Kopanina - kostel sv. Jiří a sv. Jiljí

Původní dřevěný gotický kostelík sv. Jiří byl vystavěn již v první polovině 13. století podle návrhu neznámého architekta ve vsi Kopanina (Frauenreuth). První zmínka o zdejší plébanii s kostelem pochází z roku 1250. Roku 1400 byl dřevěný kostelík nahrazen nově vystavěným gotickým kostelem sv. Jiří, který byl následně v průběhu následujících staletí několikrát upravován.

V roce 1564 převládlo ve zdejší oblasti protestanství a až do 15. prosince 1627 byla poté farnost Kopanina spravována evangelickým knězem. Roku 1602 byla vystavěna nová dřevěná budova fary. Dne 23. července 1628 poté v kostele sv. Jiří v Kopanině sloužil farář z řádu Křižovníků s červenou hvězdou z kláštera v Chlumu Svaté Maří po 64 letech první katolické kázání a bohoslužbu. V roce 1631 byl poté ke zdejší faře nakonec dosazen znovu katolický duchovní. Od roku 1631 spadala fara v Kopanině pod chebský vikariát. Ke zdejší farnosti spadaly v roce 1653 vsi Bor, Děvín, Hluboká, Horka, Mlýnek a Mostek, do roku 1683 pak mlýn Erlmühle a do roku 1784 rovněž mlýn Hasselmühle.

Během bouře dne 16. června 1666 udeřil do kostelní věže blesk a strhl střechu na zem. V roce 1724 byla vystavěna nová zděná budova fary. Roku 1742 byla ve zdejším kostele pohřbena hraběnka Eleonora Juliana von Metternich-Winneburg. V roce 1768 byl však nakonec starý gotický kostel sv. Jiří pro velmi špatný stav zbořen.

V letech 1768-1772 byl poté na místě zbořeného objektu vystavěn na náklady obce nový pozdně barokní kostel sv. Jiří a sv. Jiljí podle návrhu neznámého architekta. Dne 18. června 1768 tehdejší kopaninský farář Johann Joseph Maximilian Junk položil základní kámen nového kostela s vytesaným latinským nápisem: „FUNDAMENTA NOVAE ECCLESIAE SUNT POSITA ISTO ANNO 1768“ (Základy nového kostela byly položeny v tomto roce 1768). Roku 1770 vyzdobil malíř Johanna Georg Franck interiér dokončeného kostela nástropními malbami. Následně bylo pořízeno vnitřní zařízení kostela. Roku 1772 byla následně pod kostelem vystavěna nová zděná pozdně barokní budova fary. V roce 1772 byla poté v novém vystavěném kostele sv. Jiří a sv. Jiljí v Kopanině sloužena první bohoslužba.

Po zásahu bleskem do kostela během letní bouře dne 7. července 1834 byly rozbity varhany. Roku 1890 provedl malíř G. M. Wolf renovaci nástropních maleb v kostele. V roce 1897 proběhla přestavba farních stájí a v roce 1905 byla poté provedena rekonstrukce samotné farní budovy čp. 25 s přilehlým příslušenstvím v rozlehlém farním dvoře. Do objektů fary a sousední farní školy byl tehdy také zaveden vodovod. V roce 1912 nastoupil do čela farního úřadu v Kopanině poslední předválečný farář František Janda, který zde poté působil až do roku 1945. Dne 9. listopadu 1914 získal farář Janda od pražského kardinála Lva Skrbenského privilegium pro hlavní oltář, tzv. „ALTARE PRIVILEGIUM“, které povoluje, že pro osobu, za kterou je u tohoto oltáře sloužena mše svatá, mohou být získány plnomocné odpustky.

Během první světové války byly v roce 1916 z věže sneseny dva ze tří zvonů, které byly poté zrekvírovány na válečné účely. Větší z nich, zvon z roku 1507 o váze 381 kg byl roztaven. Menší zvon o váze 237 kg byl kostelu po konci války v roce 1919 navrácen. V roce 1923 byly kraslickým varhanářem opraveny varhany a doplněny novými píšťalami za 2.589 korun. V roce 1928 byl za vydatné finanční podpory obyvatel farnosti pořízen nový zvon sv. Jiří o váze 361 kg, který odlila zvonařská firma Richard Herold z Chomutova a zároveň instalovány dvě železné výztuže pro stávající zvony s celkovým nákladem 14.858 korun a 95 halířů. Nově instalovaný zvon ve věži kostela byl následně kolaudován Konrádem Müllerem z pražského Vyšehradu. Roku 1928 bylo provedeno pozlacení křtitelnice firmou Lust Alt-Rothwasser za 2.360 korun.

V roce 1929 nechal farář František Janda provést generální renovaci vnějšku i vnitřku kostela s celkovým nákladem 100.000 korun. Kostel byl tehdy až po strop nově vymalován malířem Weselym z Chebu za 4.080 korun. Varhanář Peter z Chebu dodal nová dmychadla pro varhany za 2.680 korun a firma Kohlut osadila ve věží nové kostelní hodiny. Firma Stingl z Chebu vytvořila tři nová okna do presbytáře za 1.360 korun. Pořízeny byly rovněž nové oltářní stoly tří postranních oltářů, dveře a dvě zvukové okenice do oken zvonice ve věži. Roku 1930 byl poté renovován a nově pozlacen hlavní oltář sv. Jiří za 7.000 korun.

Ve třicátých letech 20. století byla již původní šindelová krytina na báni věže kostela ve velmi špatném stavu a musela být každoročně s velkými náklady opravována. V létě roku 1936 proto nechal farář František Janda cibulovou báň nově pokrýt měděným plechem. Polovinu celkových výdajů na opravu střechy věže ve výši 22.000 korun se zavázal uhradit Patronátní úřad města Chebu. Měděný plech o síle 0,5 cm na pokrytí střechy o ploše asi 200 m² byl zakoupen ze Švédska. Práce pod odborným dozorem stavbyvedoucího Vrchního stavebního úřadu města Chebu architekta dr. Schütze provedli klempířský mistr Kragl z Chebu a tesařský mistr Adam Blohmann. Oplechování věže bylo dokončeno osm dní po svátku sv. Jiljí, tedy dne 9. září 1936.

Během okupace podléhala od 30. listopadu 1938 kopaninská farnost pravomoci generálního vikariátu se sídlem v Ostrově v čele s generálním vikářem Karlem Bockem. Po zrušení generálního vikariátu na konci druhé světové války v roce 1945 spadala zdejší farnost opět pod chebský vikariát. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 21. října 1963 byl farní kostel sv. Jiří a sv. Jiljí v Kopanině zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 35784/4-31. Již v roce 1975 byly bohoslužby v Kopanině administrovány farářem Jaroslavem Janouškem z Lubů, formálně však zdejší farnost zanikla až v roce 2005 sloučením s farností ve Skalné.

Na počátku 21. století byl již kostel sv. Jiří a sv. Jiljí v Kopanině ve velmi zchátralém stavu. Poškozenou krytinou zatékalo do interiéru objektu, vnější omítky opadávaly. V letech 2007-2015 přistoupila Římskokatolická farnost Skalná jako vlastník objektu k postupné rekonstrukci střechy kostela za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje. V několika etapách byla celé střecha lodi, presbytáře a sakristie kostela pokryta novou pálenou krytinou typu bobrovka.

Orientovaný jednolodní pozdně barokní kostel s lodí na obdélném půdorysu, krytou polovalbou střechou s pálenou krytinou typu bobrovka, s připojeným odsazeným obdélným, polokruhově zakončeným presbytářem. K severní stěně presbytáře je připojena obdélná přízemní sakristie s valbovou střechou, krytou původně plechem, dnes pálenou krytinou typu bobrovka. Nad západním průčelím kostela je vynesena hranolová zvonová věž čtvercového půdorysu, završená původně šindelovou, od roku 1936 oplechovanou cibulovou bání s osmibokou otevřenou sloupkovou lucernou s nasazenou menší cibulovou bání s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu.

Trojosé vstupní západní průčelí kostela je prolomeno obdélným kamenným portálem zdobeným plastickým reliéfním rostlinným dekorem a zdobenou kartuší. Nad portálem je nad průběžnou římsou situována supraporta v podobě mohutného polokruhového frontonu. Po levé straně je ve stěně vsazena kamenná deska s vysekaným nápisem a datací stavby kostela „Erbaut 1768“. V ose nad ním je prolomeno z větší části zazděné, velké obdélné, polokruhově zakončené okno se štukovým ostěním s plochými římsami a středovým klenákem, osvětlující prostor kruchty. Po stranách okna jsou situovány dvě velké, polokruhově zakončené niky pro sochy se štukovým ostěním s plochými římsami a středovým klenákem. Průčelí je členěno nárožními, ve středové ose pak zdvojenými mohutnými toskánskými pilastry na vysokých soklech s profilovanými, kamennými patkami a zdvojenými plastickými hlavicemi.

Pilastry vynášejí průběžné kladí s mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsu s plechovou stříškou a nasazenou atikovou římsou, z které vyrůstá těleso hranolové věže s volutovými štítovými křídly po stranách. Stěny věže jsou členěny nárožními pilastry. Čelní západní stěna věže je prolomena velkým obdélným, polokruhově zakončeným oknem se štukovým ostěním s plochými římsami a středovým klenákem, uzavřeným dřevěnými zvukovými žaluziemi. V ose nad oknem je osazen čtvercový plechový ciferník věžních hodin. Boční stěně jsou v dolní části prolomeny menšími podélně oválnými okny s jednoduchým štukovým ostěním. Nad okny jsou pak v ose osazeny kruhové mladší kruhové plechové ciferníky věžních hodin. Stěny věže jsou zakončeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Boční stěny kostela jsou prolomeny trojicí velkých obdélných oken se stlačenými půlkruhovými záklenky ve štukových rámech s plochými římsami a středovými klenáky. V ose jižní stěně lodi kostela je prolomen portál bočního vstupu s jednoduchým kamenným ostěním. V západní části stěn jsou situována dvě podélně oválná okna v ose nad sebou, zdobená štukovými rámy v podobě stylizovaných hvězdic, osvětlující prostor kruchty a podkruchtí. V jižní boční stěně presbytáře je pak prolomeno užší obdélné, polokruhově zakončené okno ve štukovém rámu s plochými římsami a středovým klenákem, v závěrové stěně pak výše položené oválně podélné okno. Vnější stěny kostela jsou hladké, bez členění, pouze stěny lodi kostela jsou při západním nároží doplněné hladkým pilastrem. Východní nároží lodi kostela a nároží sakristie jsou zkoseny. Stěny jsou završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor lodi je zaklenut třemi poli valených kleneb s lunetami, oddělenými sdruženými pásy. Zaklenutí lodi je zdobeno nástropními malbami se scénami ze života Ježíše Krista od malíře Johanna Georga Francka z roku 1770 představující Seslání Ducha svatého, Nasycení zástupů a Předání klíčů sv. Petrovi Ježíšem Kristem. Na západní stěně lodi nad kruchtou jsou v malovaných rámech postavy sv. Prokopa a neurčeného světce, uzdravujícího dítě a světce, uklidňujícího moře s potápějící se lodí. Malba je signována: „Joh. Georg Franck Gudthal 1770” a doplněna německým pamětním nápisem: „Die Malerei gegenwürdigen Gottes Hauss ist durch guttadlen De----tar Kinder gemacht worden 1771. Renov. G.M. Wolf 1890”.

Presbytář kostela, oddělný triumfálním obloukem s elipsovitě stlačenou archivoltou, je zaklenut valenou klenbou s lunetami v závěru. Klenba presbytáře je zdobena nástropní malbou Korunování Panny Marie, doprovázenou třemi výjevy ze života sv. Jiří. V ploše nad vrcholem triumfálního oblouku je situována plastická rokajová kartuše se znakem města Chebu ve spodní části. V kartuši je vepsán latinský pamětní nápis s chronogramem na rok 1770: „S.S. PATRONI ECCLESIEA NOVAE. / MANEANT GEORGIVS et AEGIDIVS / 17 70“ (Patrony nového kostela zůstávají sv. Jiří a sv. Jiljí). Sakristie, přístupná obdélným kamenným portálem v severní stěně presbytáře, je zaklenuta valenou klenbou s lunetami. Vnitřní stěny kostela jsou členěny korintskými pilastry s plastickými hlavicemi, které nesou průběžný architráv.

V západní části lodi je vestavěna zděná kruchta s plnou vysunutou poprsnicí s profilovanými římsami, vynesená na třech dvoupatrových arkádách. Přední strany pilířů arkád jsou doplněny představenými pilastry, nesoucími úseky kladí. Prostor kruchty i podkruchtí je zaklenut valenou křížovou klenbou bez žeber. Kruchta je přístupná z podkchrutí dřevěným zalomeným schodištěm. Z kruchty pak stoupá dřevěné schodiště z roku 1771 do věže a krovu.

Vnitřní zařízení kostela je převážně původní, rokokové z doby kolem roku 1770. V presbytáři je postaven rokokový hlavní oltář sv. Jiří ze třetí čtvrtiny 18. století. Nad tabernáklem je zavěšen novější oltářní obraz sv. Jiří ve zdobeném pozlaceném rokovém rámu s dvojicí sošek andílků po stranách. Na volutových podstavcích po stranách predely jsou postaveny dvě sochy světců, na jejím středu pak socha Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Před oltářem bývaly dříve postaveny dvě protějškové rokokové sochy klečících andělů se svícny, světlonošů, na podstavcích.

Při levé straně triumfálního oblouku je postaven portálový rokokový postranní oltář Panny Marie z doby kolem roku 1770 s novější sochou Panny Marie Lurdské ve středové oltářní nice, stylizované do podoby jeskyně, doprovázenou sochami světců po stranách. Korintské sloupy vynášejí rozeklaný fronton se sochou Boha Otce se Zeměkoulí a holubicí, symbolem Ducha svatého, na oblacích před svatozáří v nástavci. Pod menzou oltáře je situována plastika stylizovaného hrobu sv. Jana Nepomuckého. Při pravé straně triumfálního oblouku je postaven protějškový rokokový portálový postranní oltář Nejsvětějšího Srdce Páně z doby kolem roku 1770 s později rozšířenou středovou částí. Pod menzou oltáře je situována regionálně ojedinělá plastika stylizovaného Očistce. Při severní stěně lodi je postaven rokokový postranní oltář sv. Kříže v podobě velkého dřevěného kříže s plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista a sochou Panny Marie Bolestné u paty kříže, doprovázenou dvěma klečícími anděly. Po obou stranách krucifixu jsou osazeny reliéfní desky se scénami ze života Ježíše Krista v rokajových rámech. Pod menzou oltáře je situována plastika stylizovaného hrobu Ježíše Krista. 

Na levém pilíři triumfálního oblouku je osazena rokoková kazatelna z doby kolem roku 1770, přístupná schodištěm v mase zdiva z prostoru sakristie. Řečniště a stříška kazatelny jsou bohatě zdobeny reliéfní a plastickou výzdobou. Pod kazatelnou je postavena mramorovaná klasicistní křtitelnice. Na stěnách lodi kostela jsou zavěšeny obrazy křížové cest z roku 1920 ve vyřezávaných zdobených rámech z roku 1921. Mezi obrazy je na konzole postavena soška Nejsvětějšího Srdce Panny Marie z roku 1917 ze St. Ulrichu v Tyrolsku. Na konzole na zadní straně pilíře arkády v podkruchtí je postavena socha sv. Antonína Paduánského z roku 1926 od F. Rabisera z Fulneku. V kostele jsou umístěny jesličky od firmy Josef Müller z roku 1913. V podkruchtí je postavena vyřezávaná rokoková zpovědnice a v lodi kostela rokokové dřevěné kostelní lavice

Ve věži kostela bývaly zavěšeny původně tři zvony. Velký zvon z roku 1507 o váze 381 kg byl v roce 1916 zrekvírován na válečné účely a roztaven. Menší zvon o váze 237 kg byl rovněž roku 1916 rekvírován, po konci války byl však do věže v roce 1919 navrácen. Jako náhrada za roztavený zvon byl ve věži zavěšen zvon sv. Jiří od zvonařské firmy Richard Herold z Chomutova z roku 1926. Zvon o průměru 870 mm a váze 361 kg nesl na plášti reliéf sv. Jiří a německý prosebný nápis s datací: „Hl. Georg, bitte für uns“ (Svatý Jiří, pros za nás). Zvon byl ulit v poměru 78 % mědi a 22 % cínu.