Karlovy Vary - židovský hospic

Koncem 19. století přestávala kapacita židovského špitálu v Helenen Strasse (dnešní Libušině ulici) již dostačovat. Během 25 let se počet nemajetných pacientů izraelitského vyznání prudce zvýšil na 500, kteří každoročně požadovali bezplatnou lékařskou péči. Navíc do Karlových Varů přicházelo stále více chudých Židů především z Haliče, kteří po celou lázeňskou sezonu žebrali a stávali se pro město zátěží, jelikož zdejší náboženská obec neměla dostatečné finanční prostředky pro úhradu jejich léčby a ubytování. Rozšíření stávajícího objektu špitálu však nebylo možné. V dubnu roku 1899 proto karlovarská židovská obec rozhodla zbudovat objekt nové modernější nemocnice, která by byla tentokrát projektována již s dlouhodobým výhledem. Jednání se ujal tehdejší liberální karlovarský rabín Dr. Ignaz Ziegler (1861-1948), absolvent teologického semináře ve Vratislavi a vynikající populární nábožensko-filozofický spisovatel a neúnavný a úspěšný podporovatel sociálních zařízení. Ziegler se obrátil o možnou podporu na barona Hirsche, který však záhy zemřel. Oslovil proto z žádostí o finanční prostředky vdovu, paní baronku Hirsch, která přislíbila částku 80 000 korun s podmínkou, že stejný obnos bude připsán rovněž z rakouské strany. Ve Vídni poté stejnou částku poskytli baroni Rothschildové. Příspěvky dalších židovských dobrodinců navýšily kapitál během následujících dvou let na celkovou částku 500 000 korun. Nový moderní hospic byl poté postaven podle plánů královského stavebního rady Wilhelma Stiassnyho z Vídně v blízkosti Železitého pramene v Bellevue Strasse (dnešní Bezdušově ulici) v severní části města Karlovy Vary (Karslabd). Slavnostní otevření "Kaiser Franz Josef-Regierungs-Jubileumshospitz für Israeliten" (Hospic vládního jubilea císaře Františka Josefa pro chudé Israelity) proběhlo dne 29. dubna 1903. Nová prostorná, prvotřídně vybavená budova nabízela prostory pro ubytování 150 osob měsíčně. Zahájení provozu probíhalo každoročně spolu se začátkem lázeňské sezony dne 1. května 1903 a pacienti se zde střídali ve čtyřtýdenních léčebných pobytech. Správu nad objektem převzala karlovarská židovská obec a hlavním lékařem byl v roce 1904 Med. Dr. Richard Rosenfeld, jenž měl během sezóny k dispozici jednoho lékaře jako asistenta. Ve třicátých letech 20. století byla budova hospice propojena s nově postaveným objektem židovského starobince. Hned po tzv. křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 a následné nacistické invazi byl židovský hospic spolu se sousedním starobincem zabaveny. Tyto budovy sloužily nejprve jako kasárna pro sudeťácký Freikorps a později sloužily jako vládní budovy okupantů. Po konci druhé světové války byly budovy bývalého židovského hospice a starobince č.p. 1098 a 1321 rozhodnutím Jednotného národního výboru v Karlových Varech jakožto majetek německé právnické osoby konfiskovány a znárodněny, což následně potvrdil rovněž KNV v Karlových Varech. Rozhodnutím ze dne 14. srpna 1951 poté zamítl lidový soud v Karlových Varech restituční návrh obnovené karlovarské Židovské náboženské obce. V budově bývalého hospice byla následně vybudována dětská poliklinika a v současné době se zde nachází stále řada lékařských ordinací.