Úvod > Architektonické památky > Luka - židovská synagoga
Luka - židovská synagoga
Klasicistní budova synagogy byla postavena v roce 1842 na místě starší vyhořelé synagogy v židovském ghettu při silnici do Verušiček ve východní části obce Luka (Luck). Dne 12. listopadu 1938 byla synagoga v souvislosti s tzv. Křišťálovou nocí znesvěcena, vzácný interiér chrámu vypleněn a budova vypálena nacisty. V roce 1960 bylo torzo bývalé synagogy spolu se sousedním obecním domem zbořeno.
Obec: Luka (Luck)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: při levé straně silnice do Verušiček ve východní části vsi
GPS: 50°9'22.151"N, 13°9'12.087"E
Období vzniku: 1842
Architekt: neznámý
Stavebník: Židovská obec Luka
Období devastace: 12. listopadu 1938
Demolice: 1960
Stav: terénní nerovnosti
Přístupnost: volně přístupné
Historie objektu
Židovské osídlení ve vsi Luka (Luck) je písemně doloženo od 16. století. Od poloviny 17. století do počátku 18.století se pohyboval počet místních židovských rodin okolo 9, v roce 1793 zde žilo 17 rodin. Původní synagoga byla vystavěna v neznámé době v místě soustředění židovských domů při silnici vedoucí od mostu přes Pstruží potok (Kleinmühlbach) do Verušiček ve východní části vsi. V 18. a 19. století v Lukách fungovala ješiva, vyšší učiliště, kde se žáci připravovali i na dráhu rabína, jehož váženým představeným byl učenec reb Meir Ullman. Během pustošivého požáru židovského okrsku v roce 1842 byla rovněž zcela zničena původní budova synagogy spolu s mnoha domy a cenným listinným archivem židovské náboženské obce.
Již v roce 1842 nechala místní židovská obec na místě starší vyhořelé synagogy vystavět novou klasicistní budovu synagogy podle návrhu neznámého architekta. O výstavbu nového chrámu se zasloužili N. Buxbaum, Philipp Kohn a Efraim Löbl. K nové synagoze přistavěn obecní dům židovské obce, ve kterém se nacházel rovněž byt místního rabína, úřadovna rabinátu a zasedací síň představenstva židovské obce v patře.
V Sommerově topografii z roku 1847 se v Lukách uvádí celkem 23 rodin hebrejského původu, které žily v 16 domech. V polovině 19. století celá zdejší židovská obec sdružovala na 1300 osob. Roku 1850 byl jejím představitelem zvolen Philipp Kohn, lidově zvaný „Fajvl Kohn“, člen reprezentace českého zemského Židovstva, který se následně stal rovněž starostou obce Luka. Za jeho působení byla ves Luka povýšena na tržní obec, získala vlastní poštovní úřad s židovským poštmistrem, byl postaven nový most, zaveden nový silniční řád a vydlážděno tržní náměstí. Židovské pohřební bratrstvo, Chevra kadiša, dostalo nová statuta, která byla směrodatná dokonce pro Plzeň. Opraveny a vystavěny byly mikve a židovská jatka. Philipp Kohn byl nakonec jmenován čestným občanem obce Luka a v roce 1879 se následně přestěhoval se svou rodinou do Prahy.
Obec Luka byla místem židovského školství, vědy a učenosti. V roce 1860 byla v patře obecního domu židovské obce otevřena učebna soukromé židovské školy, která byla v roce 1873, kdy v ní učil místní kazatel Israel Frieländer, prohlášena za veřejnou jednotřídní školu s německým vyučovacím jazykem. Poté co náboženská obec najala na své náklady druhého učitele, se stala dvoutřídní. Působilo zde rovněž židovské nižší reálné gymnázium, jehož žáci museli skládat školní zkoušky na gymnáziu v Doupově. V roce 1879 však byla místní židovská škola zrušena, protože nebyla ze zákona povolena. V peci v předsíni synagogy se o svátku pesach pekl židovský chléb (maces). Během této doby několik žen a pekař strávili 14 dní výrobou macesů, které byly poté dodány až do Karlových Varů, Ústí nad Labem a Prahy. Zdejší Židé byli svobodní, dokázali se na rozdíl od věřících z okolí Týniště a Verušiček dostat trvale do přízně panské rodiny. Obec měla svého vlastního židovského kazatele Israela Friedländera, činným byl tehdy rovněž Leopold Friedländer. Zdejší živý společenský život tvořily společenské akce jako Purim, Sukot a Chanuka, známé v širokém okolí a hojně navštěvované.
Ve druhé polovině 19. století byla židovská komunita ve městě nejsilnější, k roku 1870 zde bylo evidováno nejvíce židovského obyvatelstva, celkem 171 osob a 30 domů. Po občanském zrovnoprávnění Židů na základě prosincové ústavy z roku 1867 se již projevuje stěhování do větších měst, zejména do Ústí nad Labem. S rokem 1880 tak přichází úpadek a rozkladný proces této staré židovské obce. V roce 1900 měla Luka již pouze 86 židovských obyvatel.
V době před první světovou válkou se v soukromé židovské škole v obecním domě židovské obce vzdělávalo 15 až 20 žáků. V roce 1905 byl v objektu místního zámku zřízen židovský sirotčinec pro chlapce, ve kterém bylo umístěno 20-25 dětí převážně z Prahy. Vedoucím byl vrchní učitel Dux. Provoz sirotčince byl k roku 1919 ukončen. V roce 1930 se v Lukách hlásilo k židovskému vyznání 21 občanů. Dne 18. září 1932 se v Lukách konala slavnost na památku zřízení první zdejší židovské modlitebny nájemcem židovského dvora Vaňkem v roce 1432 a 90. výročí výstavby současného chrámu. Při této příležitosti se v Lukách shromáždily stovky věrných rodáků obce a jejich potomků. Slavnostní řeč tehdy pronesl rabín Dr. Ignác Ziegler z Karlových Varů. Počátkem roku 1938 někteří prodali svůj majetek a někteří se přestěhovali do Prahy a jiní do Karlových Varů. Posledním představeným náboženské obce byl Albert Hirsch.
Dne 12. listopadu 1938 byla zdejší synagoga v souvislosti s tzv. Křišťálovou nocí znesvěcena, vzácný interiér chrámu vypleněn a budova vypálena nacisty. Přes okamžitý zásah několika hasičů se ji nepodařilo zachránit. Během následné nacistické okupace byl přilehlý obecní dům židovské náboženské obce užíván jako obecní úřad a četnická stanice, dochované obvodové zdivo samotné vypálené synagogy bylo v té době údajně provizorně zastřešeno pro provoz truhlárny. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války sloužila budova bývalého obecního domu židovské obce státnímu statku jako kanceláře a skladiště. Pravděpodobně v roce 1960 byl tehdy již značně zchátralý objekt spolu s torzem vypálené synagogy stržen a plocha zplanýrována. Dnes na místě zbořené synagogy a obecního domu, pozemkové parcele č. 75 o rozloze 797 m², vedené jako zbořeniště v majetku obce Verušičky, stále nachází mnoho sutin.
Popis objektu
Velká klasicistní synagoga na obdélném půdorysu se zaoblenými nárožími, krytá valbovou střechou s nízkou hranolovou věžičkou nad východním průčelím. Vstupní uliční severovýchodní a protilehlé jihozápadní průčelí bývaly čtyřosá, prolomená velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. V krajních osách severovýchodního průčelí bývaly situovány obdélné vstupy. Jihovýchodní průčelí bylo prolomeno dvěma okny a menším kruhovým okénkem ve středové ose. Vnější stěny synagogy bývaly členěny pilastry a završeny mohutnou vynesenou korunní římsou pod střechou.
Vnitřní prostor budovy byl rozdělen do tří prostor. Při severozápadní straně byla situována vstupní předsíň se šnekovitým schodištěm s přístupem na ženskou emporu a pecí na židovský chléb (maces) situovanou v jihozápadním koutu, odděleném zdí. Navazující místnost studovny (bejt midraš) při západním nároží byla zaklenuta valenou klenbou s lunetami. Zhruba dvě třetiny vnitřního prostoru objektu zabíral vlastní hlavní plochostropý modlitební sál. Tradiční mikve (židovská rituální lázeň), bývala situována snad v suterénu synagogy či přilehlého obecního domu židovské obce.
Vnitřní zařízení synagogy tvořil oltář aron ha-kodeš (svatá schrána na tóru) postavený při jihovýchodní stěně, směrem k Jeruzalému. Uprostřed svatostánku byla situována schrána, zakrytá ozdobným závěsem, parochetem, s dvojicí sloupů po stranách. V nástavci oltáře byla před kruhovým oknem, vytvářejícím prosvětlené pole, umístěna židovská hvězda, se symboly aseret ha-dibrot (desky úmluvy, desatero) a korunou, symbolem moudrosti a znalosti tóry na vrcholu. Před oltářem bývala zavěšena lampa ner tamid (věčné světlo) a umístěn amud, pult odkud byla vedena bohoslužba. Na pultu byl umístěn svitek tóry, ze které bylo čteno z bimy, či almemoru, řečniště, ohraničené zdobeným kovaným zábradlím, oddělujícím prostor pro věřící. Dřevěné lavice synagogy byly uspořádány podobně jako v křesťanských kostelích, ve čtyřech řadách, což svědčí o reformním ritu zdejších bohoslužeb. Ze stropu byly zavěšeny velké kruhové lustry.
Fotodokumentace
Použitá literatura
KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 310-311.
Emanuel POCHE, Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha 1978, s. 327.
Blanka ROZKOŠNÁ – Pavel JAKUBEC, Židovské památky Čech, Brno 2004, s. 234-235.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen:statistisch-topographisch Dargestellt. Bd. 15. Elbogner Kreis, Praha 1847, s. 167.
Gertrud TRÄGER, Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt 1993, s. 166.