Spálená - zámek Nový Dvůr

Původně poplužní dvůr Nový Dvůr (Neuhof) byl založen na konci 16. století patrně v souvislosti s rozvojem podnikání majitelů zdejšího panství Lesná Multzů z Valdova v polích na návrší nad plochým údolím potoka Lubinky (Schönbach) severozápadně od vsi Spálená (Brenndorf). Původně sloužil dvůr především k hospodářskému zásobení panství Lesná-Valdov. Nejstarší stavební vývoj a podobu areálu neznáme, neboť dosud nebyl zpracován stavebně-historický průzkum.

Zřejmě záhy po založení dvora však došlo v souvislosti s několikerým dělením multzovských majetků k výstavbě panského sídla neznámé podoby v areálu dvora. První písemná zmínka o zdejším dvoru a panském sídle pochází z roku 1626 z predikátu Jiřího Albrechta Multze z Valdova, píšícího se tehdy s přídomkem „auf Newen Hoff“ (na Novém Dvoře). Nový Dvůr poté tvořil nedílnou součást panství Lesná. Po jeho rozdělení patřil společně s Lesnou k jeho druhému a třetímu dílu zvanému Zadní Valdov. Ve druhém desetiletí 18. století bylo zdejší panské sídlo kvůli špatnému stavu popisováno jako špatný vrchnostenský dům.

Koncem 18. století došlo rovněž v Novém Dvoře k velké stavební aktivitě. V době kolem roku 1792 nechal František Multz z Valdova vystavět podle návrhu neznámého architekta novostavbu nového reprezentativního rokového zámku, který zaujal východní křídlo dvora. Starý poplužní dvůr byl tehdy přestavěn a při jeho severní straně založen nový dvůr. Na počátku 19. století byla poté pořízena vnitřní výzdoba zámeckého objektu.

V roce 1834 Nový Dvůr spolu s Předním Valdovem a dalšími multzovskými majetky odkoupil Josef Jáchym z Auersbergu a posléze spojil s panstvím Hartenberg (Hřebeny). V průběhu 19. století proběhly další stavební úpravy areálu. Po smrti Josefa Jáchyma z Auersbergu v roce 1857 získala hartenberské zboží vdova Františka Antonie, po jejíž smrti v roce 1901 zdědila panství Hartenberg spolu s Novým Dvorem její neteř Marie Kopalová. Za Kopalů byla na panství provedena pozemková reforma. Nový Dvůr tehdy odkoupil jako zbytkový statek Jan Andersek, kterému zůstal až do konce druhé světové války, kdy mu byl zabaven a převeden do majetku státu.

Po roce 1945 byl areál bývalého poplužního dvora využíván pro potřeby státního statku, zámecká budova sloužila jako správní budova. V souvislosti s hospodářským využitím areálu probíhaly ve druhé polovině 20. století novodobé stavební úpravy, které se podstatnou měrou podílely na současné podobě a technickém stavu objektů. V době před rokem 1989 byly strženy pozůstatky objektů na jižní straně dvora, patrně včetně budovy původního zámku z počátku 17. století. Požár přilehlých hospodářských budov západního křídla dvora a trvalý nezájem úřadů investovat do oprav, případně údržby objektů, vedly k rychlé devastaci celého areálu.

Na počátku devadesátých let 20. století byl celý areál v rámci privatizace převeden do soukromých rukou. V budově bývalého zámku byly umístěny byty, část objektu však byla prázdná. Na počátku 21. století se propadla střecha na objektu bývalé konírny. Dne 9. února 2007 byl bývalý poplužní dvůr Nový Dvůr spolu se zámeckou budovou zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 102194. V roce 2012 přistoupil vlastník objektu Oto Teuber, starosta obce Nový Kostel, k postupné celkové rekonstrukci areálu bývalého zámku s dvorem za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje. Na střeše bývalé správní budovy byla položena nová krytina a poněkud nešťastně byly tvárnicemi přizděny okna do původní podoby. V roce 2014 půjde na výměnu výplní oken a dveří na zámecké a správní budově celkem 100.000 Kč z rozpočtu Karlovarského kraje.

Areál bývalého poplužního dvoru se skládá z objektu zámku, správní hospodářské budovy, konírny, chlévů a stodol. Hlavní zámecký objekt tvoří východní křídlo dvora. Poměrně rozsáhlá patrová rokoková budova na obdélném půdorysu s vestavěným půdním polopatrem, krytá břidlicovou mansardovou střechou s šestibokou otevřenou sloupkovou věžičkou nad východním průčelím, završenou cibulovou bání. Část střechy je dnes pokryta eternitovými šablonami, doplněnými plechem. Spodní část střechy je prolomena řadou sedlových vikýřů s vpadlými trojúhelníkovými dřevěnými štíty a stojkami zdobenými volutovými řezbami. Vikýře jsou opatřeny dochovanými historickými okenními výplněmi z 19. století v podobě jednoduchých dvoukřídlých, šestitabulkových oken uzavíratelných na espaňoletu.

Hlavní osmiosé dvorní západní průčelí zámku je ve čtvrté ose zprava prolomeno profilovaným kamenným obdélným portálem hlavního vstupu s uchy a kapkami. Ve středu horního horizontálního břevna portálu je situován klenák s datací „1792“. Nad portálem je osazen štít s rodovým znakem Multzů z Valdova s iniciálami „FMVW“, určujícím jako autora přestavby Františka Multze z Valdova (Franz Multz von Waldau). Hladká vnější stěna průčelí s nároží bosáží v omítce, poznamenaná řadou novodobých degradujících úprav, je prolomena obdélnými, v minulosti druhotně zazděnými, nebo naopak stavebně rozšířenými okny. Dnes jsou okna nešťastně přizděna tvárnicemi do původní podoby. Pouze pod několika okny jsou dochovány původní podokenní římsy. Pod střechou je průčelí završeno profilovanou dřevěnou korunní římsou. Mansardová střecha nad průčelím je ve středu objektu prolomena trojosým půdním rizalitem s obdélnými okny s volutovým ostěním s uchy, završeným plochou valbovou stříškou.

Trojosé jižní boční průčelí zámku je prolomeno obdélnými okny, znovu nešťastně přizděnými tvárnicemi do původní podoby. Okna s profilovanými podokenními římsami jsou v přízemí doplněna kamennými ostěními s uchy. V minulosti byl prostřední okenní otvor zvětšen na vstup. Prostory kolem oken v patře vyplňovaly ploché štukové šambrány s klenáky. Průčelí, zdůrazněné nárožní bosáží v omítce, je mezi patry horizontálně členěno profilovanou kordónovou římsou a završeno profilovanou dřevěnou korunní římsou pod střechou.

Jedenáctiosé východní zahradní průčelí zámku je v ose doplněno litinovou konstrukcí terasy, která bývala v minulosti druhotně obezděna. Průčelí je prolomeno obdélnými, v minulosti opět druhotně stavebně upravenými okny. Dnes jsou okna nešťastně přizděna tvárnicemi do původní podoby. Některá okna v přízemí jsou doplněna kamennými ostěními s uchy a profilovanými podokenními římsami. Okna pod terasou jsou zaslepena. Některá okna v patře jsou zdobena štukovými šambránami s klenáky. Průčelí, zdůrazněné nárožní bosáží v omítce, je mezi patry horizontálně členěno profilovanou kordónovou římsou a završeno profilovanou dřevěnou korunní římsou pod střechou. Trojosé severní boční průčelí zámku je prolomeno nepravidelně rozmístěnými okenními osami. Vnější omítky fasády jsou v průčelí degradovány novodobými stavebními úpravami. Kolem obdélných okenních otvorů jsou dochovány zbytky štukové výzdoby a na nárožích je opět patrná bosáž.

Původní vnitřní dispozice byla částečně narušena vestavbou sociálních zařízení a dalšími novodobými úpravami. Prostory přízemí objektu jsou zaklenuty. Do pater objektu vede dochované původní vnitřní schodiště s dřevěným vyřezávaným zábradlím. Místnosti v patře objektu jsou plochostropé. Nachází se zde velký sál, krytý plochým stropem s ozdobnou štukaturou a medailony se zátišími. Rovněž některé další místnosti mají dochovaná štuková zrcadla na stropech. V místnostech po levé straně sálu jsou položeny původní parketové podlahy, v ostatních místnostech a v sále jsou pak mladší vlysové podlahy. Dochován byl soubor interiérových dveřních výplní. Výzdoba interiérů pochází většinou až z počátku 19. století.

Severní křídlo areálu dvora tvoří správní budova kolmo napojená na objekt zámku. Patrový objekt na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou s pálenou taškou typu bobrovka. Patnáctiosé hlavní dvorní jižní průčelí objektu je řešeno v duchu pseudogotiky. Přízemí s hladkými omítkami bez architektonického členění je prolomeno řadou oken, dveří a vrat. V patře objektu jsou situována druhotně upravená, zmenšená obdélná okna. Kolem okenních otvorů jsou provedeny šambrány, parapety jsou zdobeny vpadlými medailony, pod okny probíhá průběžná podokenní římsa vynášená konzolami. Celé průčelí je zakončeno profilovanou korunní římsou pod střechou.

Na správní budovu v ose navazuje objekt bývalé konírny, zakončující severní křídlo areálu. Přízemní budova obdélného půdorysu, krytá původně sedlovou střechou s pálenou taškou typu bobrovka. V současné době je však konstrukce krovu a střechy zřícená. Čtyřosé jižní dvorní průčelí konírny je prolomeno dnes již zazděným obdélným vstupem s kamenným ostěním v pravé krajní ose. Nad vstupem bývala původně osazena plastika koňské hlavy. Vnější stěny objektu jsou členěny pilastry. Jednotlivá pole jsou zdobena štukaturou ve formě slepé arkády se středovým klenákem. Uprostřed arkád jsou prolomena drobná obdélná, horizontálně orientovaná okénka s kamenným ostěním. Horní třetina fasády je zdobena obdélnými štukovými poli s kruhovým motivem. Obdobně byla řešena rovněž severní stěna budovy. Západní průčelí s dvoukřídlými vraty je završeno trojúhelníkovým štítem, ve kterém je prolomen nakládací otvor do prostoru původního podkroví. Nad ním jsou pak situována dvě malá oválná větrací okénka. Vnitřní prostor objektu je zaklenut valenými klenbami.

Západní strana dvora je uzavřena řadou mladších hospodářských budov. Jižní průčelí traktu je tvořeno zděnou podsklepenou stodolou na obdélném půdorysu, krytou původně sedlovou střechou s pálenou taškou typu bobrovka. Východní dvorní a západní uliční průčelí objektu je prolomeno dvojicí velkých obdélných, segmentově zakončených vjezdů. V ose objektu je v prostoru mezi vraty situován obdélný kamenný portál vstupu do sklepení, prosvětleného řadou drobných obdélných okének v soklu objektu. Stěny stodoly jsou opatřeny řadou úzkých vertikálních větracích otvorů, zakončených na vrcholu kruhovým otvorem s orámováním. Vnější stěny objektu jsou členěny vpadlými obdélnými rámci a vlysem v podobě zubořezu pod střechou. Objekt v průběhu druhé poloviny 20. století vyhořel a zůstal bez zastřešení, pouze na jeho malé části je dochován původní ohořelý krov.

Na stodolu navazují dva mladší zděné objekty bývalých chlévů užšího obdélného půdorysu, kryté původně sedlovými střechami s pálenou taškou typu bobrovka, dnes zčásti včetně krovů zřícenou. Částečně destruováno je rovněž obvodové zdivo prvního objektu. Vnější stěny s bohatým architektonickým členěním v historizujícím slohu jsou doplněny bohatou štukovou výzdobou, pilastry a dvěma horizontálními vynesenými profilovanými římsami, zdobenými vrubořezem. Přízemí objektů jsou prolomeny menšími podélnými obdélnými okny s kamenným ostěním. Patro objektů je otevřeno dvojicemi velkých nakládacích vikýřů s trojúhelníkovými štíty s vrubořezem a obdélnými, segmentem zakončenými otvory.

Celou řadu západního křídla uzavírá přízemní hospodářský objekt bez architektonického členění stěn, krytý sedlovou střechou. Severní dvůr lemuje na severní straně kolmo napojený zděný přízemní objekt kolny obdélného půdorysu krytý sedlovou střechou s pálenou taškou bobrovkou. Dvorní jižní průčelí objektu je prolomeno čtveřicí velkých otevřených, segmentově zakončených arkád, vynesených kamennými sloupy s profilovanými patkami. Východní stranu severního dvora uzavírá rybník.

Jižní stranu jižního dvora původně uzavíraly další objekty neznámé podoby. V jihovýchodním nároží dvora býval původně patrně situován objekt původního panského sídla, renesančního zámku z počátku 17. století, na který navazovala zámecká zahrada. Jeho obytná funkce zanikla nejspíše po přestavbě dvora koncem 18. století. Pozůstatky objektů byly po polovině 20. století strženy a dnes je zde volná plocha.