Šindelová - vysoká pec

Dřevouhelnou vysokou pec nechali vystavět v roce 1818 majitelé jindřichovického panství Nosticové podle návrhu neznámého architekta na místě starší vysoké pece z poloviny 18. století na levém břehu říčky Rotava (Rothaubach) při silnici na Rotavu v obci Šindelová (Schindlwald). Původní vysoká pec zde vznikla na místě starých hamrů na zpracování železa jako náhrada za zrušenou vysokou pec v nedaleké Rotavě a její provoz je doložen od roku 1757. Součástí jindřichovického velkostatku byly dvě železárny v Rotavě a Šindelové, které tvořily jediný administrativní celek.

Provoz vysoké pece byl doplněn 6 tyčovými hamry a 3 plechhamry. Současně se stavbou vysoké pece byla v areálu vybudována kovářská a klempířská dílna se zvonicí, od roku 1839 je zde uváděna rovněž válcovna jemného plechu. Součástí provozu hutě byla slévárna, cínovna, strojovna, příprava pecní vsázky, obydlí slévače, sklady dřevěného uhlí a železné rudy a správní budova hutního mistra s kanceláří a skladem železa. Druhá vysoká pec v horním areálu, asi 200 metrů severně, byla nahrazena cínovnou a pozdější válcovnou s doprovodnými provozy.

Zdrojem suroviny pro provoz hutě byly rudné krevelové žíly v okolí Horní Blatné a Bludné, odkud se železná ruda vykupovala, a pak ložiska skarnových magnetitů v Šindelové a na dalších místech v Krušných horách. Do nově vybudované vysoké pece se vešlo 120 centnýřů (přibližně 7.400 kg) vsázky k tavbě. Výstavnost hutě činila 40 centnýřů (přibližně 2.450 kg) surového železa za 24 hodin. Pecní vsázka se ze směsi rud, tavných přísad a dřevěného uhlí míchala v přesném poměru, aby se dosáhlo optimálního chodu vysoké pece. Ve slévárně, se kromě housek surového železa, polotovaru k dalšímu zpracování v hamrech, odlévala i železná kamna, litinové portrétní plakety a figurální plastiky. Kromě toho se zde z odpadních produktů odlévaly struskové stavební cihly, ale několikrát obnovená výroba byla pro malý výkon, a údajně rovněž nedostatečnou trvanlivost cihel definitivně zastavena. Krátce zde byly prováděny také pokusy s léčivou koupelí ve vodě ohřívané struskou. Vysoká pec se stala postupně hlavním zdrojem obživy v okolí a v jednu dobu zaměstnávala dokonce 400 lidí. S otevřením zdejší pece tak souvisel nárůst obyvatel. Někdy mezi léty 1839 a 1845 byla původní krytina z pálených cihel střech nad zděnými objekty areálu nahrazena plechovým zastřešením.

V letech 1858-1859 byl areál železářské hutě přestavěn v pseudorománském slohu a celkově modernizován nákladem majitelů jindřichovického panství, Nosticů. Stavební práce probíhaly pod vedením zednického políra Karla Mayera, který zhotovil rovněž stavební plány. Projektantem přestavby byl snad stavitel František Tomša, který působil ve službách Nosticů minimálně v letech 1850-1868. Na začátku stavebních prací byla roku 1858 provedena demolice horní provozní budovy s přípravnou vsázky a do poloviny roku 1859 na jejím místě vystavěn budova nová. Zároveň s výstavbou byl na vrcholu pecní šachty zbudován ohřívač dmýchaného vzduchu a celá kychta přestavěna a zvýšena. Celkem bylo na stavbu spotřebováno kromě jiného materiálu rovněž 23.772 struskových cihel.

Na dokončené práce navázala v polovině roku 1859 přestavba slévárny a obou přilehlých křídel vysoké pece, zakončená ještě na konci téhož roku. Přístavba slévárny byla tehdy rozšířena a postranní křídla byly až do výšky dveří a oken sneseny, otvory rozšířeny a stěny znovu vyzděny. V prosinci roku 1859 byla poté vysoká pec znovu roztopena.

Na počátku sedmdesátých let 19. století však začaly vznikat nové, efektivnější moderní hutní závody pracující na bázi koksovatelného kamenného uhlí, jejichž konkurence měla za následek postupný zánik dřevouhelného železářství. Vysokopecní výroba v Šindelové byla pro nerentabilitu zastavena v roce 1873 jako poslední v Krušnohoří a v roce 1876 je poté připomínaná již jako vyhaslá. Další provozy, slévárna, válcovna jemného plechu a mechanické dílny, však zůstaly zachovány. Především produkce plechu se ukázala jako životaschopná, a tak byly válcovny koncem 19. století zmodernizovány.

Roku 1909 byly zdejší nosticovské železárny spojeny s Petzoldovými železárnami v Nejdku. V letech 1910-1912 byla poté zdejší válcovna rozšířena. Během první světové války se zde vyráběly nábojové pláště, plechové konzervy a další válečný materiál. Roku 1927 bylo ve zdejších provozech zaměstnáno 550 dělníků, z toho 440 ve válcovně, 42 ve slévárně a 68 v mechanické dílně. Kromě nich zde pracovalo také 12 úředníků a 4 mistři. K areálu železáren tehdy patřilo rovněž 5 úřednických a 3 dělnické domy. Během hospodářské krize na počátku třicátých let 20. století však nastal prudký pokles výroby a v souvislosti s postupující koncentrací hutního průmyslu byla proto ukončena výroba většiny produktů. V roce 1939 krátce obnoven provoz ve všech částech zdejší železárny pro válečné účely. Výroba zde byla zastavena definitivně až dne 16. června 1945.

Po druhé světové válce došlo k demontáži většiny výrobních zařízení zrušeného provozu a opuštěný a nevyužívaný areál bývalých železáren následně přestal být udržován a postupně chátral. V době po roce 1948 v areálu působil Státní statek, n. p., závod Dolní Nivy, což mělo za následek jeho celkovou devastaci. Budova bývalé přípravny sloužila jako seník a skladiště. Dne 3. května 1958 byl areál bývalé hutě v Šindelové s vysokou pecí zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 20147/4-711. Od poloviny šedesátých let 20. století se začaly projevovat poruchy ve stavebních konstrukcích objektů. především střešního pláště. Následně došlo k částečné destrukci objektu přípravny. V roce 1976 provedla Katedra teorie a vývoje architektury FA ČVUT v Praze stavební zaměření zdevastovaného areálu. Ještě v průběhu dokončování měřičských prací provedl státní statek za pomoci buldozeru demolici všech zchátralých dřevěných objektů bývalých skladů v okolním terénu. Někdy poté byla zbořena rovněž bývalý správní budova. Samotný objekt pece s přilehlými kamennými křídly postupně chátral a rozpadal se.

Na počátku 21. století zbývaly z celého objektu pouze zříceniny, které se nacházely v havarijním stavu a zarůstaly náletovými dřevinami. Na objektu nebyla prováděna základní údržba, což vedlo k dalším destrukcím. V roce 2015 zahájil nově založený Spolek za zachování hutě v Šindelové postupnou záchranu zdevastovaného objektu vysokopecní hutě. V létě roku 2015 byly vykáceny náletové dřeviny a celé okolí areálu bylo následně zplanýrováno. Záchranné práce poté pokračovaly vyklizením sutě. Na počátku roku 2016 převedl stát prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zdevastovaný objekt bývalé hutě s vysokou pecí do vlastnictví spolku. V průběhu roku 2016 poté bylo přistoupeno k základnímu vyčištění zřícených částí objektu, statickému zajištění a konzervaci zdiva za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje částkou 200.000 Kč. Stavební práce na konzervaci a dozdění obvodového zdiva vysoké pece a spojovacího mostku provedla stavební firma Bolid M s.r.o.

Areál dřevouhelné vysoké pece se slévárnou, strojovnou, provozní budovou a sklady uhlí, částečně situovaný do svahu. Vysoká pec představuje mohutné těleso ve tvaru asi 11 metrů vysokého komolého jehlanu o základně zhruba 8,5 x 8,5 metru, vystavěného z kamenných kvádrů stažených železnými kleštinami. Pec byla zakončena cihelnou nástavbou s bezpečnostní zídkou ze struskových tvárnic, vymezující pracovní plochu na jejím vrcholu, a stěny zakončeny štítem z pálených cihel. Kychta pece, která neměla okna, aby plyny a žár vystupující z pece nebyly větrem zanášeny nežádoucím směrem, bývala kryta železnými deskami. V útrobách tělesa pece je vsazen poměrně štíhlý tavební prostor klasického tvaru o maximální šířce asi 1,97 metru v rozporu. Mezi stěnami tavebního prostoru a vnější obezdívkou pece se nacházela izolační výplň z lomového zdiva, zásypů z popela, či strusky. Při patě tělesa pece jsou na dvou stranách situovány dva zužující se polokruhové výklenky. Otvor ve výklenku na čelní straně sloužil pro odpich surového železa a býval krytý zdobenou litinovou deskou. Otvoru na pravé straně pece sloužil pro zavedení výfučny s dmýchaným vzduchem.

K pravé straně pece přiléhalo zděné kamenné křídlo strojovny dmychadel na obdélném půdorysu, kryté plechovou střechou s olejovým nátěrem. Severozápadní stěna strojovny byla prolomena polokruhovým vjezdem. Uvnitř bývala situována trojité vysokopecní truhlové dmychadlo Gerstnerova typu s pohybem pístů litinovými excentrickými koly, litinové potrubí a tlakoměr pro vedení vzduchu do pece. Rovněž zde byl instalován šikmý výtah na suroviny k zavážení pece a stoupa k drcení tavebních přísad. V sousedství křídla stávala ještě další stoupa k roztloukání strusky pro vypalování obsaženého železa a jeho zpětné přisazování do pece. V přízemí protilehlého zděného kamenného křídla při levé straně pece, krytého rovněž plechovou střechou s olejovým nátěrem, byl situován sklad plechu, slévárenských modelů a odlitků, v patře nad ním pak byt slévače. Na volném prostoru před odpichovým otvorem v čelní stěně se nacházela dřevěná přístavba slévárny, jejíž krov s plechovou střechou s olejovým nátěrem byl vynesen na mohutných kamenných krakorcích, zazděných ve dvou řadách na čelní straně pece.

Za zadních stěnou pece se ve vyvýšené poloze nad svahem nacházela zděná kamenná horní provozní budova přípravny na obdélném půdorysu o rozměrech asi 15 x 12,3 metru, krytá sedlovou střechou s břidlicovými šablonami. Budova, která se nacházela asi o 5,5 metru výše než prostor před odpichovým otvorem, byla kratší stranou otočena směrem k peci. Protilehlá jihovýchodní stěna budovy byla prolomena velkým polokruhovým vjezdem s dvojicí úzkých, obdélných polokruhově zakončených oken po stranách a završena mohutných cihlovým stupňovaným atikovým štítem. Stěny objektu byly vyzděny z kamenných kvádrů, doplněných struskovými tvárnicemi a cihlami. Pod střechou obíhala římsa v podobě plastického pásu se zubořezem, který se opakoval i na tělese vysoké pece. Podélné stěny byly prolomeny čtveřicemi úzkých, obdélných polokruhově zakončených oken. Po jednom obdobném okně bylo po stranách vjezdu v jihovýchodní stěně. Podlaha objektu bývala dlážděna žulovými deskami. V přízemí provozní budovy se nacházela přípravna vsázky, kde se mísily rudy, tavební přísady a dřevěné uhlí. V podstřeší se pak nacházel zavážecí prostor odkud vedl klenutý zděný kamenný mostek, spojující podkroví s úrovní kychty na vrcholu pece. Mostek byl rouben obdobnou bezpečnostní zídkou jako vrchol pece, prolomenou na obou stranách dvěma otvory stejného tvaru, jako byla okna v podkroví budovy.

Pod klenutím zavážecího mostku ústil 380 metrů dlouhý vodní náhon od severozápadu z říčky Rotavy s menší retenční nádrží za správní budovou. Vodní náhon byl v prostoru mezi pecí a provozní budovou veden bedněným korytem, vantrokem, se spádem 1,2 metru na voní kolo na horní vodu, umístěné v lednici o šířce dna 2 metry. Z lednice pak voda odcházela zaklenutým tunelem k nádrži po areálem a pokračovala jako mlýnský náhon nedalekého mlýnu, za nímž vtékal zpět do říčky Rotavy. Vodní kolo hutě pohánělo všechny čtyři stroje v sousední strojovně a z jeho hřídele byl odvozen rovněž pohyb ostatních mechanismů provozu.

Na ploše za provozní budovou nad pecí stávaly dřevěné skladovací objekty na kamenných sloupech na dřevěné uhlí a železnou rudu, kryté šindelovými střechami, které vymezovaly velký dvůr. Před vysokou pecí se stávala v severní části areálu barokní patrová správní budova s bytem hutního mistra, kanceláří a skaldem železa.