Lobzy - kostel sv. Vavřince

Pozdně gotický kostel sv. Vavřince byl vystavěn patrně v 15. století podle návrhu neznámého architekta na jihovýchodním okraji návsi v západní části vsi Lobzy (Lobs). Kolem kostela se rozkládal hřbitov. První písemná zmínka o kostele pochází až z roku 1550. V polovině 16. století se ve zdejší oblasti rozšířilo luteránství a při zdejším kostel působil protestantský pastor. V průběhu 16. století byl kostel stavebně rozšiřován. Po třicetileté válce byl kostel převeden opět pod katolickou správu a přifařen ke kostelu sv. Petra a Pavla v Kostelní Bříze. Následně se stal filiálním k arciděkanskému kostelu sv. Jakuba Většího v Sokolově.

Na přelomu 70. a 80. let 18. století, do roku 1783 byl kostel sv. Vavřince v Lobzech pozdně barokně přestavěn. V roce 1775 byly v kostele postaveny nové varhany. Nástroj se však ukázal jako příliš slabý, a tak musel být v roce 1781 nahrazen novými pozdně barokními varhanami od loketského varhanáře Johanna Josefa Pleyera za částku 100 zlatých. V osmdesátých letech 18. století byl rovněž pořízen nový pozdně barokní mobiliář kostela včetně oltářů a kazatelny. V roce 1787 byla v sousedství kostela vystavěna nová lokálie a Lobzy získaly vlastního kněze. Přifařeny byly kromě Lobzů rovněž vsi Kamenice, MIliíře, Novina a Paseka. Během hlavního svátku sv. Vavřince se v Lobzech konaly každoročně velké, vyhlášené poutě, na které se sjížděly lidé z širokého okolí.

Roku 1810 věnovala kostelu rodina Glasova nový malý zvonek. Roku 1877 namaloval významný pražský malíř a archeolog Josef Vojtěch Hellich nový obraz pro hlavní oltář kostela. V roce 1911 opravila varhanářská firma Markus a Zeidler varhany v kostele za částku 387 korun. Během první světové války byl zrekvírovány dva renesanční zvony kostela z let 1582-1583 na válečné účely. Ve dvacátých letech 20. století proběhly opravy kostela. Dne 22. února 1925 byly slavnostně vysvěceny tři nové zvony kostela.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války a následném začlenění oblasti do nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny v roce 1948 však přestal být kostel využíván a udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení bylo následně rozkradeno či zničeno. Pozdně barokní varhany byly přeneseny do hřbitovního kostela sv. Mikuláše v Plzni.

Na počátku padesátých let 20. století byl opuštěný kostel poničen zásahem dělostřeleckého granátu a již na leteckém snímku vojenského leteckého mapování ze dne 22. června 1952 je zachyceno pouze obvodové zdivo kostela bez střechy, krovů a stropů a místa po zbořených objektech celé zástavby opuštěné vsi. Po zrušení VVP Prameny vydal Okresní národní výbor Mariánské Lázně dne 6. března 1957 v rámci akce „Úklid pohraničí“ hromadný demoliční výměr poškozené zástavby vysídlených vsí s podmínkou, že v případě kostelů může být demolice provedena jen po vyjádření církevních orgánů. Patrně na jaře roku poté došlo k celkové demolici pozůstatků zdevastovaného kostela a hřbitova a rozhrnutí trosek buldozery. Na leteckém snímku vojenského leteckého mapování z 15. června 1957 je již zachyceno pouze zplanýrované místo po zbořeném kostele. 

Pozdně gotický, pozdně barokně přestavěný orientovaný jednolodní kostel s dlouhou lodí na obdélném půdorysu a odsazeným, pětiboce zakončeným presbytářem, krytý sedlovou střechou. K severní stěně presbytáře byla připojena obdélná sakristie. Nad západním průčelím bývala na hřebeni střechy vynesena otevřená osmiboká sloupková zvonička, zakončená zvonovitou bání. Nad presbytářem byla vztyčena menší otevřená sloupková sanktusová zvonička, zakončená zvonovitou bání.

V ose vstupního západního průčelí s jednoduchým trojúhelným štítem býval prolomen portál hlavního vstupu a před ním vystavěna novější obdélná předsíň, krytá sedlovou střechou. Podélné stěny lodi kostela byly prolomeny pěticí vysokých, úzkých obdélných, polokruhově zakončených oken. Obdobná nižší okna osvětlovala prostor presbytáře.

Vnitřní prostor lodi kostel býval plochostropý, krytý trámovým stropem. V presbytáři kostela býval postaven hlavní oltář, který původně nesl barokní obraz sv. Vavřince. Roku 1877 bylo plátno nahrazeno novým obrazem od významného pražského malíře a archeologa Josefa Vojtěcha Hellicha. Po stranách retabula bývaly postaveny sochy sv. Petra a Pavla. Po stranách triumfálního oblouku bývala postaveny postranní oltáře se sloupovou architekturou. Na evangelijní, levé straně stával oltář Panny Marie a na epištolní, pravé straně pak protějškový oltář sv. Jana Nepomuckého. V kostele bývala postavena kamenná gotická křtitelnice, doplněná barokní figurální výzdobou.

Na kruchtě bývaly postaveny pozdně barokní jednomanuálové varhany od loketského varhanáře Johanna Josefa Pleyera z roku 1781 s pedálem a sedmi rejstříky. Ve zvoničce bývaly původně zavěšeny dva renesanční zvony z let 1582-1583, které byly zrekvírovány během první světové války, a malý zvonek z roku 1810. Následně zde byly zavěšeny tři nové zvony z roku 1924.