Mělník (Melk)

První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1460, kdy byla uvedena pod názvem Melnik v soupisu majetku panství Egerberk, u kterého zůstala až do pobělohorských konfiskací. V listině z roku 1593 je ves nazývána Mielnik. Po Bílé hoře bylo Matyáši ml. ze Štampachu panství Egerberk zabaveno za účast na stavovském povstání. Novým majitelem se stal Kryštof Šimon z Thunu, který pak celé zboží Egerberg spolu se vsí Mělník připojil k panství Klášterec. Podle berní ruly z roku 1654 zde žili pouze 4 chalupníci a 2 poddaní tzv. na obci, z nichž byl jeden krejčím. Stavení zde byla celkem dobrá, ale žitná pole špatná a obživu jim poskytoval hlavně chov dobytka a práce v lese. Roku 1787 bylo v Mělníku 11 domů a jejich počet se nezměnil ani do roku 1846, kdy tam žilo 74 obyvatel. Farou patřil Mělník k Okounovu, poštou a později i zdravotním obvodem a četnickou stanicí k Radnici. Do školy chodily děti nejdříve do Tunkova, později do Telcova. Nejbližší železniční stanice bývala v Perštejně, vzdáleném 8 km, nebo v Olešce, kam byla cesta ještě o půl kilometru delší. V roce 1850 se obce Kláštereckého panství osamotily a Mělník se poté stává osadou nedalekého Martinova. Od roku 1850, odkdy máme údaje, byl v Mělníku vždy větší počet mužů než žen. Podle adresáře z roku 1914 bylo v Mělníku 62 obyvatel a 13 domů, z toho jen 4 větší usedlosti, k roku 1930 54 obyvatel a 11 domů. Po vysídlení německého obyvatelstva osady na konci 2. světové války nebyla ves již nikdy zcela dosídlena a k roku 1947 zde pak žili již jen 3 stálí obyvatelé. Další vysídlení Mělníka proběhlo 15. června 1953, tedy ihned v 1. etapě zřizování Vojenského újezdu Hadiště.