Loket - kostel sv. Jana Křtitele

Původní gotický kostel sv. Jana Křtitele byl vystavěn patrně v první polovině 13. století podle návrhu neznámého architekta za městskými hradbami nad Jánským mostem přes řeku Ohři na terase ve svahu pod skalní ostrožnou zvanou Špičatý kámen (Spitzen Stein) nad ohbím silnice od Horního Slavkova severovýchodně od historického centra královského města Loket (Elbogen). Kostel byl filiálním ke kostelu sv. Václava v Lokti. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1253, kdy jej český král Václav I. předal spolu s farním kostelem sv. Václava v Lokti a filiálními kostely sv. Wolfganga v Lokti a sv. Mikuláše u Třídomí pod správu řádu křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1511 byl kostel pozdně goticky přestavěn, což připomínal chronogram „VenIte aDoreMVs“ vytesaný na gotickém vstupním portálu.

Během druhé poloviny 16. století se ve zdejší oblasti rozšířilo protestanství a kostel byl využíván pro evangelické bohoslužby. Objekt však přestal kapacitně dostačovat, a proto byl před rokem 1577 stavebně rozšířen. Roku 1585 byl u kostela na terasách ve skalnatém svahu založen hřbitov a při schodišti mezi terasami vystavěna hřbitovní kaple.

Roku 1627 byla obnovena katolická správa kostela. Ještě před koncem třicetileté války byl kostel sv. Jana Křtitele renovován v souvislosti s obnovením katolických bohoslužeb v roce 1645. Při této příležitosti byl na vstupním portále vysekán letopočet „1645“. Poslední opravy starého gotického kostela sv. Jana Křtitele proběhly v roce 1721. Stav objektu se však následně v krátké době velmi zhoršil a v polovině 19. století se zdivo kostela již rozpadávalo. Roku 1849 byl z chátrajícího kostela demontován hlavní oltář a uložen na půdě děkanského kostela sv. Václava. Malované antependium bylo přeneseno do vězeňské kaple na loketském hradě. V roce 1850 bylo následně rozhodnuto o demolici zchátralého objektu a v roce 1852 byl původní gotický kostel stržen.

Jednolodní gotický kostel na půdorysu s mírně zalomenou hlavní osou, kvůli svažitému terénu kopírující oblouk cesty k mostu. K jižní obvodové zdi obdélné lodi kostela přiléhal bez odsazení obdélný, trojboce uzavřený presbytář, zatímco od její severní zdi byl odsazen výrazným odskokem. Střecha kostela bývala valbová, pokrytá šindelem. Na lodí bývala vynesena otevřená sloupková sanktusová zvonička. Šestiosé boční stěny lodi kostela bylo prolomeno vysokými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Shodné okenní otvory se nacházely ve stěnách presbytáře.

Ze zbořeného gotického kostela se zachoval profilovaný, polokruhově zakončený goticko-renesanční kamenný portál bočního vstupu byl druhotně osazen ve zdivu dvorního křídla měšťanského domu čp. 57 (dnešní čp. III) na náměstí, později tvořil branku v zdíce zahrady domu čp. 21 na rohu Zahradní ulice (Gartenstrasse) a Pastýřské uličky (Hirtengäßchen). V roce 1988 byl portál přenesen do lapidária na loketském hradě.

Vnitřní zařízení kostela tvořil pozdně gotický křídlový hlavní oltář z roku 1579 od Augusta Corda, přenesený z děkanského kostela sv. Václava v Lokti po barokní přestavbě. V roce 1849 byl oltář demontován a uložen na půdě kostela sv. Václava. Následně se však vzácný oltář ztratil. Zachovala se pouze predela, která se používala jako oltář při procesí o Božím těle, později umístěná v městském muzeu v Lokti.

Na oltářní mense bývalo připevněno malované antependium od malíře Eliase Dollhopfa z roku 1763 s vyobrazením sv. Jana Křtitele s beránkem na klíně. Po jeho pravici je zachycen sv. Vavřinec s palmovou ratolestí a roštem a po levici sv. Barbora s mečem, pohlížející na kalich s hostií. Výjev je doplněn latinským nápisem „Curavit fieri quidam benefactor F. S.“. Na zadní straně se nachází výjev Posledního soudu, provedené technikou grisaille. V ose kompozice vystupuje nad otevřenou knihou v oblacích Kristus Vítězný. Po jeho pravici zalévá záře Nejsvětější Trojice zmrtvýchvstalé, tedy spasené, po levici naopak pekelná stvůra pohlcuje zatracence, trýzněné všelikými útrapami. Role Krista jako soudce posledního soudu je naznačena plamenným mečem, který svírá ve své ruce. Výjev navíc objasňuje německý text v knize pod Kristovýma nohama: „HERR, DU BIST / GERECHT, UND / GERECHT IST / DEIN GERICHT. / WO ALLES / KLAR UND / OFFENBAHR.“ (Ty jsi Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech, všechny jsou zjevné a spravedlivé). Antipendium bylo v roce 1849 přeneseno do vězeňské kaple na loketském hradě, kde se nacházelo ještě ve dvacátých letech 20. století. Dnes je ve sbírkách města Lokte. V kostele bývaly zavěšeny epitafy snad již z 15. století.

V letech 1854-1857 byl na místě strženého objektu vystavěn nový menší hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele v pseudorománském slohu podle projektu loketského stavitele Franze Schidla. Vnitřní zařízení kostela bývalo současné se stavbou kostela. Oltářní obraz sv. Jana Křtitele vytvořil loketský umělecký malíř Hermann Kugler, který vymaloval rovněž kazatelnu. Dne 3. března 1876 odpoledne probořila masa náhrobních kamenů a zeminy, ztěžklá deštěm, ohradní zeď přilehlého hřbitova a na ulici vytvořila osmi metrový zával. V následujícím roce 1877 byl zdejší hřbitov zrušen a otevřeno nové pohřebiště při silnici do Nového Sedla. Roku 1883 byly ze zrušeného hřbitova u kostela ostatky Josefy, Eugena a Rudolfa Haidingerových, zakladatelů porcelánové tradice v Lokti, které přeneseny na nově založený hřbitov.

Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele poté ztratil své využití a byl uzavřen. Objekt kostela poté sloužil jistou dobu studentům loketské reálky pro výuku náboženství. V roce 1919 byly rozprodávány staré náhrobky za zrušeného hřbitova, zbylé památníky byly zničeny. Na hřbitově se nacházely mimo jiné barevně malované porcelánové náhrobní desky v terakotových rámech v empírovém stylu z první poloviny 19. století. Již v polovině dvacátých let 20. století byl pouze příležitostně využívaný a neudržovaný kostel uváděn jako zchátralý. V té době byl objekt předán k užívání evangelické církvi a zároveň byl upraven interiér kostela podle plánů sokolovského architekta Heinricha Scherrera.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války nebyl bývalý kostel udržován a postupně chátral. V roce 1948 zakoupil objekt od Místního národního výrobu v Lokti za 60.000 korun Farní úřad církve československé v Sokolově. Po útlumu těžby uranové rudy v oblasti Slavkovského lesa ve druhé polovině padesátých letech 20. století se řada členů Církve československé z Loketska vystěhovala na Horažďovicko a Příbramsko, čímž došlo k úbytku věřících. Církev si následně pronajala od Československé obce baráčnické menší místnost v Lokti pro pořádání bohoslužeb a nevyužívaný kostel pronajal Farní úřad církve československé v Sokolově nábytkářskému podniku v Novém Sedle, který po nejnutnějších opravách využíval krátce jako sklad nábytku.

Již roku 1958 byl kostel sv. Jana Křtitele ve velmi špatném stavebním stavu. Místní národní výbor v Lokti proto požádal KNV v Karlových Varech o zajištění prostředků na opravu objektu z prostředků na údržbu církevního majetku. Žádost však byla zamítnuta s tím, že se nejedná o význačnou chráněnou památku, či jinak cenný historický objekt. V roce 1960 Farní úřad církve československé v Sokolově z důvodu nedostatečných prostředků na opravu navrhnul Místnímu národnímu výboru v Lokti přenechání objektu nevyužívaného kostela výměnou za náhradní místnost ve Dvoraně nebo jinde ve městě.

Již v roce 1964 bylo po zamítnutí žádosti o státní příspěvek na opravu nevyužívaného kostela uvažováno o jeho demolici, pokud nebude nalezena organizace, která by projevila o objekt zájem. Církev československá byla ochotna kostel bezplatně převést do vlastnictví nového provozovatele. MNV v Lokti tehdy s demolicí nesouhlasil a navrhoval využití objektu jako skladiště, nebo po úpravách jako provozovnu. Podle odhadu tehdy činily náklady na potřebné menší opravy krytiny zhruba 10-15 tisíc korun. O objekt bývalého kostela však nikdo neprojevil zájem a stavba chátrala dál. V roce 1972 bylo nakonec rozhodnuto o demolici zchátralého objektu.

Roku 1973 byl kostel sv. Jana Křtitele pro zchátralost stržen nákladem ONV v Sokolově. Demolici provedli pracovníci Okresního stavebního podniku Sokolov. Zdivo objektu bylo sneseno až do základů a terén zarovnán do úrovně plochy podlahy objektu. Následně mělo být místo opatřeno sadovou úpravou. Ještě v roce 1975 si poté Městský národní výbor v Lokti stěžoval na neutěšenou situaci a nedokončené práce v rámci demolice objektu. Při následném místním šetření bylo zjištěno, že zbytky úseků zdiva na místě patří ohradní zdi hřbitova, která nebyla součástí demolice.

V letech 2022-2025 přistoupilo město Loket k revitalizaci prostranství v místech zbořeného kostela sv. Jana Křtitele a bývalého hřbitova. V roce 2022 byly obnoveny výrazně poškozené terasní kamenné zdi včetně vizuálně prezentovaného průběhu jižního obvodové zdi kostela. V průběhu druhé poloviny roku 2022 proběhl v místech zaniklého kostela záchranný archeologický výzkum pod vedením archeologa Mgr. Filipa Prekopa z Národního památkového ústavu v Lokti. V roce 2025 pokračovala revitalizace prostranství modelací obvodového zdiva zbořeného kostela, vybudováním kamenného nájezdu vyskládaného z dlažebních kostek, rekonstrukcí kamenných schodišť a terénními úpravami. Stavební práce realizovala firma BOLID – M, s.r.o. Projekt s nákladem 1,8 milionu Kč byl realizován za finanční spoluúčasti Evropské unie prostřednictvím programu IROP ve výši cca 1 mil. Kč.

Pseudorománský jednolodní kostel na půdorysu o rozměrech asi 6 x 15 metrů s obdélnou lodí a mírně odsazeným, krátkým, trojboce uzavřeným presbytářem, krytý sedlovou střechou, nad presbytářem zvalbenou střechou s pálenou krytinou. Nad západním vstupním průčelím kostela byla vynesena drobná zděná hranolová sloupková zvonička se stanovou stříškou s křížem latinského tvaru na hranolovém podstavci na vrcholu. Stěny zvoničky bývaly otevřeny na všech stranách polokruhově zakončenými otvory s profilovaným ostěním. Ve středu zvoničky býval zavěšen na konzole malý zvon. Výška objektu činila asi 8 metrů. Na severní střechy lodi býval situován velký vikýř se vstupem na půdu, přístupný vysutou dřevěnou lávkou na sloupech z protějšího skalnatého svahu.

Vstupní západní průčelí kostela bývalo před obdélným, polokruhově zakončeným vstupem s předsazeným schodištěm zvýrazněno představěným portikem se stanovou stříškou, vyneseným dvojicemi sloupů se zdobenými hlavicemi a profilovanými patkami na hranolových soklech. Na vrcholu stříšky portiku býval umístěn kříž latinského tvaru na stupňovaném profilovaném podstavci. Průčelí bývalo završeno trojúhelníkovým štítem s obloučkovým vlysem pod střechou a velkým kruhovým rozetovým oknem v ose ve vpadlém profilovaném stupňovaném ostění.

Trojosé boční stěny lodi kostela byly prolomeny velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny s profilovaným ostěním, polokruhovou nadokenní římsou na konzolách a zkosenými parapetem. Shodná okna bývala prolomena ve stěnách presbytáře. Pod korunní římsou obíhal celou stavbu obloučkový vlys. Ještě na počátku 20. století bylo v kamenném zdivu původního objektu, tvořícím podezdívku presbytáře kostela, zazděno několik starých náhrobních kamenů ze zdejšího hřbitova. Mezi nimi byl metr vysoký renesanční náhrobník z doby kolem roku 1600 s reliéfním výjevem zobrazujícím Pannu Marii se sv. Alžbětou, doprovázené po stranách sv. Zachariášem a sv. Josefem. Scéna je završena Otcem a Duchem svatým na oblacích. Náhrobník se dnes nachází v lapidáriu na nádvoří loketského hradu.

Vnitřní zařízení kostela tvořil starý a poškozený hlavní oltář, který byl zakoupen roku 1787 z kostela sv. Kateřiny v Krásně. Oltářní obraz sv. Jana Křtitele namaloval loketský umělecký malíř Hermann Kugler. Obraz byl ve dvacátých letech 20. století umístěn v městském sirotčinci.