Karlovy Vary - židovská synagoga

Vzhledem k nárůstu místní židovské obce a velkému počtu židovských lázeňských hostů již nevyhovovala původní synagoga v Helenen Strasse (dnešní Libušině ulici) a proto bylo rozhodnuto postavit novou, v pořadí již třetí, reprezentativní stavbu synagogy, kam by se pohodlně vešli všichni věřící. Výstavní elektická synagoga v maursko-románském stylu zvaná Tempel byla postavena v letech 1875-1877 podle projektu významného stuttgartského architekta a stavebního rady Adolfa Wolfa v ulici Parkstrasse (dnešní Sadové ulici) uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad). Náklady na stavbu nové synagogy ve výši 154 920 zlatých byly hrazeny místními věřícími a lázeňskými hosty. V úterý 4. září 1877, 4 dny před svátkem Roš hašana, židovský Nový rok, byla nová synagoga slavnostně vysvěcena vnesením tóry a předána veřejnosti. Karlovarská synagoga Tempel, která pojala až 1 200 věřících, byla jednou z nejkrásnějších a největších synagogálních staveb na území tehdejšího Československa a dodala lesk nejen celé ulici, ale stala se jednou z dominant celého města. V Karlových Varech působili od roku 1870 rabíni E. Oppenheimer, dr. Rudolf Plaut, dr. Nathan Porges a od 15. srpna 1888 až do vypuzení na podzim 1938 působil jako rabín dr. Ignaz Ziegler, vynikající populární nábožensko-filosofický spisovatel a neúnavný a úspěšný podporovatel sociálních zařízení. Předsedy Židovské obce v Karlových Varech byli od roku 1869 Salamon Knopflemacher, Ludvík Moser, Adolf Rosenfeldd a od roku 1920 až do okupace MUDr. Karel Moser. Roku 1880 žilo v Karlových Varech již 914 osob židovského vyznání, z toho 100 školních dětí, v roce 1900 to bylo 1405 osob. V Karlových Varech působilo několik židovských spolků, vedle tradičního pohřebního spolku Chevra Kadiša zde existoval i spolek židovských žen, spolek chrámového zpěvu a další. V roce 1894 byl založen humanitní spolek B'nai B'rit a roku 1897 podobný židovský spolek Eintracht. V Karlových Varech vyvíjel také čilou činnost lidový spolek Zion. Dne 1. května 1903 byl ve městě otevřen nový židovský hospic, který byl založen ve formě nadace se jménem Kaiser Franz Josef - Regierungs - Jubileumshospitz für Israeliten. Budova byla prostorná, prvotřídně vybavená a umožňovala za vzorného vedení židovské náboženské obce ročně 370 potřebným Židům z celého světa čtyřtýdenní léčebný pobyt v Karlových Varech. V roce 1925 byl postaven židovský starobinec. O tyto stavby se významnou měrou zasloužil rabín Ignatz Ziegler. Peníze na stavbu starobince sebral na propagační cestě v zahraničí, zejména ve Spojených státech. Dále existoval pro karlovarské židovské děti prázdninový domov v Ptlugerhaid u Horního Slavkova a obec skutečně obstarávala sociální služby způsobem na tuto dobu vzácným. Počet židovských obyvatel stále stoupal a z malé židovské obce o sto rodinách se vyvinula největší obec v Čechách. V roce 1910 bydlelo v Karlových Varech trvale již 1 600 židů. Po 1. světové válce se zde usídlilo zejména mnoho Židů z východních zemí. Ve dnech 1.-15. září 1921 se u Vřídla konal XII. světový sionistický kongres, jemuž předsedal Chaim Weizmann, pozdější první president státu Izrael. V srpnu téhož roku proběhly v Karlových Varech ještě tři další židovské akce: mezinárodní sionistický kongres studentů, světová konference židovské lidově socialistické strany a světová konference Židovského národního fondu. Ve dnech 6.-16. srpna 1923 jednal v Karlových Varech XIII. světový sionistický kongres. Roku 1930 se ve sčítání lidu k židovskému vyznání přihlásilo 2120 občanů města, což bylo 10 % tehdejších obyvatel. Ve skutečnosti ale v Karlových Varech žilo Židů více, jelikož zde pobývalo mnoho židovských lázeňských hostí. Synagoga sloužila místní židovské obci až do připojení Sudet k nacistickému Německu na základě mnichovské dohody. Počet židovských obyvatel činil ve městě na začátku hitlerovské invase činil 2 600 osob. Většina karlovarských Židů však uprchla před okupací těsně před Mnichovskou dohodou v září 1938 z města do vnitrozemí. V prvním říjnovém týdnu 1938 navštívil Karlovy Vary nacistický vůdce Adolf Hitler. Během tzv. křišťálové noci však byla 10. listopadu 1938 odpoledne synagoga znesvěcena, vzácný interiér chrámu vypleněn a budova zapálena nacisty. V roce 1939 byly trosky vyhořelé synagogy strženy a srovnány se zemí. Některé pískovcové kvádry bylo poté složeny ve stavebním dvoře v Tuhnicích. Stejný osud potkal židovskou nemocnici a několik dalších budov připomínajících židovský element. Během křišťálové noci byli v Karlových Varech příslušníky gestapa, SS a SA zatčeni otcové 283 zámožnějších židovských rodin a deportováni do koncentračního tábora Buchenwald u Výmaru. Tam byli pod nátlakem SS a právníků říšského ministerstva financí donuceni k podpisu darovacích listin, kterými převedli svůj majetek "dobrovolně" na německý stát. Říše tak získala jen v Karlových Varech desítky luxusních hotelů, penzionů, lázeňských domů a obchodů. Poté byli ožebračení Židé z Buchenwaldu propuštěni domů. V Karlových Varech však byli dne 15. listopadu 1938 zatčeni podruhé i s rodinami. Ostatní byli vysídleni do obce Olšová Vrata. Lidé, kteří se včas nezachránili útěkem za hranice, byli v naprosté většině vyvražděni v hrůzách šoa během 2. světové války. Hned po nacistické invazi byl zabrán židovský hospic a starobinec. Tyto budovy sloužily nejprve jako kasárna pro sudeťácký Freikorps a později sloužily jako vládní budovy okupantů. Arizace židovského majetku postihla v Karlových Varech 29 % všech obchodů a živností. Po roce 1945 se do Karlových Varů vrátilo pouze 26 Židů, kteří přežili hrůzy nacistického běsnění. Židovská obec ve městě obnovena. Na místě zdemolované synagogy byl roku 1956 vztyčen památník připomínající existenci stavby a židovské oběti nacismu. V letech 1984-1985 byla ve vzniklé proluce na místě bývalé synagogy postavena novostavba lázeňského domu Družba, dnešní hotel Bristol. Památník byl později přesunut na prostranství výše v Sadové ulici. Na hotelu byla později po levé straně umístěna pamětní deska připomínající synagogu.

Monumentální elektická synagoga z pískovcových bloků v pseudorománském a pseudogotickém slohu s orientálními maurskými prvky, které měly připomínat orientální původ Židů a odlišnost synagog od kostelů křesťanů. Obdélná trojlodní stavba o rozměrech půdorysu 22 x 36 m, byla vysoká 40 m. Synagoga bývala završena jednou hlavní velkou a dvěma postranními kopulemi. Průčelí synagogy zdobily velké pilíře.

Uvnitř byla synagoga bohatě ozdobena plastickými, pestrými maurskými ornamenty. Arkády ve střední lodi byly neseny 8 štíhlými sloupy. Pět sloupů, které vystupovaly z empory, neslo břemeno stropu lodi. Před závěrem býval umístěn tzv. aron ha-kodeš (schrána na tóru, oltář) zpravidla orientovaný na východ, zde v podobě malého chrámku, amud. V interiéru synagogy chybí typická bima (řečniště), neboť synagogy postavené ve 2. polovině 19. století měly obvykle lavice pro věřící muže uspořádány podle reformního ritu, podobně jako v křesťanských kostelech. Pro ženy byla vyhrazena ezrat našim (ženská galerie).