Rybáře - kostel sv. Urbana

Pozdně gotický kostel sv. Urbana byl vystavěn v době po roce 1500 podle návrhu neznámého architekta na místě staršího raně gotického či ještě románského kostela z poloviny 13. století, podle některých pramenů dokonce již z 10. století, jehož základy kopíruje, na vrcholu protáhlého vysokého skalnatého ostrohu nad soutokem řek Ohře a Rolavy, zvaného později Kapellenberg, nad původním založením města Rybáře (Fischern). Karlovarský děkan Leopold Stöhr na počátku 19. století uváděl, že viděl u svého kmotra zakládající listinu kostela sv. Urbana z roku 1493.

Kostelík s pozdně gotickou věžičkou, čtyřmi pilíři a úzkými vysokými okny v západní apsidě býval krytý vysokou strmou střechou se dvěma prkennými štíty. Podle archivních materiálů byla z lomového kamene vyzděna pouze spodní část obvodového zdiva, horní část v prostoru podstřeší tvořil roubený věnec v podobě stěny z prken spojené zvenčí silnými latěmi. Vstupní průčelí bylo prolomeno portálem vchodu a po jeho levé straně oknem, osvětlujícím postranní oltář. Loď kostela byla prosvětlena trojící velmi úzkých oken v severní stěně. V interiéru kostela byla nad vstupem situována kruchta, přístupná z vnějšku prkennou předsíní. Vnitřní zařízení kostela tvořil hlavní oltář, postranní oltář sv. Jiří a kazatelna, po jejíž levé straně byl umístěn „kámen vybraný do hloubky“, v němž byla s jistotou uložena kovová křtitelnice zvonovitého tvaru.

Kostel sv. Urbana býval zpočátku filiálním k farnímu kostelu sv. Máří Magdalény v Karlových Varech. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, který sloužil k pohřbívání občanům Rybář, oběma zdejším poplužním dvorům a rovněž vsi Tuhnice. Roku 1511 rytíř Jiljí ze Štampachu osadu Rybáře daroval městu Karlovy Vary se vším právem a s povinností sloužit za něho a jeho rod každý týden mši. První dochovaná písemná zmínka o zdejším kostelu pochází z roku 1515. Roku 1550 loketský komoří Stephan z Brandenu daroval špitálu sv. Ducha v Karlových Varech 550 zlatých, s povinností, aby úroky z tohoto obnosu byly použity na údržbu kostelů sv. Urbana v Rybářích a sv. Ondřeje v Karlových Varech. Donátor byl následně patrně pohřben na hřbitově u kostela sv. Urbana. V Karlových Varech tehdy působili jako faráři a kaplani křížovníci s červenou hvězdou, kteří zajišťovali rovněž farní správu zdejšího kostela. Podle záznamů karlovarské matriky však byly ve dnech 19. února a 12. listopadu 1585 v rybářském kostele uzavřeny dva sňatky po luteránském způsobu.

V době kolem roku 1715 patrně probíhaly nějaké částečné opravy kostela, v září roku 1715 byla obnovena sanktusová věžička nákladem městského špitálu v Karlových Varech. Funkci faráře zde tehdy zastával P. Franz Böhm z řádu křížovníků s červenou hvězdou, pozdější velmistr řádu, kaplanem byl křížovník Jiří Tomáš Fassmann. Dne 5. září 1717 byl vysvěcen hlavní oltář kostela opatem strahovských premonstrátů Mariannem Antonem Herrmannem, který jej rovněž opatřil relikviemi a autenticitou. Když během ničivého požáru Karlových Varů roku 1759 shořela střecha farního chrámu sv. Máří Magdalény, byly z kostela sv. Urbana sejmuty oba zvony a odneseny do Karlových Varů.

Ještě na počátku 19. století byla svatyně z velké části dřevěná. Roku 1816 navrhoval karlovarský děkan Leopold Stöhr opravit na území farnosti kostely sv. Urbana a sv. Ondřeje. V roce 1818 tak byly obnoveny všechny staré, velmi poškozené dřevěné prvky kostela, během stavebních úprav byla tehdy odstraněna předsíň a kruchta. Náklady na rekonstrukci kostela tehdy činily 769 zlatých a 15 krejcarů vídeňské měny. Zednické práce stály 78 zl., tesařké práce 638 zl. 30 kr., sklenář 11 zl., zámečník 9 zl. a truhlářské práce 32 zl. 45 kr. Protože však karlovarská špitální kasa neměla prostředky na úhradu oprav, rozhodlo české gubernium, že náklady obnovy rozdělí mezi karlovarskou radnici a řád křižovníků.

Již v březnu roku 1820 byl však kostel vážně poškozen ze silné vichřice, během které byla stržena střecha, krov i dřevěný štít objektu. Karlovarská městská rada následně roku 1825 rozhodla kostel sv. Urbana již neopravovat a nahradit ho pouze malou obecní kaplí. Rybářští tím byli pobouřeni a žádali opravu kostela, aby v něm mohly být slouženy bohoslužby, tak jako doposud. V dubnu roku 1828 byl nakonec poničený kostel opraven a na věž zavěšeny nové zvony, které však byly prý krátce na to ukradeny. Rekonstrukce však nebyla patrně provedena příliš dobře, protože již po čtyřech letech se opět objevily velké závady.

V letech 1832-1833 proběhla výrazná klasicistní přestavba kostela, které se projevila především v úpravě vstupního západního průčelí kostela, vystavěna byla nová hranolová věž a upraven krov a zastřešení presbytáře. Kostel tak tehdy získal dnešní podobu. Dne 28. května 1833 poté proběhlo slavnostní znovu vysvěcení upraveného kostela. V roce 1861 byl zdejší kostel opět opravován, nově pokryta byla střecha kostelní věže, a při té příležitosti nalezena cínová deska s latinským nápisem a chronogramem z roku 1715 : „toho roku, kdy se Turci chystali vyhubit Slovany, krátce po smrti krále Francouzů, za vlády našeho císaře Karla IV. Byla opravena věž dne 13. 9. toho času, kdy byl farářem v K. Varech p. František Böhm z řádu křižovníků s červenou hvězdou a kaplanem Jiří Tomáš Fassmann téhož řádu. Při té příležitosti nechal Karel IV. osadit kupoli věže a restaurovat ji. Při kostele založen hřbitov.“

Roku 1880 probíhaly v kostele nové restaurační práce, které prováděl stavitel Ferdinand Fischer. V roce 1885 byl zdejší kostel znovu opravován stavebním podnikatelem Johannem Kleinem z Rybář. Hřbitov kolem kostela postupně přestal kapacitně dostačovat potřebám pohřbívání, tehdejší úřady však nepovolily jeho rozšíření směrem k Tuhnicím, a proto byl roku 1884 nový hřbitov na výšině směrem k Sedlci. Na konci 19. století neměly Rybáře stále vlastního kněze, ke kostelu sv. Urbana docházel nepravidelně některý z kaplanů od farního kostela sv. Máří Magdalény v Karlových Varech, jeho návštěvy však byly stále řidší. K jistému zlepšení došlo až v devadesátých letech 19. století, kdy Rybáře roku 1893 konečně získaly vlastního kněze v osobě katechety Rudolfa Čapka.

Kostel sv. Urbana však postupně přestal během druhé poloviny 19. století dostačovat potřebám narůstajícímu počtu věřících rychle se rozvíjejícího průmyslového města. Oproti roku 1860, kdy žilo v Rybářích 735 obyvatel, vzrostl jejich počet k roku 1897, kdy byly Rybáře povýšeny na město, na 11.262. Po prvních návrzích na rozšíření malého kostelíku sv. Urbana bylo rozhodnuto o vybudování nového prostorného městského kostela. Po výstavbě nového farního kostela Povýšení sv. Kříže v Rybářích v letech 1905-1906 však přestal být kostel sv. Urbana na Kapellenbergu používán a postupně chátral, dokonce se tehdy počítalo s jeho demolicí. Od tohoto záměru se však nakonec upustilo a kostel zůstal zachován. V roce 1907 bylo následně město Karlovy Vary složením sumy 2.000 korun na údržbu objektu zproštěno všech patronátních povinností a kostel sv. Urbana přešel poté rozhodnutím okresního hejtmanství v Karlových Varech do správy a pod patronát městského zastupitelstva města Rybáře.

Během 1. světové války byly zrekvírovány oba zvony kostela na válečné účely. Dne 26. února 1921 bylo následně rozhodnuto o zrušení nevyužívaného hřbitova u kostela sv. Urbana. Samotný kostel byl však v roce 1924 rozsáhle opraven spolkem Eghalanda. Během rekonstrukce byly opraveny vnější i vnitřní omítky, v interiéru položeny teracové podlahy a opatřeny nové lavice. Na věži byl zavěšen nový zvon. Dále bylo rozhodnuto, že kostel bude uzamčen a zajištěn proti vniknutí. Roku 1925 poté město Rybáře upravilo prostor kolem kostela v místech zrušeného hřbitova a zřídilo zde městský park. Vojenský spolek v Rybářích tehdy žádal, aby v objektu byla zřízena pamětní síň padlých vojáků v 1. světové válce. Další opravy kostela byly plánovány k roku 1936, farář Wagner a okresní komisař se tehdy dohodli na provolání k lidu: „Nejstarší pamětihodnost Rybář je v nebezpečí úplné zkázy.“ Probošt spolku sv. Bonifáce v Praze dr. Franz tehdy přislíbil pomoc ve výši 1000 korun. Opravený kostel měl být následně znovu vysvěcen. V roce 1938 byl však kostel sv. Urbana převeden do majetku města Karlovy Vary.

V letech 1938-1939 byl následně kostel přeměněn v památník obětem 1. světové války. Interiér kostela byl tehdy gotizován a obnoveny byly rovněž vnější fasády kostela. V interiéru byla snížena podlaha místy až o 70 cm proti úrovni terénu, vylita silnou betonovou vrstvou a pokryta glazovanými dlaždicemi. Vstup do prostoru lodi byl vyřešen zřízením čtyř schodišťových stupňů. V prostoru pod triumfálním obloukem byl umístěn pomník v podobě velké zděné tumby o rozměrech 250 x 100 x 100 cm s urnou a figurální plastikou ležícího padlého bojovníka a s křížem. Vnitřní stěny kostela byly doplněny cihelnou přizdívkou a heraklitovou vložkou. Na stěnách po stranách triumfálního oblouku byly umístěny porcelánové nápisové pamětní desky se 343 jmény padlých. Z toho 28 osob bylo evidováno dvojmo. Razantní úpravy interiéru odstranily většinu starších historických vrstev. Objekt byl odvodněn betonovým žlabem o šířce 40. cm. Součástí adaptace byla tehdy i parková úprava bývalého hřbitova, nevyužívaného již od roku 1888. Pozůstatky pohřbů byly soustředěny do několika hromadných hrobů těsně při kostelu. Okolí kostela bylo upraveno výsadbou keřů a stromů, zřízením cest a ohraničeno živým plotem.

Po připojení pohraničí k Velkoněmecké říši došlo roku 1939 k přeměně kostela na památník národního osvobození. V interiéru tehdy přibyla expozice věnovaná snahám o oddělení "Deutschböhmen" od nově vzniklého Československa a desítkám obětí střelby československých legionářů do demonstrujících civilistů v několika městech v pohraničí. Po druhé světové válce však přestal být objekt udržován a postupně chátral. Po roce 1948 byl nakonec bývalý kostel přeměněn na památník Rudé armády a na vrcholu věže byla místo kříže osazena rudá hvězda, odstraněná v srpnu roku 1968. Dne 3. května 1958 byl bývalý kostel sv. Urbana zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 32766/4-902. V roce 1965 proběhly opravy střechy bývalého kostela. Následně opuštěný kostel opět chátral. Ve dnech 19. až 26. srpna 1981 proběhl v souvislosti s návrhem Městského národního výboru na sejmutí památkové ochrany a následné demolici kostela z důvodu bezpečnosti povinný a archeologický průzkum provedený M. Husem a Jiřím Klsákem ze západočeského Střediska státní památkové péče a ochrany přírody a Karlovarského muzea a v letech 1981-1982 sondážní stavebně historický průzkum pracovníky Západočeského střediska státní památkové péče. Průzkum kostela tehdy potvrdil význam stavby a vyslovil se proti demolici, ke které nakonec naštěstí nedošlo. Počátkem devadesátých let 20. století však musela být zchátralá střecha, hrozící zřícením, stržena.

Po roce 1989 objekt bývalého kostela získal do vlastnictví podnikatel Adolf Riedel z Karlových Varů. V letech 1993-1994 proběhla poslední částečná oprava věže a obvodových zdí. Od té doby byl kostel ponechán svému osudu a zchátral definitivně. Kvůli havarijnímu stavu kostela v devadesátých letech 20. století vznikla Společnost pro obnovu kostela sv. Urbana. Na památce však činností podnikatele Adolfa Riedla vznikl několikamilionový dluh. Zchátralý kostel totiž sloužil jako zástava za úvěr ve výši 12 mil. Kč. Nesplacený úvěr i nejasná majetková situace neumožnily provádět nutné udržovací práce. V roce 2003 bylo navíc vandalsky poničeno obvodové zdivo kostela, místy sníženo až o 3 m, a byl stržen triumfální oblouk kostela.

Město Karlovy Vary v roce 2008 připravilo náhradní projekt na dotaci z Regionálního operačního programu Oprava kostela sv. Urbana v Rybářích a revitalizace jeho okolí. V roce 2009 poté zakoupil zchátralý objekt bývalého kostela podnikatel Milan Laštůvka z Tašovic, došlo k oddlužení památky, bylo založeno Občanské sdružení pro záchranu kostela sv. Urbana v Karlových Varech a roku 2010 byla započata postupná rekonstrukce kostela sv. Urbana. Během záchranných prací byly zpevněny a dozděny obvodové zdi kostela do původní výše, opravena a omítnuta hranolová věž a byl vynesen nový půlkruhový triumfální oblouk kostela. Nad lodí kostela byl vybudován nový krov, který byl roku 2013 pokryt břidlicovou krytinou firmou Karel Švec - pokrývačství z Kraslic. Obnovenou bylo i přístupové schodiště před průčelím kostela. V roce 2014 půjde na opravu střechy věže, oken a dveří 100.000,- Kč z dotačních programů Karlovarského kraje.

Orientovaný jednolodní pozdně gotický, klasicistně přestavěný kostel s téměř čtvercovou lodí na půdorysu o rozměrech 9,2 x 9,7 m, krytá vysokou valbovou střechou, s připojeným odsazeným nepravidelným obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým valbovou střechou. Obvodové zdivo kostela je vyzděno převážně z lomového kamene, pouze část lodě byla opatřena cihlovou přizdívkou. Ze vstupního západního průčelí kostela vystupuje ve středovém travé dominantní hranolová věž, završená nízkou kupolovou stříškou s křížem na vrcholu. Přízemí věže je na přední straně prolomeno obdélným portálem vchodu s dřevěnou zárubní bez profilace, doplněným původně lunetnou, polokruhovým okénkem s šambránou v nadpraží. Vchod je vsazen do proporčně shodné edikuly na šířku mělkého rizalitu, završeného trojúhelným tympanonem. Zvonové patro věže, oddělené mohutnou vynesenou profilovanou římsou, prolomeno na třech stranách obdélnými, polokruhově zakončenými okny, opatřenými původně dřevěnými roletami. Zdivo věže bývalo pod střechou završeno mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou, nahrazenou později betonovým věncem.

Podélné stěny lodi kostela bývaly původně v osách prolomeny po jednom obdélném okně, o rozměrech 96 x 76 cm, během gotizujících oprav nahrazeném velmi úzkým hrotitým okénkem. Po jednom stejném okénku se nachází rovněž v jižní boční a závěrové stěně presbytáře. Zazděná menší úzká gotická hrotitá okénka s kamenným ostěním o výšce asi 65 cm, se nacházejí ve východní části bočních průčelí lodi kostela. Vnější stěny kostela bývaly hladké, bez členění, pouze patrně v době mezi léty 1925-1938 členěny lizénovými rámci.

Vnitřní prostor lodi kostela býval plochostropý, krytý dřevěným stropem. Triumfální oblouk kostela býval původně půlkruhový, v době gotizujících úprav druhotně přezděn na hrotitý, rámovaný glazovanými cihlami. Presbytář byl zaklenut valenou klenbou, přecházející v zadní části v konchu. Prostor věže se otevírá do lodi lomeně zaklenutým obloukem. Přízemí věže je zaklenuto plackou, při jižní straně podvěží se nachází plochostropý prostor s vysokou, polokruhově zaklenutou nikou ve východní stěně. V prostoru při severní straně podvěží bývalo situováno šnekovité schodiště. Ve stěnách po stranách triumfálního oblouku jsou vyzděny dvě niky pro umístění soch.

Vnitřní zařízení kostela tvořil původně barokní hlavní oltář ze sliveneckého mramoru s románskou relikvií vysoké hodnoty, umístěnou v tabernáklu na oltářní menze. Ve středu oltáře byl mezi sloupy se zdobenými hlavicemi zavěšen oltářní obraz v bohatě zdobeném rámu s vyobrazením sv. Ondřeje na kříži, zdařilá kopie obrazu španělského barokního malíře Jusepe de Ribery. Obraz však svými rozměry potřebám kostela příliš nevyhovoval. Na oltáři se nacházela rovněž deska s erbem s věží, půlměsícem, iniciálami „J. A. D.“ a letopočtem „1686“. Vpravo od vchodu býval postaven boční oltář sv. Jiří, který byl osvětlován gotickým okénkem. V nice ve zdi po pravé straně triumfálního oblouku bývala umístěna hodnotná, 81 cm vysoká, gotická dřevěná socha Urbana I. Svatého z roku 1500. V nice po levé straně byla umístěna 57 cm vysoká dřevěná barokní plastika Poslední večeře Páně. Ještě v 19. století byl v prostoru kostela kámen, na němž stála podle karlovarského děkana Stöhra kovová křtitelnice ve tvaru zvonu. Varhany vytvořila firma Rieger z Jägerndorfu. Na věži kostela býval zavěšen novodobý zvon od Ernsta Diepolda z Prahy.

Před západním průčelím je v ose vchodu kostela položeno kamenné schodiště, překonávající výškový rozdíl terasy.