Sokolov - rozhledna Hard

Původní jednoduchý kamenný vyhlídkový gloriet, nazývaný Prašná věž (Pulverturm), byl postaven koncem 19. století městským Okrašlovacím spolkem podle návrhu neznámého architekta na oblíbeném vyhlídkovém bodě v místech bývalého popraviště nad tehdejší střelnicí a městským hřbitovem na mírném návrší Hard (Hartenberg či Hartberg, 461 m n. m.) jihozápadně nad historickým centrem města Sokolov (Falkenau an der Eger). Na počátku 20. století byl již však gloriet značně zchátralý a nepřístupný, jeho okolí postupně přerůstaly vzrostlé stromy.

V březnu roku 1907 se proto na svém výročním zasedání rozhodlo vedení spolku o výstavbě nové rozhledny na stejném místě, k níž bude vybudována schůdná cesta. Nad kamennými základy původního glorietu byla v roce 1907 vystavěna podle projektu městského stavitele Heinze zděná rozhledna s dvanáctimetrovou dřevěnou hrázděnou nástavbou se dvěma vyhlídkovými patry. Nižší podlaží poté sloužilo jako otevřený vyhlídkový prostor a vyšší část rozhledny jako prosklená terasa. Rozhledna dosahovala celkové výšky osmnácti metrů. Stavební práce na věži byly dokončeny v říjnu roku 1907. Slavnostní vysvěcení a zpřístupnění nové dominanty města poté proběhlo dne 15. dubna 1908. Klíče od vchodu do rozhledny si návštěvníci mohli vyzvednout v objektu nedaleké střelnice. V následujících letech bylo zasklenými okny rovněž opatřeno spodní vyhlídkové patro. Dřevěná nástavba rozhledny však vlivem povětrnostních podmínek postupně zchátrala a na počátku třicátých let 20. století musela být rozebrána a snesena.

V roce 1933 nechalo město Sokolov torzo rozhledny přebudovat na architektonicky řešený památník obětem 1. světové války s pamětní síní podle návrhu sokolovského akademického malíře a sochaře Toni Schöneckera a švýcarského architekta Heinricha Scherrera po vzoru chebského památníku v kostele sv. Kláry s pamětní síní pro celou zdejší oblast. Na vrcholu původní zděné podstavy rozhledny byla tehdy instalována dominantní, pět metrů vysoká plastika stojící mystické, nadsazeně štíhlé a odhmotněné čelně zobrazené postavy oděné ve splývavé roucho, zobrazené v gestu oranta raně středověké ikonografie s roztaženýma rukama a s pohledem i dlaněmi směřujícími vzhůru. Socha, představující ducha mrtvých vojáků s pohledem obráceným k rodnému městu, byla vytepaná z dvoumilimetrového měděného plechu klempířským mistrem Josefem Habermannem podle Schöneckerova modelu. Později se interpretace abstraktní plastiky změnila a již během slavnostního odhalení v srpnu roku 1933 byla označována za sochu Ježíše Krista. Stavební práce a montáž plastiky na vrchol památníku provedla stavební firma Hans Nase.

Kovanou vstupní mříž pamětní síně v přízemí se čtyřmi výjevy Rozloučení, Cesta do boje, Boj a Zranění a smrt zhotovil podle Schöneckerova návrhu kovářský mistr Albin Eckl. Pseudosakrální prostor pamětní síně zdobila nástěnná malba, zobrazující bojovníka s německým nápisem: „Wir sind durch den Tod“ (Jsme skrze smrt). Před malbou byl umístěn dřevěný oltář. Na stěnách byly osazeny kamenné pamětní nápisové desky s vytesanými 271 jmény padlých, které vytvořil kamenický mistr Hans Fischer. Slavnostní odhalení a vysvěcení památníku poté proběhlo dne 6. srpna 1933.

Během druhé světové války však byla kovová plastika ducha mrtvých vojáků z vrcholu památníku snesena a roztavena pro válečné účely. Zbytek objektu byl následně proměněn ve vojenskou pozorovatelnu a kulometné hnízdo. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přestal být zbytek objektu udržován a postupně zcela zchátral. Již v padesátých letech 20. století zbývalo z cihlové podesty původní rozhledny pouze torzo, které během druhé poloviny 20. století zcela zarostlo okolními stromy.

V roce 1999 přistoupilo město Sokolov k celkové rekonstrukci rozhledny. Projekt o 4 metry nižší repliky dřevěné nástavby věže, lišící se od původní stavby pouze v několika detailech, vypracoval podle dobových vyobrazení a dostupné dokumentace člen městského zastupitelstva stavební projektant Ing. Martin Volný. Během realizace projektu byla provedena rekonstrukce spodní zděné části věže, na začátku prosince roku 2000 bylo následně do tělesa zděné podstavy instalováno nové ocelové schodiště a následně byla vybudována dřevěná nástavba s dvoupatrovým krytým proskleným ochozem. Stavební práce provedla společnost Jurica, a.s. Náklady na realizaci obnovy rozhledny ve výši 1,6 milionu Kč byly zaplaceny z příspěvku z programu podpory cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ve výši 1 milion korun a zbytek částky bylo uhrazeno z rozpočtu města Sokolov. Slavnostní otevření dokončené rozhledny a její předání veřejnosti poté proběhlo dne 26. dubna 2001 za hojné účasti několik set občanů města.

Zděná rozhledna na šestibokém půdorysu s dvoupatrovou dřevěnou hrázděnou nástavbou, krytá vysokou břidlicovou stanovou střechou, dosahuje celkové výšky 14,5 metru. Vnější stěny zděné podstavy věže jsou zdobeny vysokými mírně lomenými vlysy a slepými kruhovými okénky v osách nad nimi. K obdélnému vchodu, prolomeném v jihovýchodní stěně věže vede předložené kamenné schodiště o třech stupních. Nad zděnou spodní částí věže je na dřevěných krakorcích vynesena dvoupatrová dřevěná hrázděná nástavba. Spodní patro nástavby na šestibokém půdorysu zaujímá krytý ochoz s vystupujícím vyneseným balkonem nad vstupem do věže. Horní patro nástavby tvoří prosklená terasa na obdélném půdorysu. Podlaží jsou otevřena velkými prosklenými obdélnými okny. Nitrem věže je vedeno kovové schodiště točité proti směru hodinových ručiček se 39 stupni do prostoru krytého ochozu prvního patra a dalšími 13 stupni na vyhlídkovou plošinu terasy ve výšce 12 metrů.

Z vyhlídkové plošiny se nabízí částečně omezený kruhový výhled na město Sokolov s novodobými sídlišti a rozsáhlým komplexem chemických závodů, Sokolovskou hnědouhelnou pánev a panorama Krušných hor, na jihovýchodě pak výběžky Slavkovského lesa. Ostatními směry je výhled znemožněn vzrostlými listnatými stromy.