Ostrov - kostel Zvěstování Panny Marie

Piaristickou kolej doplněnou raně barokním klášterním kostelem Zvěstování Panny Marie, tvořícím západní křídlo areálu, nechala založit v roce 1666 tehdejší majitelka zdejšího panství, ovdovělá vévodkyně Anna Magdalena, manželka Julia Jindřicha Sasko-lauenburského, v blízkosti rodové pohřební kaple sv. Anny, dokončené a vysvěcené roku 1663, za zámeckou zahradou na jihozápadním okraji města Ostrov (Schlackenwerth). Založením kláštera se vrchnost rozhodla podpořit pobělohorskou rekatolizaci dosud silně luteránské oblasti. Zakládací listina kláštera je datována ke dni 6. května 1666. Ještě téhož roku přišli do Ostrova na pozvání vévodkyně první tři otcové piaristé, kteří zde měli zřídit školu pro chlapce z širokého okolí.

Smlouvu na stavbu konventu s klášterním kostelem podepsal dne 22. května 1666 pražský stavitel bavorského původu Martin Reiner. Zdali však byl zároveň autorem návrhu stavby kostela, není zatím známo. Plán konventu a kostela i s připojenou pohřební kaplí se zachoval ve skicáři Wolfganga Dientzehofera, který tehdy pro Reinera pracoval jako polír. Na stavbě působili také dva významní pražští kameníci italského původu, Giovanni Battista Passarini a Francesco della Torre, kteří patřili k družině předního pražského architekta rovněž italského původu, Carla Luraga.

Po smrti Anny Magdaleny Sasko-lauenburské v roce 1668 dokončil stavbu klášterního kostela a přilehlého konventu syn Julius František Sasko-Lauenburský. Sochařským vybavením klášterního kostela byl pověřen smlouvou z dne 11. dubna 1670 ostrovský sochař Martin Möckel, který na této zakázce pracoval se svými tovaryši téměř čtyři roky. Již v roce 1670 sídlilo v konventu dvanáct řeholníků. Objekt kláštera byl dostavěn v roce 1671, v letech 1672-1674 byly poté ještě prováděny dokončovací práce. Samotná stavba kostela byla dokončena v roce 1673.

V roce 1673 ulil císařský zvonař Nikolaus Löw z Prahy pro klášterní kostel tři zvony, dva cimbály k hodinám a pět oltářních zvonků. Jako materiál k výrobě zvonů obdržel pět starých děl z ostrovské zámecké zahrady. Roku 1674 vyrobil varhanář Johann Georg Rebentisch ze Schneebergu za 265 zlatých pro ostrovský klášterní kostel varhanní pozitiv. Slavnostní vysvěcení dokončeného kostela spolu s konventem poté proběhlo dne 16. září 1674 za přítomnosti arcibiskupa pražského Mathiase Ferdinanda Sobka z Bielenberka. Kostel byl filiálním ke kostelu sv. Michaela Archanděla v Ostrově. V konventu bylo otevřeno proslavené piaristické gymnázium, které zde poté fungovalo s krátkými přestávkami až do roku 1876.

V roce 1682 poté následovala úprava klášterní zahrady na nádvoří konventu. V letech 1692-1693 nechala tehdejší majitelka zdejšího panství markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská vystavět na prostranství před piaristickou kolejí barokní kapli sv. Floriána na paměť požáru, který roku 1691 zachvátil šlikovský zámek, a v letech 1709-1710 v jejím těsném sousedství ještě kapli Panny Marie Einsiedelnské, kopii poutní kaple ve švýcarském Einsiedeln. Výstavbou kaplí byla uzavřena stavební podoba klášterního areálu, tzv. posvátného okrsku v Ostrově. V roce 1828 bylo doplněno a obnoveno vnitřní zařízení kostela sochařem a řezbářem Karlem Lorenzem z Hroznětína.

Po zrušení piaristického kláštera v roce 1852 byl v areálu zřízen vojenský špitál. Bývalý klášterní kostel zůstal poté až do roku 1863 uzavřen. V roce 1866 kolej vyhořela. Definitivním zrušení gymnázia však nastalo teprve v roce 1876 a následujícího roku 1877 piaristé z Ostrova odešli. V roce 1897 koupily areál bývalého kláštera Sestry křesťanské lásky, německý katolický řád s mateřským domem v Paderbornu, které si zde zřídily dívčí penzionát a celý areál postupně opravovaly. V roce 1897 opravoval zdejší varhany chebský varhanář Martin Zaus. Během první světové války byly roku 1916 zrekvírovány tři původní zvony kostela a na věži poté zůstal pouze jediný zvon sv. Anna z roku 1673. Původně měl být zabaven pouze nejmenší zvon, jelikož však měly být odvezeny dva velké zvony farního kostela sv. Michaela Archanděla, které byly využívány častěji než zvony klášterní, bylo toto rozhodnutí změněno a z obou kostelů měl být odebrán pouze jeden největší zvon.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byl bývalý klášterní areál spolu s kostelem Sestrám křesťanské lásky zabaven a převeden do majetku státu a roku 1953 byl zkonfiskovaný areál bývalého kláštera převeden do správy československé armády a osazen vojenskou posádkou. Celý areál spolu s kostelem byl poté zcela zdevastován. Vnitřní zařízení kostela bylo zničeno či rozkradeno, zachovány zůstaly pouze kostry původních oltářů. Dne 3. května 1958 byl bývalý klášterní kostel Zvěstování Panny Marie zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 10785/4-990 v rámci areálu bývalého piaristického kláštera v Ostrově.

Neudržovaný opuštěný kostel spolu s přilehlým areálem bývalého kláštera však dál postupně chátral, poškozenou střechou zatékalo, poničeny byly ozdobné štuky. Celému areálu hrozila demolice. Na konci osmdesátých let 20. století byly provedeny nejnutnější zásahy a stavební úpravy areálu. Dne 17. listopadu 1989 byl z věže bývalého klášterního kostela z bezpečnostních důvodů snesen poslední dochovaný zvon sv. Anna a osazen ve věži farního kostela sv. Michaela Archanděla.

V letech 2001-2007 proto město Ostrov přistoupilo v několika etapách k rozsáhlé celkové rekonstrukci zchátralého kostela Zvěstování Panny Marie spolu s celým bývalým klášterním areálem v rámci projektu Historický Ostrov. V roce byla 2001 provedena oprava střechy kostela a roku 2004 obnoven vnější plášť objektu. Během rekonstrukce proběhl souběžně v roce 2006 archeologický průzkum podlah kostela Krajským muzeem Karlovy Vary, který měl zjistit existenci odvětrávacího systému podlahy kostela, která se však zatím nepotvrdila. Nalezen byl pouze odvětrávací a odvodňovací systém krypt. Po rekonstrukci slouží bývalý klášterní kostel jako kulturní centrum pro pořádání výstav a koncertů, pro muzejní prezentaci historie výroby porcelánu v Ostrově a v bývalé sakristii je umístěna pamětní síň města Ostrov. V objektu přilehlého kláštera bylo zřízeno 37 městských bytů.

Ve spolupráci s Římskokatolickou církví a Policií České republiky bylo v posledních letech dohledáno rovněž několik původních barokních soch a plastik z původního vybavení kostela. Na konci roku 2008 byly dokončeny manželi Reinerovými z Prahy restaurátorské práce na vzácné vyřezávané renesanční plastice Piety z doby kolem roku 1560, nalezené v areálu římsko-katolické fary. Náklady na restaurování plastiky ve výši 80.000 Kč uhradil Spolek přátel města Ostrova a obnovená Pieta byla následně instalována v interiéru kostela.

Jednolodní raně barokní klášterní kostel jezuitského typu na obdélném půdorysu s bočními kaplemi a s neodděleným pravoúhlým presbytářem krytý sedlovou střechou s pálenou krytinou. Za závěrem kostela byla původně přistavěna podle italského vzoru samostatně stojící vysoká hranolová zvonová věž, obklopená pozdější přístavbou sakristie. Podle veduty města z roku 1715 bývala věž původně zastřešena jednoduchou sedlovou střechou, od konce 18. století cibulovitou bání, završenou osmibokou lucernou se zvonovitou bání s křížem na vrcholu. Nároží věže jsou zdobena stylizovanou bosáží a hladké stěny završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. Zvonové patro je na stranách prolomeno po jednom obdélném, polokruhově zakončeném okně. Schodiště v nitru věže je prolomeno malými kruhovými okénky v osách stěn.

Střídmě řešené pětiosé vstupní jihovýchodní průčelí kostela s mělkým vystouplým trojosým rizalitem, členěné lizénovými rámci, je prolomeno jednoduchým obdélným kamenným portálem vchodu s uchy a rozeklaným frontonem nad ním s obdélným, segmentem zakončeným okénkem uprostřed. Postranní osy jsou v přízemí zdobeny jednoduchými úzkými, polokruhově zakončenými nikami. Obdobné niky se nachází rovněž v krajních osách prvního patra, ve středové ose je situováno velké obdélné, polokruhově zakončené okno a v osách po stranách úzká obdélná okna. Průčelí je nad mohutnou vynesenou profilovanou římsou završeno trojúhelníkovým děleným vpadlým štítem. V ose spodní části je prolomeno velké obdélné, polokruhově zakončené okno s jednoduchými úzkými, polokruhově zakončenými nikami po stranách. Ve středu horní části štítu je umístěno podélné oválné okénko. Vchod kostela je přístupný mohutným rozšiřujícím se představeným schodištěm o jedenácti kamenných stupních na půlkruhovém půdorysu.

Podélné stěny kostela jsou prolomeny velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny v patře. Podélné a závěrová stěna kostela jsou hladké, bez členění, završené mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. Ke kostelu přiléhají na severu tři patrová křídla bývalého kláštera, vymezující vnitřní dvůr s křížovou chodbou. Kostel tak tvoří západní křídlo areálu.

Vnitřní prostor lodi kostela je zaklenut valenou klenbou s třemi páry trojúhelných nestyčných lunet na pásech, vybíhajících z mohutných vnitřních pilířů, s částečně zachovalou štukovou výzdobou. Presbytář je zaklenut stejnou klenbou jako loď kostela s jedním párem trojúhelných lunet. Ve východní části lodi je situována dvoupatrová kruchta, rovné horní patro je zděné s plným vyzděným zábradlím, podklenuté velenou klenbou s lunetami, vynesenou na pásech, vybíhajících z mohutných vnitřních pilířů. Mezi oblouky je vloženo dřevěné spodní patro kruchty s plným, ve středu mírně obloukově vystouplým zábradlím, je vyneseno na dřevěných hranolových pilířích. Mezi vtaženými pilíři lodi jsou umístěny úzké boční empory s dřevěnými balustrádovými zábradlími, přístupné z horní kruchty. Přímo z chrámové lodi byla původně krátkou krytou chodbou přístupná i pohřební kaple.

Vnitřní zařízení kostela původně tvořil bohatý raně barokní inventář z doby výstavby kostela, doplněný inventářem z první třetiny 19. století. V presbytáři býval postaven raně barokní portálový hlavní oltář Zvěstování Panny Marie z let 1670-1673 od sochaře Martina Möckela z Ostrova. Ve středu oltáře býval vsazen oltářní obraz Zvěstování Panny Marie, který byl do Ostrova přivezen v roce 1654 z kostela v Büchenu u Lauenburgu v Sasko-Lauenbursku a od roku 1666 umístěn v nově vystavěné pohřební kapli sv. Anny. V roce 1693 byl poté obraz jako dík za ochranu a vítězství markraběte Ludviga Wilhelma Bádenského v bitvě proti Turkům u Szlankamen na Dunaji roku 1691 darován pro hlavní oltář klášterního kostela. Původní oltářní obraz ani dva další z let 1906 a 1936 se však nezachovaly. Architektonické orámování oltářního obrazu tvořily hladké točité sloupy na vysoké podezdívce. Křídla oltáře byly zdobeny úponky a pozlacenými mušlemi. Stejnou architekturu nesl rovněž nástavec oltáře s olejovým obrazem Nejsvětější Trojice, korunovaný monogramem Jména Panny Marie. Ve vitríně umístěné na tabernáklu stávala vyřezávaná milostivá socha Panny Marie s dítětem. Po obou stranách oltáře bývaly na vrcholech portálů vchodů do sakristie postaveny dnes již ztracené vyřezávané sochy sv. Jáchyma a sv. Anny rovněž od Martina Möckela.

Kromě hlavního oltáře bývalo v interiéru kostela situováno dalších šest postranních oltářů. Ve výklenku po levé straně hlavního oltáře stával barokní záslibný oltář Panny Marie z let 1692-1693 s jednoduchým sloupovým pozadím. Ve středu oltáře býval později umístěn dodnes zachovaný genealogický oltářní obraz Příbuzenstva Kristova s ústřední postavou Panny Marie z roku 1853 od ostrovského malíře Franze Xavera Hickmanna, který je dnes v majetku Galerie umění Karlovy Vary. V nástavci oltáře býval umístěn obraz sv. Jana Nepomuckého, v pozadí s výjevem svržení světce z mostu. Po stranách sloupů stávaly na křídlech oltáře vlevo socha sv. Jana Evangelisty, na protější straně pak socha evangelisty s býkem. Na predele bývala umístěna barokní vyřezávaná milostivá socha Panny Marie, tzv. „ostrovská Madona“. Oltář nechala zřídit

Na protější straně býval ve shodném výklenku v závěrové stěně umístěn bohatě vyřezávaný sochařský raně barokní záslibný oltář sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora, který nechala zřídit v letech 1691-1692 markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská jako dík za ochranu a vítězství jejího manžela a vojevůdce, markraběte Ludviga Wilhelma Bádenského v důležité bitvě proti Turkům u Szlankamen na Dunaji roku 1691. Ve středové nice oltáře bývala umístěna vyřezávaná socha sv. Jana Nepomuckého. Po stranách niky byly situovány dva páry sloupů se slepými pilíři nesoucí zprohýbané kladí tvořící štítový nástavec se sasko-lauenbursko-bádenským aliančním znakem neseným dvěmi putti. Štít byl završen atikou s mušlovou nikou se sochou sv. Jana Křtitele. Po stranách štítu stávaly dvě sochy, vlevo sv. Pavla a vpravo sv. Floriána. Pod tím stávaly na křídlech oltáře sochy patronů markraběte, vlevo socha sv. Ludvíka a vpravo sv. Wilhelma. Ve středu dělené predely bývala umístěna vyřezávaná socha sv. Rozálie v hrobě. Sloupy a vlysy temně modré oltářní architektury pokrývaly pozlacené úponky.

Na pravé straně býval ve výklenku situován kulisový portálový barokní boční oltář sv. Antonína Paduánského z roku 1828 od sochaře Karla Lorenze z Hroznětína. Ve středu oltáře byl zavěšen oltářní obraz sv. Antonína Paduánského s Ježíškem v náručí, ležícím na knize. Po stranách obrazu bývaly sloupy, nesoucí bohatě členěný architráv a atiku s obrazem Klaněním tří králů v oválném rámu a erbem donátorů markrabat Bádenských. Arkáda výklenku, jako jediná, měla štukovou výzdobu v podobě medailonů s figurálními výjevy a listového dekoru.

Na protější straně býval ve výklenku umístěn raně barokní postranní oltář sv. Aloisia z let 1670-1673 od sochaře Martina Möckela z Ostrova věnovaný kostelu vévody sasko-lauenburskými, upravený během 19. století na oltář sv. Josefa z Calasanzy. Ve středu oltáře býval umístěn dodnes zachovaný pozdější oltářní obraz sv. Josefa z Calasanzy, zakladatele řádu piaristů, olejem na plátně z roku 1765 od Josefa Mellinga, dvorního malíře markrabat z Baden-Durlachu v Karlsruhe. Pro klášterní kostel obraz objednal pravděpodobně poslední z bádenských markrabat August Georg. Výjev zdůrazňuje učitelské poslání piaristů i uctívání Panny Marie. Obraz je dnes majetkem Galerie umění Karlovy Vary. V nástavci oltáře býval umístěn oválný obraz sv. Anny vyučující Marii. Na tabernáklu stávalo vyřezávané sousoší Piety z doby kolem roku 1560 od neznámého autora, patrně však severoitalského umělce. Sousoší bylo restaurováno na náklady Spolku přátel města Ostrova. Na pozadí oltáře byly umístěny sasako-lauenburské erby. Podle pamětníka nechala oltář nově zřídit v letech 1864-1865 manželka Leopolda II. vévodkyně toskánská Marie Antonie.

Na levé boční straně presbytáře stával dřevěný sochařský portálový oltář Čtrnácti sv. pomocníků z roku 1828 od sochaře Karla Lorenze z Hroznětína se 14 malými zasklenými schránkami, ve kterých bývaly umístěny dřevěné polychromované sošky světců a světic. Na štítu oltáře býval nápis: „Ex pio Michaelis Rau haec ab haeredibus posita est“ (Zřízen dědici zbožného Michaela Raua). Na protější straně presbytáře stával raně barokní protějškový postranní oltář sv. Floriána z let 1692-1693, přenesený sem z kaple sv. Floriána, se sloupovím pozadím a oltářním obrazem sv. Floriána. Na štítu oltáře se nacházel chronogram: „S. Floriano tutelari suo aram hanc rursus posuit urbs Slakoverdensis“, vztahující se k obnovení oltáře na náklady města Ostrov v roce 1744.

Na pravém pilíři triumfálního oblouku byla situována raně barokní kazatelna z let 1670-1673 od ostrovského sochaře Martina Möckla s bohatou figurální a ornamentální výzdobou. Na pilířcích zábradlí kazatelny bývaly zavěšeny soušky putti. V polích mezi nimi bylo pět pozlacených reliéfů s motivy biblických podobenství (Slovo Boží, Kázání, Rozsévač..). Na stříšce kazatelny ve věnci paprsků spočívala středová plastika Ježíše Krista na voze, taženém symbolickými zvířaty evangelistů. Pod plastikou Krista stávaly sošky Mojžíše s deskami přikázání a krále Davida s harfou. Stříška bývala doplněna postavami andílků.

Na levé boční stěně presbytáře bývalo umístěno štafírované vyřezávané sousoší Kalvárie z roku 1825 od sochaře Karla Lorenze z Hroznětína, pořízené za 18 zlatých. Sousoší tvořil velký krucifix s Ukřižovaným Kristem a sochami Panny Marie a sv. Jana, umístěnými původně pod křížem, které byly později přeneseny před hlavní oltář. Plastiky se však nezachovaly. Na kruchtě bývaly umístěny raně barokní varhany z roku 1674 od varhanáře Johanna Georga Rebentische ze Schneebergu s bohatě vyřezávanou skříní. Jednomanuálové varhany se šesti rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí byly opravovány v roce 1897chebským varhanářem Martinem Zausem.

Mezi liturgické předměty z vybavení interiéru kostela patřila jednoduchá pozlacená měděná barokní monstrance. Dále pozlacený měděný barokní kalich. Na noze kalichu bývalo vyryto jméno zřizovatelky Elizabeth Kreslin. V horní části kalichu bývaly reliéfy milostivé sošky Panny Marie z kostela, Svaté Rodiny, sv. Jáchyma a sv. Anny.

Ve věži kostela bývaly zavěšeny původně čtyři zvony, tři z nich byly v průběhu první světové války roku 1916 zrekvírovány na válečné účely. Zachován zůstal pouze prostřední zvon sv. Anna z roku 1673 od pražského zvonaře Nikolause Löwa, který byl však v roce 1989 přenesen do věže farního kostela sv. Michaela Archanděla. Ucho zvonu, o průměru 0,95 metru a vysokého 0,9 metru, je zdobeno vousatými maskami. Vlysový dekor na ramenech zvonu tvoří bohatý 0,19 metru široký ornament s nápisovým pásem s legendou „Gott rufet durch mich das Volk zu sich, hörtt meine Stimme williglich“ (Bůh mnou volá lidi k sobě, slyší můj hlas ochotně). Na plášti zvonu je umístěn reliéfní sasko-lauenburský rodový znak. Na protější straně pláště pak tři řádky latinsko-německého nápisu: „Divinas charites nuntiat Anna sono / Anna heisset Gottes gnad / diese kling ich früh und spat“. Na věnci zvon je umístěn nápis slévačského mistra: „Gos mich Nikolaus Löw in Prag anno 1673“. Mezi zrekvírované zvony patřily další dva z roku 1673 od Nikolause Löwa. V roce 1916 byl zabaven rovněž zvon z roku 1751 od Johanna Georga Jordana z Chebu o průměru kolem 0,48 metru.