Karlovy Vary - skála Parnas

Výrazný skalní výchoz, nazývaný Parnaská skála (Parnasfelsen), v severovýchodním svahu vrchu Hammerberg (Hamerský vrch, dnešní Jižní vrch, 513,7 m n. m.), za Českým sálem nad levým břehem říčky Teplé nad jižním okrajem města Karlovy Vary (Karlsbad) se stal na konci 18. století oblíbeným cílem vycházek lázeňských hostů a místem setkávání romantických literátů. Již roku 1792 byl na skále vyveden latinský nápis od neznámého autora, který v překladu zněl: „Ó skálo nádherná, v beztvarém řádu zavěšená! Skalisko rukou Gigantovou pohozené! 1792“

V roce 1798 nechal francouzský emigrant za napoleonských válek baron A. de Fay do skály vysekat svou oslavnou báseň s názvem Parnas, kterou složil za zdejšího pobytu. Na čelní přístupné straně skaliska osekána hladká plocha, natřená bílou barvou, do které byl vysekán francouzský text básně a vyplněn černou barvou. Na počátku 19. století nechal nejvyšší purkrabí Země České, hrabě Jan Rudolf Chotek, vystavět v sousedství Parnaské skály jednoduchý dřevěný přístřešek s rákosovou střechou na dřevěných sloupech. Hosté zde mohli posedět i v nepříznivém počasí, dokonce si mohli objednat i občerstvení, které jim donášeli číšníci z nedalekého hotelu.

Později přibyly na Parnaské skále a v jejím okolí další oslavné nápisy ve francouzštině s monogramem „L. M. R.“, němčině, maďarštině a polštině. Našla se tam i dřevěná deska, připevněná Na jednom ze vzrostlých smrků byla připevněna dřevěná nápisová tabulka. Z poloviny 19. století pocházejí zprávy o nečitelnosti textu na Parnaské skáe, který byl postupně stírán povětrnostními vlivy z hrubozrnného žulového podkladu. V květnu roku 1925 upozorňoval městský archivář Karl Ludwig karlovarskou městskou radu na špatný stav některých pamětních nápisů v Karlových Varech včetně Parnasu a navrhl jejich obnovu. Městská rada souhlasila a restaurováním pověřila karlovarského kameníka a sochaře Petra Wolffa.

Někdy v průběhu druhé poloviny 20. století byla původní nápisová plocha osekána a vsazena do ní menší bílá mramorová nápisová deska se zlaceným přepisem textu francouzské básně. V monogramu autora veršů došlo tehdy patrně k záměně písmene „F“ za „I“.

Výrazný žulový skalní výchoz nese ne čelní přístupné stran hladce opracovanou plochu, ve které je vsazena menší novodobá obdélná bílá mramorová deska s půlkruhovým štítem se zlaceným francouzským oslavným nápisem, který v překladu zní:

P A R N A S S   1798   A. de I.

Ó božské Vřídlo! Ó posvátný prameni!
Vzácný dare nebes! Ó slavný zdroji!
Ptáci, pokojní obyvatelé těchto lesů,
kteří jste mě každý den obveselovali svými zpěvy!
Ó Teplá! Ó říčko, jejíž průhledná, čistá voda
plyne mezi skalami a lahodně šumí!
Vy rozlehlé skály, na sebe nakupené,
které čas a lidský nástroj ještě ušetřily!
Vy rozkošná údolíčka, v kterých příroda
platí člověku za péči, kterou věnuje jejímu vzdělávání!
Vám, strmé hory, hrdé jedle,
s lítostí dávám své sbohem a odcházím od vás.
Vy všichni jste byli mým potěšením za mého pobytu.
Vy všichni jste mi poskytli šťastná útočiště,
když jsem se vyhýbal lidem a prchal
od radovánek, živil ve svém nitru palčivé vzpomínky,
sklíčený bolem, obtížný sám sobě,
vlekoucí všude s sebou nesmírný smutek.
Každý den jsem přicházel do těchto míst usednout na trávník
a rozjímat o lekci, kterou mi připravily rozmary osudu,
přenést se pohledem ke své drahé vlasti,
k těm, kteří jediní mě ještě poutají k životu.
Kdysi jsem s nimi vychutnával štěstí.
Nyní, tak daleko od nich, jsou tíhou – mého srdce?