Ratiboř (Rodbern)

První písemná zmínka o vsi Ratiboř pochází z žatecké listiny z roku 1406, kde je nazývána Ratiborz. V roce 1411 je připomínána u statku Kojetín. Roku 1447 je však Ratiboř uváděna již v lenních deskách jako přímá součást dominia Vintířov, u kterého poté zůstala až do roku 1850. Podle berní ruly z roku 1654 žilo v „Rottmar“, patřící tehdy majiteli vintířovského panství Janu z Pöttingenu, 7 chalupníků a 1 poddaný tzv. na obci. Zřejmě se jim příliš nedařilo, protože závěrečné hodnocení berní ruly bylo krátké, ale výstižné: „Roli prostřední, luk na mále“. Roku 1729 platilo dávky Vintířovu 7 místních poddaných. Schaller uvádí ve své topografii z roku 1787 Rodbern nebo Rodwern se 20 domy stejně jako Sommer roku 1846. Tehdy zde žilo 94 obyvatel. V roce 1850 se Ratiboř stala na krátký čas samostatnou obcí, od roku 1868 je již však uváděna jako osada Kojetína. V roce 1914 zde žilo 109 obyvatel ve 28 domech. Ratiboř byla typickou okrouhlicí s návesním rybníkem a novodobou kaplí. Farou a později i poštou patřila Ratiboř k Radonicím, do školy chodily místní děti do Kojetína. Ve vsi byl hostinec s tanečním sálem, obchod s potravinami, trafika a pracoval zde krejčí, kovář, kolář a dva ševci. Nejbližší železniční stanice byla v Žďově. V roce 1930 zde žilo 110 obyvatel ve 27 domech. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla ves ještě částečně dosídlena a v roce 1947 zde žilo 56 stálých obyvatel. Ke dni15. května 1954 však došlo k dalšímu vysídlení v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště, tedy až ve 3. etapě. Při zřizování vojenského prostoru byla část katastru Ratiboře vyčleněna a připojena ke Kojetínu, samotná ves však byla beze zbytku zbořena.