Luka - kostel sv. Vavřince

Původně gotický farní kostel sv. Vavřince byl postaven patrně někdy kolem poloviny 14. století podle projektu neznámého architekta na návrší nad návsí nedaleko zdejší tvrze uprostřed vsi Luka (Luck). První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1357, kdy zdejší farář uvedl do funkce duchovního k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Lochotíně. Prvním jménem známým farářem byl v roce 1360 Mikuláš, který vyměnil Bohunka nebo Buška, který odešel na jeho místo v Zelené. O dataci vzniku zdejšího kostela a fary svědčí mj. nízké donace v zápisu v rejstříku desátků z roku 1384, podle kterého farář platil půlročně 9 grošů, což nasvědčuje jejich nedávnému založení. K rokům 1384, 1385, 1399 a 1405 existuje zápis v rejstříku papežského desátku. Ke zdejší farnosti tehdy patřily vsi Luka, Albeřice, Budov, Holetice, Hřivínov, Týniště, Vahaneč, Verušičky, Žďárek a Horní Kleimühle, ležící na katastru Radošova. Patronát držel Emanuel Milner z Albeřic.

V roce 1363 odešel zdejší farář Mikuláš do Soběsuk u Žatce, odkud přišel farář Wolfard, který roku 1365 přesídlil do Svatoboru. Jeho nástupcem se stal farář Gallus. V roce 1380 se Václav z Močidlce a nějaký Jakub přeli o beneficium Luka. Ve stejném roce byl duchovní Rudolf z Luk, farářem v Domaslavi. V roce 1388 darovali bratři Zikmund a Václav ze Žlutic místnímu kostelu louku. Roku 1403 se vyměnil farář Jakub se Slavkem ze Žlutic, který pravděpodobně pocházel z rodu Rýzmburků. V roce 1415 zemřel v Lukách farář Peter, po němž následoval duchovní Adalbert, který byl předtím „bakalářem svobodných umění“. Patřil do lucckého šlechtického rodu a byl pravděpodobně bratrem patronů kostela Newlasche a Zbyňka z Luk.  V Lukách zůstal do roku 1428, kdy se v úřadě vyměnil s Jakubem z kostela Všech svatých ve Vakově u Štoutova. Po Jakubově smrti na začátku dubna 1429 byl jako jeho následovník v úřadu uveden duchovní Jan z Jesenice. Již v roce 1430 se však Jan z Jesenice, s přízviskem Patruus, zřekl fary v Lukách a na jeho místo byl uveden farář Petr ze Žlutic. Ten zemřel v roce 1432 a jeho místo převzal Jan Randa z Luk. Po jeho smrti v roce 1433 se stal novým farářem Václav z Rabštejna. V roce 1435 dostal farář Václav z Rabštejna příkaz přijmout od lucckého faráře Wenzela Kudeleho prohlášení o zřeknutí se úřadu a uvést na faru do Luk Tomáše. Jím končí řada katolických duchovních v Lukách. Dne 28. prosince 1513 postoupil Jiljí ze Štampachu postoupil své manželce Uršule, rozené z Reitenbachu, ves Skoky a tři poddané ve vsi Teleč k užívání do konce jejího života, s podmínkou že po její smrti bude vše postoupeno farnímu kostelu v Lukách.

Roku 1554 dosadil tehdejší vlastník zdejšího zboží Kryštof Štampach ze Štampachu ke kostelu v Lukách luteránského kněze a až do roku 1624 byl poté kostel luteránským. Podle pověsti byl zdejší kostel po bitvě na Bílé hoře vypálen ustupujícími vojsky, která plenily majetky protestantů. Teprve v době kolem roku 1650 byl ke kostelu opět dosazen katolický farář P. Johann Langheim. Sousední radošovská farnost v té době neměla žádného duchovního, a proto vypomáhal i tam. Roku 1686 pořídil tehdejší vlastník zdejšího panství Antonín Jan Friedrich Libštejnský z Kolovrat pro kostel dva nové zvony, ulité pražským zvonařem Nikolausem Löwem.

V roce 1722 nechal majitel zdejšího panství Kryštof Vojtěch Putz z Breitenbachu kostel přestavět v barokním slohu, o čemž svědčí rodový erb s letopočtem nad hlavním vstupem kostela. Roku 1789 byl do kostela v Lukách přenesen hlavní oltář, postranní oltář, sochy sv. Václava a sv. Ludmily, různé relikviáře, liturgické předměty a mešní roucha z kaple Božího Těla na Karlově náměstí a kostela sv. Štěpána menšího na Starém Městě v Praze, zrušených v rámci josefínských reforem.

V roce 1806 byl kostel renovován. Již roku 1821 byl však kostel poškozen silnou větrnou bouří, během které se rovněž zřítila věž kostela. V následujícím roce 1822 nechal tehdejší vlastník zdejšího zboží svobodný pán Karel z Thysebaertu farní kostel renovovat a vystavět novou zvonovou věž.  Roku 1839 proběhla renovace zdejších varhan. V roce 1846 nechala Rosalie Hufsky z usedlosti čp. 27 na své náklady ulít v Plzni nový zvon kostela. V letech 1904 a 1926 byl zdejší kostel znovu renovován a do kostelní báně byly tehdy uloženy nové dobové dokumenty, které doplnily písemnosti z let 1722, 1806 a 1822. Roku 1904 zemřel v Lukách v 92 letech farář Wenzel Kroner, nejstarší duchovní pražské arcidiecéze, kterého nahradil Vinzenz Vesely, působící od roku 1898 v Lukách jako kaplan.

Během první světové války byl dne 12. prosince 1916 zrekvírován nejmenší zvon z věže kostela na válečné účely stejně jako prostřední zvon dne 8. ledna 1918. V roce 1917 žilo ve zdejší farnosti 1844 katolíků, 24 protestantů a 113 Židů. V letech 1916-1919 působil v Lukách farář Zimmermann, od roku 1919 poté děkan Anton Weber a od 1. září 1927 do 30. června 1928 byla spravována Josefem Hamperlem. Posledním farářem se stal Maxmilian Wilfer, který se ujal úřadu 1. července 1928 a působil zde až do vysídlení v říjnu roku 1949. Díky darům mohly být u příležitosti biřmování v roce 1931 pořízeny dva nové zvony, ulité firmou Perner z Českých Budějovic, které nahradily zvony zrekvírované během první světové války. Ve zdejší farnosti, ke které patřily vsi Luka, Alběřice, Vahaneč, Holetice, Verušičky, Hřivínov, Záhoří a Týniště, žilo v roce 1938 celkem 1768 katolíků a 48 osob jiného vyznání. Poslední primici slavil v Lukách dne 5. července 1936 nový kněz Rudolf Armstark.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 11. února 1964 byl kostel sv. Vavřince v Lukách zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 32375/4-935.

Na počátku devadesátých let 20. století byl interiér kostela několikrát opakovaně vykraden. Dne 18. března 1991 se do kostela vloupal se dosud neznámý pachatel a odcizil zde různé sochy, sousoší a další církevní předměty. Odhadnutá škoda tehdy činila 618 tisíc korun. Dne 19. března 1992 vnikli do kostela skrze věž přes panskou emporu zloději, kteří ukradli hodnotnou pozdně gotickou socha poutní Panny Marie (Madony) z doby kolem roku 1519, přenesenou ze zrušeného kostela Nanebevzetí Panny Marie v Lochotíně a sošky andílků z postranního oltáře sv. Jana Nepomuckého. Soška Panny Marie byla poté zajištěna bavorskou zemskou kriminální policií v Mnichově. Do roku 1993 byl kostel udržován farářem Skuhrovcem.

V letech 2005-2006 bylo přistoupeno k restaurování polychromovaného stropu kostela, které provedli restaurátoři Vladimír Stejskal a Zdeněk Juppe. V roce 2012 byla a zdejší faru kriminální policií vrácena socha sv. Rocha, odcizená z kostela v roce 1991. Plastika byla zakoupena na aukci v Německu. V současnosti probíhá postupná rekonstrukce kostela. Kostel i pozemek pod ním patří církvi. V roce 2013 půjde na opravu střechy kostela příspěvek ve výši 100.000 Kč z dotačních programů Karlovarského kraje.

Orientovaný jednolodní barokní kostel s lodí na obdélném půdorysu s odsazeným obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytý původně šindelovou, dnes eternitovou valbovou střechou. K jižní stěně presbytáře kostela je připojena hranolová, v patře osmiboká věž zakončená původně šindelovou, dnes oplechovanou zvonovitou bání s otevřenou osmibokou sloupkovou lucernou se zvonovitou bání s koulí a křížem na hrotnici.

Západní fasáda vstupního průčelí kostela je prolomena obdélným portálem vchodu v kamenném ostění s okrajovou lištou s uchy a kapkami a s polokruhovým barokním křídlovým štítem v nadpraží s pískovcovým rodovým znakem Putzů z Breidenbachu. Nad vchodem je v ose umístěno zazděné obdélné, polokruhově zakončené okno a dvojice prázdných nik po stranách. Průčelí je členěno dvojicí mohutných pilastrů po stranách vchodu. Vstupní průčelí kostela je nad výraznou profilovanou korunní římsou završeno zprohýbaným barokním štítem s polokruhovým nástavcem, oválným okénkem ve středovém poli, členěným mohutnými pilastry.

Podélné stěny lodi kostela jsou prolomeny trojicí vysoko položených obdélných, segmentem zakončených oken v kamenných rámech. Stejná okna prosvětlují i prostor presbytáře. Hlavní vstup do kostela je veden obdélným portálem, umístěným v ose jižní stěny lodi.

Loď kostela je plochostropá, krytý prkenným neckovitým malovaným stropem, zdobeným ornamenty, s výjevem Nanebevzetí Panny Marie ve středovém poli, obklopeným symboly evangelistů. Presbytář od lodi odděluje triumfální oblouk stlačený na profilované kladí. Presbytář kostela zaklenut valenou klenbou s lunetami nabíhající na úseky římsy, zdobenou freskami s malbou Nejsvětější Trojice v oválném středovém poli. Na pravé straně je vyveden rodový znak Putzů z Breidenbachu s datací 1722 a rozvinutým smotkem papíru s nápisem: „Christoph Adalbert Putz von Breidenbach, Herr auf Luck“ a naproti vybledlý erb jeho následníka Wenzeslause Leopolda Putze z Breidenbachu. Sakristie v přízemí věže kostela je sklenuta valeně. Nad sakristií se nachází oratoř, zaklenutá valenou klenbou s lunetami a uzavřená širokým skleněným oknem. V lodi kostela se nachází dřevěná kruchta, nesená na sloupech, se zvlněnou kuželkovou poprsnicí.

Vnitřní zařízení kostela tvoří rámový hlavní oltář z doby kolem roku 1700, přenesený v roce 1789 ze zrušené kaple Těla Kristova na Karlově náměstí v Praze. Ve středu oltáře je umístěn obdélný obraz sv. Vavřince před Nejsvětější Trojicí, osazený v širokém, bohatě vyřezávaném oválném akantovém rámu s motivy vinných hroznů a klasů, putti a ornamenty, upravovaném kolem roku 1725. Na barokním tabernáklu je v nice umístěna soška Srdce Ježíšova, darovaná roku 1917 rodinou Endischů ze Záhoří a sošky klanících se andělů. Po obou stranách oltáře jsou na tabernáklu postaveny sošky putti, přidržující zavěšený modrý závěs s červenou podšívkou. Na zadní straně oltáře je umístěn nápis: „Ren 1804 Johann Fischer, Luditz. Ren. 1908 Karl Vesely, Komotau“. Nad postranními brankami oltáře jsou umístěny relikviáře a pod nimi v zlatých kruhových rámech jednotlivé výjevy Panny Marie a anděla zvěstujícího Panně Marii.

Při levé straně triumfálního oblouku je postaven portálový sloupový postranní oltář „Patronum regni“, či Čtrnácti sv. pomocníků z roku 1719, přenesený v roce 1789 ze zrušeného kostela sv. Štěpána menšího ze Starého Města Pražského. Ve středu oltáře je umístěn oltářní obraz sv. Rozálie, sv. Jana Nepomuckého, sv. Vojtěcha, sv. Václava, sv. Norberta, sv. Zikmunda, sv. Víta a sv. Ludmily, doprovázený sochami sv. Václava a sv. Ludmily. Pod oltářním obrazem je umístěn český nápis: „Velmi čestný muž, pan Adam Kurtil, měšťan pražského Starého Města a čestný zemský zapisovatel se svojí milou manželkou Annou Obdielabdak, Léta Páně 1719. Opr. 1844 Joh Fischerem, Žlutice“. V nástavci oltáře na vrcholu zakroucených sloupů je umístěn podlouhlý oválný obraz Nejsvětější Trojice a plastika sv. Jiří bojujícího s drakem. Na oltáři bývala postavena hodnotná dřevěná pozdně gotická socha poutní Panny Marie (Madony) z doby kolem roku 1519, přenesená ze zrušeného kostela Nanebevzetí Panny Marie v Lochotíně, ukradená roku 1992.

Při pravé straně triumfálního oblouku stojí panelový postranní oltář sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1740 s rodovými znaky Putzů z Breidenbachu, zakladatelů oltáře. V mušlové nice uprostřed oltáře je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, obklopená putti, kteří nesou atributy světce, a oblaky. V nástavci oltáře je ve svatozáři umístěn další ze světcových atributů, jazyk jako symbol zpovědního tajemství. Ve výklenku tabernáklu je umístěno malé dřevěné sousoší Piety. Při severní stěně lodi kostela je postaven oltář se sochou Panny Marie Lourdské, vytvořený roku 1931 jako grotta, sloužící rovněž jako Svatý hrob.

Při levé straně triumfálního oblouku je umístěna bohatě vyřezávaná šestiboká kazatelna z počátku 17. století shodná s architekturou hlavního oltáře, renovovaná v roce 1909. Koš kazatelny s hlavičkami andílků a boltcovým ornamentem je členěn sloupky, mezi kterými jsou umístěna pole s barevnými reliéfy postav sv. Františka, Salvátora a evangelistů s jejich symboly. Šestiboká stříška kazatelny je zdobena střapci a svatozáří v nástavci. Pod kazatelnou je postavena červená pískovcová křtitelnice z doby kolem roku 1730, křestní mísa restaurovaná roku 1907 cínařem Ottem z Krásna. Stříbrná pole osmiboké mísy jsou zdobeny ornamenty, které pokračují v bohatší míře na kruhovém víku, původně završeném skupinou Křtu Kristova. Vedle křtitelnice je postaven bronzový svícen, darovaný pravděpodobně roku 1908.

Dvě barokní zpovědnice z doby kolem roku 1720 s oválnými obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Máří Magdalény. V presbytáři kostela jsou na obou stranách postaveny velké sochy sv. Václava a sv. Prokopa v nadživotní velikosti, přenesené z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Lochotíně, v lodi pak pozlacené sochy sv. Jáchyma a sv. Anny z druhé poloviny 18. století, přenesené ze zničeného kostela Narození sv. Jana Křtitele v Radošově. Ve výklencích lodi kostela bývaly umístěny novodobé sochy sv. Šebestiána, sv. Antonína Paduánského, sv. Vincence a sv. Rocha, odcizená v roce 1991, která je od roku 2012 zpět na zdejší faře. Na konzole na triumfálním oblouku je postavena soška sv. Anny Samétřetí. Na stěnách lodi jsou zavěšeny obrazy Nazaretské křížové cesty do Morgari, darované roku 1905 rodinou Männlů. Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1766 od loketského varhanáře Johanna Ignáce Schmidta, přenesené patrně z některého zrušeného pražského kostela. V bohatě vyřezávané rokokové skříni se soškou andílka na středové části je umístěn. dvoumanuálový nástroj s deseti rejstříky. V lodi kostela jsou postaveny lavice z poloviny 18. století.

Mezi liturgické předměty kostela patří krásná monstrance v podobě svatozáře rukojetí s plastikou Srdce Panny Marie, používaná při podávání Těla Kristova.

Ve zdi u schodiště na kruchtu je zazděn renesanční epitaf Balhasara Sekerky ze Sedčic na Budově z roku 1668. Náhrobní kámen je zdoben reliéfy rozvinutého závěsu, pod kterým se nalézá reliéf Ukřižovaného Ježíše Krista a osm klečících žen u paty kříže. Ve spodní části kamene jsou umístěny rodové znaky, past na ryby Vršovců a překřížené halapartny Sekerky ze Sedčic a věnovací nápis: „Der hoch- und wohlgeborne Graf Belthasar Ladislaus Wrschowetz Sekerka von Sedschitz, Herr auf Budau ist sanft und selig entschlafen sein alders 12 Jahre. Der Leichnam ist gewest dieser Tod ist specte domini mors salictum. Wie köstlich ist der Tod vor dem Heren. PS 15 V 25“.

V západní stěně lodi je umístěn renesanční znakový epitaf Anny Sommer z Herstošic z roku 1587 s nápisem: „Tugendsame Frau Anna Sumerin…, Tugendsame Jungfrau Anna… 1587“ a rodovými znaky Sommerů, skákající liškou s husou v tlamě. V jižní stěně lodi je umístěn figurální renesanční epitaf Ladislava z Vřesovic.

Ve věži kostela je stále zavěšen největší z původních zvonů od pražského zvonaře Nikolause Löwa z roku 1686, vážící 900-1000 kg, s nápisem: „Soli Deo honor et gloria. Me fecit Nikolaus Löw Pragensis Anno 1686“. Dále nese jméno držitele zdejšího panství „Antonius Libsteinsky Herr von Kolowrat“ jeho rodový znak a reliéf Panny Marie (Madony). Prostřední zvon rovněž od pražského zvonaře Nikolause Löwa z roku 1686, vážící 400 kg, s nápisem „Sit nomen Domini benedictum. Me fecit Nikolaus Löw Pragensis Anno 1686. Anton Libsteinsky Herr von Kolovrat“, byl dne 8. ledna 1918 zrekvírován na válečné účely. Nejmenší zvon ulitý v roce 1846 v Plzni, vážící 300 kg, s nápisem: „Jungfrau Rosalie Hufsky aus Luck Nr. 27 liess mich auf ihre Kosten giessen 1846“ byl dne 12. prosince 1916 zrekvírován na válečné účely. Ve zvoničce v báni kostela je zavěšen zvonek z roku 1794. Zrekvírované zvony nahradily dva zvony ulité firmou Perner z Českých Budějovic v roce 1931.