Kostelní - kostel sv. Jiljí

Původně románský filiální kostel sv. Jiljí byl vystavěn patrně již v první polovině 12. století na počátku kolonizace Lubského újezdu mnichy cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu podle návrhu neznámého architekta na mírném návrší v západní části vsi Kostelní (Kirchberg). Až do roku 1501 náležela celá zdejší oblast pod správu diecéze v Řezně. Kostel byl filiálním ke kostelu sv. Ondřeje v Lubech. První nepřímá písemná zmínka o kostele pochází z názvu roku 1147 prvně zmiňované vsi Kostelní, kdy Konrád III. a jeho syn Friedrich přenechali desátky v Lubech a Kostelní klášteru ve Waldsassenu. Další zmínka pochází z nedatované listiny řezenského biskupa Hartwiga k roku 1158, kterou potvrdil, že cisterciáci z kláštera ve Waldsassenu mohou pobírat s povolením krále Vladislava II. Desátek ze vsí Luby a Chirberz (Kostelní).

K roku 1433 je prvně zmiňována zdejší fara. Po konci husitských válek však zde nebyla dlouhá léta vykonávána církevní správa a zdejší fara nebyla obsazená. V polovině 16. století se ve zdejší oblasti rozšířilo luteránství a při zdejším kostele působil protestantský pastor. V roce 1656 byla při zdejším kostele obnovena katolická správa a kostel se stal až do roku 1740 filiálním ke kostelu sv. Ondřeje v Lubech.

V roce 1692 byl zdejší kostel barokně přestavěn. Během úprav byla tehdy patrně snesena románská hrázděná chórová věž a vystavěna nová zvonová věž před západním průčelím. Při severní stěně byla tehdy přistavěna obdélná sakristie. Kostel byl vybaven novým jednotným barokním vnitřním zařízením. V roce 1713 bylo vyplaceno 8 zlatých varhanáři Mathesu Poscherovi za opravu positivu. Roku 1717 postavil varhanář Adam Heinrich Gruber z Adorfu na kruchtě kostela nové varhany za 34 zlatých a 31 krejcarů. V souvislosti se stavbou nástroje bylo místnímu hostinskému zaplaceno za varhanáři odebrané pivo a stravu 6 zlatých. Gruber poté opravoval nástroj každoročně až do roku 1739.

Roku 1740 byla na popud majitele panství Luby hraběte Julia Jindřich z Písnice obnovena samostatná farnost a zdejší kostel byl opět povýšen na farní. Nově založenou farnost obdařil hrabě částkou 5.000 zlatých, ze které měl lubský farář obdržet 100 zlatých jako odškodnění. K nové farnosti spadaly obce a vsi Kostelní (Kirchberg), Kámen (Stein), Počátky (Ursprung), Valtéřov (Waltersgrün), Čirá (Lauterbach), Černá (Schwarzenbach), Mlýnská (Konstadt), Liboc (Frankenhammer). Roku 1749 postavil varhanář Johann Paul Trampel z Adorfu na kruchtě kostela nové jednomanuálové osmirejstříkové varhany. Za práci obdržel 60 zlatých a staré varhany, ceněné na 20 zlatých. Za stravu varhanáře a jeho učedníka za 12 dní bylo zaplaceno 4 zlaté. Trampel opravoval nástroj i v následujících letech, naposled roku 1761 za 4 zlatých a 45 krejcarů. V roce 1773 provedl opravu varhan za 5 zlatých a 30 krejcarů Leopold Karl Müller z Kraslic, který nástroj opravoval i později: roku 1777 za 6 zlatých, 1783 za 3 zlaté, 1786 za 6 zlatých. Při pozdějších opravách se jména varhanářů neuvádějí. V roce 1785 byl zdejšímu faráři přidělen kaplan placený z náboženského fondu.

V průběhu 18. a 19. století proběhly další úpravy kostela. V noci z 22. na 23. listopadu 1805 byly z kostela ukradeny zlaté liturgické nádoby. Nedaleko skalního útvaru Vysoký kámen nad vsí Kámen zloději z nádob vysypali do sněhu posvěcené hostie, které tam po třinácti dnech našli lidé nepoškozené. Na místě nálezu byl poté v roce 1817 vystavěna poutní kaple Božího Těla. Událost připomínal obraz zavěšený nad kropenkou u vchodu kostela s výjevem lupičů při vykrádání svatostánku. Podle jiné pověsti měl být farní kostel v roce 1805 vypleněn francouzskými vojáky, kteří táhli přes Kostelní v době napoleonských válek. Na mapě stabilního katastru vsi Kostelní z roku 1842 je kostel zakreslen se zasvěcením sv. Michaeli.

Inventář kostela z roku 1840 uvádí malé varhany v odhadní ceně 160 zlatých, které byly tehdy opraveny neznámým dobrodincem. Roku 1901 postavil pražský varhanář Heinrich Schiffner na kruchtě kostela nové jednomanuálové osmirejstříkové varhany. Varhany opravoval v roce 1910 varhanář Rudolf Fischer z Kraslic. V roce 1913 do základů vyhořela zdejší fara a přilehlé hospodářské budovy. Oheň zničil veškeré staré kroniky a nejstarší matriky. Nová farní budova byla postavena v roce 1924. V roce 1925 nabízel opravu zdejších varhan varhanář Josef Ignác Langenauer z Podbořan a roku 1933 poté varhanář Wilhelm Schusser z Teplé. Varhany nakonec přestavěla roku 1935 za 10.496 korun varhanářská firma Rieger z Krnova.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války a následném začlenění oblasti do pohraničního pásma v roce 1950 přestal být kostel udržován a postupně chátral. V roce 1962 byla provedena oprava břidlicové krytiny věže. Dne 20. prosince 1963 byl kostel sv. Jiljí v Kostelní zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 26773/4-616. Dne 22. června 1983 rozhodl Okresní národní výbor o transferu dvou románských reliéfů z pláště kostela do městského muzea v Sokolově a osazení jejich replik. Roku 1990 byl kostel vykraden. Odcizeny byly tehdy téměř všechny barokní figurální plastiky a oltářní obraz sv. Jiljí. V roce 1991 byla provedena celková rekonstrukce zchátralého kostela sv. Jiljí nákladem původních německých rodáků. Doplněno bylo tehdy rovněž vnitřní vybavení objektu. Kostel dnes spadá do kraslické farnosti a jednou ročně je zde sloužena pamětní mše.

Jednoduchý orientovaný jednolodní románský, barokně přestavěný kostel z lomového kamene s protáhlou obdélnou lodí a užším odsazeným čtvercovým presbytářem a barokní dvouprostorovou obdélnou sakristií při severní stěně, krytý šindelovou sedlovou střechou, která je nad sakristií přetažena do pultu. Obvodové zdivo lodi a presbytáře dosahuje rozdílné výškové úrovně. Důvodem snížení zdiva presbytáře při barokní přestavbě mohlo být snesení starší hrázděné chórové věže. V prostoru krovu se v těchto místech nachází hrázděná nástavba s kamennou vyzdívkou. Zadní strana sakristie lícuje s východní závěrovou stěnou presbytáře.

Před západním průčelím kostela stojí představěná mohutná dvoupatrová hranolová barokní zvonová věž z lomového kamene, završená měděnou cibulovou bání s lucernou s koulí a dvouramenným křížem na hrotnici. Báň bývala původně kryta šupinovou břidlicí. V přízemí je v jižní stěně prolomen obdélný, polokruhově zakončený vstup do kostela. Nad vstupem je ve stěně osazen kámen s vyrytou datací 1692. Přízemí věže je osvětleno jedním menším segmentovým oknem na západní straně. První patro má shodný okenní otvor. Další podlaží prolamují drobná úzká střílnová okna. Zvonové patro je na všech stranách prolomeno po jednom obdélném, polokruhově zakončeném okně s dřevěnými roletami.

Jižní stěna kostela je prolomena dvěma obdélnými, polokruhově zakončenými barokními okny rozdílné výšky. Mezi nimi je situována obdélná, půlkruhově zakončená nika, ve které je připevněna novodobá deska s nápisem „ANNO 1050“. Na protilehlé severní straně osvětluje loď jeden obdélný, půlkruhově zakončený okenní otvor. V jižní stěně presbytáře je situováno jedno obdélné, polokruhově zakončené okno. Vstup do sakristie je prolomen na východní straně. Vnitřní prostor sakristie je osvětlen jedním drobným segmentovým oknem s hlubokou rozevírající se špaletu v severní stěně. Na západním průčelí se nachází úzké střílnové okénko a pod ním je ve stěně vsazen malý kámen s křížem.

Vnější stěny kostela jsou hladce omítané, bez členění, se světlým nátěrem v odstínu lomené bílé. Při terénu jsou stěny po celém obvodu zbaveny omítky, takže se uplatňuje lomové zdivo. Nároží lodi a presbytáře na jižní straně jsou skoro po celé výšce armovány většími kvádry z červeného pískovce. V jižní vnější stěně lodi jsou pod nikou vsazeny repliky dvou druhotně osazených kamenných románských figurálních reliéfů, které původně zdobily vstupní portál původního kostela, snad jako součást reliéfního pásu. Reliéfy představují muže se svitkem a muže rovněž se svitkem zápasícího s drakem (sv. Jiří?). Originály jsou dnes uloženy v muzeu v Sokolově.

Vnitřní prostor kostela je plochostropý. Plochý strop presbytáře je zavěšen na skružích. Ve zdivu východní stěny presbytáře jsou odhaleny dva románské dveřní oblouky a v závěrové stěně zaslepené románské okno z 12. století s široce rozevřenou špaletou a půlkruhovým záklenkem. Prostor presbytáře je od lodi oddělen půlkruhovým triumfálním obloukem. Loď kostela je zastropena rovným omítaným podhledem. Vstup do věže v západní stěně je sklenut segmentem. Na západní straně lodi je situována zalamovaná trojramenná dřevěná kruchta se zvlněnou předprsní, nesená na dřevěných pilířích.

Vybavení kostela tvoří jednotné barokní zařízení z konce 17. století. V presbytáři je postaven barokní dřevěný polychromovaný portálový hlavní oltář z konce 17. století. Na jednoduchou menzu dosedá retabulum s rozeklaným frontonem. Ve středu oltáře býval původně zavěšen pozdně barokní oltářní obraz sv. Jiljí modlícího se v otevřené krajině před krucifixem, v pozadí stála postava anděla. Dnes je zde připevněno novější neodborné dílo, na němž je zachycen sv. Jiljí s laní a anděly, v zadním plánu obrazu zřetelná silueta místního kostela. V nikách po stranách oltářního obrazu jsou postaveny figurální plastiky sv. Šebestiána a sv. Vavřince. Po stranách nik jsou připevněna plastická boltcová křídla. Tabernákl je vynesen dvěma představenými tordovanými sloupy s antikizujícími hlavicemi, opakujícími se v patrovém nástavci, v jehož středu bývala původně postavena socha Panny Marie s Ježíškem (Madona). Dnes je zde umístěna socha Panny Marie Lurdské. Na menze bývaly postaveny figurální plastiky sv. Barbory a sv. Apoleny z konce 17. století.

Po stranách triumfálního oblouku v koutech kostelní lodi jsou postaveny mladší barokní portálové postranní oltáře. Na evangelijní straně stojí oltář sv. Jana Nepomuckého s nikou, ve které bývala postavena klasicistní figurální plastika sv. Jana Nepomuckého, umístěná dnes v depozitáři. Dnes je zde postavena novější socha sv. Petra. Součástí oltáře bývaly rovněž barokní figurální plastiky sv. Antonína Paduánského a dalšího světce vedle retabula a sv. Kateřiny a sv. Markéty na menze, všechny z 18. století. Na epištolní straně stojí architektonicky shodný oltář Panny Marie, dnes rovněž bez barokní sochařské výzdoby.

V lodi kostela je postavena barokní kamenná křtitelnice z roku 1730, která nesla původně na víku figurální plastiku skupiny Křtu Kristova Janem Křtitelem v řece Jordán. Dále zde bývala postavena barokní figurální plastika Vítězného Krista a další vyřezávané plastiky. Na kruchtě kostela jsou postaveny jednomanuálové osmirejstříkové varhany od pražského varhanáře Heinricha Schiffnera z roku 1901, které byly roku 1935 přestaveny varhanářskou firmou Rieger z Krnova. Původně zde stávaly varhany s mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí z roku 1717 od varhanáře Adama Heinricha Grubera z Adorfu. V roce 1749 byly nahrazeny jednomanuálovými osmirejstříkovými varhanami s mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí od varhanáře Johanna Paula Trampela z Adorfu. Ve věži kostela je zavěšen zvon z roku 1818. Až do roku 1856 zde visel zvon z dílny Matyáše Michelina z Plzně s letopočtem 1660.