Karlovy Vary - stará radnice

Původně pozdně gotická budova nejstarší karlovarské radnice byla postavena v roce 1520 pravděpodobně na místě starších staveb ze 14. století ve svahu silně exponovaném vývěry horkých minerálních pramenů v místech částečně odtěženého skalního ostrohu pod Zámeckou věží na Tržišti v tehdejším centru uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad). Podle nejstarších vyobrazení města se původně jednalo o vysokou třípatrovou kamennou pozdně gotickou budovu s patrně hrázděnými štíty krytou sedlovou střechou s malou zvoničkou na hřebeni. Vstupní průčelí budovy, obrácené na Tržiště, bylo prolomeno třemi okenními osami a mezi první a druhou krajní osu zprava doplněno zřejmě ze statických důvodů mohutným opěrným pilířem. Po stranách opěráku byly patrně umístěny vchody do budovy. Nad opěrákem byl vynesen velký podávací vikýř s půlkruhovými vrátky a sedlovou stříškou, který však díky opěrnému pilíři musel ztratit svou funkci. Postranní průčelí budovy bývaly rovněž tříosá. Při velkém požáru města roku 1604 původní budova radnice zcela vyhořela. Podle zápisu z radních protokolů ze dne 10. listopadu 1611 musela být radnice nově renesančně znovuvystavěna, zachovala si však svou stavební podobu, zachycenou na rytinách a vedutách města Simona Calto z roku 1625, F. Henricuse z roku 1647 ad. Na vedutě Josefa Spahna z první poloviny 18. století je na radniční budově odstraněn opěrný pilíř, což ukazuje na opravu statických poruch, či alespoň částečnou přestavbu budovy. Namísto velkého vikýře je ve střední ose vynesen stupňovitý dvojosý trojúhelníkový štít, V patře na průčelí radnice byl již tehdy umístěn velký městský znak v oválné kartuši. Roku 1724 zaslalo české kancléřství písemnou stížnost na „právě“ proběhlou rekonstrukci budovy, ve které se mimo jiné ohrazovalo, že „ jsou na každém rohu průčelí postaveny hokynářské stánky“. V roce 1739 byla při jihozápadním nároží budovy osazena barokní pískovcová plastika císaře Karla IV., jejímž donátorem byl apelační rada von Schuppig. Po dalším zničujícím požáru města v roce 1759 byla budova barokně obnovena ve svém původním rozsahu teprve roku 1777. Svah při jihozápadní stěně budovy, ostře stoupající k Zámeckému vrchu, býval původně vydlážděn valounovou dlažbou. Proti radnici stojící barokní morový sloup se sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1716 tak plně vynikal jako solitérní dominanta celého náměstí. Ve svahu při horním západním nároží radnice bývala umístěna kašna. Teprve ve druhé polovině 40. let 19. století bylo vystavěno mezi budovou radnice a morovým sloupem mohutné schodiště, které do sebe zapojilo i přilehlou kašnu. Někdy v této době byla zřejmě také vybudován cihlový kanál s kamennými překlady, odvětrávající část suterénu radnice. Již v roce 1854 bylo pro špatný stavební stav rozhodnuto o demolici staré radnice, budova však byla zbořena teprve v březnu roku 1875. Hlavním důvodem odstranění budovy byla pravděpodobně celková zchátralost kamenného zdiva díky agresivnímu podloží. Karlovarské městské úřady byly poté přestěhovány do horního patra Mlýnských lázní. Ještě před demolicí radnice byla v roce 1874 snesena barokní socha Karla IV. z nároží budovy, která byla následně roku 1936 instalována na průčelí budovy dnešní Městské knihovny. Po stržení budovy bývalé radnice zůstala pouze část přízemního zdiva, nesoucí nově vytvořenou vyvýšenou terasu a schodiště vedle lékárny. V roce 1883 zakryla pozůstatky bývalé radnice nově postavená provizorní dřevěná Tržní kolonáda podle návrhu vídenských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Následně byla v letech 1910-1913 podle projektu vídeňského architekta Johanna Friedricha Ohmanna vybudována nová kolonáda Zámeckého pramene, pod jejíž terasou byly skryty základové zdi zbořené radnice. Ve dnech 27. března až 5. dubna 2000 proběhl v rámci stavebních úprav Zámecké kolonády archeologický výzkum zachovalého torza radnice pod vedením Mgr. Jiřího Klsáka z karlovarského muzea. Byly tehdy odkryty a zdokumentovány základy pozdně gotické budovy staré karlovarské radnice, později renesančně upravované.

Trojpatrová téměř čtvercová barokní budova nepravidelného půdorysu vystavěná z kamenného zdiva na vápennou maltou s přídavkem vřídlovce, krytá mohutnou valbovou střechou s drobnými vikýřky. Šířka hlavního průčelí dosahovala 90 cm, postranní zdi budovy byly 120 cm silné. Vstupní průčelí budovy, obrácené na Tržiště, bylo prolomeno třemi okenními osami, stejně jako postranní průčelí. Vnější stěny budovy, v době renesance omítané kvalitní vápennou omítkou v barvě světlé smetanové, později překryté zřejmě již barokní omítkou v barvě zlatého okru, bývaly členěny rustikovanými lizénami, průběžnými římsami a nárožní bosáží. Okna byla lemována šambránami s uchy. Na hlavním průčelí byl na kordonové římse vyveden velký městský znak a nad ním znak monarchie, císařský dvouhlavý orel. K jižnímu nároží bývala přistavěna barokní pískovcová socha císaře Karla IV. z roku 1739 na vysokém podstavci. Nad plastikou byly umístěny nárožní sluneční hodiny. Pod budovou býval umístěn zachovaný sklepní prostor, částečně zahloubený do vřídlovcové skály, upravovaný ještě během 19. století.
Podél štítové strany byly k objektu připojeny dřevěné pultové stěny jednoduchých obchůdků. Mezi severovýchodní stěnou budovy radnice a starou lékárnou přímo pod Zámeckou věží stoupalo k Zámeckému vrchu schodiště. Mezi jihozápadní boční zdí a morovým sloupem bývalo mohutné schodiště z druhé poloviny 40. let 19. století se začleněnou starší kašnou při horním západním nároží budovy.