Sedlec (Zettlitz)

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1420, kdy Sedlec „král Zikmund zapisuje ves Sedlec křižovníkům blíž mostu“. Ještě během 15. století je však již uváděn u tvrze Vojnín. Roku 1535 prodal Petr z Vojnína tvrz se vsí, poplužním dvorem, Sedlecem a podíly na čtyřech dalších vsích hraběti Šlikovi z Holejče. Ten ve vsi zavedl roku 1545 silniční clo na cestě, vedoucí přes Vintířov, Radonice a Sedlec a za Trmovou se napojovala na tzv. Žlutickou cestě. V době stavovského povstání a jistě již dříve patřil Sedlec Vilému Vojtěchu Doupovci, majiteli Vilémova. Vilém Vojtěch Doupovec byl přítomen pražské defenestraci, byl jedním z komisařů a sloužil ve stavovském vojsku. Roku 1621 sice zemřel, ale posmrtně byl odsouzen ke ztrátě ⅓ majetku, ke kterému patřily i Cetlice (Sedlec). Dalším majitelem byl Sedlec připojen k panství Mašťov. Před třicetiletou válkou stávala ves u Sedleckého mlýna. Za války však byla zničena a znovu vystavěna asi o ½ km dále, původnímu místu se však stále říkalo „u staré vesnice“. Někdy v této době ztratila na významu také výše uvedená cesta. Schaller uvádí ve své topografii z roku 1787 Sedlec s 26 domy, poplužním dvorem a mlýnem již u panství Mašťov. Sommer ve své topografii z roku popisuje Sedlec trochu podrobněji: „Zettlitz, Cedlitz nebo Sedlitz, součást panství Mašťov, má 31 domů s 244 obyvateli. Patří k němu samoty Sedlecký dvůr, ležící v údolí, 20 minut na jih od vsi, panský poplužní dvůr, zvaný „Nový dvůr“ nebo také Ernesti Hof (Arnoštův dvůr), ležící na malém vršku 20 minut východním směrem, dále tzv. Galtenhof (Jalový dvůr) s ovčínem 0,5 hodiny jihovýchodně a v úzkém údolí 10 minut jihovýchodně Sedlecký mlýn“. Kolem poloviny 19. století býval sedlecký rybník největším a nejrybnatějším rybníkem celého Doupovska. Roku 1850 se stal Sedlec na krátký čas samostatnou obcí, roku 1868 byl však již uváděn jako osada Turče a od roku 1923 byl opět obcí. Roku 1914 zde žilo 180 obyvatel ve 34 domech. Všichni obyvatelé byli zemědělci a i zdejší řemeslníci, zedník, pokrývač a zámečník, měli svá hospodářství. Půda zde byla dobrá a kromě chmele se zde mohlo pěstovat vše. Zvláště dobře se dařilo ovoci, které poté prodávali ve velkém většinou do Karlových Varů. U vsi býval pramen tzv. hořké vody. V té době pracoval ve vsi také katr. Obchod ani škola ve vsi nebyla, místní děti chodily do školu v Turči. Faru, hřbitov a poštu měli Sedlečtí v Mašťově. Až do zániku patřily k Sedleci samoty Arnoštov (Arnoštův dvůr), bývalá hospoda, dříve hájenka, Jalový dvůr (Galdehof) s blízkou ovčárnou, Sedlecký dvůr s hájovnou na pravém břehu potoka a Sedlecký mlýn. V roce 1930 zde žilo ve 36 domech 190 obyvatel, z toho pouze 3 Češi. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové válce byla ves ještě částečně dosídlena a roku 1947 zde žilo 64 stálých obyvatel. K dalšímu vysídlení vsi došlo ve třetí etapě vysidlování oblasti, tj. k 15. květnu 1954 v souvislosti se zařazením Sedlece do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště. Katastr obce byl tehdy rozdělen. Západní část spolu s bývalou vsí byla začleněna do VVP Hradiště a východní část zůstala u tehdejšího okresu Chomutov a byla připojena k Mašťovu. Na odděleném území byla poté vybudována pro Račetice tzv. sedlecká závlahová nádrž, fungující samospádem. Mimo vojenský prostor jsou dnes i ruiny Arnoštova a Jalového dvora.