Karlovy Vary - pomník Bedřicha Smetany

Volné sdružení pro postavení pomníku zakladatele české národní hudby a skladatele Bedřicha Smetany (1824-1884) vzniklo ve městě Karlovy Vary (Karlsbad) teprve v roce 1934, ačkoliv pražská Společnost Bedřicha Smetany se ustanovila z podnětu Umělecké besedy již v roce 1909. Podnět k ustanovení spolku dal v roce 1934 dlouholetý lázeňský host, vrchní soudní rada Dr. Antonín Pospíšil z Čáslavě, který byl hlavním činitelem při uskutečnění prvního českého koncertu v Karlových Varech dne 19. července 1933 v Poštovním dvoře, kde na pořad pravidelného středečního symfonického koncertu dirigent Robert Manzer zařadil výhradně skladby Dvořákovy a Smetanovy. Koncert tehdy poslouchalo na 2000 lázeňských hostů. Právě tento úspěch vedl městskou radu k vyslovení souhlasu se stavbou pomníku Bedřicha Smetany. Antonín Pospíšil poté dlouhé léta zastával funkci jednatele sdružení. Dne 13. ledna 1936 se stalo z volného spolku řádné Sdružení pro postavení pomníku Bedřicha Smetany v Karlových Varech, do jehož předsednické funkce se podařilo získat tehdejšího prezidenta České akademie věd a umění skladatele Josefa Bohuslava Foerstera, členy byli např. pěvkyně opery Národního divadla Gabriela Horvátová, dirigent Robert Manzer a mnoho dalších osobností kulturního a veřejného života. Sdružení vyvíjelo mnohem větší úsilí než Společnost pražská. Již od poloviny 30. let 20. století se v lázních pořádaly nejrůznější akce a sbírky. Zapojil se do nich např. také karlovarský lázeňský orchestr, který uspořádal ve prospěch vybudování pomníku několik koncertů. Jeden z nich se pořádal dne 5. července 1935 pod patronací ministra Karla Kramáře. Vedle lázeňského orchestru se na něm podílel pražský koncertní pěvec Váša Chmel a člen Velké operety v Praze Jára Pospíšil s nimiž spolupracoval Ladislav Vachulka. Za jeho klavírního doprovodu zpívali pěvci sólově i v duetu. Tehdy zde vystoupilo také Volné pěvecké sdružení z Čáslavi se svým sbormistrem Antonínem Pospíšilem. Na závěr pořadu zahrál lázeňský orchestr pod taktovkou Roberta Manzera předehru k opeře Prodaná nevěsta a symfonickou báseň Blaník Bedřicha Smetany. Do vypsané veřejné umělecké soutěže na stavbu pomníku se přihlásilo 58 prací, z nichž porota za předsednictví Dr. Zdenka Wirtha, ve které zasedli zástupci všech významných uměleckých spolků i hudební historikové, uznala tři návrhy, jejichž autoři, akademičtí sochaři Josef Wagner, prof. Otakar Španiel a Karel Kotrba, byli vyzváni k užší soutěži s uzávěrkou dne 31. března 1937. Modely pomníků byly tehdy rovněž vystaveny v Praze na Příkopě. Porota nakonec ve shodě s názory veřejnosti návrh spoluautorů akademického sochaře Josefa Wagnera, profesora Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze a architekta Aloise Wachsmanna, který však následně během druhé světové války zemřel. Spolupráce na pomníku byla poté svěřena architektu Pavlu Smetanovi, rovněž profesoru Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze. Souhlas s vybranou prací zaslala z Badenu, kde tehdy žila, také dcera Bedřicha Smetany, Božena Gráfová. Návrh pomníku skladatele spíše intimního charakteru harmonicky začleněného do krásného přírodního prostředí v blízkosti Poštovního dvora schválili již v roce 1938 také zástupci města. Téhož roku byl proto v ateliéru akademického sochaře Josefa Wagnera odlit sádrový model pomníku a na jeho základě se karlovarskému Sdružení ve stejném roce podařilo postavit maketu pomníku na místě, které pro stavbu věnovala karlovarská městská rada. Rozpočet nákladů na realizaci pomníku se tehdy pohyboval ve výši 208 tisíc Kč, přičemž sdružení mělo na kontě již 190 tisíc. Další politické a válečné události zabránily realizaci projektu. Hned po skončení druhé světové války pokračovaly přípravy na postavení pomníku za změněných politických a kulturních podmínek, kdy se Smetanovo dílo stalo rovněž pevnou součástí repertoáru Karlovarského symfonického orchestru. Iniciativy se opět ujal Dr. Antonín Pospíšil, který spolu s Josefem Bohuslavem Foersterem získal i podporu tehdejšího rezortního ministra informací Václava Kopeckého. Ještě v roce 1945 přispělo ministerstvo částkou 350 tisíc Kčs na provedení pomníku. Výrazně se v celém projektu angažovala i Místní správní komise Karlovy Vary, zastupující Městský národní výbor, která v červnu 1946 jmenovala do výboru Sdružení Ladislava Kozáka, přednostu Stavebního úřadu v Karlových Varech a kulturního referenta Bohumila Dvořáka. Národnímu výboru se rovněž podařilo vybrat na odlití bronzové sochy 12 q barevných kovů, což jistě nebylo v době nedostatku jakýchkoliv kovů a dalších strategických surovin v poválečných letech vůbec jednoduché. Již 8. srpna 1946 byl slavnostně položen základní kámen budoucího pomníku. Slavnost, která se konala pod záštitou tehdejšího ministra školství a osvěty Jaroslava Stránského, však musela být pro zcela nepříznivé počasí přesunuta z plenéru na Mlýnskou kolonádu. Tam za účasti ctitelů Smetanova díla, zástupců úřadů a mnoha hostů program pokračoval. Zásadní projev, kromě několika dalších, pronesl v roli hlavního řečníka tehdejší ředitel Československého rozhlasu, významný hudební vědec Dr. Mirko Očadlík. Mezi proslovy zaznívaly hudební vložky v provedení Karlovarského symfonického orchestru, který následně uskutečnil rovněž odpolední koncert. Večer se v divadle konalo slavnostní představení Smetanovy opery Dalibor, které řídil tehdejší dirigent lázeňského orchestru Josef Bartl. V rámci oslav prvního položení základního kamene pomníku dne 20. července 1947 zazpíval karlovarský Hlahol pod vedením dirigenta Josefa Bartla doprovázený Karlovarským symfonickým orchestrem Smetanovu kantátu Česká píseň. V roce 1949 si Karlovy Vary připomněly 125. výročí Smetanova narození. Oslavy se konaly dne 8. května v sále hotelu Pupp za spoluúčasti pražského a karlovarského Hlaholu a koncertem vokální hudby na lázeňské kolonádě pokračovaly ještě druhý den. Objevovaly se zprávy o brzké realizaci projektu, ale ve skutečnosti se práce opožďovaly. Dne 10. června 1949 odlil K. Barták z Prahy první část pomníku, pravou ruku, a právě ve stejný den zemřel Dr. Antonín Pospíšil. V rámci Smetanova hudebního máje, který ve spolupráci s Karlovarským symfonickým orchestrem připravil tehdejší jednotný národní výbor, byl v neděli 4. června 1950 v odpoledních hodinách za velké účasti místních obyvatel i lázeňských hostů (asi 300 až 400 lidí) pomník Bedřicha Smetany slavnostně odhalen. Místo tehdejšího ministra školství Zdeňka Nejedlého přijela do Karlových Varů jednatelka Smetanovy společnosti Anna Patáková, která přednesla hlavní projev, jenž se nesl, stejně jako úvodní slovo kulturního referenta jednotného národního výboru A. Duška, již výlučně v duchu frází vládnoucího politického režimu: „…době, kde desetitisíce našeho lidu po prvé vlastně získávají přístup k jeho dílům operním i symfonickým, kdy slavnosti Smetanovy po všech krajích republiky stávají se součástí našeho státního, osvětového a kulturního plánu a kdy dílo Smetanovo spolu s dílem Jiráskovým a Boženy Němcové vytyčuje dělnická třída v čele s Komunistickou stranou Československa na svůj štít, jako cíl kulturní i program.“ Slavnosti byl přítomen rovněž zástupce tehdejšího Svazu československých skladatelů Boleslav Vomáčka, který pomník odhaloval. Při samotném aktu odhalení zazněly fanfáry ze Smetanovy Libuše. Na slavnosti nechyběli ani příslušníci Smetanovy rodiny ani známý tenorista Jára Pospíšil, syn někdejšího horlivého iniciátora pomníku. Krátkou dvouminutovou řeč pronesl za rodinu také vnuk Bedřicha Smetany, Ing. Zdeněk Heydušek. Slavnost doplnil krátkým vystoupením karlovarský Hlahol pod vedením prof. Oty Čermáka, který zazpíval dvě Smetanovy sborové skladby: „Sláva tobě, velký synu, sláva“ a populární „Věno“.