Luka - židovský hřbitov

Židovský hřbitov byl založen patrně nejpozději v 17. století místní židovskou obcí na návrší, zvaném dříve Judenberg (Židovský kopec), na bývalém rozcestí při pravé straně silnice do Záhoří asi kilometr západně od vsi Luka (Luck). Židovské osídlení vsi je doloženo již od 15. století, mohlo být však výrazně starší. Hřbitov je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768 již ohrazený zdí. Na přelomu 17. a 18. století žilo v Lukách okolo devíti židovských rodin, v soupisu židovských rodin z roku 1793 bylo ve vsi úředně přihlášeno celkem 15 rodin.

Podle zápisu ze stabilního katastru vsi Luka z roku 1841 činila výměra nekropole 470 sáhů čtverečních (1690 m²). V severovýchodním cípu obezděného hřbitova je na císařském otisku již tehdy zachycen menší nespalný objekt márnice, či úložiště pohřebního náčiní. V Sommerově topografii z roku 1847 se v Lukách uvádí celkem 23 rodin hebrejského původu, které žily v 16 domech.

V druhé polovině 19. století byla židovská komunita ve městě nejsilnější, k roku 1870 zde bylo evidováno nejvíce židovského obyvatelstva, celkem 171 osob a 30 domů, poté se již projevuje stěhování ze vsí do větších měst po občanském zrovnoprávnění Židů na základě prosincové ústavy z roku 1867. S rokem 1880 tak přichází úpadek a rozkladný proces této staré židovské obce. V roce 1900 měla Luka již pouze 86 židovských obyvatel a roku 1930 se zde hlásilo k židovskému vyznání 21 občanů. Podle záznamů z matričních knih zemřelých z let 1819-1938 bylo na luckém hřbitově pohřbeno více než 700 osob židovského vyznání. Poslední pohřeb se konal dne 7. listopadu 1938, kdy zde byly pohřbeny Elsa a Frieda Buxbaum, které spáchaly dne 5. listopadu sebevraždu utonutím.

Po zrušení zdejší židovské náboženské obce a vypálení místní synagogy během KřiŠťálové noci v listopadu roku 1938 přestal být hřbitov využíván a během následné nacistické okupace za druhé světové války byl od roku 1939 systematicky likvidován. V roce 1939 byl hřbitov převeden pod správu obce Luka. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci války devastace hřbitova pokračovala. Odstraněny byly z plochy pohřebiště téměř všechny vzrostlé stromy a náhrobní kameny, které byly postupně rozebírány jako stavební materiál.

Během druhé poloviny 20. století vnitřní prostor opuštěného zdevastovaného hřbitova zcela zarostl náletovými křovinami a stromy. Na počátku 21. století bylo možno navštívit prostor neudržovaného hřbitova pouze v období vegetačního klidu. Pozemková parcela č. 549, vedená jako hřbitov, se nachází v majetku obce Verušičky. Na jaře roku 2013 byla celá plocha bývalého hřbitova vyčištěna a zbavena náletového porostu.

Areál hřbitova, rozkládající se na půdorysu nepravidelného obdélníku o celkové rozloze 2226 m², je obehnán místy narušenou vysokou mohutnou ohradní zdí z lomového kamene, završenou plochým betonovým věncem a vysokou místy více než 1,5 metru. Hlavní vstup do prostoru hřbitova je veden branou, prolomenou v ose jižní ohradní zdi, s vyzděnými hranolovými pilíři s jehlancovým završením.

V severovýchodním cípu areálu hřbitova se dochovala ruina bývalé márnice vyzděné z cihel s příměsí patrně druhotně použitého lomového kamene. Vstupní jižní průčelí márnice bylo prolomeno obdélným žulovým portálem vchodu, zříceným po roce 2009, a západní boční stěna obdélným okénkem. Vnitřní prostor objektu býval plochostropý. Východní ohradní zeď hřbitova je v sousedství márnice prolomena úzkou, tzv. Kohenskou, boční brankou s obdobnými vyzděnými hranolovými pilíři s jehlancovým završením.

Na vlastní ploše zdevastovaného hřbitova se dnes nachází pouze pět náhrobník kamenů, z toho pouze tři vcelku, a jedno neúplné ostění hrobu. Nejstarší náhrobek pochází z osmdesátých let 18. století, ostatní pochází zřejmě z šedesátých let 19. století. Přesnější určení nedovoluje pokročilá eroze kamene v místě věnovacího hebrejského textu.