Nové Sedlo - kostel Nanebevstoupení Páně

Na konci 19. století rychle rostl počet obyvatel rozrůstající se průmyslové obce Nové Sedlo (Neusattl), která se stala největší obcí loketské farnosti. V obci však stávala pouze menší kaple a místní obyvatelé museli na bohoslužby docházet do farního kostela sv. Václava ve vzdáleném Lokti. Dne 4. prosince 1898 byl proto ustaven Jubilejní spolek císaře Františka Josefa pro výstavbu kostela v Novém Sedle (Kaiser Franz Josef Jubiläums Kirchenbauverein in Neusattl). Dne 20. ledna 1899 byl spolek poté řádně zaregistrován. V září roku 1899 vytvořil pražský architekt Rudolf Vomáčka plány jednolodního pseudogotického kostela s užším trojbokým presbytářem a vysokou hranolovou věží. Loď kostela byla plánovaná jako plochostropá, presbytář zaklenutý křížovou klenbou. Spolku se však nedařilo sehnat potřebné finance, vlekla se rovněž jednání s radními v Lokti o odprodeji vhodného pozemku pro stavbu kostela.

Spolek sv. Bonifáce, zastupující pražskou diecézi, následně nabídl pomoc na výstavbě provizorního (nouzového) kostela, který by obci sloužil do doby, než spolek sežene potřebné finance na výstavbu kostela řádného. Městský školní inspektor po dalších jednáních poskytnul pro výstavbu provizorního kostela pozemek dosavadního školního hřiště v sousedství místní školy. Dne 19. června 1904 poté získal spolek potřebné stavební povolení.

Samotná stavba kostela Nanebevstoupení Páně podle plánů významného pražského architekta Matěje Blechy a jeho firmy byla slavnostně zahájena dne 15. července 1904. Stavební práce probíhaly pod vedením novosedelského stavitele a zároveň předsedy spolku pro výstavbu kostela Wenzla Haberera. Z důvodu zvolení jednoduché stavební konstrukce a materiálů probíhaly stavební práce velmi rychle. Výsledná podoba stavby se od předložených plánů poměrně výrazně liší, lze tak předpokládat pozdější Habererovy zásahy do podoby projektu, především v podobě užití stavebních prvků odkazujících na regionální lidovou hrázděnou architekturu.

Dobové vnitřní zařízení kostela bylo pořízeno v jednotném pseudogotickém slohu. Kvalitní malířskou výzdobu kostela vytvořil sokolovský malíř Richard Krautmann. Hlavní oltář, dřevěné lavice a tři obrazy věnoval kostelu Spolek sv. Bonifáce z Prahy. Postranní oltář, betlém, zpovědnici, křtitelnici a varhany daroval spolek pro stavbu kostela. Manželé Pecherovi z Alberova nechali vytvořit vitrailové okno s motivem Nanebevstoupení Páně v presbytáři kostela od Richarda Schleina z Hrádku nad Nisou. Sochy světců u hlavního oltáře nechali zhotovit poštmistr J. Krieger a paní B. Forster. Jeden ze tří nových zvonů ulitých zvonařským mistrem Rudolfem Pernerem z Českých Budějovic, zvon Rudolf, daroval kostelu ředitel novosedelské sklárny Rudolf Dieterle. Celkové náklady na stavbu kostela činily 32.000 korun, z čehož přibližně 24.000 uhradil spolek sv. Bonifáce a zbylou částku spolek pro výstavbu kostela. Jedná o vůbec první stavbu, na jejíž výstavbě se výrazně finančně podílel spolek sv. Bonifáce, který v pozdější době spolufinancoval řadu katolických kostelů.

V neděli 18. prosince 1904 byl následně dokončený kostel Nanebevstoupení Páně slavnostně vysvěcen velmistrem řádu křížovníků Františkem Xaverem Maratem z Prahy. Kostel se stal filiálním ke kostelu sv. Václava v Lokti. Během 1. světové války byly zrekvírovány dva zvony kostela na válečné účely. V roce 1924 se konal pietní akt za padlé během 1. světové války. Při této příležitosti byl vysvěcen nový zvon, jehož odlití v ceně 1.700 korun uhradili místní věřící. V kostele byla tehdy rovněž odhalena pamětní deska obětem 1. světové války. Spolek pro výstavbu kostela se v průběhu dalších let nadále snažil o postavení kostela řádného, k jeho realizaci však nikdy nedošlo. Původně provizorní kostel Nanebevstoupení Páně, s plánovanou životností asi 8-10 let, proto prošel v dalších letech z důvodu špatného stavu několika opravami. Rozsáhlé rekonstrukční práce probíhaly v roce 1936.

V letech 1992-1997 proběhla celková rekonstrukce kostela za finančního přispění za sbírky německých rodáků z Nového Sedla. Objekt tehdy získal nový nátěr v barvě mariánské modři. V sobotu 23. srpna 1997 byl opravený kostel znovu vysvěcen generálním vikářem plzeňského biskupství P. Adrianem Pavlem Zemkem O.Praem za účasti asi 200 místních obyvatel a původních německých rodáků. Další částečná rekonstrukce kostela proběhla v letech 2003-2004 za finanční podpory manželů Baierových z Německa. U příležitosti oslav 100. výročí stavby kostela byl svatostánek v sobotu 28. srpna 2004 znovu vysvěcen plzeňským biskupem Msgr. Františkem Radkovským. Dne 29. března 2022 byl kostel Nanebevstoupení Páně v Novém Sedle zapsán na státní seznam nemovitých kulturních památek pod rejtř. č. 106907. Kostel je dnes filiálním ke kostelu sv. Vavřince v Chodově.

Pseudogotický hrázděný kostel s prvky secese a lidové architektury v podobě středověkého bazilikálního trojlodí na obdélném půdorysu o rozměrech 28 × 13 metrů s nehlubokým pravoúhlým presbytářem. Boční lodi kryjí plechové pultové střechy, zatímco hlavní loď je kryta sedlovou střechou. Nad průčelím je vynesena mohutná osmiboká sanktusová zvonová věžička, zakončená oplechovanou jehlancovou střechou s makovicí a křížem na hrotnici. K jihovýchodní stěně presbytáře přiléhá sakristie krytá valbovou střechou.

Obvodové stěny kostela, dosahující výšky 9 metrů, jsou hrázděné s cihlovou vyzdívkou. Vstupní severní průčelí kostela s mírně předstupujícím rizalitem hlavní lodi je v ose prolomeno obdélným vchodem s rozměrným obdélným hrotitým oknem nad ním. K hlavnímu vstupu veden kamenné schodiště o čtyřech stupních. V minulosti býval nad vstupem vyveden německý nápis: „GELOBT SEI JESUS CHRISTUS IN EWIGKEIT“ (Požehnán buď Ježíš Kristus navěky). Průčelí hlavní lodi je završeno trojúhelným štítem s motivem tzv. chebského slunce, které je zde použito jako citace dekorativního prvku užívaného na okenicích či roubených věncích lidových domů na Chebsku.

Podélné stěny bočních lodí jsou prolomeny pěticemi rozměrných obdélných gotizujících hrotitých oken. V ose východního průčelí je okno nahrazeno obdélným bočním vstupem s dvoukřídlými dřevěnými dveřmi a hrotitým nadsvětlíkem, ke kterému vede nízké dvoustupňové kamenné schodiště. V pásu nad nižšími bočními loďmi osvětlují hlavní loď pětice vysoko položených drobných podvojných okenních otvorů. Závěrová jižní stěna presbytáře je prolomena rozměrným obdélným hrotitým oknem.

Pravidelné odhalené estetizující hrázdění stěn je řešeno převážně za použití jednoduchého pravoúhlého geometrizujícího členění, které místy doplňují pseudogotické lomené oblouky. Vyzdívky jsou omítané se střídání hladkých a hrubých ploch. Výzdobu doplňují liché arkády, reliéfní rovnoramenné kříže či jednoduché obdélné motivy. V omítce vyzdívek přízemí se uplatňují symboly čtyřlístku jako lidového motivu. Jižní závěrové stěny kostela jsou z větší části oplechovány.

Vnitřní prostor kostela je završen prkennými stropy. Hlavní loď o délce 29 metrů a výšce 9 metrů je od nižších bočních lodí oddělena pouze subtilní arkádou dřevěných sloupů, takže interiér působí dojmem jednolitého prostoru. V severní části je na sloupech vynesena rovná kruchta. Široký pás s portréty světců v kruhových medailonech, a kvalitní malířskou výzdobu prostoru nad triumfálním obloukem a stropu vytvořil sokolovský malíř Richard Krautmann. V okenním otvoru presbytáře je vsazeno vitrailové okno s motivem Nanebevstoupení Páně od Richarda Schleina z Hrádku nad Nisou.

Jednotné pseudogotické vnitřní zařízení kostela, běžné typizované produkce, tvoří hlavní oltář s dvojicí figurálních plastik sv. Josefa s Ježíškem a Panny Marie s Ježíškem na konzolách po stranách, postranní oltáře Panny Marie a sv. Antonína, dřevěná kazatelna, dřevěná křtitelnice se soškou Panny Marie na víku, betlém, zpovědnice. Na stěnách kostela jsou zavěšeny obrazy a pamětní deska obětem 1. světové války z roku 1924 s fotografiemi a jmény padlých vojáků z Nového Sedla a okolí. V prostoru jsou situovány dvě řady dlouhých dřevěných kostelních lavic. Na kruchtě jsou postaveny varhany.

Ve zvonici kostela bývaly původně zavěšeny tři zvony ulité zvonařským mistrem Rudolfem Pernerem z Českých Budějovic. Zvony Bonifác a Karoli, každý o váze 414 kg, a zvon Rudolf o váze 184 kg. Během 1. světové války byly zrekvírovány zvony Bonifác a Karoli na válečné účely. V roce 1924 byl vysvěcen nový zvon.