Nahořečice (Nahorzeditz)

První písemná zmínka o vsi Nahořečice pochází ze zápisu farní kroniky ze dne 12. června 1359, podle kterého se tehdy na nadaci zdejšího farního kostela sv. Václava podílel Buzek z Kostrčan, který k ní přispěl ročním platem půl kopy českých grošů. Patrony kostela byli tehdy vladyka Mikuláš sedící na Nahořečicích a rytíř z Ocelovic, který sídlil v přifařeném Horním Záhoří. Vladyka Mikuláš je zde poté udávaný až do roku 1404. V roce 1400 je zde však zmiňován také vladyka Pelhřim z Nahořečice píšící se po vsi. V letech 1406-1407 zde seděli vladykové Jan a Hynek z Nahořečice. Na počátku 16. století Nahořečice přestaly být samostatným statkem a staly se součástí zboží Libkovice, ke kterému patřily až do roku 1821. V roce 1821 koupil zdejší statek hrabě Prokop Lažanský a připojil je k rodovému panství Chyše. Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Nahořečice staly samostatnou obcí. Jedná se o obec nepravidelného založení rozkládající se na slunném jižním svahu. Děti chodily do obecní školy stojící pod kostelem. Ke zdejší farnosti patřily mimo Nahořečic také vsi Horní Záhoří, Kostrčany, Libkovice, Vrbice a Bošov. Roku 1930 žilo ve farnosti celkem 1055 katolíků a 9 osob jiného vyznání. Z 31 domů stojících v Nahořečicích roku 1946 byly během druhé poloviny 20. století zničeny domy č. 3 Aloise Hennebacha, č. 6 Hedwigy Schwarz, č. 8 Alfonse Diessla, č. 9 Franze Wettengela, č. 10 Wenzla Reimera, č. 12 Franze Hicka, č. 13 Antona Nowaka, č. 14 Fritze Bilky, č. 16 a 17 Alfrada Wecka, č. 18 Ottmara Reimera, č. 19 Marie Lang, č. 21 Gellineka (Liegerta) a fara č. 24 s dvorem. Ve velmi špatném stavu jsou dnes bývalé domy č. 20 Gellineka a č. 25 Aloise Alberta. V zástavbě je zachována dřevěná stavba bývalého domu č. 7 Josefa Taubera. Téměř polovina vsi byla tedy zničena. Pouze 5 až 6 původních domů slouží dnes k bydlení jako rodinné domy, ostatní domy jsou užívány jako víkendové objekty a chaty. V obci dnes trvale žije pouze 11 obyvatel v celkem 19 domech.