Úvod > Architektonické památky > Radošov - Horní Kleiův mlýn
Radošov - Horní Kleiův mlýn

Vodní mlýn, nazývaný Horní Kleiův mlýn (Obere Klei Mühle), byl vystavěn v nezjištěné době na levém břehu potoka Velká Trasovka na západním úpatí Kamenného vršku asi 950 m východně od vsi Radošov (Reschwitz). Po začlenění do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 byl většina objektů opuštěného mlýna zbořena hlavní. Využívána zůstala až do konce 70. let 20. století pouze velká stodola.
Obec: Radošov (Reschwitz)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: na levém břehu potoka Velká Trasovka asi 950 m východně od vsi
GPS: 50°10'36.300"N, 13°8'15.612"E
Období vzniku: neznámé
Architekt: neznámý
Období devastace: po roce 1945
Stav: zříceniny
Přístupnost: vstup bez povolení zakázán (VÚ Hradiště)
Historie objektu
Vodní mlýn, nazývaný Horní Kleiův mlýn (Obere Klei Mühle), byl vystavěn v nezjištěné době podle návrhu neznámého architekta na levém břehu potoka Velká Trasovka (Trasovska Bach) na západním úpatí Kamenného vršku (Bucherberg, 765 m n. m.) asi 950 metrů východně od vsi Radošov (Reschwitz). Mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768 s názvem Kayser Mühle. Na mapě stabilního katastru vsi Radošov z roku 1841 je Horní Kleiův mlýn se spalnými budovami a dvěma mlýnskými koly. Držitelem mlýna byl tehdy mlynář Karl Kirchberger z Luk. K roku 1930 je uváděn poslední provozovatel Horního Kleiova mlýna čp. 57 s pilou a dvěma mlýnskými koly před rokem 1945 mlynář Josef Fritsch.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války již nebyl mlýn obydlen a provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Následně byla oblast v roce 1953 začleněna do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště. Krátce poté byla zbořena hlavní mlýnská budova a provozní objekty. Využívána a udržována byla poté snad až někdy do konce sedmdesátých let 20. století pouze velká stodola v západní části areálu zaniklého Horního Kleiova mlýna. Opuštěná stodola se poté proměnila postupně ve zříceniny a celý areál zarostl náletovými dřevinami.
Popis objektu
Areál vodního mlýnu tvořila velká zděná hlavní mlýnská budova z lomového kamene na obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou. Severozápadní část objektu zaujímala obytná část, v jihovýchodní byly situovány mlýnské provozy s mlýnicí. K jihovýchodní stěně přiléhala prodloužená zděná lednice z lomového kamene se dvěma mlýnskými koly. Druhé kolo bylo obsluhována úzkým zděným provozním objektem z lomového kamene na obdélném půdorysu za lednicí, který uzavíral jihovýchodní stranu areálu.
K roku 1930 je mlýnský provoz se dvěma mlýnskými koly na svrchní vodu uváděn s průtokem 67 l/s, spádem 4,63 metru a výkonem 1,7 kW a průtokem 61 l/s, spádem 4,58 metru a výkonem 1,7 kW. Voda bývala přiváděna od severu z koryta potoka Velká Trasovka v délce 50 metrů mlýnským náhonem, zakončeným podlouhlou úzkou retenční nádrží nad mlýnem, odkud byla vedena betonovými žlaby a dřevěnými vantroky na mlýnská kola.
Vnitřní dvůr uzavíral na severozápadní straně samostatně stojící zděný objekt patrně kolny z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou, který byl postaven kolmo na hlavní mlýnskou budovu. Západně od dvora stávala nad korytem potoka velká omítaná zděná stodola z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou.
Fotodokumentace
Použitá literatura
KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 331.
Seznam a mapa vodních děl republiky Československé. Stav koncem roku 1930. Sešit 6. Chomutov, Ministerstvo veřejných prací, Praha 1932, s. 32.