Lochotín - Dolní mlýn

Středověký panský vodní mlýn, nazývaný Dolní mlýn (Untere Mühle), byl vystavěn v nezjištěné době podle návrhu neznámého architekta na levém břehu Lochotínského potoka (Lochotiner Bach) na západním úpatí Zlatého vrchu (Goldenberg, 786 m n.m.) asi 700 metrů jižně od vsi Lochotín (Lochotin). První písemná zmínka o mlýnu pochází z roku 1605, kdy prodal Štěpán Šlik zboží Lochotín, včetně vsi s poplužním dvorem, pivovarem, mlýnem a kostelním patronátem Václavu Štampachovi staršímu na Valči za částku 5.000 kop míšeňských grošů. Mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768.

Na mapě stabilního katastru vsi Lochotín z roku 1841 je Dolní mlýn čp. 40 zakreslen se spalnými budovami a jedním vodním kolem. Držitelem mlýna byl tehdy mlynář Kastl. V Sommerově topografii z roku 1847 je uváděn jako Dolní mlýn s pilou ležící 1/8 hodiny jižně od Lochotína. Kromě mlýna na mouku zde byla provozována rovněž lisovna lněného oleje a pila, která v červenci roku 1887 vyhořela. Po první světové válce byl Dolní mlýn spolu s Horním mlýnem přestavěn stavitelem mlýnů Kreilem z Lubence. K roku 1930 je jako provozovatel mlýna s jedním mlýnským kolem uváděn Moric Hujer. Posledním provozovatelem Dolního mlýna čp. 40 byl před rokem 1945 jeho potomek, mlynář Fritz Hujer.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války již nebyl mlýn obydlen a provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Ještě na snímcích vojenského leteckého mapování ze srpna roku 1956 jsou opuštěné budovy zastřešené. V následujících letech se však střechy propadly a objekty se postupně proměnily ve zříceniny a celý areál zarostl náletovými dřevinami.

Areál vodního mlýnu tvořila velká patrová hlavní mlýnská budova z lomového kamene na obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou a orientovaná severojižním směrem. Nároží budovy byly armovány pískovcovými kvádry. Jížní obytná část objektu bývala patrně částečně hrázděná. Voda na mlýnské kolo v přízemní lednici situované v severní části budovy byla přiváděna od severu z koryta Lochotínského potoka v délce 350 metrů mlýnským náhonem, zakončeným podlouhlým úzkým mlýnským rybníkem nad mlýnem. K roku 1930 je mlýnský provoz s jedním mlýnským kolem na svrchní vodu uváděn s hltností 0,065 m3/s, spádem 6 metrů a výkonem 3,38 koňské síly.

Jižně od hlavní mlýnské budovy byl situován kolmo postavený, velký zděný objekt z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou, sloužící patrně jako stodola či kolna. Nároží budovy byly armovány pískovcovými kvádry. Pod západní části byl situován suterén s pískovcovým ostěním vstupu a okének.