Úvod > Architektonické památky > Karlovy Vary - rozhledna Diana
Karlovy Vary - rozhledna Diana
Cihlovou rozhlednu s dřevěným krytým ochozem nechala vystavět karlovarská městská rada v letech 1913-1914 při nové výletní restauraci na turisty oblíbené Výšině přátelství vypínající se nad lázeňským centrem města Karlovy Vary (Karlsbad). Stavební práce provedla firma Františka Fouska podle návrhu architekta Antona Breinla. Dokončená rozhledna byla následně dne 27. května 1914 slavnostně zpřístupněna veřejnosti. V letech 1994-1997 byla provedena celková rekonstrukce vyhlídkové věže.
Objekt: cihlová rozhledna s krytým dřevěným ochozem
Typologie: rozhledny
Kategorie: architektonické památky
Obec: Karlovy Vary (Karlsbad)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: na Výšině přátelství nad lázeňským centrem města
Nadmořská výška: 562,2 m n. m.
GPS: 50°13'8.374"N, 12°52'19.988"E
Období vzniku: 1913-1914
Architekt: Anton Breinl
Stavitel: František Fousek
Stavebník: město Karlovy Vary
Oficiální zpřístupnění: 27. května 1914
Celková výška: 40 m
Výška vyhlídkové plošiny: 35 m
Počet schodů: 150
Rekonstrukce: 1994-1997
Památková ochrana: od 3. května 1958
Č. rejst. ÚSKP: 15221/4-4129
Stav: zachovalé
Přístupnost: otevírací hodiny
Historie objektu
Původně bezejmenný vrch (562,2 m n. m.) s nádherným rozhledem na levém břehu říčky Teplé (Tepl) vypínající se nad lázeňským městem Karlovy Vary (Karlsbad) objevil pro turistiku již v roce 1804 karlovarský občan a nožíř Václav Drumm. Na vrchol tehdy vedla strmými svahy pouze neudržovaná lesní cesta, sloužící převážně ke svážení dříví. Václav Drumm spolu se svým strýcem, karlovarským historikem a kronikářem Augustem Leopoldem Stöhrem, proklestili les, na výšině umístili dvě odpočinková sedátka a zřídili vyhlídku. Na starý strom poté zavěsili plechovou tabulku s německým nápisem: „Bože, jak obdivuhodná je tvá země a kolik nám skýtá krás! Dříve, než se stanu popelem, chci se jimi těšit v každý čas“.
Další kronikářův synovec, novinář a zároveň karlovarský radní Rudolf Mannl pak nechal na vrcholku kopce upevnit tabulku s nápisem Freunschaftshöhe (Výšina přátelství). Tento název se poměrně rychle a snadno ujal. Dobové průvodce propagovaly po celé 19. století výšinu jako místo s nejlepším výhledem na město. K četným poutníkům na nově upravenou výhlídku, se během let přidali i význační návštěvníci města, například Johan Wolfgang Goethe či Theodor Körner.
V roce 1909 nechala karlovarská městská rada vypracovat návrh na celkové využití oblíbené výletní lokality. Radní následně schválili realizaci rozsáhlého projektu s pozemní kolejovou lanovou dráhou, letní restaurací a vyhlídkovou věží. Projekt na stavbu lanovky připravil inženýr H. H. Peter z Curychu a stavbu nákladem 126 484 rakouských korun realizovala vídeňská firma Leo Arnoldi. Autorem objektů stanic lanovky byl architekt městského úřadu ing. Anton Breinl. Dodávku a montáž strojního zařízení provedla rakouská firma Österreichische Siemens-Schuckert-Werke. Stavba 453 metrů dlouhé lanové dráhy s celkovým převýšením 167 metrů byla zahájena na podzim roku 1911 a dne 5. srpna 1912 byla slavnostně předána do provozu. K vybudování restaurace ani rozhledny však tehdy nedošlo.
Ještě v roce 1912 proto přijala městská rada definitivní plán výstavby výletních objektů na Výšině přátelství. Radní vybrali starší projekt karlovarského architekta městského úřadu ing. Antona Breinla z roku 1909, který navrhl ve spolupráci s místním stavitelem Heinrichem Johannem Viethem postavit loveckou chatu v tzv. Heimatstilu, čerpajícího z místní lidové architektury s jedním hlavním a dvěma vedlejšími sály, vše s kapacitou 250 osob a nákladem 110 000 rakouských korun. Součástí sousední zděné rozhledny za 76 000 korun se stal i elektrický výtah. Firma karlovarského stavitele Františka Fouska zahájila stavební práce dne 1. října 1912. Samotná vyhlídková věž byla postavena v letech 1913-1914. Dokončená výletní restaurace s rozhlednou dne 27. května 1914 slavnostně zpřístupněna veřejnosti.
Ihned po svém vzniku se rozhledna stala oblíbeným výletním cílem lázeňských hostů. Dne 24. května 1926 byla vyhlídková věž z iniciativy zemědělského spolku přejmenována na rozhlednu Hanse Kudlicha (1823-1917), bývalého poslance říšského sněmu a rakouského revolucionáře, který mimo jiné formuloval návrh na zrušení poddanství. U vstupu do věže byla instalována pamětní deska s bronzovým reliéfem Hanse Kudlicha jako legionáře a nápisem: „Dr. Hans Kudlich“. V roce 1945 byla vyhlídková věž na krátkou dobu přejmenována na Benešovu rozhlednu, nakonec se ustálil název Diana. Dne 3. května 1958 byla rozhledna Diana v Karlových Varech zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 15221/4-4129. Již ve druhé polovině sedmdesátých let 20. století se však objevily technické závady na zařízení zdviže a provoz výtahu musel být postupně minimalizován, počátkem devadesátých let byl nakonec z vyhlídkové věže zcela odstraněn.
V roce 1992 převzalo město Karlovy Vary rozhlednu Diana zpět do svého vlastnictví a v letech 1994-1997 přistoupilo k její celkové rekonstrukci. Během stavebních prací byly opraveny krovy, položena nová střecha, obnoven vnější plášť a v útrobách vyhlídkové věže byl rovněž instalován nový výtah, zprovozněný v lednu roku 1998, který nahradil původní elektrickou zdviž. Rozhledna rovněž dostala noční osvětlení. Roku 1996 mezitím pronajalo město rozhlednu firmě ČSAD-MHD Karlovy Vary, a. s. (od roku 2001 Dopravní podnik Karlovy Vary, a. s.), které byla vyhlídková věž spolu s restaurací nakonec v roce 2000 vložena do základního jmění. Hlavním akcionářem společnosti je město Karlovy Vary.
Popis objektu
Samostatně stojící mohutná čtyřboká cihlová rozhledna se zkosenými nárožími, postavená na hranolové kamenné podstavě a doplněná nasazeným krytým dřevěným ochozem vyhlídkové plošiny, završeným jehlancovou střechou, dosahuje celkové výšky 40 metrů. Vyhlídkový ochoz ve výšce 35 metrů je přístupný po 150 dřevěných schodech točitých proti směru hodinových ručiček nebo elektrickým výtahem v nitru tubusu věže.
Z vyhlídkové plošiny věže se nabízí úplný kruhový rozhled. Výhled se otevírá na prakticky celé město Karlovy Vary v údolí řek Ohře a Teplé a velkou část lázeňských lesů. Severně pak na hřeben Krušných hor s nejvyšším vrcholem Klínovcem, východně na Doupovské hory a jihozápadně na Slavkovský les. Za dobré viditelnosti lze na západojihozápadu spatřit i vrcholky pohoří Fichtelgebirge (Smrčiny) a za jasného počasí dohlédnout až do vzdálenosti 70 kilometrů.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Fábera, J.-Holubářová, H. 2013 : 365 Rozhleden ČR, Praha, 187
Miškovský, P. 2005 : Naše rozhledny, Praha, 79/81
Nouza, J. 1999 : Rozhledny Čech, Moravy a Slezska, Liberec, 82
Pohorecký, V. 2013 : Rozhledny a ztracené hrady. Česká republika – Západ. 1. díl, Praha, 17
Štekl, J. 2008 : Rájem rozhlednovým na kole, pěšky, lanovkou i tramvají, Plzeň, 46
Štekl, J. 2013 : 333 výletů po rozhlednách Čech, Moravy a Slezska na kole, pěšky, lanovkou i tramvají, Plzeň, 57
Zeman, L. 2012 : Průvodce architekturou Karlových Varů, Praha, 234/235
Komentáře: přidat další
terezageko (30.07.2020 09:13)
Moc doporučuji. My jsme teď byli v Krušných horách tu https://www.honourandgrace.com/cs/ a na rozhlednu jsme se šli projít, Moc pěkné