Mětikalov - kostel Panny Marie Sněžné

Pozdně barokní filiální kostel Panny Marie Sněžné byl vystavěn v roce 1783 podle návrhu neznámého architekta snad na místě starší gotické sakrální stavby v západní části čtvercové návsi uprostřed vsi Mětikalov (Meckl). Kostel náležel k arcidiecézi pražské a farou spadal kostel ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Doupově. Zdejší duchovní byl placen z náboženských fondů. Patronátními pány kostela byli tehdejší držitelé panství Mašťov Černínové z Chudenic.

V roce 1831 byl kostel klasicistně upraven podle plánů Josefa Buchera. Od roku 1857 byl kostelem farním a v sousedství kostela byla postavena nová farní budova. Roku 1908 postavil pražský varhanář Jindřich Schiffner v kostele nové varhany.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel využíván a udržován a postupně chátral. V roce 1951 provedl bečovský varhanář Antonín Peřina demontáž zdejších varhan, které v následujícím roce 1952 varhanář Jan Remek z Benešova přenesl do románského kostela sv. Petra a Pavla v Poříčí nad Sázavou.

Po následném začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště k 31. srpnu 1953 byla zástavba Mětikalova postupně demolována. Samotný kostel byl zbořen někdy na počátku 60. let 20. století. Na leteckém snímku vojenského leteckého mapování z roku 1962 jsou již vidět pouze sutiny v místech strženého kostela, které byly poté pečlivě rozhrnuty. Dnes již nelze v terénu rozpoznat žádné relikty zničené sakrální stavby.

Pozdně barokní jednolodní obdélný kostel s neodsazeným, trojboce uzavřeným presbytářem krytý šindelovou sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou. Před hlavním východním průčelím kostela byla představěna hranolová zvonová věž, zakončená štíhlou jehlancovou střechou. Při severní straně presbytáře byla přistavěna sakristie. Nároží stěn kostela byla řešena obloučkovým vybráním. Podélné stěny lodi bývaly prolomeny po třech obdélných, polokruhově zakončených oknech se štukovou paspartou, v bočních stěnách závěru po jednom. Vnější stěny kostela bývaly hladké, bez členění, završené výraznou vysazenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní zařízení kostela tvořil hlavní oltář v barokních formách s malovanou architekturou z první poloviny 19. století a přepracované boční oltáře ze 17. století. Pod kruchtou býval zavěšen pozdně gotický dřevěný krucifix z první čtvrtiny 16. století vytvořený školou saského sochaře Ulricha Creutze, který působil v Kadani. Dále se zde nacházela raně barokní kazatelna z druhé poloviny 17. století a barokní křtitelnice z 18. století. Na kruchtě bývaly postaveny varhany z roku 1908 od pražského varhanáře Jindřicha Schiffnera, umístěné dnes v románském kostele sv. Petra a Pavla v Poříčí nad Sázavou. Jednomanuálový nástroj s osmi rejstříky měl pneumatickou trakturu a vzdušnici s výpustným systémem.