Oleška (Olleschau)

První písemná zmínka o obci Oleška, tehdy Elsclowe, pochází z roku 1196, kdy byla mezi vesnicemi, které mašťovský vladyka Milhost postoupil cisterciáckým mnichům z Waldsassan pro založení kláštera. Řád se však s Milhostem nepohodl a záhy přenesl klášter do Oseku. Zdejší tvrz je doležena poprvé až v roce 1401, kdy na ní sídlil jistý Mikuláš. Roku 1518 byla Oleška spolu se zdejší tvrzí, poplužním dvorem a dalším příslušenstvím prodána Žibřidovi Žďárskému a ten ji připojil k panství Žďár. Koncem 15. století při dělení rodinného majetku Žďárských ze Žďáru, kterým kromě Žďáru tehdy patřilo i celé doupovské panství, mezi dědice Johany ze Žďáru, byla ves rozdělena na dvě části, část s tvrzí zůstala u Žďáru, druhá včetně cla byla připojena k Doupovu. Podle dokladu z roku 1544 byla část Olešky s tvrzí a částí Kozlova stále v držení panství Žďár. Roku 1546 koupil jeden díl Olešky hrabě z Leisneku s dcerou Brigitou a tehdy se zdejší tvrz připomíná naposledy. Tvrz byla poté zřejmě zničena během třicetileté války stejně jako řada domů ve vsi a již nebyla obnovena. V roce 1625 zemřelo v Olešce 40 osob na mor, který tehdy řádil na Doupovsku. V Schallerově Topografii z roku 1785 je rozdělení vsi uvedeno jasněji: k alodiálnímu panství Žďár patří 32 čísel, zbytek k panství Doupov. Dne 2. srpna 1830 byla Oleška postižena velkým požárem, který zničil přibližně čtvrtinu vsi. V Olešce byly však 4 cihelny, což umožnilo rychlou novou výstavbu. Sommer ve své topografii z roku 1847 popisuje Olešku jako ves, ležící na úpatí kopce Huseň, kde žilo na 299 obyvatel v 59 domech, z nichž 23 patří k Doupovu, kam je ves také přifařena. K doupovskému panství patřily rovněž oba mlýny, Neumühle a Themelmühle, hospoda a cihelna. Ostatní patřilo ke Žďáru. V roce 1850 se Oleška stala samostatnou obcí a roku 1868 k ní byla připojena osada Kozlov. V roce 1914 zde žilo již 369 obyvatel v 67 domech, poté počet obyvatel trochu klesal a roku 1930 zde žilo 334 lidí. Ve 30. letech 20. století býval v obci již jen 1 mlýn, 2 hostince, trafika, 2 obchody s potravinami, obchod s uhlím a pracoval zde pekař, švec, truhlář, 3 krejčí, 2 řezníci, 2 kováři a 2 švadleny. Škola byla v obci od roku 1829, ale vyučování probíhalo až do roku 1884, kdy byla postavena nová školní budova pro dvoutřídní obecnou školu. Ta stávala ve středu obce poblíž kaple sv. Václava a požárního rybníka. Stará škola byla poté přestavěna na hostinec. Farou patřila Oleška k Doupovu, ale biřmování a jiné významné události se odehrávaly v místní kaple. Rozloha pozemků v Olešce byla 559 ha, z toho bylo 367 ha polí. V roce 1930 zde bylo celkem 64 zemědělských usedlostí, z toho 10 bylo větších. Po výstavbě železnice byla Oleška první stanicí na trati z Doupova do Radonic. V srpnu 1937 vyhořel za bouřky starý Pobitschkův hostinec s konírnou pro 20 párů koní a ubytovnou s 20 pokoji pro kočí a spolujezdce, kde byla před otevřením železnice přepřahací stanice. Pod odsunu německých obyvatel na konci 2. světové války přišlo do Olešky 160 nových osídlenců, ale ti byli vysídleni k 15. červnu 1953, tj. ihned v první etapě výstavby Vojenského újezdu Hradiště.