Komárov - kostel sv. Vavřince

Původní gotický farní kostel sv. Vavřince obklopený ohrazeným hřbitovem byl postaven v polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta na spodním konci obdélné návsi na východním okraji vsi Komárov (Kumerau). První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1358, kdy císař Karel IV. potvrdil jmenování klerika Johanna ke zdejší faře. Podle registru kněžských desátků z roku 1384 byla zdejší fara průměrně dotovaná. Ještě k roku 1540 je v Komárově připomínán katolický farář.

V letech 1560-1624 byl však zdejší kostel protestantským. Po následné rekatolizaci byl kostel sv. Vavřince filiálním postupně ke kostelům sv. Petra a Pavla ve Žluticích, Narození Panny Marie ve Štědré a sv. Jakuba Většího v Nečtinách. V roce 1750 byl starý gotický kostel sv. Vavřince zcela pozdně barokně přestavěn podle projektu neznámého zkušeného architekta se využitím původních konstrukcí v obvodovém zdivu presbytáře a části lodi. V roce 1813 byla při kostele zřízena lokálie s vlastním knězem. Teprve v roce 1857 byla v Komárově znovu zřízena samostatná farnost. V letech 1879-1911 složil ve zdejším kostele farář Franz Nohejl. V roce 1899 provedl varhanář Wilhelm Schusser z Teplé rekonstrukci varhan.

V roce 1938 žilo ve zdejší farnosti, ke které tehdy patřily obce Komárov, Luhov, Buč, Hrádek a bývalá osada Rozporenské Chalupy, žilo celkem 501 katolíků a 28 nekatolíků, českých zaměstnanců sklárny v Hrádku. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byla farnost v Komárově opět zrušena. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Vavřince zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 16208/4-914. Následně začal nevyužívaný a neudržovaný kostel spolu s hřbitovem postupně chátrat. Do kostela začalo zatékat poničenou střechou. V roce 1971 byla dokončena oprava střechy lodi kostela celkovým nákladem 240 tisíc Kčs a roku 1974 byla vyspravena krytina na báni kostelní věže.

Někdy ve druhé polovině 20. století byly odvezeny hodnotnější plastiky a obrazy z inventáře kostela z důvodu rizika vloupání do nevyužívaného kostela a jejich odcizení. Koncem 20. století bylo nakonec přeneseno veškeré zachované vnitřní zařízení kromě dřevěné kazatelny. V současnosti je zdevastovaný kostel v majetku římskokatolické církve, která však pro něj nemá využití a stavba tak spolu s přilehlým bývalým hřbitovem stále chátrá. V posledních letech proběhlo zabezpečení všech vstupů do nehlídaného kostela železnými mřížemi.

Jednolodní barokní kostel na obdélném půdorysu s připojeným odsazeným užším obdélným presbytářem s mělkou apsidou v závěrové stěně. Kostel je krytý šindelovou mansardovou střechou, spojující obě stavební části v jeden celek. V ose hlavního západního průčelí je přistavěna masivní dvoupatrová hranolová věž se zaoblenými nárožími, krytá šindelovou cibulovou bání s osmibokou zasklenou lucernou, završenou zvonovou bání. Boční stěny přízemí věže jsou prolomeny obdélné vchody s pískovcovými portály s klenáky, vytvářející tak z důvodu nedostatku místa u hřbitovní zdi před průčelím průchozí podvěží. Z přední strany věže je obdélným kamenným portálem veden vstup na dřevěné točité schodiště, stoupající do patra věže. Schodiště je osvětleno třemi menšími podélně oválnými okny v ose nad vstupem. Boční stěny věže jsou prolomeny po jednom velkém kasulovém okně. Stejná okna osvětlují ze tří stran patro věže, oddělené mohutnou římsou. Na západní a severní stěně jsou v horní části věže situovány kulaté plechové číselníky věžních hodin, prolamující masivní profilovanou korunní římsu.

Na severní straně presbytáře kostela je přistavěna obdélná přízemní sakristie, krytá šindelovou valbovou střechou. Podélné stěny kostela jsou prolomeny po dvou velkých kasulových oknech. Stejné okno prosvětluje v bočních stěnách rovněž prostor presbytáře. Vnější stěny kostela bývaly původně členěny mohutnými pilastry a lizénovými rámci a završeny mohutnou profilovanou korunní římsou. Závěrová stěna apsidy presbytáře je zdobena jemně profilovaný reliéf v podobě třístupňového zdobení slepého kasulového okna.

Loď kostela je krytá vysokým fabionovým stropem se štukovou výzdobou. Triumfální oblouk odděluje loď od presbytáře, sklenutého plackou, v závěru pak konchou. V závěrové stěně presbytáře je umístěna mělká půlkruhová apsida hlavního oltáře. Sakristie je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Vnitřní stěny kostela jsou členěny mohutnými pilastry. Ve zkosených nárožích lodi při triumfálním oblouku jsou situovány velké výklenky postranních oltářů. V západní části lodi kostela je postavena dřevěná kruchta s balustrádou a lehce zvlněnou předprsní, vynesená na dvou dřevěných sloupech. Pod kruchtou a v přízemí věže jsou umístěny mělké niky. Na triumfálním oblouku a v presbytáři se nacházejí zbytky výmalby. Nad triumfálním obloukem je situován menší plastický rodový znak Kokořovců z Kokořova.

Hodnotné jednotné pozdně barokní vnitřní zařízení kostela tvořil původně sloupový, boltcový, portálový hlavní oltář sv. Vavřince z poloviny 17. století, postavený v apsidě závěrové stěny presbytáře. Ve středu oltáře býval umístěn novodobý oltářní obraz sv. Vavřince s rozžhaveným roštem, symbolem jeho utrpení. Rám obrazu byl zdoben vyřezávaným ornamentálním dekorem. Po stranách oltářního obrazu byly umístěny kanelované sloupy, vynášející prolomený segmentový štítový nástavec, zdobený opakujícím se vyřezávaným ornamentálním dekorem, završený oválným medailonem s monogramem jména Ježíše Krista „IHS“. Na postranních podestách bývaly postaveny figurální plastiky světců. Vlevo byla postavena pozdně gotická socha sv. Vavřince z doby kolem roku 1500, která byla původně umístěna ve středu oltáře. Vpravo pak byla postavena protějšková socha sv. Šebestiána.

Při levé straně triumfálního oblouku býval postaven bílý, zlacený sloupový, portálový postranní oltář sv. Floriána z první poloviny 18. století. Ve středu oltáře býval umístěn novodobý oltářní obraz sv. Floriána, patrně od stejného autora jako obrazu hlavního oltáře. Po stranách oltářního obrazu bývaly umístěny točité sloupy, zdobené listy vinné révy, vynášejícími štítový nástavec, prolomený oválným obrazem sv. Barbory z 19. století. Při pravé straně triumfálního oblouku býval postaven černý protějškový, sloupový, portálový postranní oltář sv. Antonína Paduánského z první poloviny 18. století. Ve středu oltáře býval zavěšen oltářní obraz sv. Antonína Paduánského. Po stranách oltářního obrazu bývaly umístěny bílé točité sloupy, zdobené vinnými šlahouny, vynášejícími štítový nástavec, prolomený oválným obrazem Panny Marie (Madony) z 19. století. Na tabernáklu býval vyveden německý nápis: „Dieser Altar wurde neu verfertigt von Christoph Worschich in Lohof 1834“ (Tento oltář byl obnoven Christophem Worschichem z Luhova roku 1834).

Na evangelní, levé straně triumfálního oblouku je umístěna bílá, zlacená polygonální kazatelna. Pole řečniště, oddělená sloupky, byla zdobená vyobrazením evangelistů, které přecházela do vinných hroznů. Na podstavci na bílé, volutami zdobené stříšce kazatelny bývala původně postavena figurální plastika světce. U postranního oltáře sv. Floriána bývala postavena kamenná křtitelnice z 18. století na kruhovém půdorysu, krytá bílým dřevěným víkem patrně s figurální plastikou na vrcholu.

Na stěnách kostela bývaly zavěšeny čtyři rokokové obrazy sv. Nortburgy, sv. Floriána, sv. Vendelína a sv. Otýlie. Dále kopie poutního obrazu Panny Marie z Re ze 14. století z kostela Madonna di Re ve Valle di Vegezzo, datovaná rokem 1687. Obraz Panny Marie (Madony), který namaloval učitel Johann Ulrich v roce 1880. Na bočních stěnách kostela bývaly zavěšeny zastavení křížové cesty od faráře Franze Nohejla z přelomu 19. a 20. století. Na kruchtě bývaly umístěny varhany z počátku 19. století od neznámého autora. Varhany tvořila skříň ve formě dvouvěží se šesti rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Roku 1899 byly varhany opraveny varhanářem Wilhelmem Schusserem z Teplé.

Na věži kostela býval zavěšen zvon sv. Vavřince, ulitý zvonařským mistrem Wenzelem ze Žlutic, a menší zvon s latinským nápisem s chronogramem na roku 1833.