Maleš (Molischen)

První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1196, kdy byla mezi 15 slovanskými vesnicemi, které daroval mašťovský velmož Milhost cisterciáckým mnichům z Waldsassenu pro nově zakládaný klášter, uvedena také ves Bluwaschowe, se kterou je Maleš ztotožňována. Pravděpodobně již koncem 12. století vznikl na Kloboukovém vrchu (Huttberg), severovýchodně od vsi hrad, o jehož existenci se však nedochovaly žádné zprávy. Podle některých autorů mohl též sloužit k ochraně solné cesty, která mohla procházet Žďárem. Ve 2. polovině 13. století vznikla tvrz ve Žďáru, která tehdy patrně nahradila již nevyhovující malý hrad. Opuštěné panské sídlo poté pozbylo významu a někdy v 1. polovině 14. století zaniklo. Ves Maleš se dostala do majetku Žďárských ze Žďáru v blíže neupřesněné době. Prvně je u panství Žďár uváděna jako Malesse v Deskách zemských roku 1544 a ke žďárskému statku poté patřila až do roku 1850. Podle berní ruly z roku 1654 žili v Malši 3 sedláci, 4 chalupníci, z nichž 2 měli však chalupy pusté a 1 tzv. zahradník. Berní rula dále uvádí, že „živnost jich z dobytka nejlepší“. Podle Sommera zde bylo roku 1847 24 domů se 142 obyvateli. Poté co se v roce 1850 obce osamostatnily, zůstala Maleš u Žďáru jako jeho osada. Teprve roku 1874 se od Žďáru oddělil Žebletín ještě s osadami Malší a Hlubokou a vytvořili samostatnou obec. Farou, školou a poštou však stále patřila ke Žďáru. Do Žďáru, vzdáleného přibližně 2 km, se chodilo také na vlak a nakupovat. Ve vsi totiž nebyl žádný obchod, pouze hospoda a trafika. K cestám byla využívaná polní cesta od zámku ve Žďáru, ve 20. století již zapomenutá středověká Královská cesta, kterou využívaly především místní děti k cestám do školy. Cesta jim trvala přibližně ½ hodiny. Z řemeslníků pracovali ve vsi pouze švec a kovář, v posledních letech ještě švadlena a stolař. Elektřina do vsi nikdy zavedena nebyla. Maleš bývala malou vesničkou, jejíž domy byly rozestavěny po obou stranách již zmiňované cesty ze Žďáru. Souběžně s ní, téměř ve směru sever-jih tekl za vsí Malešský potok, nazývaný také Žebletínský, pramenící 0,7 km severozápadně od bývalé Malše. Potok tvořil dole pod vsí část hranice soudního okresu Doupov a dříve hranici panství Vintířov. U Žebletína se vléval do Liboce. Na návsi Malše stávala dřevěná kaple a na její zvon zvonili 3x denně obyvatelé malého obecního domku. Kousek od kaple byl rybník, napájený Malešským potokem, stejně jako druhý menší rybníček na opačném, horním konci vsi. Roku 1921 zde žilo 120 obyvatel a do roku 1930 klesl počet obyvatel na 90 a počet domů na 22. Na konci 2. světové války došlo k nucenému vysídlení německého obyvatelstva. Na podzim roku 1946 byli všichni obyvatelé Malše soustředěni ve sběrném táboře v Kadani a později odsunuti. Poté byla ves ještě částečně dosídlena a roku 1947 zde žilo 34 obyvatel. K dalšímu vysídlení však došlo v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště k 15. květnu 1954, tj. ve 3. etapě. Poté byla bývalá ves postupně bořena až zcela zanikla.