Ostrov - kaple sv. Floriána

Vrcholně barokní kapli sv. Floriána nechala vystavět v letech 1692-1693 tehdejší majitelka zdejšího panství markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská v blízkosti pohřební kaple sv. Anny na prostranství před piaristickou kolejí s klášterním kostelem Zvěstování Panny Marie na jihozápadním okraji města Ostrov (Schlackenwerth). Kaple, zasvěcená sv. Floriánovi, ochránci před ohněm, byla zřízena na paměť požáru, který dne 28. prosince 1691 zachvátil šlikovský zámek, na vlastní město v jeho těsné blízkosti se však nerozšířil. Stavbu kaple vedl patrně dvorní stavitel Johann Michael Sockh podle návrhu neznámého autora. Nástropní fresku vytvořil italský malíř Paolo Manni, působící tehdy u bádenského dvora. V roce 1694 se v den výročí požáru zámku konala první pouť k nové kapli.

Roku 1744 byl na náklady města Ostrov renovován barokní oltář v interiéru kaple. V roce 1788 však byla kaple v rámci josefínských reforem uzavřena a veškerý inventář kaple rozprodán. Po bezohledných zásazích do stavebních konstrukcí a výzdoby, během kterých byl interiér rozdělen podlažím, byla od roku 1793 přeměněna na sýpku. Následně byla ve zdevastované kapli až do roku 1910 uskladněna klášterní knihovna a mobiliář ze zrušené piaristické koleje. Poté opuštěná a neudržovaná kaple postupně chátrala.

Na počátku třicátých let 20. století bylo rozhodnuto změnit zchátralou kapli v pietní místo obětem 1. světové války. Kaple byla restaurována a roku 1933 znovu otevřena jako památník obětem 1. světové války. V interiéru kaple byl na závěrové stěně umístěn devítimetrový kříž a po stranách instalovány dvě kovové desky s 81 jmény padlých z ostrovské farnosti, na oltářním stole byl postaven vysoký svícen vytvořený z šavlí a nábojnic. Během druhé světové války byla doplňována jména dalších padlých, za které se v kapli konaly pobožnosti.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války a zrušení piaristického kláštera byl v roce 1953 zkonfiskovaný areál převeden do správy československé armády. Kaple, která poté sloužila opět jako skladiště, přestala být spolu s dalšími stavby bývalého klášterního okrsku udržována a postupně chátrala. Dne 3. května 1958 byla kaple sv. Floriána zapsána na státní seznam kulturních památek v rámci areálu piaristického kláštera pod rejtř. č. 10785/4-990.

Roku 2001 byl bývalý klášterní areál převeden z majetku armády do vlastnictví města Ostrov. V roce 2007 přistoupil nový vlastník v rámci obnovy zdevastovaného klášterního okrsku, probíhající od roku 2005, k celkové rekonstrukci kaple sv. Floriána a její přeměně na památník obětem násilí na Ostrovsku. Pietní místo připomíná padlé z obou světových válek, vězně koncentračního tábora v ostrovském zámku, deportované německé antifašisty i romské a židovské obyvatele, válečné zajatce, uprchlíky, oběti divokého odsunu i politické vězně z komunistických táborů nucených prací. V roce 2007 byla následně obnovená kaple znovu slavnostně vysvěcena.

Velká vrcholně barokní centrální hranolová kaple na čtvercovém půdorysu se zkosenými nárožími a rovným závěrem, krytá nízkou plechovou zvonovitou bání s vynesenou válcovou lucernou na vrcholu, otevřenou čtveřicí obdélných polokruhově zakončených okének, završenou plechovou zvonovitou bání s dvouramenným křížem na vrcholu. Vstupní východní průčelí kaple je prolomeno obdélným, segmentem zakončeným vchodem s pískovcovým portálem s plastickým půlkruhovým orámováním, vynesenou římsou s profilovanými hlavicemi a nasazeným prolomeným frontonem s vloženou zdobenou plastickou kartuší s částečně zachovaným zakládacím nápisem s chronogramem na rok 1691: „arx Slacuverdensis exusta est urbe Manete“. V ose nad portálem vchodu je vyvedena plastická datace „1914-1918“ a nad ní prolomeno velké půlkruhové okno se zdobeným ostěním v omítce.

Vnější stěny kaple, nad podezdívkou z pískovcových kvádrů, jsou členěny zdvojeným pilastrovým řádem s nasazenou římsou, vynášejí mohutnou profilovanou vynesenou korunní římsu pod střechou, a lizénovými rámci. Stěny kaple jsou v osách prolomeny po jednom vysoko položeném, velké půlrkuhovém okně se zdobeným ostěním v omítce. V průčelí bývalo dříve prolomeno vysoké úzké obdélné, polokruhově zakončené okno. Na zkosených nárožích kaple jsou situovány štíhlé niky.

Vnitřní prostor kaple je zaklenut kupolí vynesenou na pendativech a nasazeném taburu, otevírající se kruhovým okulusem do nasazené válcové kupole. Kupole nese nástropní fresku znázorňující Vraždění betlémských dětí z doby kolem roku 1692 od italského malíře Paola Manniho. Dramatické výjevy po dolním obvodu kopule pokračují postavami andělů, kteří odnášejí duše dětí a podávají jim palmové ratolesti, symboly mučednictví. Celý výjev vrcholí v lucerně zobrazením svaté Trojice. Motiv andělů s palmovými ratolestmi se objevuje i ve štukové výzdobě kaple. Barevná nástropní malba spolu se štukovou výzdobou kaple upomínají na den požáru, 28. prosinec, který byl ve starších kalendářích svátkem Mláďátek, dětí povražděných v Betlémě na příkaz Herodův. Zajímavostí je, že obraz neobsahuje jedinou kapku krve. Vnitřní stěny kaple jsou členěny bohatou sloupovou architekturou na zkosených nárožích, tvořenou dvojicí představěných polosloupů s kompozitními hlavicemi s nikou uprostřed.

Vnitřní zařízení kaple tvořil původně barokní oltář sv. Floriána z let 1692-1693 se sloupovím pozadím a oltářním obrazem sv. Floriána. Na štítu v nástavci oltáře se nacházel chronogram: „S. Floriano tutelari suo aram hanc rursus posuit urbs Slakoverdensis“, vztahující se k obnovení oltáře na náklady města Ostrov v roce 1744. Později, snad po uzavření kaple roku 1788, byl oltář přenesen do klášterního kostela Zvěstování Panny Marie.

Na závěrové vnitřní stěně kaple je dnes umístěn velký jednoduchý dřevěný kříž a nad ním skleněná nápisová věnovací deska s nápisem: „Památce českých a německých obyvatel Ostrovska a všech, kteří zde trpěli z národnostních, rasových, politických nebo náboženských důvodů v průběhu dvacátého století.“ Na bočních stěnách kaple jsou zavěšen další skleněné nápisové desky s dalšími texty, které vypracovala skupina odborníků ve spolupráci s propagační komisí města Ostrova.

V prosklených pultech u stěn jsou umístěny drobné reliéfní plastiky 14. zastavení křížové cesty od akademického sochaře Jaroslava Šlezingera, který byl v letech 1951 až 1955 z politických důvodů internován ve vykmanovském táboře nucených prací. Reliéfy vytvořil těsně před svou smrtí tajně během práce sousoší nad průčelím Domu kultury z let 1954-1955. V průvodních textech se Kristovo utrpení prolíná s autorovými vlastními zážitky a s osudy mnoha dalších politických vězňů těchto let na Ostrovsku. Městu Ostrov reliéfy věnovala, jako dar autorovy manželky Marie Šlezingerové, paní Anna Honová z Uherského Brodu.