Kyselka - dům Stallburg

Bytový dům Stallburg čp. 53 ve stylu francouzské pseudogotiky nechal vystavět v letech 1893-1894 tehdejší vlastník zdejších lázní Heinrich Mattoni pro sedm rodin zaměstnanců společnosti podle plánů významného vídeňského architekta Karla Haybäcka na místě původní vozovny ve stísněné poloze vedle velké budovy skladů pod skalním výchozem na nábřeží na pravém břehu řeky Ohře (Eger) uprostřed vsi Kyselka (Giesshübl-Sauerbrunn).

Roku 1893 byly strženy dva původní drobné dřevěné přízemní objekty vozovny s vyzděnými podezdívkami, kryté sedlovou a pultovou střechou. V roce 1894 nábřeží v těchto místech včetně komunikace rozšířeno podle plánu stavebního inženýra Friedricha Wolfnera z Chebu. Odlámána byla rovněž část skalního výchozu a následně byly provedeny přípravné stavební práce. Ještě v roce 1894 byla provedena samotná stavba objektu podle unikátně zachované plánové dokumentace realizovaná s několika odchylkami od původního projektu, vypracovaného autorem ve Vídni v říjnu roku 1892. Během stavby byly zřejmě využity starší kamenné konstrukce stržených hospodářských objektů, podle kterých dostal dům rovněž název „Stallburg“. Patrně již současně byla vystavěna rovněž přízemní přístavba požární zbrojnice se strážní místností totožné architektonické podoby.

Přízemí domu bylo vyhrazeno pro provoz stáčírny minerální vody, v patře se pak nacházely jednotlivé byty. Na počátku 20. století v době před rokem 1907 bylo na nádvorní straně objektu požární stanice přistavěno nové schodiště. V průběhu dvacátých let 20. století byla hasičská stanice v bočním traktu přebudována na vozovnu (garáže) s trojicí velkých vjezdů v uličním průčelí.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byl objekt znárodněn a nadále však sloužil jako bytový dům továrny, částečně i jako jídelna. Dne 3. května 1958 byl bytový dům Stallburg čp. 53 zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky v rámci areálu Mattoniho továrny pod rejtř. č. 51304/4-930. Na budově byly prováděny pouze nutné udržovací opravy, které však pouze degradovaly jeho stavební podobu a objekt postupně chátral. V osmdesátých letech 20. století byl požárem poničen objekt bývalé vozovny, po kterém byla bez náhrady stržena střecha a severní trakt tak zůstal zcela neobyvatelný. Požárem narušené konstrukce krovu domu nebyly opraveny, položena byla pouze nová krytina.

V rámci privatizace získala v roce 1993 bytový dům Stallburg do svého vlastnictví spolu s dalšími objekty bývalých lázní akciová společnost Karlovarské minerální vody. Zcela neudržovaný částečně obývaný objekt však nadále chátral a jeho neutěšený stav se stal během let terčem kritiky občanskou společností. V roce 2008 byl vypracován stavebně-historický průzkum chátrajícího památkově chráněného objektu.

V letech 2012-2014 přistoupila společnost Karlovarské minerální vody ke generální rekonstrukci zdevastovaného objektu se zachováním autentické historické podoby z let 1893-1894 celkovým nákladem 31 478 000 Kč. Stavební práce, zahájené v listopadu roku 2012, provedla karlovarská stavební firma BAU-STAV, a.s. podle projektu projekční kanceláře MEDIKA Projekt Karlovy Vary s.r.o. Před samotnou realizací oprav bylo nutné provést stabilizaci a zajištění svahu a skalního masivu za objektem proti sesuvu velkých kamenných bloků na objekt společnostní PRAGOSTAV Zličín, a.s. nákladem ve výši 4 miliony korun. Obvodové zdivo v zadní části objektu, zasypané sesuvy do výše poloviny oken, bylo odhaleno a provedena hydroizolace stěn. V měsících květen až září roku 2013 byla pokrývačskou firmou KŘÍŽ Střechy s.r.o. položena na nové střechy falcovaná hliníková střešní krytina a břidlice. V domě vzniklo osm moderních bytových jednotek, které budou pronajímány zaměstnancům firmy a obyvatelům vsi. Rekonstrukce domu Stallburg se dočkala ocenění odbornou veřejností v rámci soutěže „Fasáda roku 2014“, kde zvítězila v kategorii rekonstrukce bytového domu.

Dne 20. února byla rekonstrukce objektu zakončena kolaudací. V úterý 25. března 2014 následně proběhlo slavnostní otevření a představení nové podoby zrekonstruovaného bytového domu Stallburg čp. 53 v rámci dne otevřených dveří s prohlídkou objektu za účasti Rudalfa Mattoniho, pravnuka zakladatele zdejších závodů Heinricha Matoniho, exprezidenta Václava Klause a široké veřejnosti.

Patrový dům ve stylu francouzské pseudogotiky na obdélném půdorysu krytý polovalbovou střechou původně s břidlicovou krytinou se schématem rout ve světlejších odstínech, původně doplněným rozdílně barevným lemováním nároží. Během druhé poloviny 20. století byla břidlice nahrazena v přední pohledové části šedočernými eternitovými šablonami, v zadní části pak pozinkovaným plechem. Dnes je na střeše položena falcovaná hliníková krytina PREFA s vloženými světlejšími dekorativními šablonami. Prosvětlení podkroví objektu bývalo řešeno pomocí drobných trojúhelných vikýřků s dekorativně provedeným čelem a drobnou hrotničkou. Konstrukce zdiva objektu je cihelná s částečným využitím starších stavebních konstrukcí z kamenného lomového zdiva.

V jihozápadním nároží objektu je vložena masivní hranolová schodišťová věž, v horní části okosená, završená jehlancovou střechou s dekorativní hrotnicí a korouhvičkou, krytá menšími formáty břidlice tvaru bobrovky. Prostor věže prosvětlují obdélná, polokruhově zakončená sdružená okna s bosovanými klenáky, v okně posledního patra s pseudorománským středovým sloupkem, v mezipatře pak ztrojené obdélné okno se středním nadsvětlíkem. V jižní stěně věže je nad vstupem prolomeno větší obdélné, polokruhově zakončené okno se zvýrazněnými klenáky. V západní stěně je pod horními okny zasazena datace stavby 1894 z jednotlivých kovaných číslic. V nároží věže jsou uplatněny hrubé kvádry. Stěny věže jsou završeny pod střechou konzolkovou obloučkovou římsou v pseudogotických formách s lomenými oblouky.

K boku věže je přimknuta arkádová lodžie jižního vstupu, krytá pultovou stříškou původně s maloformátovou zeleně glazovanou pálenou krytinou ve tvaru bobrovek, vynesenou dekorativně vyřezávanými dřevěnými vzpěrami. Lodžie nad zalomeným přístupovým schodištěm je vynesena masivním sloupem s toskánskou hlavicí, Na pilíři nad sloupem jsou osazeny dekorativní kované rozpěry iluzivních táhel. Čelní oblouk lodžie je řešen ve tvaru stoupající kobylí hlavy. Schodiště je doplněno zdobeným kovaným zábradlím s rozvilinami.

Severní nároží ukončuje mělký štítový rizalit s komolým trojúhelníkovým štítem, završeným původně segmentovým roztrženým frontonem se střední sedlovou stříškou. V přízemí je severní rizalit prolomen velkým polokruhově zakončeným průjezdem, zdobeným bosovanými klenáky. Vjezd je opatřen dvoukřídlými vraty s půlkruhovým nadsvětlíkem, opatřeným původně zdobenou kovanou mříží s rozvilinami. Zachován byl systém pojezdových křídel vrat na horizontálních kolečkách a kolejnici, zajíždějící do bočních výběhů ve zdivu průjezdu. V patře rizalitu je v ose nad vjezdem situován nakoso vysazený pětiboký arkýř s projmutou jehlancovou stříškou, původně zakončenou secesně vyklenutou hrotnicí. Arkýř vyzděný z odlehčených děrovaných cihel je vynesen konkávně projmutým výběhem. V ose štítu je situováno drobné větrací okénko ve tvaru routy. Pod ním bývaly původně osazeny kované rozpěry dekorativních táhel.

Střední trakt západního průčelí objektu mezi věží a severním rizalitem je prolomeno šesti okenními osami. Vnější stěny objektu jsou zdůrazněny tektonickým členěním. Sokl objektu je vyzděn z masivního kyklopského zdiva a nároží doplněna armaturou v omítce. Přízemí objektu je prolomeno obdélnými, segmentově zakončenými okny se štukovými šambránami s okosením a klenáky. Vnější stěny přízemí jsou opatřeny hrubší stříkanou (strukturovanou) omítkou. Patro objektu, oddělené horizontální kordónovou římsou, je prolomeno obdélnými okny s okosením a klenáky, doplněnými parapetními a přímými nadokenními římsami. Některé okenní tabule bývaly vyplněny zdobeným leptaným sklem. Stěny patra objektu jsou řešeny v režném cihlovém zdivu z tvrdě pálených a glazovaných cihel Klinker. Jižní průčelí objektu je zakončeno štítem s dekorativní hrázděnou konstrukcí s iluzivním cihelným zdivem v polích. Doplňující dekorativní dřevěné prvky fasády jsou opatřeny sytým modrým nátěrem v kontrastu s červenohnědým režným cihlovým zdivem a pískovou barvou omítky. Stěny objektu jsou na místo korunní římsy završeny přesahem střechy podchyceným dřevěnými, dekorativně vyřezávanými secesně projmutými vzpěrami. Zadní, dvorní průčelí objektu jsou hladké, bez členění.

Interiér objektu byl řešen vzhledem k účelu stavby dosti utilitárně, během let užívání navíc docházelo k jeho postupné degradaci. Hlavním vstupem se vchází do schodišťové věže, odkud směřuje točité šnekovité schodiště do suterénu a do prvního patra, otáčející se kolem plné hranolové vřetenové zdi, do suterénu i do patra objektu. Prostor v přízemí, přístupný z průjezdu ve štítovém severním rizalitu, je rozdělen na dva symetricky stejné trakty, oddělené střední nosnou příčkou. Ze vstupní chodbičky přístupné halové místnosti. Přízemí a sklepní prostory jsou zaklenuty velenými klenbičkami do traverz.

První patro, členěné stejně jako přízemí jako podélný dvojtrakt. V předním traktu směrem k uličnímu průčelí bývaly umístěny kuchyně, a v zadním traktu pokoje. V zadní části předělené chodby pak byly vloženy záchody s koupelnami. Do levé části patra se vcházelo po samonosném schodišti ve schodišťovém přístavku u dvorního průčelí, s kamennými stupni a litinovým zábradlím, vyklenutým cihelnou valenou klenbou. Od přístupového schodiště se vstupovalo do haly, odkud vedlo dřevěné schodiště do podkroví. Krov objektu s valbami je vaznicové soustavy s šikmými sloupky zavázanými do pozednic vodorovnými pásky. Nad štítovým rizalitem je vynesena stojatá stolice se šikmými pásky. Dřevěné prvky krovu jsou sesazeny již za použití šroubů s šestihrannými maticemi.

K severnímu průčelí objektu je připojen přízemní trakt bývalé požární zbrojnice totožné architektonické podoby na podélném obdélném půdorysu, původně zastřešený polovabovou střechou. Severní stěna přístavku bývala původně prolomena dvěma obdélnými okny s iluzivním cihelným segmentovým záklenkem se středním klenákem. Nad kordónovou římsou, ve stejné výšce jako u vlastního domu, bývala pod střechou ještě vynesena půdní nadezdívka z hrázděného zdiva s iluzivním cihelným zdivem v polích. K zadní stěně traktu je připojen přístavek schodiště směřujícího do patra domu. Během přestavby severního traktu na vozovnu ve dvacátých letech 20. století bylo celé uliční západní průčelí vybouráno a znovu vyzděno s trojicí velkých vjezdů se stlačenými záklenky. Halový prostor vozovny býval plochostropý.

Ve velké vpadlé polokruhově zakončené nice v mělkém bosovaném rizalitu v severní boční stěně severního traktu je umístěna kamenná kašna z roku 1873. Přívod vody byl vložen do pseudorenesanční edikuly s kartuší. Pod ním je osazena žulová kašna ve tvaru kvadrilobu, na jejíž přední straně je v kruhové výplni vytesán monogram „HM“ s korunkou a datacemi 1867 a 1873 po stranách.