mimo tehdejší hranice města Karlovy Vary (Karlsbad). Kostel byl vystavěn za tzv. Ostrovskou branou, která stávala na konci Ostrovské uličky, dnešní Ondřejské ulice, tehdy ještě málo zastavěné. Pozdně gotický kostel, doplněný opěrnými pilíři podle dobových vyobrazení kryla původně vysoká strmá gotická střecha se sanktusovou vížkou, nahrazenou koncem 18. či na počátku 19. století mladší zvoničkou. Stěny kostela bývaly prolomeny úzkými hrotitými okny. Zakladatel kostela následně daroval špitálu sv. Ducha peníze na jeho údržbu. Kolem kostela vedla cesta na Šibeniční vrch (Galgenberg) nad městem a odsouzencům na jejich poslední cestě vyzváněl zdejší zvon. Po epidemii, která postihla město, byl po nařízení Josefa II. o zrušení hřbitovů ve vnitřním městě, roku 1784 ke kostelu přeložen městský hřbitov, který se původně rozkládal u farního kostela sv. Máří Magdalény. V letech 1840-1841 byl kostel upravován a částečně empírově přestavěn. Roku 1840 byla tehdy také přistavěna patrová sakristie s márnicí a místností pro hlídače hřbitova v přízemí. Při této přestavbě byla také obdélná, půlkruhově zakončená okna. Bohoslužby se v kostele konaly jen zřídka, mše sváta byla pouze jednou ročně na svátek sv. Ondřeje 30. listopadu. Sakrální stavba plnila spíše funkci hřbitovního kostela. Na zdejším hřbitově se pohřbívalo až do roku 1864, kdy byl založen nový hřbitov v Drahovicích. Hřbitov u kostela sv. Ondřeje se 76 hroby poté ztratil svou funkci a v roce 1911 byl zrušen a přeměněn na veřejný park, zvaný dnes Mozartovy sady, ve kterém se zachovaly náhrobky význačných osobností. Po druhé světové válce byl kostel zrušen a jeho uživatelé se často střídali. V 60. letech 20. století měly být v bývalém kostela shromážděny zachráněné plastiky ze zbořeného kostela sv. Wolfganga ze zaniklého města Doupov ve Vojenském újezdu Hradiště. Během 80. let 20. století byl sejmut vrcholový kříž z věžičky a v interiér kostela byl přeměněn na vinárnu s restaurací. Po roce 1989 se kostel vrátil původnímu vlastníku, Římskokatolickému děkanskému úřadu v Karlových Varech, a mohly být zahájeny nezbytné kroky k záchraně stavby. Roku 2005 byl kostel převeden do vlastnictví Řeckokatolické církve. V letech 2005-2009 proběhla celková rekonstrukce kostela za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje. Kostel byl také vybaven novým inventářem.

Původně pozdně gotický jednolodní kostel na půdorysu nepravidelného lichoběžníku s neodsazeným trojboce uzavřeným presbytářem, krytý nízkou valbovou střechou z pálené krytiny s oplechovanou barokní sloupkovou zvoničkou s cibulovou bání. Při západní stěně lodi stojí mladší patrový přístavek z roku 1840 se sakristií v patře a márnicí v přízemí. Vnější stěny kostela jsou v pozdně empírové úpravě. Vstupní průčelí kostela, obrácené směrem k městu, s obdélným vchodem a v nadpraží s půlkruhovým oknem v ose je završen nízkým klasicistním (empírovým) trojbokým štítem. Podélné stěny kostela jsou prolomeny po jednom úzkém obdélném, polokruhově zakončeném okně. Stejná okna jsou umístěna také v boční a závěrové stěně presbytáře. Vnitřní prostor kostela je plochostropý. Nad prostorem vchodu je umístěna zděná kruchta tvořící obloukem završenou předsíň.

Vnitřní zařízení kostela z let 1840-1841 tvořil původně dřevěný barokní portálový hlavní oltář se sloupy po stranách. Uprostřed oltáře býval zavěšen oltářní obraz sv. Ondřeje na kříži, zářícími barvami na tmavém pozadí, ve stylu španělského malíře José de Ribera, který býval chybně připisován Leonardu da Vinci či Petru Brandlovi. Později byl obraz přechováván v muzeu. Průzkum a popis obrazu pochází však již z doby před rokem 1825. Heinrich Meyer však v dopise Johannu Wolfgangu von Goetheovi ze dne 17. června 1825 odmítl autorství Leonarda da Vinci a připisoval ho některému z mistrů italské školy v Boloni. Pravděpodobně se však jednalo o zdařilou kopii neznámého malíře z okruhu Francesca de Ribalto nebo jeho žáka. Kopie pochází ze 17. století a byla znovu objevena karlovarským malířem Wilhelmem Schneiderem. Dále v interiéru kostela bývaly malé barokní varhany 1. poloviny 18. století o rozměrech jednoduché skříně pouhých 80x80x50cm a rozsahu tři čtvrtě oktávy s píšťalovým prospektem a ručním pákovým měchem na horní ploše skříně. Patrně někdy po druhé světové válce však bylo vybavení interiéru kostela odstraněno.