Ryžovna - kostel sv. Václava

Obyvatelé krušnohorské vsi Ryžovna (Seifen) museli na bohoslužby docházet do 7 kilometrů vzdáleného farního kostela sv. Anny v Božím Daru. Cesta byla pro věřící příliš dlouhá a za tuhých zim velice namáhavá. V roce 1786 zde byla zřízena lokálie pod patronátem náboženského fondu, ke které náleželi pouze obyvatelé vsi Ryžovna a samoty Kopeček (Steinhöhe). Od roku 1786 zde byly vedeny také kostelní počty a matriční knihy. Pobožnosti probíhaly zpočátku v soukromých domech, při větších slavnostech se konaly v sále hostince Geier čp. 57. Na Wagnerově vrchu (Wagnerberg, Nad Ryžovnou 1.054 m n. m.) stávala dřevěná zvonice s jedním modlitebním zvonkem.

V letech 1805-1807 byl na západním úpatí Wagnerova vrchu poté při cestě do Hřebečné jižně nad vsí vystavěn na náklady náboženského fondu pseudoslohový kostel sv. Václava podle návrhu neznámého architekta s číslem popisným 2. Základní kámen kostela položil soudní úředník Franz Perschke z Jáchymova. Samotnou stavbu kostela vedli zednický mistr Florian Fischer a tesařský mistr Johann Bleier z Jáchymova. Roku 1867 byl obnoven strop kostela. V roce 1930 spadalo ke zdejšímu kostelu celkem 400 katolíků a 7 osob jiného vyznání. Posledním administrátorem byl Alois Nürnberger z Německého Chlumku.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Interiér kostela byl následně vyrabován, vnitřní zařízení rozkradeno či zničeno. V roce 1968 proběhla nakonec demolice zdevastovaného kostela, který byl zbořen jako jedna z posledních staveb v rámci demolice větší části původní zástavby bývalé vsi.

Na počátku 21. století bylo místo strženého kostela sv. Václava v bývalé Ryžovně pietně upraveno. Roku 2006 zde byla instalována informační tabule a drobná maketa zničeného kostela od Václava Beera. V roce 2007 byl poté v místech hlavního oltáře vybudován z trosek strženého kostela kamenný památník, který byl na 1. ročníku Svatováclavského setkání v Ryžovně slavnostně vysvěcena.

Neorientovaný, 26 metrů dlouhý, jednoduchý jednolodní zděný pseudoslohový kostel z lomového kamene s obdélnou lodí a poměrně širokým, zevně segmentově, uvnitř trojboce uzavřeným presbytářem, krytý plechovou zinkovou sedlovou střechou, nad závěrem zvalbenou. K severní závěrové stěně presbytáře bývala přistavěna drobná obdélná sakristie. Do hlavního jižního vstupního průčelí byla vestavěna hranolová zvonová věž, završená projmutou plechovou jehlancovou střechou ve tvaru helmice s jedním ústupkem, s vrchní částí osmibokou, ve spodní části přecházející z osmistěnu do čtvercového půdorysu. Před vchodem v ose západního průčelí bývala přistavěna drobná obdélná předsíňka krytá sedlovou střechou.

Loď kostela bývala prolomena třemi páry obdélných lomených oken, dělenými kolmým pískovcovým prutem, v horní čtvrtině rozpoltěným, ve dvě pole hrotitě ukončená. Déle bylo v lodi po jednom hrotitém okénku. V ose jižního průčelí bývalo v ose kruhové okno a v po třech stranách patra věže segmentem zakončená okna. Vnější stěny kostela bývaly hladké, bez členění, hnědě omítnuté.

Vnitřní prostor kostela, v lodi 20 metrů a v presbytáři 6 metrů dlouhý, býval plochostropý, krytý rákosovým stropem, datovaným rokem 1867. Vnitřní stěny, oddělené od stropu hlubokou volutou, byly členěny širokými mělkými pilastry mezi okny s obleným kladím. Sakristie, přístupná polokruhově zakončeným vstupem, bývala sklenuta ploše křížem. Věž byla do lodi prolomena obloukem na dvou pilířích a vystupovala do prostoru na 6,5 metru a zabírala částečně kruchtu. Na hlavním oblouku nad varhany býval umístěn císařsko-rakouský erb, který měly všechny kostely, jež získaly podporu z takzvaného náboženského fondu.

Vnitřní zařízení kostela pocházelo z doby výstavby z počátku 19. století a tvořily jej tři oltáře, kazatelna, zábradlí a lavice. Dále zde byl i mladší inventář v podobě skleněného lustru a několika obrazů.

Cínová křtitelnice z roku 1752 byla patrně darována zdejší lokálii z některého kostela zrušeného za Josefa II. Křtitelnice bývala vysoká 0,64 m a s víkem 1,1 m. Horní průměr jejího kotle byl 0,35 m. Kotel nesly tři prohnuté nohy se spáry, nahoře končící v mušle. Samotný kotel byl členěn oblounem a žlábky a na horním okraji doplněn o tři andělské karyatidy. Na plášti kotle byly dvě držadla ve tvaru lvích hlav s kruhy v tlamě a ryté nápisy „HVCAQVA MVNDANS ATQVE / AQVA AB INIQVITATIBVS / NATOS PVRICIFANS INFVSA (=1752) a: SVB / PRAENOBILIBVS CONSVLTISSIMIS / NEOPRAGENSIBVS ECCLESIAE / HVJVS ANGELICAE INSPEC / TORIBVS a: DOMINO FRANCISCO CELES / TINO CAJO / ET MELICHARO WITTICH / MATHIA KRATKIAS: ADALBER / TO PAROCHO (=1752)“. Na víku pak figurální plastika sv. Jana Křtitele.

Dále zde býval 26 cm vysoký zlacený stříbrný kalich z 2. poloviny 18. století, s kruhovou, ploše vroubkovanou nohou, na které bývalo mezi volutami z rozvilin tepané poprsí sv. Josefa s Ježíškem, Panny Marie a Pražského Jezulátka. Trojstranný ořech vázovitý s tepanými ovocnými věnci. Číše s pláštíkem bývala stejně jako noha zdobena ve výplních révami a klasy. Kalich nesl mistrovskou značku: IN, kontrolní znamení (nezřetelné), punc: 12 B. V archivu Muzea království českého se dochoval ještě otisk farního pečetidla z roku 1830, v podobě ovál s osami a sv. Václavem uprostřed. Okolo je opis: „SIGILLUM ECCLESIAE SEIFENSIS AD SCT“.

Ve věži kostela bývaly umístěny tři zvony, darované zdejší lokálii z některého kostela zrušeného za Josefa II. První zvon vysoký 0,75 m, v průměru 0,9 m, měl na koruně mezi vlysem z révy a muškátového a rokajového ornamentu nápis „IOHANN CHRISTIAN SCHVNCKE GOSS MICH IN PRAG ANNO 1775„. Na plášti pak český nápis „BARBORŸ ROZALIE KAVRILOWY MESSTKY KRALOWSKEHO / NOWIHO MNIESTA BRAZSKEHO“, z něhož vyplývá, že zvon byl vyroben z daru Barbory Rozalie Kavrilové, měštky Nového Města pražského. Pod tím nápis pokračoval „KE CZTI A SLAWIE NEGSWIETIEGSSŸ A NEROZDILNE TROGICZE / BOHA OTCZE BOHA SYNA BOHA DVCHA SWATEHO A SWATEHO / AVGVSTŸNA BISKVPA NEGWISSŸCH BOZSKŸCH MOCENSTWŸ / NEROSWIRZENIHO SPITOWATELE A SWATE KATOLICZSKE CZŸRKWE / NEGWŸBORNEGSSŸHO VCZITELE OBIET LASKŸ K BOHV / ZAPALNA BARBORŸ“. Vlevo býval reliéf sv. Augustina, vpravo sv. Barbory a naproti kříž a andílci nesoucí nástroje umučení.

Druhý zvon „Sv. Anežka“ vysoký 0,45 m, o průměru 0,57 m, měl na koruně dva vlysy, mezi nimi část staré legendy gotické, odlité věrně při přelití zvonu. Běžná legenda Bartoloměje zvonaře však byla zkomolena a z letopočtu kolem roku 1500 zbyla jen tisícovka. Na plášti pak býval latinský nápis v kartušovém rámečku „EX STITIT / ET EXSTAT REFVSA / NOVITER QVAE IN / IGNE DIFFVSIS ET AB / SORPTIS ALIIS HAEC SOLA SVPER MANSI (=1756)“. Po straně byly reliéfy sv. Václava (vlevo), sv. Zikmunda (vpravo), naproti pak Panny Marie. Na věnci zvonu býval rokokový ornament a putti.

Nejmenší zvon, umíráček, odlitý v Praze, býval vysoký 0,4 m, v průměru 0,46 m. Na koruně zvonu bývaly dva ozdobné pásky, spodní s mušlovou ozdobou a mezi nimi latinský nápis „IOANNE FRANCISCO DIETTRICH NEOPRAGAE FUSA ANNO DOMINI 1756“. Na plášti pak býval další latinský nápis v bohaté rokokové kartuši „HVJATI / INCENDIO PERIIT / BENIGNITATE FAVTORVM / NVNC RESVREXIT / EXPOST NON / PERIBIT (=1756)“. Latinské nápisy na koruně i na plášti jej datují do roku 1756. Vlevo býval reliéf sv. Václava, vpravo sv. Vojtěcha, naproti sv. Floriána. Na věnci zvonu pak pásek z rozvilin s maskami.