Luka - zámek

Původní raně gotická tvrz byla vystavěna patrně již na počátku 13. století na mírném návrší na západním okraji vsi Luka (Luck). První písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1239, kdy ji držel zeman Václav z Luk. Během druhé poloviny 13. století zde byl vytvořen manský statek náležející k hradu Hungerberg. Ve druhé polovině 14. století bylo zdejší zboží rozděleno na dvě části, které drželi Protiva a Svach z Luk, od nichž oba statky v roce 1378 vykoupil Boreš V. z Rýzmburka a podřídil je jako léno k hradům Žlutice a Bečov. I poté však zůstalo zdejší zboží rozděleno na dva statky, které v roce 1403 drželi Protiva a Kadolt z Luk. Na jednom ze statků seděl v letech 1415-1435 Zbyněk z Hořesedel, na druhém pak v letech 1415-1428 Nevlas z Valče a v letech 1430 a 1454-1455 připomínaný Vaněk z Vetlé na Lukách, řečený Žid.

Na počátku 16. století drželi statek spolu s tvrzí Luka Steinbachové ze Steinbachu, majitelé sousedního panství Valeč. Rytíř Mikuláš Steinbach ze Steinbachu patrně tehdy převedl část svých poddaných ze vsi Verušice (Gross Werscheditz) na jiné pozemky v manství, na kterých vznikla nová ves Verušičky (Klien Werscheditz). Po smrti Mikuláše Steinbacha ze Steinbachu přešlo zdejší zboží na jeho syny Kryštofa a Volfa, kteří si krátce poté dědictví rozdělili. Kryštof v roce 1523 převzal manství Luka a mladší Volf získal pozemky se vsí Verušičky, ze kterých vytvořil centrum odděleného samostatného statku s tvrzí a poplužním dvorem.

Po smrti bratra Volfa Steinbacha ze Steinbachu v roce 1557 se Kryštof zmocnil statku Verušičky, kterého se měl ujmout patrně Volfův syn Bernard, jenž se měl postarat o své nezletilé sestry Zuzanu a Annu. Zda byl k tomuto kroku pověřen zemřelým Volfem jako poručník, však není známo. Hned roku 1558 se tak Kryštof uvázal v držení zboží Verušičky, totiž „ve dvůr Verušičky s dědinami, svršky a nábytky, v hotové peníze jejichž na dluzích bylo, jakž inventář na to jest“. Následně krátce po sobě zemřeli Bernard a Zuzana, takže na živu zůstala pouze nezletilá Anna, která však nedlouho poté dospěla a započala se strýcem Kryštofem boj o rodový majetek. Z pozdějšího vývoje plyne, že Kryštof Anně patrně roku 1560 alespoň část majetku předal, totiž vlastní ves Verušičky s příslušenstvím.

Roku 1566 protestoval Kryštof Steinbach ze Steinbachu proti tomu, že se Anna ze Steinbachu, provdaná za Sezimu Mířkovského ze Stropčic, zmocnila zbytku původního příslušenství zboží Verušičky, totiž vsi Vrbice, půl vsi Mokrá a tří poddanských dvorů ve Vahanči, a neprodleně ji pohnal ke komornímu soudu. V obvinění uvedl, že se Anna majetku ujala neprávem, neboť vyjmenovanou část statku po Bernardovi a Zuzaně zdědil on sám. Půhon byl soudem projednáván ještě roku 1567, ovšem Anna k němu mezitím sama pohnala Kryštofa ze Steinbachu a obvinila ho ze všech škod, které ji vznikly bezprávným užíváním Verušiček v letech 1558 a 1559. Výsledek sporu neznáme, z pozdějších písemných zmínek jsou však jako držitelé Verušiček včetně jmenovaných vsí uváděni manželé Anna a Sezima. Roku 1567 pohnala Kryštofa ještě jednou ke komornímu soudu neteř Anna Mířkovská ze Steinbachu, která ho vinila z dluhu 40 tolarů, které byl povinen splatit jejím poddaným Šimkovi Váňovi a jeho bratrům.

Po smrti Kryštofa Steinbacha ze Steinbachu v roce 1568 zde seděli synové Mikuláš a Volf Adam. Během 16. století bylo zdejší panské sídlo přestavěno a rozšířeno na trojkřídlou renesanční tvrz, výslovně zmiňovanou prvně v roce 1577. Během dělení rodového majetku v roce 1579 získal zboží Luka Mikuláš, zatímco Volf Adam obdržel panství Stroupeč. Roku 1584 Mikuláš Steinbach ze Steinbachu umírá bezdětný a panství Luka odkazuje své manželce Markétě. Následně přešel statek Luka na Mikulášovi synovce Abrahama, Kryštofa a Adama Steinbachy ze Steinbachu, od nichž koupil v roce 1588 zdejší zboží spolu s tvrzí Jan Jindřich Prollhofer z Purkersdorfu na Tisu u Luk a Herstošicích, který umírá v roce 1604. Panství Luka poté převzal jeho syn Fabián Šebestián.

Fabián Šebestián Prollhofer z Purkersdorfu vyměnil v roce 1608 tvrz Týn s příslušenstvím včetně části Údrče se Štěpánem Šlikem za „tvrz Verušičky a tvrz Týniště s dvory poplužními s poplužími i se vším stavením“. Jelikož Štěpán Šlik měl ještě v roce 1608 doplácet 9000 kop míšeňských grošů Prokopu Dvořeckému a Fabián Pröllhofer jemu jako doplatek za směnu „pouhé“ 3000 grošů, převzal tehdy část dluhu na sebe, čímž byli oba vyrovnáni. Statek Verušičky byl tímto prodejem spojen s panstvím Luka, u kterého poté zůstal až do roku 1715.

Po smrti Fabiána Šebestiána Prollhofera z Purkersdorfu v roce 1612 spravovala zdejší statek spolu s tvrzí za nezletilého syna Jana Jindřicha Fabiánova vdova Anna Kateřina, rozená ze Steinsdorfu, později provdaná za Volfa Lochnera z Paliče. Po dosažení plnoletosti se po roce 1620 ujal správy zboží Luka dědic Jan Jindřich Lochner z Paliče, po jehož smrti roku 1652 zdědila statek jeho dcera Anna Barbora, provdaná za Volfganga Libštejnského z Kolovrat. V době kolem roku 1660 nechal Volfgang Libštejnský z Kolovrat přestavět renesanční tvrz na raně barokní zámek. V roce 1676 se ujal držby zdejšího panství Volfgangův syn Antonín Jan Friedrich Libštejnský z Kolovrat jako poručník bratra a sester. Během následného dělení rodového majetku s bratrem Leopoldem Antonínem Edmundem v roce 1682 získal statek Luka se zámkem za díl právě Antonín Jan Friedrich Libštejnský z Kolovrat, Leopoldovi připadly znovu samostatné sousední Verušičky.

Po smrti Antonína Jana Friedricha Libštejnského z Kolovrat v roce 1699 spravoval zdejší zboží vdova Maxmiliána Veronika za nezletilého syna Václava Ferdinanda Libštejnského z Kolovrat, který se však následně zboží značně zadlužil a roku 1709 o panství Luka včetně tehdy prvně výslovně zmiňovaného zámku přišel. Zadlužený majetek byl v roce 1711 komisionálně rozprodáván úředně stanovenými komisaři Ludvíkem Bechyňou z Lažan a Františkem Karlem z Adlersheimu. Statek Luka tehdy získal svobodný pán Václav Ignác Deym ze Střítěže, po němž přešel na Kryštofa Vojtěcha Putze z Breitenbachu. Na zámku Luka následně seděli Václav Leopold a František Antonín Putzové z Breitenbachu, poté přešel na Františka Xavera Putze z Breitenbachu.

František Xaver Putz z Breitenbachu dne 24. června 1758 uzavřel smlouvu s Marií Alžbětou Kfelířovou, od které odkoupil za 55.000 zlatých statek Verušičky včetně „vrchnostenského obydlí a dalších budov“, který následně znovu připojil k panství Luka s Budovem, kde zůstal až do konce 19. století. V roce 1774 koupil od Františka Xavera Putze z Breitenbachu sjednocené statky hrabě František Antonín z Nostic-Rienecku. V roce 1783 připojili Nosticové k Verušičkám Týniště žlutických Kokořovců. Ke zdejšímu panství tehdy patřily rovněž vsi Albeřice, Budov, Hřivínov, Luka, Radošov, Těš a Týniště. V roce 1798 prodal syn Františka Antonína hrabě Friedrich Nostic panství Luka Kašparu Friedrichu Josefovi z Overschie. V držení zámku Luka poté následovali syn Renatus, poté Alexandrina z Overschie a následně Renatus z Overschie.

V roce 1810 získal zdejší zboží spolu se zámkem svobodný pán Karel z Thysebaertu, po němž následoval jeho syn Augustin z Thysebaerthu. V roce 1830 zakoupil panství Luka malostranský měšťan Jan Antonín Hladík a poté patřily jeho neteři Antonii z Neubergu a následně její syn Vilému z Neubergu. Ve druhé polovině 19. století získal zámek přístavbou západního křídla dnešní podobu. Na zámku býval tehdy byl ředitele úřadu panství. Po smrti bezdětného Viléma z Neubergu získal panství Luka-Verušičky bankéř Wilhelm Heinrich Küstner. V roce 1878 byly spojené statky Luka, Verušičky a Budov zakoupeny Františkem Wilhelmem a Augustem Guttem, na základě jejichž prohlášení ze dne 30. července 1883 bylo vlastnické právo k osamostatněnému statku Verušičky vloženo dne 21. dubna 1884 na ideální poloviny manželům Josefu a Vilhelmíně Hetzelovým z Helldorfu. Verušičky tím byly opět odloučeny od statků Luka a Budov a dále měly samostatný vývoj.

Roku 1905 byl následně vrchnostenský statek Luka spolu s poplužním dvorem rozparcelován a pozemky prodány s desetiletou splátkou hospodářům z Luk a okolí a bývalým zaměstnancům panství. Zámeckou budovou s parkem získali pražští Židé, kteří zde zřídili Sirotčinec a rekreační dům císaře Františka Josefa pro židovské děti. V roce 1919 zakoupila objekt bývalého zámku čp. 1 obec Luka za 40.000 korun a přestavěla ho na školní budovu. Po přestavbě se v zámku nacházely tři velké učebny s kabinety a školní kuchyní, byt pro ředitele, učitele a školníka. Škola měla také tělocvičnu a sportovní hřiště a také velkou ovocnou a zeleninovou zahradu. Do roku 1924 řídil školu Eduard Klaus, po něm až do roku 1945 vrchní učitel Josef Seelig. Na počátku třicátých let 20. století byl na německé škole zřízena jedna místnost pro českou třídu. Během 2. světové války se kvůli nedostatku učitelů vyučovalo pouze ve dvou třídách. Když bylo potřeba na zámku ubytovat uprchlíky, bylo vyučování přesunuto do hostince Himmels-Gasthaus.

V době po roce 1945 byla zdejší zámecká budova zestátněna a předána do užívání státnímu statku. Neudržovaný zámek postupně chátral. V roce 1990 zakoupila zchátralý zámek od obce Verušičky paní Šaravinová s manželem, kteří započali s rekonstrukcí objektu. Ing. Arch Jan Soukup z Plzně zpracoval stavebně-historickým průzkum a projekt obnovy objektu. Vyčištěno bylo celé okolí zámku od náletových křovin a zcela rekonstruována byla tehdy ohradní zeď kolem zámeckého areálu. V interiéru byly zabudovány litinové radiátory, nová kanalizace a roku 1994 byla před objektem zprovozněna čistička. Obnoveny byly krovy a položena nová střecha s krytinou typu bobrovka s proskleným atriem. Dne 30. listopadu 1994 byl zámek v Lukách zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 12811/4-4971.

Opuštěný a nepřístupný, zcela nevyužívaný zámek však byl následně z důvodu dlouhodobé neúdržby přiveden do havarijního stavu. Poškozenou krytinou střech začalo zatékat od interiérů, byl poškozen krov a propadla se většina stropních konstrukcí prvního a druhého patra, zřítilo se zdivo nádvoří. Znehodnocena byla rovněž většina uměleckořemeslných prvků interiéru. Na počátku dvacátých let 21. století zakoupil objekt bývalého zámku za 2,5 milionu korun Luboš Luka, který přistoupil k jeho postupné rekonstrukci.

Tvrz - raně gotická tvrz byla tvořena obdélným palácem, k němuž byla při jihovýchodním nároží přistavěna další budova, z níž po pozdějších rekonstrukcích zbylo jen torzo. Během 16. století byla tvrz přestavěna renesančně do podoby rozsáhlé trojkřídlé stavby. Během přestavby zanikla její jižní část, na jejímž místě bylo založeno velké jižní křídlo. Pozůstatky středověké tvrze se nachází v severozápadní části dnešního objektu.

Zámek - v době kolem roku 1660 byla renesanční tvrz přestavěna na raně barokní zámek, dvoupatrovou budovu, zachovávající trojkřídlou dispozici kolem malého čtvercového dvora. Teprve ve druhé polovině 19. století byla zámecká budova přestavěna do dnešní podoby přístavbou západního křídla, zcela uzavírající vnitřní dvůr. K jihozápadnímu nároží zámku byl později přistavěn novodobý drobný přístavek.

Architektonicky hodnotná raně barokní dvoupatrová zámecká budova pravidelné čtyřkřídlé dispozice kolem malého vnitřního dvora čtvercového půdorysu, krytý sedlovými střechami s pálenou krytinou typu bobrovka. Zdivo zámku obsahuje raně gotické a renesanční stavební konstrukce. K jihozápadnímu nároží zámku býval přistavěn dnes již z větší části zbořený novodobý drobný přístavek. Sedmiosé vstupní východní průčelí je ve středové ose prolomeno architektonicky zdůrazněným portálem polokruhově zakončeného průjezdu do vnitřního dvora s klenákem a pilastry po stranách a rozeklaným trojúhelníkovým štítem přerušeným na ose čtyřbokým jehlancem.

Renesanční jižní křídlo zámku je v západním a východním průčelí završeno renesančními štíty, členěnými pilastry. Okna objektu jsou obdélná, některá sdružená, v kamenném ostění s uchy. Okna v prvním patře s nadokenními římsami nesenými volutovými konzolami, ve druhém patře doplněná podokenními římsami na konzolách, s klenáky a s podokenními zrcadly. Některá nároží zdobena bosáží. Průběžná podokenní i korunní římsa jsou profilované. Místnosti v přízemí jsou sklenuty valenou klenbou, prostory v patře jsou plochostropé. Vnitřní dvůr je kryt nízkou prosklenou jehlancovou stříškou.

Kolem zámecké budovy se rozkládá dnes neudržovaná rozsáhlá zahrada, zcela zarostlá náletovými dřevinami, kterou obklopuje vysoká zděná ohradní zeď, prolomená branou na východní straně ze strany návsi.