Sovolusky - Rohrerův mlýn

Vodní mlýn, nazývaný Rohrerův mlýn (Rohr-Mühle či Rohra-Mühle), byl vystavěn v nezjištěné době podle návrhu neznámého architekta v hlubokém údolí říčky Střely (Schnella Bach) pod vrchem Čerťák (Teufel Berg, 651 m n. m.) při cestě do Skoků asi 1,5 kilometru jihovýchodně od vsi Sovolusky (Zoboles). Název mlýnu je odvozen od vlastníků objektu v 17. století, slavné rodiny Rohrerů, dvorních stavitelů vévodů sasko-lauenburských, kteří přešli přes službu na ostrovském panství do saského Rasatattu.

Poloha mlýnu ve značné vzdálenosti nad levým břehem Střely vyžadovala složitou stavbu náhonu v délce zhruba 600 metrů, který překonával tok střely pomocí akvaduktu v podobě dřevěného koryta na kamenných pilířích. Náhon, nazývaný Mlýnský potok (Mühlbach), pokračoval od mlýna odtokem v délce dalších 200 metrů zpět do říčky Střely. Patrně v průběhu druhé poloviny 19. století byla k mlýnu přistavěna velká zděná stodola či kolna, která uzavřela rozlehlý dvůr na východní straně.

Podle stabilního katastru z roku 1841 vlastnil Rohrerův mlýn čp. 20 mlynář Josef Ludwik. Tento rod vlastnil mlýn až do počátku třicátých let 20. století, když je zde roku 1930 připomínán Franz Ludwig. Již roku 1931 získala mlýn rodina Teichnerů. Posledním majitelem mlýnu před rokem 1945 pak byl Franz Teichner.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však již nebyl objekt Rohrerova mlýna obydlen a postupně chátral. Na snímku vojenského leteckého mapování z roku 1952 je patrný postup devastace, kde severní hospodářský objekt je již bez zastřešení. Zříceniny bývalého mlýna se následně staly oblíbeným cílem trampů. V lednu 1970 se v bývalém Rohrerově mlýně konal trampská vzpomínková akce za Jana Palacha Jana Zajíce, kterou rozehnala veřejná bezpečnost. Dnes jsou zříceniny objektů zcela zarostlé náletovými stromy a křovinami.

Areál vodního mlýna s jedním mlýnským kolem a hospodářským dvorem tvořila na západní straně hlavní zděná patrová obytná budova z lomového kamene na půdorysu písmene „L“ s mlýnicí v severním křídle, krytá sedlovými střechami. Hlavní pětiosé jižní průčelí budovy bylo ve středové ose prolomeno obdélným kamenným portálem vstupu. Kratší boční stěny obytné budovy bývaly tříosé. K západní straně objektu přiléhala lednice s mlýnským kolem, krytá dřevěným přístřeškem.

Voda byla přiváděna zhruba 600 metrů dlouhým náhonem, který se odpojoval z pravého břehu říčky Střely a ve zhruba polovině své délky překračoval její koryto říčky pomocí částečně odchovaného akvaduktu v podobě dřevěného koryta, vyneseného na vyzděných pilířích z lomového kamene. V prostoru nad lednicí se vodní náhon mírně rozšiřoval do zásobovací nádrže, odkud voda pokračovala žulovým přepadem na mlýnské kolo. Od mlýna pak odváděl vodu odtok v délce dalších 200 metrů zpět do říčky Střely.

Těsně nad hlavní budovou stával severní trojprostorový patrový hospodářský objekt z lomového kamene na obdélném půdorysu s valeně zaklenutou místností ve středové ose přízemí.  Za cestičkou proti východní stěně obytné budovy je situována studna, krytá drobným přístřeškem z lomového kamene.

Poměrně rozsáhlý dvůr, přístupný z příjezdové cesty od severu, uzavírala na východní straně mladší stodola či kolna z lomového kamene na obdélném půdorysu v ose jih-sever, krytá původně sedlovou střechou. Delší průčelí objektu byla patrně prolomena velkými průjezdovými vraty.