Nahořečice - kostel sv. Václava

Původně gotický farní kostel sv. Václava, obklopený obezděným hřbitovem, byl vystavěn v polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta na terase na návrší uprostřed vsi Nahořečice (Nahorzeditz). První písemná zmínka o kostele pochází ze dne 12. června 1359, kdy se na jeho nadaci podílel Buzek z Kostrčan, který k ní přispěl ročním platem půl kopy českých grošů. Patronem kostela byli tehdy vladyka Mikuláš sedící na Nahořečicích a rytíř z Ocelovic, který sídlil v přifařeném Horním Záhoří. Ze dne 2. července 1359 pochází zpráva o stavbě oltáře ke cti svaté Kateřiny a zřízení oltářního místa ve farním kostele v Nahořečicích, které obdržel duchovní Zdenko z Hošovského Týna. K roku 1364 je připomínán jeho následovník Peter z Libyně. Podle registru desátků z roku 1384 odváděla fara v Nahořečicích půlročně 15 grošů jako papežský desátek. Z toho vyplývá pro faráře roční příjem 660 grošů, což bylo na tu dobu hodně.

Dne 23. února 1395 věnoval rakovnický měšťan Jan Faber jednu kopu grošů zdejšímu kostelu a dne 3. června 1395 kostelu daroval plebán Lithoboricus z Křesína jednu kopu grošů úroků pro památku svého otce, řečeného Kobyk, matku Skonczu a za své sestry a bratry. Dne 8. dubna 1407 Beneš z Kostrčan stvrdil povinnost majitelů kostrčanského statku dávat ke kostelu roční plat půl kopy českých grošů, který roku 1359 založil jeho předek Buzek. Dne 13. září 1407 daroval ke kostelu Nikolaus z Lobkovic 1 kopu úroků a dne 14. března 1413 kostelu věnoval Jan ze Stebna se svolením svého bratra Jiřího 24 grošů úroků.

Na rozdíl od jiných farností docházelo v Nahořečicích k velmi časté výměně beneficií. Jen za dvacet jedna let (1393-1414) zde došlo minimálně k osmi výměnám faráře. Roku 1393 odešel z Nahořečic farář Jindřich a následujícího roku 1394 odešel Jan z Dubé ke kostelu sv. Mikuláše v Praze. Jeho roku 1396 dosazený nástupce Jan z Rochlic si vyměnil roku 1404 farní úřad s Ulrichem z Chotouně u Kolína. Ten přesídlil roku 1406 na farnost Radíčeves u Žatce a odtamtud příchozí farář Jakub již následujícího roku 1407 přesídlil ke katedrále sv. Víta v Praze. Také jeho nástupce Andreas odešel již v roce 1409 do Dolan, odkud přišel farář Jindřich, který poté v Nahořečicích zůstal do roku 1414, kdy odešel do Holedče u Žatce. Jeho nástupcem, farářem Cunadem ze Soběsuk končí zprávy z předhusitského období.

V době husitských válek v roce 1415 je kostel uváděn jako husitský. Podle inventáře kostela z roku 1744 měl být kostel dne 26. května 1522 nově vysvěcen. Roku 1600 nechala hraběnka Griselda Kolowrat-Lobkovicová na Chyších a Libkovicích ulít rakovnickým zvonařem Mathiasem Flemmihem velký zvon kostela. V letech 1600-1664 byl zdejší kostel protestantským. V letech 1600-1603 zde působil luteránský pastor Kasparus Braun, v letech 1603-1607 Nicolaus Schumann, od roku 1607 Chrystoforus Hyserle a poté pastor Nicolaus Troplberger, který roku 1623 s manželkou a dětmi emigroval z Čech. K roku 1639 je připomínán Petrus Franciscus Pfundt, který působil i v Lybini a roku 1650 je zde připomínán pastor Johann Colerius, který spravoval rovněž kostely v Libyni a Skytalech.

První katolický farář Paul Prokop Proks se zde objevuje teprve v roce 1678. Patronka kostela, majitelka panství Libkovice, hraběnka Sabina Valdštejnská, toho roku zřídila nadaci pro zdejší kostel, obnovenou faru i učitele, kterou nechala následně zapsat do obnovených desek zemských. Farář měl sloužit ročně tři requiem a 50 tichých mší. Prostřednictvím nadace měl kostel ročně obdržet 20 zlatých, farář 110 zlatých v penězích a 8 sudů piva a učitel 20 zlatých. Platby byl zapsány na panství Libkovice, později z poloviny na panství Libyně.

Po smrti hraběnky Zbyňky Kateřiny, rozené Libštejnské z Kolowrat, v roce 1681 bylo podle její poslední vůle přistoupeno k barokní přestavbě a rozšíření kostela s využitím starších konstrukcí nákladem ovdovělého hraběte Františka Augustina z Valdštejna. Dne 13. listopadu 1686 oznámila pražská konzistoř, že hraběnka Sibyla z Valdštejna složila 2000 zlatých a z 6 % úroků se mají vybírat platy ke kostelu, faráři a učiteli, později byl tento kapitál vložen do kupní ceny panství s povinností dávek pro kostel, faráře a školního mistra. Roku 1686 nechal Maximilian Rudolf Ferdinand Stoss z Kounic vytvořit dva nové postranní oltáře sv. Barbory a sv. Kateřiny. Hrabě Jan Bedřich z Valdštejna, arcibiskup pražský, nechal nově zřídit zadní část hlavního oltáře a rozmnožil nadaci kostela na částku každoročního příspěvku z lobkovického panství ve výši 110 zlatých, piva a 32 vajec.

V rozšíření a úpravě kostela pokračoval v roce 1693 tehdejší majitel panství Libkovice, svobodný pán František Mikuláš z Klebelsberga, a po něm hrabě Jan Jiří z Clary-Aldringenu, který spolu s dcerou hraběte Štampacha věnoval kostelu 100 tolarů, z jejichž úroků měla být složena mše. Rekonstrukce kostela byla dokončena v roce 1698 a dne 8. října 1698 ne věž kostela usazena makovice s křížem, do které byly uloženy dobové pamětní listiny. Zastřešení kostela a věže vytvořil mlynář Johann Hennebach z Nového mlýna, dřevo bylo přivezeno z Lochotína. Tehdejší držitel statku Kostrčany Jiří Oldřich von der Jahn nechal postavit dva nové postranní oltáře. Jako farář tehdy při kostele od roku 1695 působil Georg Bruno Schwarz z Dolní Lužice, kantorem byl Ferdinand Freÿler a kostelníky Gregor Diessel z Vrbice, Karel Denk z Nahořečic a tesař Andreas Schöniger z Libkovic.

Po smrti Georga Bruna Schwarze v roce 1708 nastoupil do funkce zdejšího faráře Franz Seydl a po jeho smrti v roce 1723 Anton Schuster. Roku 1733 nechal hrabě Franz Carl z Clary-Aldringen zhotovit druhý zvon kostela. V roce 1749 byla během silné vichřice stržena báň kostelní věže. Po smrti Antona Schustera v roce 1744 nastoupil do funkce zdejšího faráře Philip Jacob Laube a po jeho smrti v roce 1777 Daniel Pecher a roku 1784 Franz Kunte. Roku 1788 odváděli ke kostelu desátky sedláci Wenzel Schwarz, Franz Liegert a Lorenz Seelig z Nahořečic ve výši 6 vajec a jednom koláči, a tři chalupníci po 3 vejcích, z Kostrčan 2 sedláci po 2 vejcích a jednom koláči a 2 chalupníci po 3 vejcích a jednom koláči a z Libkovic 9 sedláků po 6 vejcích a 2 chalupníci po 3 vejcích. Roku 1791 byla svobodným pánem Františkem Xaverem Putzem z Breitenbachu, tehdejším držitelem zboží Libkovice, vystavěna nová pozdně barokní budova fary.

V roce 1803 byl kostel opravován. V roce 1825 byla nákladem patrona kostela Bernarda Wenische zřízena nová lucerna na kostelní věži a pokryta šindelem. Obnovena byla rovněž spodní část báně a kohout natřen červenou barvou. Do pamětních listin uložených v makovici byl tehdy připsán chronogram: „InfLex IbILIs In honore MDe I et beatI Patron I tVte Lars WenCesLaI“. Jako farář tehdy při zdejším kostele působil osobní děkan František Xaver Kunte. V roce 1826 se stal novým farářem při zdejším kostele Joseph Stock. K roku 1839 jsou jako patroni kostela připomínáni Franz a Bernard Wenischovi z panství Libyně. Během pokládání nové cihlové podlahy v kostele byly dne 9. srpna 1842 byly v hloubce asi ¼ - ½ lokte pod starou cihlovou podlahou před hlavním oltářem objeveny dva náhrobní kameny patrně Asmuse ze Štampachu a jeho ženy Markéty, rozené Horově z Ocelovic, z roku 1662 a Jindřicha a Sibily z Valštejna. Pod oltářem sv. Jana Nepomuckého pak byl nalezen náhrobní kámen manželky Václava Hory z Doupova z roku 1542 a pod ním zachovaná rakev hraběnky Marie Františky Říčanové, rozené z Valdštejna z roku 1622. V roce 1870 žilo ve zdejší farnosti, ke které patřily obce a vsi Nahořečice, Bošov, Horní Záhoří, Kostrčany, Libkovice a Vrbice, celkem 1309 katolíků a 49 Židů. Jako patron kostela je k tomuto roku připomínán Josef Weisch, držitel statku Libkovice.

V létě roku 1889 bylo zjištěno do báně na kostelní věži a makovice díky špatnému stavu zatéká. V srpnu 1889 bylo proto přistoupeno k rekonstrukci zastřešení věže, konstrukce byla vytvořena z dubového dřeva a oplechována. Hromosvod, umístění na věži na příkaz místodržitelství, byl během oprav věže silně poškozen a musel být opraven a nově pozlacen. Rekonstrukční práce byly dokončeny dne 16. září 1889 vložením pamětních listin do kostelní báně, které sepsal farář Anton Fritsch, působící při kostele od roku 1871. Od roku 1893 zde vykonával funkci faráře Andreas Wagner, pozdější arcibiskupský vikář žlutického vikariátu. Roku 1895 byla v kostele položena nová dlažba nákladem 122 zlatých a opravena střecha kostela, na kterou bylo spotřebováno na 1500 šindelů. Roku 1898 byly opraveny varhany kostela nákladem 10 zlatých. Dne 29. listopadu 1903 byl nově vysvěcen rozšířený hřbitov.

V průběhu roku 1908 proběhla renovace zdejšího kostela, během které byla nově pokryta věž kostela, opravena lucerna a vše nově natřeno a vyčištěno. V roce 1910 byl poté nově vymalován interiér kostela, malby a jiné opravy si vyžádaly částku 800 korun, na kterou přispěla tehdejší majitelka statku Kostrčany, vdova Pavlína Iwanová, a Františka Riedlová, rozená Iwanová-Track. V roce 1911 byla uspořádána sbírka na nové varhany, které byly poté objednány i firmy H. Schiffner v Praze-Smíchově za 2500 korun a dodány byly dne 20. října 1912. Koncem září roku 1913 byla v kostele položena nová podlaha z cementových desek nákladem patrona kostela, majitele valečského panství, hraběte Vincence Thurn-Valsassina.

Během první světové války byly dne 9. prosince 1916 zabaveny dva zvony kostela na válečné účely. V polovině dvacátých let byla poté uspořádána sbírka, do které přispěl i farář Wagner částkou 1000 korun, a byl pořízen nový zvon za 2582 korun 38 haléřů. V roce 1917 žilo ve zdejší farnosti, ke které patřily obce a vsi Nahořečice, Bošov, Horní Záhoří, Kostrčany, Libkovice a Vrbice, celkem 1130 katolíků a 7 Židů, patronem kostela byl hrabě Vincenc Thurn-Valassina z Valče. Roku 1921 žilo ve zdejší farnosti 1110 katolíků a 6 osob jiného vyznání a roku 1930 to bylo 1055 katolíků a 9 osob jiného vyznání, patronem kostela byl Ing. Robert Augustin. V dubnu roku 1931 byla opravena budova fary. Hlavní svátek kostela byl slaven na sv. Václava 28. září.

Dne 12. prosince 1936 zamřel po 44 letech služby zdejší farář Andreas Wagner na následek poranění rtu a dne 15. prosince 1936 byl proboštem Dr. Antonem Frenzem Pragerem za asistence 40 kněží pochován do hrobu bývalého nahořečického faráře Harische. Během jeho nemoci a po jeho smrti zde působil farář Jakub Laub z Lybině. O místo zdejšího faráře žádali 4 kněží, nakonec byl vybrán farář Franz Oppermann z Rabštejna nad Střelou, který byl instalován do funkce za velkého deště dne 11. července 1937 děkanem Gustavem Finkem z Chyše za velké účasti občanů, spolku dobrovolných hasičů a školních dětí. V roce 1937 byl nově vymalován interiér kostela nákladem 3900 korun a v kostele namontována ozdobná železná mříž. Prostředky byly získány z pozůstalosti faráře Wagnera. Na první rourní mši dne 29. listopadu 1937 však přes mnohá pozvání přišly pouze 3 ženy, 10 žáků, organista s pomocníkem a kostelník, celkem 16 osob.

Během druhé světové války si zdejší farář stěžoval na nízkou návštěvnost bohoslužeb a snižující se zbožnost křesťanů, teprve koncem roku 1944 se začala situace zlepšovat. Po konci druhé světové války sloužil často v kostele v letech 1945-1946 mši svatou za velké účasti Němců i ze vzdáleného okolí vikář Maxmilian Wilfer a někdy mladý kněz Rudolf Armstark. V těchto letech zde byly uspořádány rovněž 2-3 májové pobožnosti. Od září roku 1946 se duchovní správcem zdejšího kostela stal administrátor fary v Bochově Jan Ludín, který na svátek sv. Václava dne 28. září 1946 sloužil v kostele první českou mši s kázáním. Od října roku 1947 vykonával funkci faráře při zdejším kostele administrátor fary v Lubenci Karel Olšar. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva však bohoslužby v Nahořečicích takřka ustaly, zdejší kostel přestal být kostel udržován a postupně chátral.

Dne 11. února 1964 byl farní kostel sv. Václava zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 23094/4-951. Během druhé poloviny 20. století přenesl tehdejší farář ze interiéru neudržovaného kostela na sochy světců z hlavního oltáře, obraz Panny Marie z postranního oltáře a obrazy křížové cesty faru v Lukách, které plánoval později nabídnout k prodeji. Někdy v této době byla patrně zbořena budova zdejší fary. Počátkem devadesátých let 20. století byl již kostel ve špatném stavu. V roce 1990 byl inventář kostela zcela rozkraden, v interiéru zůstávaly pouze kostry oltářů a kazatelny. Zchátralá šindelová krytina střechy kostela byla poté díky iniciativě bývalých obyvatel farnosti Waldemara Schopfa a Friedy Pfannekuch z Bošova nahrazena měděnými plechy celkovým nákladem 9 tisíc marek. Počátkem 21. století prošel kostel celkovou rekonstrukcí.

Původně gotický, barokně přestavěný, orientovaný jednolodní kamenný kostel s krátkou na obdélném půdorysu, krytou původně šindelovou, dnes eternitovou sedlovou střechou s připojeným odsazeným užším obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým valbovou eternitovou střechou. Před vstupním západním průčelím kostela stojí představěná mohutná hranolová zvonová věž završená mohutnou oplechovanou zvonovou bání s osmibokou otevřenou sloupkovou lucernou na vrcholu s dvouramenným křížem a makovicí na hrotnici. Při severní straně presbytáře stoji připojena obdélná sakristie s valbovou střechou. Postranní stěny lodi kostela jsou doplněny dvěma mělkými kaplovými výklenky. Presbytář je podepřen vnějšími ještě gotickými opěrnými pilíři. Vstup do kostela je veden obdélným kamenným portálem vchodu v přízemí věže. První dvě patra jsou otevřena menšími obdélnými segmentem zakončenými okny, třetí patro prolamují mohutná obdélná, polokruhově zakončená okna. Podélné stěny lodi kostela jsou prolomeny dvojicí obdélných, segmentem zakončených oken. Presbytář prosvětlují obdélná, polokruhově zakončená okna. Vnější stěny kostela jsou členěny pilastry.

Jednolodní interiér kostela o délce lodi 12,5 metru je plochostropý, krytý dřevěným stropem, napodobujícím zrcadlovou klenbu, s e středovými podlouhlými freskami Srdce Ježíše a Srdce Panny Marie ve středovém poli a malbami evangelistů na fasetách, vpravo sv. Matouše a sv. Marka, vlevo sv. Lukáše a sv. Jana, doplněné latinskými jmény světců. Nad polokruhovým triumfálním obloukem je vyveden monogram Jména Ježíše „JHS“. Na oblouku býval původně vyveden šedý německý prosebný nápis, zabílený v březnu roku 1948: „Gelobt und angebetet ohne End sei das Allerheiligste Sakrament“ (Chvála a uctívání bez ustání je nejsvětější svátostí). Presbytář kostela je zaklenut valenou klenbou s lunetami, malovanými čtyřmi okruhovými obrazy se symboly jako pelikán, beránek boží s knihou se sedmi pečetěmi, kotva, kříž, kalich a kniha s hostií, krmící labuť a monstrance se svícnem a štolou. Sakristie je sklenuta křížovou klenbou. Podlaha lodi kostela je kryta nakoso postavenými cementovými dlaždicemi. Rovná dřevěná kruchta v západní části lodi je nesena dvojicí jednoduchých dřevěných sloupů.

Vnitřní zařízení kostela tvoří polychromovaný vyřezávaný rámový hlavní oltář sv. Václava z roku 1710 s rodovými znaky pánů z Valdštejna a Kolowrat-Libštejnkých. Ve středu oltáře býval zavěšen oltářní obraz sv. Václava od Joanna Schummera z roku 1710 v širokém, bohatě vyřezávaném, pozlaceném akantovém rámu protknutém stříbrnou stuhou, signovaný: „Joan Schummer Pinxit 1710“. Po stranách oltářního obrazu bývaly postaveny sochy sv. Vavřince s rožněm a patrně sv. Heleny s žezlem z doby kolem roku 1750, přenesené během druhé poloviny 20. století na faru v Lukách. V nástavci oltáře je zavěšen oválný obraz, kopie obrazu Raffaela Santiho sedící Panny Marie „Madonna delle Sedia“. Nad obrazem drží dva andílci korunu. Nad postranními průchody do zaoltáří oltáře bývaly postaveny plastiky andělů světlonošů. Pod plastikami jsou v oválných kartuších vyvedeny rodové znaky pánů Clary-Aldringen, od roku 1692 sedící na tvrzi v Libkovicích.

V kruhově zakončených kaplových výklencích po stranách triumfálního oblouku bývaly umístěny protějškové bílé postranní oltáře roku 1686 od Maximiliana Rudolfa Ferdinanda Stosse z Kounic. Na severní straně stával portálový postranní oltář sv. Barbory s novějším obrazem od malíře E. Zillicha z roku 1882, který nahradil původní obraz sv. Barbory. V nástavci oltáře je vyveden monogram Jména Ježíše „IHS“ a pod ním nápis v oválném poli: „St. Barbara, bitte für uns“. Na oltáři stávala původně soška Korunované Panny Marie s Ježíškem a soška Srdce Ježíšova. Na jižní straně stával protějškový portálový postranní oltář sv. Kateřiny s novějším obrazem Panny Marie od malíře E. Zillicha z roku 1883, přeneseným během druhé poloviny 20. století na faru v Lukách a s mariánským monogramem v bohatě vyřezávaném oltářním nástavci. Na oltářním stole bývala postavena soška Panny Marie.

Při levé straně triumfálního oblouku je umístěna dřevěná polygonální kazatelna z druhé poloviny 17. století, přístupná z prostoru sakristie, doplněná soškami čtyř evangelistů a Panny Marie ve výklencích řečniště. Pod kazatelnou je postavena pískovcová křtitelnice ze 17. století, završená rokokovým víkem se skupinou figurálních plastik. Při bočních stěnách presbytáře bývaly postaveny postranní oltáře sv. Jana Nepomuckého (při jižní stěně) a sv. Antonína Paduánského (při severní stěně) z roku 1722 s oválnými akantovými rámy, proplétanými stuhou, ve kterých byly postaveny sochy světců na konzolách s rodovými znaky pánů Clary-Aldringen a Štampachů. Na pilíři triumfálního oblouku proti kazatelně býval zavěšen velký krucifix.

Na stěnách lodi kostela bývalo zavěšeno 14 menších obrazů křížové cesty z roku 1895, přenesené během druhé poloviny 20. století na faru v Lukách. V lodi kostela bývala umístěna také zpovědnice, panská lavice a dalších 23 kostelních lavic. Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1912 od pražského varhanáře Heinricha Schiffnera, působícího tehdy v Chodově, které nahradily staré varhany o 8 mutacích, přenesené z některého ze zrušených klášterů, připomínané v roce 1856. Ve vstupní síni v podvěží kostela je na stěně zavěšeno pamětní tablo obětem 1. světové války.

Před hlavním oltářem byl pod pozdější dlažbou umístěn barokní kamenný náhrobní kámen patrně Asmuse ze Štampachu a jeho ženy Markéty, rozené Horové z Ocelovic z roku 1662 s rodovými znaky Štampachů a barokní náhrobní kámen hrabat Jindřicha a Sibyly z Valdštejna z červeného mramoru s Valdštejnským a Kolowratským znakem a německými věnovacími nápisy, vpravo: „Hier unter diesem Stein liegt begraben der Hoch ind Wohlgeborene Herrn Herr Zdenko Heinrich, Graf von Wladstein. Gott gebt ihm die ewige Ruh und fröhliches Auferstehen!“ a vlevo: „Hier unter diesem Stein liegt beygraben Hoch und Wohlgebohrne Frau Sibilla A. M. Reichsgräfin von Waldstein, sborn Liebsteinskin von Kolowrat. Gott gebt ihr die ewige Ruh und fröhliches Auferstehen! Den 24. Märu 168?“.

V podlaze pod oltářem sv. Jana Nepomuckého v presbytáři se nachází renesanční náhrobní kámen manželky Václava Hory z Doupova z roku 1542 s rodovým znakem pánů z Hory a českým věnovacím nápisem: „Leta Panie 1542 w Pondieli po swatem Hawlu umrzela urozena pani …Hor.. z Daupowa, manzielka pana Waczlawa Hory a tuto v panu Bohu odpoczíwá“. V hrobce pod epitafem bývala umístěna rakev z roku 1622 s ostatky Marie Františky Říčanské, rozené z Valdštejna, jejíž horní část nesla dobře zachovaný zlatý věnovací nápis: „Es ist in Gott seelig entschlafen die Hoch und Wohlgeborne Frau Frau Maria Francisca Amabilia Rzitzhann gebohrne Gräfin von Waldstein 3. Mai 1622. Ich liege und schlaffe ganz mit Friede den du allein Ihr hilfest mir, das ich sicher Wore. Der Gerechten werden Ewig Leben den der Herr ist Ihmr Lohn. Darumb werden sie empfaher. Ein Herliches Reich und schöne Krone … Von der Hand des Herrn Sapient. Auf dieser w… keine Zeit“.

Mezi liturgické předměty kostela patřil bohatě zdobený pozlacený stříbrný kalich z roku 1725, vysoký 23,5 cm, s číší zdobenou ornamenty, doplněnými třemi porcelánovými miniaturami s výjevy Poslední večeře Páně, Bičování Krista a Sestoupení Ducha svatého. Dřík byl zdoben třemi andílčími hlavičkami a níže listovým dekorem a přecházel v ořech se stříbrným rostlinným zdobením. Šestilaločná rozšířená noha kalichu o průměru 16 cm, zdobená listovým dekorem se třemi porcelánovými miniaturami s výjevy Korunování Ježíše Krista trnovou korunou, Kalvárie a Ježíš klesá pod křížem, střídající se třemi kartušemi s rodovými znaky Putzů z Breitenbachu. Na okraji nohy kalichu byly vyryty iniciály Franze Antona Putze z Breitenbachu: „F.A.P.V.B.B.“ a letopočet „1725“.  Další mladší pozlacený stříbrný kalich z roku 1801 bez zdobení, vysoký 21,5 cm, s šestilaločnou nohou, šestihranným ořechem, zdobeným na koso postavený čtvercovými poli s písmeny „JESUS“, s pozlacenou paténou ozdobenou křížem. Poslední malý stříbrný kalich, který darovala v roce 1662 hraběnka Marie Františka Amálie Říčanová, nesl německý věnovací nápis: „Maria Francisca Amalia Rziczanova, eine gebohrne Gräfin von Waldstein, A. 1662“.

Dále bývalo v kostele jednoduché pozlacené stříbrné ciborium s poklopem. Toto ciborium nahradilo původní ciborium z roku 1670, které věnovala hraběnka Zbyňka z Valdštejna, rozená Libštejnská z Kolowrat. Ve středu pláště neslo reliéf půlměsíce a iniciály: „Z.G.V.W.G.L.1670 V.K.“. Ve středu nohy pak reliéf císařského orla. Mosazná monstrance se stříbrným křížem, vysoká 60 cm, zdobená kousky červeného skla v kruhu s tlačeným dekorem v podobě většinou vinných listů s paprsky po stranách. Rovněž šestiboký ořech byl zdoben červenými skly. Pod ořechem se monstrance rozšiřovala v šestilaločnou nohu. Pakfonkové ciborium na velké hostie ve tvaru krátkého válce, bývalo zdobeno iniciálami Jména Ježíše Krista „IHS“ a na protilehlé straně rytým reliéfem Beránka Božího. Uvnitř nohy byl vyryt český nápis: „M. Günfeld, papežský dvorní zlatník, Praha I“. Dále zde byl barokní cínový pacifikální křížek, vysoký 30,5 cm.

Ve věži kostela byly původně tři zvony. Velký zvon z roku 1600 od zvonaře Mathiase Flemmiho z Rakovníku o průměru 89 cm a vnitřní výšce 72 cm, ladění do As, nesl na plášti český nápis: „Letha od narozeny Syna Boziho 1600 tento zvon nalezy kostelu zalozieny Swateho Waclzslava ve vsy Nahorcziczych, kteryzto jest nerzizenim a nakladem Její milosti nadepsané Pany Kriseldy Kolowratové a Lobkowitz jakozto Pany a Kolatorkini tehoz zadussy tez s pomoczy obcze nadepsane wsy Nahorczezicz a jiny wosadnich k temuz kosstelu nalezitych udielan. Kryselda Kolowratova z Lobkowicz na Chyssech a Libkowiczich“. Pod nápisem byl umístěn lobkovický rodový znak. Na protilehlé straně pláště byl umístěn nápis: „Tento zvon jest slil Methaus Flemmik, konwarz w miestie Rakownicze“ a pod nápisem reliéf kříže.

Další dva zvony byly zrekvírovany dne 9. prosince 1916 na válečné účely. Zvon z roku 1733 o průměru 58,5 cm a vnitřní výšce 47 cm, vážící 118 kg a laděný do E, nesl na plášti nápis: „F. C. G. V. C. V. A. 1733“ (Franz Carl, Graf von Clary und Aldring 1733) a erb rodu Clary-Aldringen. Na protilehlé straně pláště pak byl umístěn reliéf sv. Jana Nepomuckého a iniciály zvonaře: „F.S.F.“. Třetí zvon od neznámého zvonaře z roku 1799 o průměru 58,5 cm a vnitřní výšce 48,5 cm, vážící 110 kg a laděný do F, nesl na plášti reliéfy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava a letopočet „1799“. V polovině dvacátých let 20. století byl na věži zavěšen nový zvon s reliéfy Panny Marie Pomocní a sv. Václava.

Na hřbitově u kostela jsou stále zachovány náhrobní kameny s německými nápisy, truchlícími anděly a náhrobek vrchního učitele Adolfa Riedla, který na zdejší škole působil v letech 1871-1931.