Loket - kostel sv. Václava

Původně gotický městský farní kostel sv. Václava byl postaven patrně již na počátku 13. století ve svahu těsně pod nově vystavěným hradem nad náměstím uprostřed města Loket (Elbogen). První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1240, kdy předal král Václav I. sedleckou církevní oblast spolu s hradem a městem Loket do duchovní správy pražského Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Řád při zdejším kostele následně založil špitál, poprvé připomínaný k roku 1305.

Zdejší kostel byl až do roku 1293 ve věcech církevních podřízen k farnímu kostelu sv. Anny v Sedlci. Teprve v roce 1325 u kostela ustanoven vlastní plebán, kněz ustanovený mimo biskupské sídlo. Král Jan Lucemburský tehdy při této příležitosti přislíbil přenesení kostela, který přiléhal těsně k hradnímu obvodu, na důstojnější místo, k čemuž však nedošlo.

Během přepadení města Loket Šliky v roce 1473 zdejší kostel vyhořel. Majitel zdejšího panství Matyáš Šlik nechal následně vyhořelý kostel vlastním nákladem pozdně goticky obnovit a rozšířit. V interiéru kostela nechal na základě své závěti zřídit rodovou hrobku. Po smrti Matyáše v roce 1487 v obnově kostela pokračoval jeho sny Mikuláš Šlik. Stavební práce včetně pořízení nového uměleckého vnitřního zařízení byly dokončeny v roce 1490 a kostel byl nově vysvěcen. Roku 1578 byly pořízeny nové varhany od karlovarského varhanáře Gabriela Rafaela Rottensteina. V letech 1594-1621 byl zdejší kostel protestantským.

V letech 1625-1626 postavil jáchymovský varhanář Jakub Schedlich v kostele nové varhany. Roku 1647 ve zdejším kostele koupila matka majitele panství v Dolním Chodově Viléma z Planckenheimu dědičný pohřeb za 100 tolarů. Následně byl kostel zařízen novým vybavením. V roce 1676 byla ke kostelu přistavěna nadací měšťana Michala Geyera boční kaple. Poměrně malý pozdně gotický městský kostel sv. Václava však koncem 17. století přestal dostačovat rozrůstajícímu se počtu věřících měšťanů Lokte.

Roku 1701 byla započata barokní přestavba farního kostela sv. Václava. Upraveno bylo tehdy presbyterium kostela a k věži bylo přistavěno těleso šnekovitého schodiště. Dne 26. ledna 1725 byla stavba přerušena velkým požárem města, během kterého kostel zcela vyhořel. Zničený kostel byl následně rozsáhle barokně obnoven a rozšířen stavitelem Wolfem podle projektu stavitele Wolfganga Braunbocka, známého z dostavby premonstrátského kláštera v Teplé. Po jeho smrti v roce 1729 dokončil obnovu kostela do roku 1734 syn Jan Ondřej Braunbock. Z původního gotického kostela zůstaly zachovány pouze část severní stěny s kvádříkovým zdivem, severní portál, obvodové zdi presbytáře a spodní část věže. V letech 1725-1734 pracoval na výzdobě kostela J. B. Schmidt. V souvislosti s přestavbou kostela byl upraven i přilehlý terasovitý ve svahu pod hradem a hřbitovní branka ústící za presbytářem do Kostelní ulice. Otevření obnoveného farního kostela sv. Václava proběhlo v roce 1734.

Ještě v roce 1709 byl do krypty kostela pohřben loketský varhanář Abraham Stark. Během úprav přiléhající Kostelní ulice v letech 1835-1837, která byla rozšířena byla změněn její sklon, byla snesena původní ohradní zeď hřbitova a ke vstupu do kostela přistavěno mohutné trojramenné schodiště. Prostor kolem kostela byl tehdy podepřen masivní opěrnou zdí, do které byla ve východní části vsazena jednoduchá empirová kašna. Nový vstup tehdy získal i sousední objekt fary. V letech 1903-1905 proběhly úpravy kostela. Původní barokní cibulové zastřešení kostelní věže bylo tehdy nahrazeno vysokou dlátkovou střechou s lucernou.

Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Václava zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 46324/4-682. Roku 1989 byla provedena rekonstrukce varhan kostela M. Vrbou z Karlových Varů. V průběhu devadesátých let 20. století byla provedena celková rekonstrukce vnější fasády kostela.

Původně gotický, barokně přestavěný neorientovaný jednolodní kostel na obdélném půdorysu, krytý plechovou valbovou střechou, s vně polygonálním, uvnitř zaobleným užším odsazeným presbytářem, krytým plechovou sedlovou, nad závěrem zvábenou střechou. Při jihozápadní stěně presbytáře kostela je přistavena mohutná hranolová věž, s užší obdélnou horní části se zkosenými nárožími, završená původně cibulovou bání, nahrazenou v lezech 1903-1905 vysokou dlátkovou střechou s lucernou. V nároží mezi lodí kostela a věží je přistavěno polygonální těleso šnekovitého schodiště. Při jihozápadní stěně věže je připojena velká otevřená kaplička Božího hrobu s nikou v nástavci. Při severovýchodní stěně presbytáře kostela je připojena obdélná sakristie s plechovou valbovou střechou.

Hlavní západní trojosé průčelí kostela je prolomeno obdélným kamenným portálem hlavního vchodu s kamenným profilovaným polokruhovým štítem v nadpraží a mohutným obdélným polokruhově zakončeným oknem v ose nad ním. Po stranách vchodu jsou umístěny dvojice mohutných profilovaných sdružených pilastrů. V krajních osách jsou umístěny velké nikdy se sochami světců. Průčelí je nad mohutnou profilovanou korunní římsou završeno menším volutovým štítovým nástavcem s plastikou světce ve výklenku a pilastry po stranách, zakončeným trojúhelníkovým štítem.

V jižní boční stěně lodi je prolomen portál postranního vchodu s pilastry po stranách vynášejícími profilovaný polokruhový štít s nikou uprostřed. Čtyřosá průčelí bočních stěn lodi jsou v v přízemí prolomeny polokruhovými okny, patra pak velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Levá osa je prosvětlena čtveřicí menších polokruhových oken v ose nad sebou. Stěny presbytáře jsou prolomeny po jednom velkém obdélném, polokruhově zakončeném okně a menším kruhovém okně v ose nad ním. Vnější stěny kostela jsou členěny pilastry a lisenovými rámci.

Od jihu z Kostelní ulice vede k hlavnímu a postrannímu vchodu kostela trojramenné kamenné schodiště. Prostor u kostela je oddělen masivní opěrnou zdí.

Loď kostela je zaklenuta dřevěnou zrcadlovou neckovou klenbou. Vysoký triumfální oblouk kostela je zakončen polokruhově. Presbytář kostela je sklenut oválnou plochou kupolí, v závěru pak velenou klenbou s lunetami. Sakristie je zaklenuta valeně. Na všech klenbách je vyvedena bohatá štuková výzdoba. V západní části lodi je umístěna trojramenná dřevěná kruchta s barokně prohnutými čely a balustrádou, vynesená na hranolových sloupech s profilovanými hlavicemi. Na obou stranách presbytáře jsou umístěny oratoře s balustrádou, zaklenuté křížovou klenbou. Vnitřní stěny kostela jsou členěny mohutnými pilastry s profilovanými hlavicemi a patkami, vynášející profilované římsy, a dekorativními arkádami nad okny, vynesenými na polosloupech se zdobnými hlavicemi.

Bohaté jednotné barokní vnitřní zařízení kostela pochází z let 1725-1734. Průhledově řešený, sloupový hlavní oltář, byl roku 1757 doplněn sochami zemských patronů od sochaře Jakoba Eberla z Mašťova. Na zadní straně oltáře je zavěšen původně barokní obraz Smrt sv. Václava od českého barokního malíře Petra Brandla, znehodnocený přemalbou z roku 1875. Po stranách oltářního obrazu jsou postaveny sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Vojtěcha, sv. Norberta a sv. Ludmily. Malované antependium s výjevem Sláva Nejsvětější Trojice pochází od malíře Elliase Dollhopfa z Horního Slavkova z roku 1744.

Po stranách triumfálního oblouku jsou ve výklencích v nárožích lodi postaveny dva protějškové postranní oltáře. Po levé straně je umístěn postranní oltář s barokní plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista z doby kolem roku 1700 ve středové nice. Kříž byl jediným předmětem zázračně uchráněným během požáru kostela v roce 1725. Po pravé straně je postaven postranní oltář s milostnou pozdně gotickou sochou Panny Marie (Madona) z let 1470-1480. V otevřené menze oltáře jsou umístěny sošky dvanácti apoštolů.

Na levém sloupu triumfálního oblouku je umístěna vyřezávaná barokní kazatelna z dílny sochaře Jakoba Eberla z Mašťova s ornamentální a figurální výzdobou na řečništi a stříšce. Při pravé straně presbytáře je postaven rokokový oltář Panny Marie Chlumské s bohatým figurálním rámem. Na bočních stěnách lodi kostela jsou na konzolách postaveny rokokové sošky sv. Kateřiny, sv. Šebestiána, sv. Ondřeje, sv. Anny, sv. Floriána, sv. Rozálie, sv. Jana Nepomuckého, sv. Jana Evangelisty.

Mazi další vybavení interiéru kostela patří barokní zpovědnice z doby přestavby kostela. V presbytáři je zavěšen zašlý obraz Nanebevzetí Panny Marie ze 17. století a v lodi kostela pak obraz Korunování Panny Marie z doby kolem roku 1750. Řezaný rám obrazu Panny Marie na zpovědnici pochází od J. B. Schmidta. Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1725 od loketského varhanáře Johanna Leopolda Burkharda.