Močidlec - kostel sv. Jakuba Většího

Původně farní gotický kostel sv. Jakuba Většího je připomínán již od poloviny 14. století na východní straně mírně stoupající podlouhlé návsi uprostřed obce Močidlec (Modschiedl). Již v roce 1338 byl ke kostelu podán první farář. Roku 1384 zdejší farnost dostávala půlroční desátek 12 českých grošů, který král Václav IV. s papežským svolením nařídil platit kostelním beneficiím, což svědčí o dobrém jmění farnosti. Smrt faráře Wenzla v roce 1422 naznačuje, že mohl být, stejně jako faráři v Novosedlích, Štědré a Lukové, při některém z nájezdů husitů ze Žlutic zavražděn. Díky ochraně pánů na Rabštejně se však zdá, že se kostel nestal husitským. Před rokem 1600 zde však působil luteránský pastor. Poté byl kostel 150 let filiálním k farnímu kostelu v Rabštejně nad Střelou. V roce 1775 zdejší kostel vyhořel a roku 1782 byl následně ovdovělou hraběnkou Terezií Lažanskou nově barokně vystavěn. V roce 1787 se zdejší farnost stala lokálií a severozápadně pod kostelem byla poté vystavěna novostavba budovy barokní fary. Roku 1855 se stal Močidlec opět samostatnou farností, ke které poté patřily kromě Močidlece také Novosedly, Bohuslav a Víska. Za 1. světové války byly zrekvírovány původní zvony kostela na válečné účely a následně nahrazeny novými. V roce 1930 žilo ve zdejší farnosti celkem 943 katolíků a 8 osob jiného vyznání. Během druhé poloviny 20. století bylo ukradeno mnoho soch a plastik z inventáře kostela. Na počátku 21. století byl již kostel v dezolátním stavu. Církev, vlastník kostela, proto přistoupila v posledních letech k jeho rekonstrukci. Loď kostela dostala novou střechu, na levé straně byla nově dozděna podstřešní římsa. Střecha na věži kostela a nad presbytářem zůstává v dezolátním stavu, fasáda kostela je zcela zničena. Roku 2010 šlo na opravu kostela 150 tisíc Kč a v roce 2011 dalších 200 tisíc Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Karlovarského kraje.

Jednolodní obdélný barokní kostel s užším trojboce uzavřeným presbytářem krytý valbovou střechou s pálenou krytinou. Nad hlavním západním průčelím se vypíná hranolová věž krytá šindelovou cibulovou bání. Hlavní západní průčelí kostela je členěno lizény, obdélným profilovaným portálem vstupu se supraportou, která se opakuje nad obdélným oknem v ose v patře věže. Další dvě dvojice obdélných oken nad sebou jsou po stranách průčelí. Nad atikou doplňuje průčelí věž s postranními štítovými křídly. Boční stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci, obdélnými, polokruhově zakončenými okny a lizénami na zaoblených nárožích. Boční a závěrová stěna presbytáře jsou otevřeny obdélnými, polokruhově uzavřenými okny.

Jednolodní prostor kostela je plochostropý, krytý fabionovým stropem. Triumfální oblouk kostela je polokruhový, doplněný novodobými freskami se symboly evangelistů na zlatém pozadí. Presbytář kostela je pak sklenut valenou klenbou s lunetami. Křížově sklenuté podkruchtí a kruchta s předstupujícím středovým obdélným balkonem s kuželkovým zábradlím jsou do lodi otevřeny polokruhovými arkádami.

Vnitřní zařízení kostela tvoří barokní sloupový, portálový hlavní oltář ze druhé poloviny 17. století, harmonicky vyplňující prostor, se současným obrazem Stětí sv. Jakuba, neseným putti z první poloviny 18. století v nižším nástavci. Mezi postranními sloupy jsou na podstavcích postaveny sochy sv. Štěpána (vlevo) a sv. Vavřince (vpravo) z první poloviny 18. století. Nad bočními brankami oltáře jsou umístěny relikviáře v akantových rámech z počátku 18. století. Krásným kováním jsou zdobeny podstavec oltáře a tabernákl, jehož dvířka nesou monogram Jména Ježíše ve věnci, který se opakuje na oltářní mense, zde ještě doplněný ornamenty a latinským nápisem: „Gloria in Excelsis Deo“ (Sláva Bohu na výsostech). Oba portálové, pilastrové boční oltáře s akantovou výzdobou z doby kolem roku 1710 po stranách triumfálního oblouku jsou blízké vidžínským oltářům Johanna Platzera z Plzně. Po levé straně triumfálního oblouku je umístěn boční oltář Božského srdce s obrazem Osvobození apoštola Petra ze žaláře, překrytým však novodobou sochou Srdce Ježíšova. Po stranách obrazu jsou umístěny velké bílé sochy modlících se andělů se zlatým zdobením. V postranních nikách oltáře bývaly postaveny socha sv. Zikmunda s korunou a jablkem (vpravo) a sochou zbožného kněze (vlevo). V nástavci oltáře je umístěn obraz sv. Jana Nepomuckého v kruhovém rámu, neseném anděly. Po pravé straně triumfálního oblouku je umístěn boční oltář Panny Marie s obrazem křesťana ukazujícího pohanskému knězi s obětním beránkem veraikon (otisk Kristovy tváře na plátěném šátku). Oltářní obraz však byl překryt novodobou sochou Panny Marie (Madona Lurdská). V postranních nikách oltáře jsou postaveny sochy sv. Floriána (vpravo) a kajícného Petra z Alcantary (vlevo). V nástavci oltáře je umístěn obraz Bičování Spasitele. Při severní stěně lodi kostela je postaven sloupový, portálový oltář sv. Martina ze druhé poloviny 17. století s obrazem sv. Martina na koni a se sloupy s kanelovaným dříkem po stranách. V nástavci oltáře je umístěn obraz Krista, doplněný soškami andílků. Na oltáři bývalo umístěno rovněž lidové sousoší Korunovaní Piety z 19. století a po obou stranách pak sochy sv. Anny samatřetí a sv. Veroniky s veraikonem. Při levé straně triumfálního oblouku je umístěna jednoduchá kazatelna s plastikami evangelistů v krásných barvách v polích ochozu. Stříška kazatelny je zdobena vyřezávanými volutovými stuhami, které spojují hrozny vína. Při severní stěně lodi kostela je postavena barvená dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1800. V kostele je umístěna také jednoduchá kruhová kamenná křtitelnice. Varhany kostela na jednoduchém pozadí jsou uprostřed polokruhově prohnuty. Na stěnách lodi kostela jsou zavěšeny obrazy Křížové cesty z 19. století.

Původní zvony kostela, zrekvírované za 1. světové války, byly později nahrazeny novými.

Kolem kostela se rozkládá dnes již zrušený hřbitov s náhrobky z 19. a 20. století.