Mlyňany (Lindles)

První písemná zmínka o vsi Mlyňany (Lindles), rozdělené tehdy na několik vladyckých statků, pochází ze soupisu berně z roku 1379. Jeden ze zdejších statků tehdy držel zeman Racek, píšící se s predikátem „z Mostce na Mlyňanech“, připomínaný zde poté až do roku 1405. Další část vsi patřila jistému Střechovi. V roce 1417 seděl na zdejší tvrzi Odolen z Oráčova, který umírá někdy po roce 1437. Držby zdejšího statku se poté ujal jeho syn Jan z Oráčova, připomínaný zde k roku 1451. Po jeho smrti zdědila tvrz sestra Barbora spolu s jeho dcerou. Teprve po Barbořině smrti v roce 1466 došlo k naplnění poslední vůle zesnulého bratra Jana z Oráčova, aby zdejší zboží přešlo do majetku žlutického městského špitálu.

V roce 1467 proto Jan z Ejstebna na Týništi, patrně manžel některé z Janovo dcer, odprodal ves Mlyňany se všemi nárokovými poplatky, slepicemi, 210 kusy vajec a robotními povinnostmi městu Žlutice pro městský špitál. Mlyňanský statek, sjednocený následně se zbožím Semtěš, zůstal poté v majetku městského špitálu až do roku 1848. Ves Mlyňany se následně stala jedním z nejdůležitějších žlutických městských statků. Zdejší tvrz tehdy ztratila svou vojensko-správní funkci a někdy poté patrně zanikla nebo byla přestavěna.

Podle berní ruly z roku 1654 hospodařilo v Mlyňanech celkem 6 sedláků a 2 chalupníci na 250 korcích půdy (71 hektarů). Dne 18. září 1677 byl žlutickým magistrátem odsouzen nejmenovaný sedlák z Mlyňan, který urazil na cti zdejšího hostinského. Za trest „měl ležet tři dny spoután na pranýři“. Při prodeji Havlova mlýna v roce 1712 uložila žlutická městská obec povinnost vsím Mlyňany, Semtěš a Domašín mletí obilí právě v tomto mlýně zároveň s povinností zásobování mlýna stavebním dřevem a mlýnskými kameny, čištění mlýnského náhonu a údržby provozu podle nutnosti. Během války o rakouské dědictví v roce 1742 táhlo z Prahy přes Žlutice 14.000 francouzských vojáků pod velením maršála Belle-Isle. Pro velký hlad a panující zimu vyjedli ve městě všechen žitný chléb včetně těsta z díží. V mlyňanském hostinci přiložili hostinské ze Žlutic pistoli na hruď, ta ale žádný další chléb neměla. Poté co ve Žluticích podpálili panský hospodářský dvůr, byli prchající Francouzi pobiti císařskými husary u Lachovického lánu v takovém množství, že se potok zbarvil krví do červena.

V majetkovém přiznání města Žlutice k roku 1749 je uvedeno, že kovář z Mlyňan musel odvádět poplatek ve výši 3 zlaté 30 krejcarů a zdejší hostinec 24 zlatých. Tři zdejší sedláci byli povinni držet dvouspřežní koňský povoz, jeden sedlák pak jednospřežní povoz. Jeden ze zdejších sedláků měl robotní povinnost po celý rok, stejně tak 4 zdejší zahradníci, chalupníci a domkáři. Podle kupní smlouvy ze dne 1. března 1751 prodalo město Žlutice hostinec v Mlyňanech, 11 korců polí a 7 korců luk Johannu Georgu Beschererovi za 350 zlatých s povinností odebírat pivo z městského pivovaru. V roce 1785 stávalo v Mlyňanech 19 usedlostí a domů. Do roku 1789 spadaly Mlyňany farou ke kostelu Narození Panny Marie ve Štědré, po zřízení lokálie ve Skocích, byly přifařeny k tamnímu kostelu Navštívení Panny Marie. Zesnulí z Mlyňan byli pohřbíváni rovněž na hřbitově ve Skocích.

Podle zápisu z roku 1797 bylo v hostinci v Mlyňanech vytočeno celkem 20 sudů a ¼ vědra piva, dodaného ze žlutického městského pivovaru. Po pronájmu městského pivovaru v říjnu roku 1803 museli nadále noví nájemci čepovat pivo ve dvou městských hostincích a v hostinci v Mlyňanech. Podle soupisu majetku města Žlutice z roku 1803 musela poddanská ves platit činži ve výši 183 zlatých., městská obec vlastnila tehdy v Mlyňanech dominikální hostinec a rustikální Rábův mlýn. V zápisu kroniky ze dne 19. ledne 1811 je zaznamenán protokol z přísahy hajného z Mlyňan: „Já Josef Štěpán přísahám Bohu Všemohoucímu, že budu vykonávat slavným magistrátem Žlutice mně svěřenou službu hajného věrně, pilně a upřímně a také se chci vždy poslušně chovati, mně předané lesy čas od času projdu a vůbec dohlédnu na to, aby nikdo nezpůsobil v těchto lesích nějakou škodu. V každém případě vystoupím proti každému, kdo by buď odcizil dřevo, nebo by způsobil nějakou jinou škodu, toho okamžitě chytím a nahlásím své vrchnosti. Nenechám se žádnými záminkami odvrátit od plnění svých povinností, k tomu mi dopomáhej Bůh! Amen!“

Během prudké letní bouře dne 12. června 1825 po zásahu bleskem zcela vyhořel místní hostinec. Na památku této nešťastné události byla poté na návsi vystavěna obecní kaple sv. Basilida. Dne 21. září 1828 odeslal zdejší hostinský Franz Veit stížnost na krajský úřad, že dříve dobře sjízdná úvozová cesta přes místní část Gatschofka, po které byly ze Žlutic zásobovány solí okolní obce Toužim, Útvina, Krásné Údolí, Bečov, Prameny, Mnichov a další, se stala nesjízdnou, díky čemuž jeho hostinská živnost upadá. Na jaře roku 1829 byla následně tato silnice městem Žlutice a správou panství opravena. K roku 1847 žilo v Mlyňanech 129 obyvatel ve 24 domech.

Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 a zrušení vrchnostenské správy se nakonec ves Mlyňany osamostatnila. Peníze, obilí a další dávky dosavadní vrchnosti, farnímu kostelu a městskému špitálu, stejně jako roboty byly vykoupeny a vyvázány. Ke vsi patřil Rabový či Havraní mlýn (Rabenmühle) a hájovna v lesích na Čertově vrchu (Teufalsberg, 609 m n. m.) severozápadně od vsi. Devadesát procent z asi 50 hektarů lesního revíru na Čerově vrchu leželo na katastru vsi Sovolusky, jeden díl k Přestání a pouze asi 100 m² do katastru Mlyňan. V roce 1870 žilo v obci 152 osob katolického vyznání. Dne 12. března 1876 způsobila prudká bouře v Mlyňanech, Radotíně a Černém lese velký polom, který byl tak rozsáhlý, že na zpracování spadlého dřeva byla dne 14. května určena vlastní komise pro každý revír zvlášť. Roku 1880 přispěla ves na výstavbu nové školy ve Skokách. Toho roku žilo v Mlyňanech 131 obyvatel ve 26 domech, v roce 1890 poté 132 obyvatel ve 27 domech a do roku 1900 klesl poté počet obyvatel vsi na 124 lidí.

V letech 1905-1908 působil ve funkci starosty Karl Ebert z čp. 3, který se jako dlouholetý člen okresního výboru zasadil o výstavbu silnice z Mlyňan do Skoků. Za jeho působení byl rovněž v letech 1905-1908 v obci vybudován vodovod. V roce 1905 bylo započato se stavbou nové okresní silnice údolím říčky Střely z Mlyňan do Žlutic. Do té doby se musela překonat řeka pod Havlovým mlýnem a dále pokračovat vrchem přes Verušice do Žlutic. V roce 1917 zde bylo přihlášeno celkem 124 katolíků.

Demonstrace za sebeurčení sudetských Němců, která se konala dne 4. března 1919 ve Žluticích, se zúčastnilo rovněž mnoho občanů Mlyňan. Po smrti majitele byl roku 1925 uzavřen a opuštěn zemskodeskový hostinec čp. 1. Roku 1925 zakoupil zdejší sedlák Lorenz od města Žlutice pozemky v Mlyňanech v hodnotě 800 K. V roce 1929 stávalo v Mlyňanech celkem 26 domů, ve kterých žilo 148 obyvateli, v roce 1930 pak zde bylo přihlášeno 120 katolíků. Před druhou světovou válkou hospodařili 2 sedláci na polnostech větších než 20 hektarů, 11 sedláků mělo hospodářství v rozsahu 5-20 ha, 7 sedláků 2-5 ha a jeden sedlák hospodařil ne méně než dvou hektarech. Z řemeslníků zde provozovali své živnosti 2 ševci, krejčí, mlynář, 2 tesaři a 2 zedníci. Ve vsi byl provozován hostinec „Zum Jägerheim“ čp. 20. K roku 1930 byl majitelem Rábova mlýna čp. 22 se dvěma koly na svrchní vodu mlynář Rudolf Rabas.

Během hospodářské krize na počátku třicátých let 20. století obdržely tři rodiny z Mlyňan tzv. České karty, poukázky, za které získali provdaní potraviny na týden v hodnotě 20 korun a svobodní v hodnotě 10 korun. V roce 1935 bylo v Mlyňanech založeno obecní sdružení Sudetoněmecké strany. Z občanských spolků bylo v Mlyňanech založeno roku 1936 Německé kulturní sdružení (Deutscher Kulturverband) s 18 členy a roku 1938 poté Sbor dobrovolných hasičů s 15 aktivními členy. Obec hasiče vybavila pojízdnou ruční stříkačkou, kterou prodávali hasiči z Mezí na severním Plzeňsku. Dne 5. října 1938 byla obec obsazena oddílem německé armády v počtu 40-45 mužů z německého Zebrstu pod velením kapitána z Beinhoffu a následně připojena k Německé říši. K roku 1939 žilo v obci celkem 130 katolíků. Dne 31. ledna 1945 přišli do Mlyňan uprchlíci ze Slovenska.

V roce 1946 stávalo ve vsi Mlyňany 31 usedlostí a domů. Někdy po roce 1949 se dostal ves Mlyňany pod správu obce Skoky a po roce 1955 přešla pod správu městečka Žlutice. Po roce 1965 byly ruiny všech zdejších domů zbořeny. Následně byla větší část bývalé vsi zatopena vodami říčky Střely při výstavbě vodní nádrže Žlutice. Již v červnu roku 1969 dosahovala voda až k vrchu Stocker Berg.