Radnice - kostel sv. Jakuba Většího

Původní gotický kostel sv. Jakuba Většího byl vystavěn patrně někdy na přelomu 13. a 14. století podle návrhu neznámého architekta na mírném návrší nad dnes již zcela zaniklou vsí Radnice (Redenitz). První zmínka o zdejším kostele však pochází až z roku 1352, kdy je zmiňován jako zcela zchudlá farnost. Teprve v letech 1399 a 1405 mohl být kostelu vyměřen papežský desátek ve výši 3 grošů. Od 14. století drželi patronátní práva ke kostelu majitelé egerberského panství. V roce 1383 dosadil Albrecht z Egerberka ke kostelu kněze Václava. Roku 1386 poté purkrabí Vítek podával faráře Zdislava z kostela sv. Antonína na Novém Městě pražském.

Později býval zdejší kostel filiálním ke kostelu sv. Vavřince v Okounově. V polovině 18. století zahájil tehdejší vlastník kláštereckého panství hrabě Thun postupné kroky k obnovení zdejší farnosti a výstavbě nového farního kostela. Podle kostelních účtů bylo roku 1756 zaplaceno zednickému mistru Laurentiu Kecksteinovi z Klášterce a tesaři Antonu Fischerovi dohromady 5 zl. a 14 kr. za vyměření a zakreslení projektovaného nového radnického kostela, vyhledání k tomu potřebného vápna, označení dřeva a trojí prohlídku dvou zvonic. Již v následujícím roce 1757 bylo poté Kecksteinovi vyplaceno 13 zl. za zhotovení tří plánů ke stavbě kostela, vyměření základů a nalezení kamenolomu a místa na stavbu cihelné pece. Tesař Fischer téhož roku obdržel částku 5 zl. za nakreslení krovu a vazby věže a za prohlídku stavebního dříví a další finance byly uhrazeny konzistoři za povolení ke stavbě kostela.

V říjnu roku 1757 poté hrabě Joseph Thun zaslal zhotovené plány nového kostela spolu s rozpočtem, podepsaným pouze okounovským farářem P. Maxmilianem Koschem a kláštereckým úředníkem, pražské arcibiskupské konzistoři ke schválení. Dochoval se však pouze rozpočet, z něhož zjišťujeme, že stavba kostela měla stát 8776 zl. a 34 kr., a že nový kostel měl být 48 loktů dlouhý, 18 loktů (v presbytáři 14 loktů) široký a 27 loktů vysoký, zdi měly být 2 a půl lokte silné, zděná část věže měla být 45 loktů vysoká a kostel měl být opatřen 12 okny. Malířské práce v rozpočtu nebyly obsaženy. I když konzistoř povolení ke stavbě udělila, k realizaci záměru tehdy ještě nedošlo.

V roce 1758 byla obnovena samostatná farnost a ke kostelu sv. Jakuba Většího v Radnici dosazen vlastní farář. Ke zdejší farnosti patřily vsi Radnice (Redenitz), Donín (Dohnau), Hrzín (Grün), Humnice (Humnitz), Hůrka (Horkau), Jindřichov (Heinersdorf), Malá Lesná (Klein-Spinnelsdorf), Martinov (Merzdorf), Litoltov (Liesen), Ostré (Westrum), Pastviny (Weiden) a Velká Lesná (Groß-Spinnelsdorf). Ještě v témže roce 1758 bylo zednickému mistru Laurentiu Kecksteinovi zaplaceno 17 zl. 45 kr. za zhotovení pěti plánů nové fary a za práci při vyhledávání vápna, zdicího kamene, jílu, písku i místa pro cihelnou pec a pro dílnu k budoucí stavbě fary. V letech 1759-1764 byla poté v sousedství kostela vystavěna nová pozdně barokní farní budova. V letech 1760-1762 prameny uvádějí na stavbě fary opět Kecksteina a při dokončovacích pracích v roce 1763 byl již také zmíněn klášterecký zednický mistr Johann Christoph Kosch.

V letech 1766-1769 byla na místě původního kostela vystavěna novostavba farního kostela sv. Jakuba Většího v rokokovém slohu. Smlouvu na stavbu kostela podle schváleného plánu uzavřel dne 4. března 1766 Johann Christoph Kosch z Klášterce. Autorství stavebních plánů není jasné, zda se jednalo o 10 let staré Kecksteinovy plány, nebo snad Kosch vypracoval nový návrh kostela. Celkové náklady na stavbu nového kostela, která byla dokončena v roce 1769, činily 12.150 zl. 16 kr. a 5 3/4 pen., z čehož za samotné zednické práce bylo na mzdách vyplaceno 1.835 zl. 3 kr. 1 pen. Tesařské práce odvedl tesařský mistr Anton Fischer a kamenické kamenický mistr Adalbert Krunbass. V roce 1781 vyzdobil interiér kostela iluzivní oltářní architekturou a plastikami a nástropními malbami s motivy ze života sv. Jakuba přísečnický malíř Franz Mayer za 408 zl. 20 kr.

Po nuceném vysídlení původního obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být bývalý farní kostel sv. Vavřince udržován postupně chátral. Koncem čtyřicátých let 20. století poté kostel zčásti vyhořel. Během požáru popraskaly klenby a obvodové zdi. Na počátku 50. let 20. století byla ještě zastřešena loď a po roce 1952 také věž kostela, která však dostala již jen nižší eternitovou stanovou střechu. Po začlenění vsi Radnice do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1954 byl kostel definitivně opuštěn a ponechán svému osudu. Nějakou dobu byl používán jako sklad sena a slámy.

V červnu roku 1965 byl v interiéru zdevastovaného kostela proveden archeologický výzkum, při kterém byl nalezen základ středověké zdi, středověká keramika a několik hrobů. V jednom z nich byla nalezena drobná mince z 15. století. Krátce poté byl zdevastovaný kostel sv. Vavřince v zaniklé vsi z důvodu havarijního stavu zbořen. Dnes se na místě strženého kostela nachází velká hromada sutin pokrytá vzrostlým lesem s vystupujícími kratšími úseky původní obvodové zdi objektu z lomového kamene.

Neorientovaný jednolodní rokokový kostel s vysokou obdélnou lodí se zkosenými nárožími a s odsazeným, polokruhově uzavřeným presbytářem, krytý valbovou střechou s polygonální sanktusovou zvoničkou nad závěrem, která byla při rekonstrukci střechy po požáru nahrazena nižší věžičkou. Před jižním vstupním průčelím stávala představěná hranolová věž se zkosenými nárožími a s cibulovitou bání a lucernou na vrcholu, která byla po požáru snesena a nahrazena nižší jehlanovou střechou. Věží byl veden vchod do kostela obdélným portálem a v patře věže bylo po jednom obdélném, polokruhově zakončeném okně na každé straně. Vstupní průčelí završoval trojúhelníkový štít. Loď kostela měla po stranách po třech, presbytář po dvou obdélných, polokruhově zakončených oknech. Vnější stěny kostela bývaly členěny širokými pilastry a završeny bohatě profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor lodi kostela býval zaklenut valenou klenbou s výsečemi, presbytář konchou. V jižní části lodi byla vyzděna prolamovaná kruchta, vynášená širokým segmentovým obloukem. Vnitřní stěny kostela zdobila iluzivní oltářní architektura a plastiky a nástropní fresky s motivy ze života sv. Jakuba od Franze Mayera z roku 1781. Interiér kostela byl vybaven kvalitním barokním mobiliářem.