Ostrov - piaristický klášter

Raně barokní areál kláštera řádu Piaristů s kostelem Zvěstování Panny Marie nechala založit v roce 1666 tehdejší majitelka zdejšího panství, ovdovělá vévodkyně Anna Magdalena, manželka Julia Jindřicha Sasko-lauenburského, v blízkosti rodové pohřební kaple sv. Anny, dokončené a vysvěcené roku 1663, za zámeckou zahradou na jihozápadním okraji města Ostrov (Schlackenwerth). Založením kláštera se vrchnost rozhodla podpořit pobělohorskou rekatolizaci dosud silně luteránské oblasti. Zakládací listina kláštera je datována ke dni 6. května 1666. Ještě téhož roku přišli do Ostrova na pozvání vévodkyně první tři otcové piaristé, kteří zde měli zřídit školu pro chlapce z širokého okolí.

Smlouvu na stavbu konventu s klášterním kostelem podepsal dne 22. května 1666 pražský stavitel bavorského původu Martin Reiner. Zdali však byl zároveň autorem návrhu stavby kostela, není zatím známo. Plán konventu a kostela i s připojenou pohřební kaplí se zachoval ve skicáři Wolfganga Dientzehofera, který tehdy pro Reinera pracoval jako polír. Na stavbě působili také dva významní pražští kameníci italského původu, Giovanni Battista Passarini a Francesco della Torre, kteří patřili k družině předního pražského architekta rovněž italského původu, Carla Luraga.

Po smrti Anny Magdaleny Sasko-lauenburské v roce 1668 dokončil stavbu konventu spolu s přilehlým klášterním kostelem do roku 1671 syn Julius František Sasko-Lauenburský. Již v roce 1670 však sídlilo v prostorách piaristické koleje dvanáct řeholníků. V letech 1672-1674 byly poté ještě prováděny dokončovací práce.

Slavnostní vysvěcení dokončeného klášterního kostela spolu s konventem poté proběhlo dne 16. září 1674 za přítomnosti arcibiskupa pražského Mathiase Ferdinanda Sobka z Bielenberka. V roce 1682 poté následovala úprava klášterní zahrady na nádvoří konventu. V letech 1692-1693 nechala tehdejší majitelka zdejšího panství markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská vystavět na prostranství před piaristickou kolejí barokní kapli sv. Floriána na paměť požáru, který roku 1691 zachvátil šlikovský zámek, a v letech 1709-1710 v jejím těsném sousedství ještě kapli Panny Marie Einsiedelnské, kopii poutní kaple ve švýcarském Einsiedeln. Výstavbou kaplí byla uzavřena stavební podoba klášterního areálu, tzv. posvátného okrsku v Ostrově.

Z proslaveného piaristického gymnázia otevřeného v konventu, které zde poté fungovalo s krátkými přestávkami až do roku 1876, vyšlo mnoho budoucích významných úředníků, soudců, lékařů, pedagogů i kněží, například také hudební skladatel Johann Caspar Ferdinand Fischer. V září 1833 tu začal svá studia také Johann Josef Loschmidt z Počeren, pozdější profesor fyziky a chemie na vídeňské universitě, který pocházel z chudého prostředí a studia mu umožnily jen zájem a pomoc místního pana faráře a učitele, kteří brzy rozpoznali chlapcův mimořádný talent. Kolej vlastnila bohatou knihovnu, kterou získal před rokem 1650 vévoda Julius Jindřich od císařského rady Gottfrieda Troila, slezkého knihovníka 17. století. Nejcennějším fondem sbírky byly vzácné prvotisky a rukopisné notové materiály. Patřil sem i přepis legendy o svaté Hedvice, pocházející z období před rokem 1353 a označován byl jako „Schlackenwerther Codex“ (Ostrovský kodex). Poslední rozšíření sbírek provedl Ludvík Vilém markrabě bádenský.

Po zrušení piaristického kláštera v roce 1852 byl v areálu zřízen vojenský špitál. V roce 1866 kolej vyhořela. Definitivním zrušení gymnázia však nastalo teprve v roce 1876 a následujícího roku 1877 piaristé z Ostrova odešli. V roce 1897 koupily areál bývalého kláštera Sestry křesťanské lásky, německý katolický řád s mateřským domem v Paderbornu, které si zde zřídily dívčí penzionát a celý areál postupně opravovaly. Roku 1910 prodalo město Ostrov bohaté sbírky bývalé klášterní knihovny vídeňskému antikvariátu. Vzácný „Ostrovský kodex“ poté několikrát změnil majitele a dnes ho vlastní sběratel z Cách.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byl bývalý konvent Sestrám křesťanské lásky zabaven a převeden do majetku státu a roku 1953 byl zkonfiskovaný areál bývalého kláštera převeden do správy československé armády a osazen vojenskou posádkou. Celý areál spolu s kostelem byl poté zcela zdevastován. Vnitřní zařízení objektů bylo zničeno či rozkradeno. Dne 3. května 1958 byl areál bývalého piaristického kláštera v Ostrově zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 10785/4-990. Neudržovaný bývalý konvent však dál postupně chátral a celému areálu hrozila demolice. Na konci osmdesátých let 20. století byly proto provedeny nejnutnější zásahy a stavební úpravy areálu.

V letech 2001-2007 proto město Ostrov přistoupilo v několika etapách k rozsáhlé celkové rekonstrukci zchátralého klášterního areálu v rámci projektu Historický Ostrov. Po rekonstrukci vzniklo v objektu bývalého konventu 37 městských bytů. Dne 4. října 2003 byla na budově bývalé piaristické koleje odhalena u příležitosti 50. výročí Gymnázia v Ostrově pamětní deska Josefu Loschmidtovi. Dne 1. května 2010 byla znovu odhalena pamětní deska Johana Caspara Ferdinanda Fischera, slavného absolventa piaristické koleje, která byla přemístěna z nenápadného místa na pohledové ostrovského zámku, kde byla od roku 1998.

Raně barokní klášter je tvořen třemi patrovými křídly, krytými sedlovými střechami s pálenou krytinou, která přiléhají od severu ke klášternímu kostelu Zvěstování Panny Marie, tvořícímu západní křídlo areálu. Objekty vymezující vnitřní dvůr čtvercového půdorysu s rajskou zahradou, obklopený na třech stranách křížovou chodbou.

V jižním průčelí objektu jsou prolomeny dva vstupy. Na levém okraji původní vchod pro řeholníky, ozdobený reliéfním symbolem Řádu piaristů s monogramem jména Panny Marie, který vedl k obytným prostorám a rajskému dvoru. V pravé části je pak situován původní vchod pro studenty k učebnám v přízemí. Stěny objektu jsou prolomeny obdélnými okny, původně doplněné jednoduchým ostěním v omítce. Vnější stěny objektu jsou hladké, bez architektonického členění, završené vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

V nikách křížové chodby se zachovala neúplná původní malba klášterní budovy s postavami světců a sasko-lauenburským rodovým znakem, na některých místech také fragmenty dalších maleb z poslední třetiny 17. století. Dochován zůstal rovněž soubor kachlů z původních klášterních kamen se sasko-lauenbursko-lobkovickým znakem a iniciálami Julia Františka Sasko-Lauenburského. V konventu bývala umístěna klášterní knihovna se sbírkou knih.