Ostrov - kaple Panny Marie Einsiedelnské

Zbožná majitelka zdejšího panství, markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská, rozená princezna Sasko-lauenburská, se na počátku 18. století často vydávala na daleké cesty na známá poutní místa, především švýcarské Einsiedeln se zázračnou sochou černé Matky Boží. Toto poutní místo navštívila několikrát, aby si zde vyprosila zdárné pokračovaná bádenského rodu. Během jedné z těchto poutí v roce 1708 zde pronesl svá první slova její dosud nemluvící, již šestiletý nejstarší syn, korunní princ Ludwig Georg. Z vděčnosti se markraběnka rozhodla v Ostrově postavit kopii poutní kaple v einsiedelském klášterním kostele benediktýnského opatství.

Dne 13. května 1709 proto markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská navštívila opata einsiedelnských benediktýnů Mauruse, aby ho s tímto záměrem seznámila a vyžádala si od něj plány zdejší kaple. Kaple v Einsiedeln byla navržena italským stavitelem a sochařem Santinem Solarim a její průčelí ozdobil reliéfy sochař Hans Konrad Asper ze Salzburgu. Již dne 4. června 1709 zaslal opat Maurus hraběnce požadované plány. Opat pro nově vybudovanou kapli v Ostrově později poskytl rovněž kopii černé madony, vytvořené jihoněmeckým či italským umělcem v období kolem roku 1450.

Stavební přípravy ke stavbě ostrovské kaple probíhaly od roku 1709 patrně pod vedením dvorního bádenského stavitele Michaela Ludwiga Rohera. Pro stavbu kaple bylo vybráno místo na dominantní terase ve svahu návrší Kapellenberg mezi níže stojící leuenburskou pohřební kaplí sv. Anny a kaplí sv. Floriána v areálu piaristického kláštera na jihozápadním okraji města Ostrov (Schlackenwerth). Dne 2. prosince 1709 mohl být korunní princ Ludvík Jiří bádenský zpraven, že je již vyzděno schodiště k budoucí kapli a do skály vysekán prostor pro stavbu kaple. Vlastní barokní kaple byla poté postavena během roku 1710 jako kopie poutní kaple ve švýcarském Einsiedelnu patrně dvorním stavitelem Johannem Michaelem Sockhem. Již dne 8. září 1710 byla dokončená kaple slavnostně vysvěcena. Rychlost, s jakou stavba vyrostla na obtížně přístupném místě, i tmavá barva madony daly podnět k pověstem o ďáblu, který prý staviteli pomáhal.

V roce 1715 postavil dvorní bádenský stavitel Michael Ludwig Rohrer obdobnou kapli i v Rastattu, kam se bádenští z Ostrova přesídlili. Roku 1744 byla ostrovská kaple restaurována markrabětem Ludwigem Georgem bádenským. V roce 1798 byla původní kaple v Einisiedeln pobořena francouzským revolučním vojskem a teprve ve druhém desetiletí 19. století znovu vybudována, ovšem již v pozměněném slohu. V Ostrově se tak zachovala jediná prvotní podoba ztraceného originálu stavby. K dalším větším opravám kaple došlo v minulosti naposledy roku 1936.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války a zrušení piaristického kláštera byl v roce 1953 zkonfiskovaný areál převeden do správy československé armády. Kaple spolu s dalšími stavby bývalého klášterního okrsku poté přestala být udržována a postupně chátrala. Dne 3. května 1958 byla kaple Panny Marie Einsiedelnské zapsána na státní seznam kulturních památek v rámci areálu piaristického kláštera pod rejtř. č. 10785/4-990.

Na konci 20. století byla již neudržovaná kaple ve velmi zdevastovaném stavu. V letech 2001-2002 proto přistoupilo město Ostrov k celkové rekonstrukci zchátralé kaple podle dobových vyobrazení za finanční pomocí partnerského města Rastattu a za přispění z rozpočtu Česko-německého fondu budoucnosti ve výši 1.000.000 Kč. Rekonstrukci monumentálního schodiště provedla stavební firma Rekom International s.r.o. Dne 8. září 2002 byla rekonstruované kaple Panny Marie Einsiedelnské znovu slavnostně vysvěcena. V roce 2009 byla provedena oprava a restaurování frontonu v průčelí kaple včetně reliéfu, kamenných plastik a jejich atributů, aby se zabránilo zatékání celkovým nákladem 100 tisíc korun.

Barokní kaple na obdélném půdorysu s připojeným odsazeným užším pravoúhlým závěrem, krytá nízkou plechovou valbovou střechou. Bohatě architektonicky členěné trojosé vstupní východní průčelí kaple, obrácené směrem k městu, je ve středové ose prolomeno obdélným portálem vchodu, orámovaným kanelovanými pilastry, nesoucí roztržený fronton s aliančním znakem majitelů panství, vlevo markrabat Bádenských a vpravo vévodů Sasko-Lauenburských, vyneseným dvojicí andílků. Ve zdobené kartuši završené hlavou andílka pod erby je vyveden latinský pamětní nápis, upomínající na opravu kaple v roce 1744 markrabětem Ludwigem Georgem: „1744 DIGNISSIMUS, VEROAE PIETATIS MATERNAE, AG BORNUM HAERES LUDOVICUS GEORGIUS BAADENSIS MARGHIO RESTAURAVIT“. V horní části středové osy průčelí je na profilované průběžné římse nad vstupním portálem umístěna zdobená kartuše s nápisem: „CAPELLA B. M. V. EINSIEDLENSIS“ završená korunovanou hlavou andílka.

Vstupní průčelí je členěno dvojicí představěných sloupů s kompozitními hlavicemi a profilovanými patkami, nasazených na hranolových podstavcích po stranách vstupního portálu, a nárožními pilastry, rovněž s kompozitními hlavicemi a profilovanými patkami na hranolových podstavcích, společně vynášejícími architráv s plastickým vlysem a mohutnou profilovanou vynesenou korunní římsou v antických formách. Pole postranních os průčelí jsou mezi sloupy zdobeny štukovými reliéfy Zvěstování Panny Marie a Narození Páně, osazenými ve zdobených štukových rýmech. Vstupní průčelí je završeno vysokým atikovým štítovým nástavcem s projmutými postranními křídly zdobenými plastickými volutami. Středová obdélná část štítu se štukovým reliéfem Smrti Panny Marie a s hranolovými polosloupy po stranách, zdobenými plastickými reliéfy atlantů, vynášejícími mohutný roztržený vrcholový fronton, dekorativně završený pískovcovou sochou Korunované Panny Marie na půlměsíci (Asummpta), postavené na nízkém pískovcovém podstavci s projmutými stěnami, zdobeným andílčí hlavou na přední straně. Na hranolových podstavcích v nárožích štítového nástavce jsou postaveny pískovcové sochy sv. Benedikta a sv. Maura.

Podélné stěny kaple jsou prolomeny dvojicemi vysoko položených, menších obdélných, polokruhově zakončených okének, Vnější stěny kaple jsou členěny nárožními pilastry a pilastry v osách podélných stěn, s profilovanými hlavicemi, pokračujícími profilovanou průběžnou římsou, vynášejícími profilovanou vynesenou korunní římsou s nasazenou atikou, zdobenou plastickou balustrádou. Vnitřní prostor kaple je zaklenut jednoduchou valenou klenbou. V závěrové stěně je situován polokruhový oltářní výklenek, oddělený od lodi kovanou ozdobnou mříží. Podlaha kaple je kryta kamennou dlažbou.

Vnitřní zařízení kaple původně tvořila vyřezávaná polychromovaná plastika Černé madony z počátku 18. století, kopie pozdně gotické milostivé sošky Korunované Panny Marie s Ježíškem v náručí v Einsiedeln, vytvořené jihoněmeckým či italským umělcem v období kolem roku 1450. Dne je plastika umístěna v interiéru kostela Zvěstování Panny Marie. V nástavci oltáře ve výklenku v závěrové stěně kaple v podobě věnce zlatých oblaků a blesků, zdobeném plastickými hlavičkami andílků je dnes osazena replika ostrovské Černé madony. Inventář kaple původně doplňoval ještě kovaný svícen zdobený podkovami koně, na kterém jezdil markrabě Ludvík bádenský během bitvy u Salankamen. V lodi kaple jsou umístěny dvě řady dřevěných lavic.

Kaple stojí na nevysoké terase, přístupné monumentálním kamenným schodištěm s vyzděným zábradlím, na horní terase balustrádovým, v nárožích zakončeným plastickými kuželkami.

Pověst o Černé Matce Boží

Na vršku u kláštera stojí nádherná kaple Panny Marie Einsiedelnské. Socha Panny Marie s dítětem tam trůní uprostřed zlatých oblaků. Její tvář a ruce jsou černé. Žádný div, že tuto jedinečnou sochu obestírá svým pláštěm pověst.

Když byla kaple budována a na vršek musely být vláčeny těžké kameny na sloupy a schody, nabídl se staviteli ku pomoci ďábel, a to za cenu stavitelovy duše. Práce pak pokračovaly velmi rychle, jakoby těžká břemena vynášely neviditelné ruce a brzy stála kaple před očima stavitele v celé kráse. Když splnil svůj úkol, dostavil se ďábel a žádal svou odměnu. V hrůze a strachu se stavitel utekl k soše Matky Boží a ukryl se za ní. Když chtěl ďábel uchvátit svou oběť, dotkl se milostné sochy a hle! Tvář a ruce Matky Boží i dítěte rázem zčernaly, ďábel však zbělel.

Protože se s bílou tváří nemohl vrátit, nabídl staviteli, že mu ponechá jeho duši, když vrátí Matce Boží bílou barvu, aby opět zčernal. Mistr se pokoušel stále znovu nabílit sochu, ale k ďáblovu úleku zůstávala stále černá stejně jako ďáblova tvář bílá. Plný vzteku a hněvu vyběhl ze dveří a vrazil do kaple, aby ji pobořil. Ale jakkoliv ďábel zuřil, dokázal jen to, že se jeho ruka otiskla do kamene a krvácela. Plný zlosti zaryl tvář i ruce do černé hlíny a zmizel. Stavitel byl zachráněn. Ještě dnes však můžeme spatřit otisk krvavých prstů ďáblovy ruky nad vstupními dveřmi kaple. Svatá Matka Boží je černá a černá zůstane, i kdyby byla tisíckrát přemalována na bílo.