Petrov (Petersdorf)

První písemná zmínka o vsi Petrov, která vznikla během 13. století, pochází z roku 1273, kdy ji držel spolu s Tocovem ženský klášter v Doksanech. V dalších letech jsou dějiny Petrova svázány s panstvím Velichov, později, ještě v roce 1545, s hradem Hauenštejn. V roce 1546 byl již Petrov uveden v kupní smlouvě hraběte z Leisneku a jeho dcery Brigity. Tím se ves dostala k panství Doupov, u kterého zůstala až do roku 1850, i když se majitelé střídali. Podle berní ruly z roku 1654 byl Petrov na tehdejší dobu docela velkou vsí. Žilo zde 12 sedláků, z nichž 4 měli mlýny na 1 kolo a jeden z nich také šenkoval, dále 2 chalupníci, 2 zahradníci a 7 poddaných žilo tzv. na obci. Závěrečné hodnocení berní ruly znělo: „Tato ves na stavení dobrá, rolí žitný, luk s potřebu, dobytkem stojí, dříví od vrchnosti kupují, prkna a šindel dělají, na prodej vozí, spátkem zase obilí přivážejí a je prodávají“. Sommer ve své topografii z roku 1847 uvádí, že v Petrově žilo 302 obyvatel v 52 domech a ve vsi byly již jen tři mlýny a panská hospoda. Nezmiňuje se však o škole, která zde byla otevřena v roce 1829. Roku 1850 se Petrov stal samostatnou obcí, avšak v letech 1868-1880 byl ještě na krátkou dobu osadou Tocova v okrese Kadaň, poté opět obcí. Petrov býval do délky roztaženou vsí. Farou a později i poštou a zdravotnickým obvodem patřil Petrov k Velichovu, četnickou stanici měl ve Žďáru. V roce 1914 bylo ve vsi 29 zemědělských usedlostí, z toho 11 bylo větších. Byly zde také 2 hostince, 2 obchody, obchod s ovocem a dřevem, trafika. Z řemeslníků zde pracovali 2 zedníci, 2 tesaři, 2 krejčí, švec a truhlář. Nad i po vesnicí tryskaly minerální prameny, patřící společnosti Mattoni. Adresář z roku 1924 uvádí návíc jednotřídní školu a celkový počet majitelů usedlostí 29. Tehdy zde žilo 292 obyvatel z toho jeden Čech, v roce 1930 zde žilo 276 lidí a počet domů byl 56. Roku 1939 byl Petrov Němci přeřazen do okresu Karlovy Vary, ale v prosinci roku 1945 je opět uváděn u okresu Kadaň. Po vysídlení původního německého obyvatelstva na konci 2. světové války a částečném dosídlení, žilo v roce 1947 v Petrově pouze 19 stálých obyvatel. K dalšímu vysídlení došlo k 15. červnu 1953, tj. v 1. etapě vysidlování z důvodu zřízení Vojenského újezdu Hradiště. Petrov poté zanikl.