Liboc - kostel Nejsvětější Trojice

Pseudogotický farní kostel Nejsvětější Trojice byl vystavěn v letech 1890-1891 pod svahem při pravé straně cesty do Černé na západním okraji vsi Liboc (Frankenhammer). Již roku 1844 odkázal Josef Václav Sander z Valtéřova závětí ze dne 6. ledna 1844 veškeré své jmění a zděděný majetek sestry Rozálie na stavbu kostela v Liboci. Teprve však až dne 30. dubna 1890 byl udělen souhlas se zřízením vlastní fary pro obce Liboc a Mlýnská, které byly vyňaty z farního okrsku Kámen. K nové farnosti byla následně připojena ještě vsi Černá a Čirá. Již krátce poté byl slavnostně položen v sobotu 26. července 1890. Samotnou stavbu vedl kraslický stavitel Josef Taudt podle plánů c. k. místodržitelství Království českého v Praze. Stavební práce byly dokončeny dne 31. října 1891 a kostel byl poté vybaven vnitřním zařízením. Roku 1892 postavili bratři Riegerové z Krnova na kruchtě varhany.

V sobotu 20. srpna 1892 byl dokončený farní kostel Nejsvětější Trojice v Liboci za velké účasti místních obyvatel slavnostně vysvěcen pražským arcibiskupem kardinálem Františkem hrabětem Schönbornem. V sousedství kostela byla postavena budova fary, jejíž patronkou byla tehdejší majitelka panství Hřebeny baronka Františka Kopalová. Na protější straně západně od kostela byl založen hřbitov. Během 1. světové války byly zrekvírovány zvony kostela na válečné účely. Roku 1922 byly proto pořízeny tři nové zvony od zvonařské firmy Richarda Herolda z Chomutova, které byly následně v neděli 1. října 1922 slavnostně vysvěceny. Dne 13. září 1925 byl před kostelem odhalen pomník obětem 1. světové války. Během 2. světové války byl znovu dne 26. února 1942 zrekvírovány tři zvony kostela na válečné účely.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však již kostel nebyl využíván k církevním účelům, přestal být udržován a postupně chátral. Po roce 1991 byl kostel zásluhou finanční pomoci bývalých německých rodáků opraven. Kostel se stal filiálním ke kostelu Nejsvětějšího Těla Kristova v Kraslicích. V neděli 2. srpna 1992 celebroval tehdejší kraslický děkan a vikář P. Jaroslav Feix v kostele Nejsvětější Trojice v Liboci první mši pro německé rodáky. Od té doby se v libockém kostele koná každoročně první neděli v srpnu poutní bohoslužba. V roce 2001 byla na jižní stěnu kostela upevněna pamětní deska jako upomínka na zesnulé obyvatele Liboce, Mlýnské a Černé, která byla během poutní mše dne 5. srpna 2001 slavnostně osvěcena kraslickým děkanem a vikářem P. Petrem Fořtem.

Orientovaný, jednolodní pseudogotický kostel s lodí na obdélném půdorysu krytou sedlovou střechou a připojeným odsazeným pravoúhlým presbytářem s polovalbovou střechou. Při severní stěně presbytáře je připojena obdélná sakristie. Před hlavním západním průčelí kostela je představěna hranolová zvonová věž, zakončený ostrou hrotitou špicí. Na jižní stěně věže je osazena obdélná mramorová pamětní deska s německo-českým textem: „ZUM GEDENKEN / AN UNSERE VERTORBENEN / AUS FRANKENHAMMER, / KONSTANT UND SCHWARZENBACH, / DENEN HIER DER GOTTESACKER / ZUR LETZTEN RUHESTÄTTE / WURDE | V UPOMÍNKU / NA NAŠE ZESNULÉ Z / LIBOCE, MLÝNSKÉ A ČERNÉ, / KTEŘÍ ZDE NA TOMTO BOŽÍM / POLI NAŠLI MÍSTO POSLEDNÍHO / ODPOČINKU. | AD 2001 MMI“. Boční stěny lodi kostela i presbytáře jsou prolomeny vysokými gotizujícími okny s lomenými záklenky. V levé části jižní podélné stěně lodi kostela je prolomen vstupní portál.

Vnitřní prostor lodi kostela je plochostropý. Loď je od presbytáře oddělena lomeným triumfálním obloukem. Presbytář kostela je sklenut křížovou žebrovou klenbou. V lodi je situována jednoduchá dřevěná kruchta, vynesená dvojicí jednoduchých antikizujících sloupů. Jednotné pseudogotické vnitřní zařízení kostela pochází z doby výstavby objektu z konce 19. století. Na kruchtě jsou postaveny jednomanuálové varhany s 9 rejstříky od bratrů Riegerů z Krnova z roku 1892.