Lochotín - kostel Nanebevzetí Panny Marie

Původně gotický dřevěný farní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v první polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta na vyvýšené terase nad návesním rybníkem uprostřed vsi Lochotín (Lochotin). První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1357, kdy si zdejší první známý farář Blažej vyměnil obročí s farářem Jindřichem ze Zákoutí u Jirkova, kterého uvedl tehdy do úřadu farář z Luk. Patronátní páni kostela, rytíř Gozliv Mechauer, Theodorik z Lochotína a Pavel ze Služetína dosazovali dne 19. listopadu 1368 ke kostelu klerika Mikuláše, syna Henslina z Radošova, s jejiž finanční poporou dokončil svá studia. Podle výše příspěvků v registru církevních desátků z roku 1384 byla tehdy zdejší fara druhou nejchudší ve žlutickém děkanátu. Farní úřad odváděl dvakrát ročně pouze 3 groše papežských desátků, což znamenalo roční příjem zdejší farnosti ve výši 420 grošů.

Během husitských válek v první polovině 15. století se zdejší obyvatelé přiklonili k víře podobojí. S příchodem pánu ze Sparnecku, kteří zdejší zboží získali před rokem 1532, se zde rozšířilo luteránství. Například roku 1561 uvedl tehdejší patron kostela, vlastník zboží Lochotín z rodu Sparnecků do funkce luteránského kazatele. V roce 1594 nechal pořídit patron kostela Sezima Mířkovský z Verušiček, velký zvon od zvonaře Hanse Wildta z Jáchymova.

Po bitvě na Bílé hoře byla ves Lochotín rekatolizována a zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie byl nejdříve přifařen ke kostelu sv. Vavřince v Lukách a od roku 1627 byl filiálním ke kostelu Narození sv. Jana Křtitele ve Valči. Během třicetileté války však zdejší dřevěný kostel snad po zásahu bleskem zcela vyhořel. Plameny dřevěný kostel včetně vnitřního vybavení zcela zničily a proměnily na popel. Z interiéru kostela byla tehdy zachráněna pouze pozdně gotická vyřezávaná socha Panny Marie (Madona).

Roku 1728 začal tehdejší vlastník panství Valeč hrabě Johann Ferdinand Kager z Globenu na přání své zemřelé manželky budovat v Lochotíně nový zděný barokní kostel. Samotná stavba kostela podle návrhu neznámého architekta poté probíhala v letech 1728-1731, následně bylo pořizováno vnitřní vybavení. Slavnostní vysvěcení kostela poté proběhlo v roce 1735. Podle tereziánského katastru z roku 1748 měl zdejší filiální kostel tehdy 122 farníků. V roce 1787 byla při kostele zřízena lokálie a současně zde byly roku 1784 založeny matriční knihy, vedené do té doby ve Valči. Roku 1788 byla jižně od kostela vystavěna nová obytná budova lokalisty. Koncem 18. století byl kostel pozdně barokně upraven a rozšířen a novou sakristii, která nese vysekanou dataci „1800“ na portálu. V polovině 19. století byla zdejší lokálie pod patronátem farnosti, přesto byla činnost administrátora hrazena z náboženského fondu.

V roce 1855 byla v Lochotíně obnovena samostatná farnost, ke které byly připojeny vsi Lochotín, Jeseň, Kopáčov a Malý Hlavákov. Patronátní právo patřilo majitelů panství Valeč. V roce 1870 žilo ve zdejší farnosti celkem 984 katolíků. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Lochotíně býval poutním místem, ke kterému každoročně chodívalo na svátek Narození Panny Marie dne 8. září osm až čtrnáct procesí z blízkého okolí. Tento den stávaly po obou stranách cesty ke kostelu stánky se sladkostmi, svíčkami, církevními předměty apod. Předmětem poutí bývala pozdně gotická socha Panny Marie (Lochotínská madona) z původního kostela.

V roce 1835 byly u příležitosti 100. výročí vysvěcení kostela a znovu v roce 1861 renovovány oltáře kostela malířem Klingerem z Reichenbergu. V roce 1850 odkázal Franz Schmidt z Jeseně kostelu dědictví, ze kterého mohly být zakoupeny varhany v hodnotě 250 zlatých. Roku 1857 se zavázal žlutický malíř Müller k štafírovacím pracím. V roce 1888 byl kostel znovu renovován. V květnu roku 1909 byly díky úsilí sbormistra a vrchního učitele Franze Nasslera za prostředky získané v dobrovolné sbírce pořízeny nové pneumatické varhany od pražského varhanáře Heinricha Schiffnera. Od 7. července 1911 do 1. srpna 1912 působil v úřadu lochotínského faráře Johann Bergner. Během první světové války byl roku 1917 malý zvon kostela zrekvírován na válečné účely a roztaven. Ve sbírce mědi a mosazi byly odevzdány rovněž měděné tympány z roku 1794.

Od roku 1917 spravoval zdejší neobsazenou faru farář z Mětikalova, po něm Johann Pleyer, za kterým následovali farář Johann Barkoff, Josef Lang a Franz Krodalek. V letech 1919-1927 zde poté působil u obyvatelstva velmi oblíbený farář Franz Lindner, který byl po své smrti ve věku 67 let pohřben v Lochotíně. Následovali Berthold Treffny a Franz Zettl. V roce 1923 byl ve věži kostela zavěšen nový zvon od firmy Herold z Chomutova. Účet za pořízení nového zvonu ve výši 2.700 korun byl uhrazen z dobrovolných darů. V roce 1924 byl stavebním mistrem Karlem Schwarzem z Chyše opraven a rozšířen hřbitov u kostela za celkovou částku 59.000 korun. Náklady byly uhrazeny z rozpočtu obce Lochotín a přifařených vsí Jeseň a Malý Hlavákov. Částkou 5.500 korun přispěl rovněž patron kostela.

V roce 1930 ve zdejší farnosti žilo celkem 699 katolíků a 4 osoby jiného vyznání. Roku 1937 přišel do Lochotína nový farář Josef Müller z Hory sv. Kateřiny. Na počátku září 1937 byl renovován hlavní oltář kostela a klempířem Zeischkou z Valče provedeny opravy střechy kostela, která byla následně natřena červenou ochranou barvou, vyrobenou lochotínským rodákem Hujerem. Během druhé světové války roku 1940 byl zrekvírován zvon z roku 1923.

Posledním duchovním byl farář Maxmilian Wilfer, který spravoval zdejší farnost z Luk. Farář Wilfer sloužil v roce 1949 v Lochotíně poslední biřmování za účasti pražského arcibiskupa Josefa Berana a český dosídlenců. Před opuštěním kostela nechal Wilfer převézt část inventáře na faru v Lukách. Sochy sv. Václava a sv. Prokopa byly umístěny v interiéru farního kostela sv. Vavřince v Lukách. Hodnotná dřevěná pozdně gotická socha poutní Panny Marie byla postavena na oltáři, odkud však byla roku 1991 ukradena a následně prodána do SRN. Naštěstí byla vrácena, restaurována a dnes je v Diecézním muzeu v Plzni. Medailony 14 sv. Pomocníků z hlavního oltáře byly tehdy umístěny na půdu fary v Lukách, odkud byly později převezeny a instalovány v kostele sv. Jana Nepomuckého v Nových Hamrech.

Po začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 byl kostel zabaven církvi a přešel do vlastnictví armády. Uzavřený kostel následně však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Po zrušení přilehlého hřbitova byly náhrobní kameny využity jako stavební materiál, například jako schody k jednomu z místních domů. Opuštěný kostel poté sloužil jako skladiště nepotřebného materiálu. Někdy po roce 1962 byla snesena původní báň věže kostela, která byla nahrazena nízkou stanovou stříškou. Střecha kostela byla nově pokryta eternitovými šablonami.

V roce 1991 se zdevastovaného kostela ujal Klub přátel Doupovských hor, který vyklidil interiér kostela. Roku 1992 v kostele sdružení uspořádalo hudební večer, hrálo se zde i divadlo. V průběhu devadesátých let 20. století byla věž kostela zastřešena novou provizorní zvonovitou bání pokrytou lepenkou. Tyto akce však brzy přestaly a kostel začal opět chátrat. Dne 4. září 2000 zahájilo Ministerstvo kultury ČR jednání o prohlášení bývalého kostela za kulturní památku. V roce 2018 byly střechy kostela pokryty igelitovými plachtami a znovu zabezpečeny všechny vstupy do objektu. Ministerstvo obrany jako vlastník plánuje celkovou rekonstrukci zdevastovaného kostela.

Orientovaný barokní, pozdně barokně upravený jednolodní kostel na obdélném půdorysu s konkávně projmutými nárožími, krytý původně šindelovou, dnes eternitovou valbovou střechou, s odsazeným užším, pravoúhlým presbytářem, krytým původně šindelovou, dnes eternitovou valbovou střechou. Dnes je střecha věže kryta provizorní zvonovitou střechou krytou lepenkou. V hlavním západním průčelí stojí vestavěna 37 m vysoká hranolová věž, zakončená původně zvonovitou bání s polygonální otevřenou sloupkovou lucernou se zvonovitou stříškou. Přední strana věže je prolomena obdélným kamenným portálem hlavního vchodu s původně kruhovým, dnes menším segmentovým okénkem v ose nad ním. Zvonové patro věže, oddělené mohutnou vynesenou profilovanou římsou, je na třech stranách prolomeno velkými obdélnými, segmentem zakončenými oky s dřevěnými roletami.

Při závěrové východní stěně presbytáře stojí v ose přistavná přízemní sakristie na trojbokém půdorysu, se zkosenými nárožími a datací „1800 WD“ na obdélném kamenném portálu vchodu na jižní straně. Podélné stěny kostela jsou prolomeny třemi páry obdélných, segmentem zakončených oken. Po jednom stejném okně je na bočních stěnách presbytáře. V ose jižního průčelí kostela je prolomen obdélný kamenný portál bočního vstupu. Sakristie je prosvětlena menšími obdélnými, segmentem zakončenými okny. Vnější stěny kostela bývaly členěny pilastry a lizénovými rámci a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Loď a presbytář kostela, oddělené polokruhovým presbytářem, jsou plochostropé, kryté štukovaným rákosovým stropem s fabionem. Ve středu stropu lodi je vyvedena freska s vyobrazením otevřené knihy s křížem uprostřed velké svatozáře. Sakristie je zaklenuta valenou klenbou s lunetami. V přízemí věže je umístěna menší předsíň s nikami po stranách, zaklenutá valenou klenbou s lunetami. Loď kostela má po stranách triumfálního oblouku zkosená nároží s velkými, polokruhově zakončenými výklenky pro umístění postranních oltářů. V západní části lodi je vystavěna zděná kruchta s balustrádou, nesená na dvou sloupech a podklenutá valenými klenbami. Kruchta je přístupná schodišti se vstupy v rozích západní stěny lodi pod kruchtou, z kruchty vedou obdobné vstupy na schodiště do věže. Vnitřní stěny kostela jsou členěny mohutnými pilastry a lizénovými rámci.

Vnitřní zařízení kostela původně tvořil hodnotný pozdně barokní a rokokový mobiliář, po roce 1945 z větší části převezen na faru v Lukách. V presbytáři byl postaven hlavní oltář v bohatém akantovém rámu. V nice ve středu oltáře bývala původně umístěna hodnotná vyřezávaná pozdně gotická milostná sochu Panny Marie (Lochotínská madona) od neznámého autora z roku 1510. Figurální plastika světice, stojící na půlměsíci, je oděna v modrém rouchu se zlatými lemy a bílém šátku na hlavě. V levé ruce drží světice zlacené žezlo. Na pravé ruce nese světice malého Ježíška, který má pravou ruku v žehnajícím gestu a v levé ruce drží tmavý hrozen vína. Později byla milostná soška postavena na tabernáklu. Po druhé světové válce byla plastika přenesena na faru v Lukách a snes je umístěna v Diecézním muzeu v Plzni. Středová nika byla později zakryta kopií obrazu Panny Marie, královny všech svatých (Madona della Sedia) italského renesančního malíře Rafaela Santiho, který nechala namalovat na své náklady paní Weber, manželka ředitele školy, která žila jako poustevnice v lese u silnice do Albeřic.

Kolem středového obrazu bývaly v akantovém rámu oltáře zavěšeny oválné medailony olejem na plátně ve zlacených rámech s vyobrazením Čtrnácti sv. pomocníků. Na levé straně byla situována vyobrazení sv. Markéty, sv. Kateřiny, sv. Akátia, sv. Kryštofa, sv. Barbory, sv. Pantaleona a sv. Jiljí, na pravé straně pak sv. Eustacha, sv. Blažeje, sv. Jiří, sv. Erasma, sv. Cyriaka, sv. Víta a sv. Diviše. Medailony jsou dnes instalovány v interiéru kostela sv. Jana Nepomuckého v Nových Hamrech. Nad středovou nikou býval umístěn velký oválný obraz sv. Ludmily a pod nikou obraz Svaté Rodiny. Na křídlech oltáře stávaly velké pozdně barokní sochy český světců v nadživotní velikosti, sv. Václava s knížecí korunou a praporem (vpravo) a sv. Vojtěcha (vlevo), přenesené později do kostela sv. Vavřince v Lukách. V nástavci oltáře byl situován symbol Oka Božího ve svatozáři.

Ve výklencích na zkosených nárožích lodi po stranách triumfálního oblouku bývaly umístěny obdobné akantové postranní oltáře. Zdobení velkými kyriatidami a vázami u tabernáklu je podobné jako u oltářů zámeckého kostela Nejsvětější Trojice ve Valči. Pozadí oltářů je zdobeno motivem mříže. V nástavcích oltářů je umístěna koruna pod baldachýnem, završeným křížem. Na postranních římsách jsou umístěny sedící plastiky putti. Po levé straně triumfálního oblouku býval postaven postranní oltář sv. Josefa s oltářním obrazem sv. Josefa. Ve vánočním čase byl na oltář umisťován vyřezávaný betlém o rozměrech 150 x 80 cm od Karla Haberzettka a Markofa z Malého Hlavákova. Po pravé straně triumfálního oblouku býval postaven protějškový postranní oltář Panny Marie s obrazem s vyobrazením jeptišky, patrně sv. Terezie od Ježíše. V roce 1895 byla na oltáři postavena socha Panny Marie Lourdské Madony a odstraněn z mincí vytvořený obraz Panny Marie.

V sousedství postranního oltáře sv. Josefa stával oltář Srdce Ježíšova z roku 1918, na kterém byla postavena socha Srdce Ježíšova. Na levém pilíři triumfálního oblouku bývala umístěna kazatelna. Řečniště kazatelny s poli zdobenými kartušemi bylo doplněno plastikami andělů. Stříška kazatelny, zdobená oblaky s hlavami andílků, bývala završena sochou Ježíše Krista s křížem před svatozáří.

Na stěnách lodi kostela bývalo zavěšeno 14 obrazů zastavení křížové cesty z roku 1940 v nazaretském stylu. Jednotlivé obrazy byly zřízeny rodinami z farnosti. Zastavení č. 1 zaplatila rodina Ortnerova z Malého Hlavákova čp. 2, č. 2 rodina Fassmannova z Lochotína čp. 65, č. 3 rodina Totzerova z Lochotína čp. 19, č. 4 rodina Eberlova z Lochotína čp. 8, č. 5 rodina Schmidtova z Lochotína čp. 27, č. 6 rodina Hujerova z Lochotína čp. 40, č. 7 rodina Weckova z Malého Hlavákova čp. 8, č. 8 rodina Weisova z Lochotína čp. 18, č. 9 rodina Sommerova z Malého Hlavákova čp. 4, č. 10 rodina Stefani Hujerova z Lochotína čp. 40, č. 11 rodina Schmid-Weisova z Lochotína čp. 67, č. 12 rodina Seifertova z Jeseni čp. 14, č. 13 rodina Wartuschova z Lochotína čp. 31 a č. 14 rodina Schmidtova z Jeseni čp. 21.

Na kruchtě bývaly postaveny varhany z roku 1850. Později zde byly vystavěny nové pneumatické varhany z roku 1909 od pražského varhanáře Heinricha Schiffnera. Jednomanuálové varhany s devíti rejstříky bývaly umístěny ve třech různě velkých skříních s vyřezávanými nástavci. Mezi další hudební nástroje patřily měděné tympány z roku 1794 od Norberta Motha ze Žlutic, odevzdané ve sbírce mědi a mosazi během první světové války. Dnes je interiér kostela prázdný, bez vybavení.

Ve věži kostela bývaly zavěšeny dva zvony. Velký zvon z roku 1594 ulil zvonař Hans Wildt z Jáchymova. Původní malý zvon byl roku 1917 zrekvírován na válečné účely a roztaven. Nový zvon z roku 1923 o váze 42 kg od firmy Herold z Chomutova byl opět odvezen během druhé světové války roku 1940.