Staré Sedlo - kostel Nejsvětější Trojice

Původně barokní kostel Nejsvětější Trojice s věží nad presbytářem byl vystavěn v letech 1711-1720 podle návrhu neznámého architekta naproti bývalé pozdně gotické kapli Svaté Trojice z konce 15. století na návrší při levé straně cesty do Lokte při tehdejším severovýchodním okraji vsi Staré Sedlo (Altsattl). Do roku 1720 byl kostel natolik zařízen, aby v něm mohly být slouženy bohoslužby a byl slavnostně vysvěcen. V následujících letech byl poté pořízen zbytek vnitřního vybavení kostela. Někdy mezi léty 1740-1750 vymaloval malíř Elias Dollhopf z Horního Slavkova vnitřní stěny presbytáře velkou freskou s výjevem Nejsvětější Trojice. Na hlavním oltáři kostela byl umístěn velký oltářní obraz Nejsvětější Trojice z roku 1673, zachycující v popředí zdejší minerální závody Svaté Trojice.

V místech dnešní silnice do Lokte při severní straně kostela vedla původně úzká cesta úvozem, přes který byl vybudován dřevěný mostek, spojující kostel se hřbitovem. V roce 1757 opravoval nejmenovaný loketský varhanář za 2 zlaté původní jednomanuálový positiv kostela. Roku 1789 byly dány k positivu dva nové řemeny k měchům. V roce 1788 byl kostel Nejsvětější Trojice ve Starém Sedle císařem Josefem povýšen na královskou a císařskou lokálii a opatřen vlastní duchovní správou. V roce 1801 vytvořil Anton Rödig ze Sokolova pro kostel vyřezávaný betlém. V letech 1850-1851 byl tehdejšími majiteli zdejšího zámku Johannem Antonem a Josephem Carlem Starckovými rozšířen hřbitov naproti kostelu a opatřen novou vstupní branou s předloženým schodištěm od stavebního mistra Franze Schidla z Lokte. Dne 10. listopadu 1851 byl poté rozšířený hřbitov, na kterém se nacházela rodová hrobka Starcků, slavnostně vysvěcen.

Během ničivého požáru vsi dne 4. září 1861 však farní kostel Nejsvětější Trojice včetně veškerého vnitřního zařízení, spolu s farou a dalšími 52 domy ve vsi zcela vyhořel. Již na jaře následujícího roku 1862 bylo započato s obnovou zničeného kostela.  Při přestavbě bylo částečně využito dochovaného původního obvodového zdiva objektu, které bylo tehdy zvýšeno o zhruba 0,6 metru. Během požáru byly poškozeny tři zvony kostela, které byly ještě roku 1861 přelity zvonařským mistrem Adamem Pistoriem z Chebu. Již dne 8. prosince 1862 byl poté obnovený kostel Nejsvětější Trojice znovu vysvěcen. V roce 1862 zakoupil sedlák Antnon Plass z Hruškové čp. 24 od mydláře Josefa Rödiga ze Sokolova za 20 zlatých pro kostel nový vyřezávaný betlém jako náhradu za shořelý betlém z roku 1801. Roku 1864 vystavěl chebský varhanář Ignaz Müller na kruchtě kostela nové varhany.

Na počátku 20. století byla již jednoduchá vysoká pseudogotická zvonička s jehlancovou střechou nad průčelím kostela ve velmi zchátralém stavu a v roce 1906 musela být proto snesena. V roce 1914 byla poté k západnímu průčelí kostela přistavěna nová samostatná hranolová barokizující zvonová věž, završená cibulovou bání. Ve druhé polovině 20. století byly prováděny pouze udržovací práce a kostel postupně chátral. Eternitová střecha nad lodí kostela byla doplněna oplechováním nad závěrem. Vnější stěny kostela a omítky jsou zdevastované a objekt trpí vzlínající vlhkostí.

V roce 2009 přistoupila Římskokatolická farnost Loket jako vlastník objektu k záchranné částečné rekonstrukci kostela za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje částkou 160.000 Kč. Během oprav byla nově oplechována cibulová báň nad věží, na jejímž vrcholu byl znovu osazen dvouramenný kříž, provedena oprava fasádních omítek a nátěrů, klempířských prvků, střešní krytiny, odvodnění obvodových stěn, rekonstrukce ciferníků věžních hodin, oprava stavebních výplní, oprava a ošetření krovu a oprava schodiště. Roku 2012 pokračovaly opravy odstraněním havarijního stavu stropních konstrukcí ve věži, opravou omítek a schodišťové konstrukce s dotací od Karlovarského kraje ve výši 30.000 Kč.

Jednolodní pseudoslohový kostel s lodí na obdélném půdorysu s připojeným neodsazeným, půlkruhově ukončeným presbytářem, krytý sedlovou eternitovou, nad závěrem zvalbenou oplechovanou střechou. Při severní straně presbytáře je připojena přízemní obdélná sakristie, krytá polovalbovou eternitovou střechou, s obdélným, polokruhovým oknem s profilovaným ostěním v omítce, prolomeném v severní stěně.

Před hlavním západním průčelím kostela stojí přistavěná barokizující cihlová hranolová zvonová věž z roku 1914, završená oplechovanou cibulovou bání s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. V přízemí věže je situován hlavní obdélný, polokruhově završený vchod s dvoukřídlými dřevěnými dveřmi se zamřížovaným zaskleným nadsvětlíkem, opatřený mohutným zdobným portálem s obloukově projmutými vnitřními stěnami, završeným mohutnou oplechovanou vynesenou profilovanou římsou. V tympanonu portálu je situována reliéfní zdobná štuková kartuše. Zvonové patro věže, oddělené vynesenou profilovanou římsou je na všech stranách prolomeno vysokými obdélnými, polokruhově zakončenými okny s dřevěnými roletami. Nad okny jsou situovány kruhově ciferníky věžních hodiny a stěny věže jsou završeny mohutnou ve středu obloukově projmutou, vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Podélné stěny kostelní lodi jsou prolomeny trojicí velkých obdélných, polokruhově zakončených oken. Ve středové ose severní boční stěny kostela je situován obdélný, polokruhově zakončený boční vchod s jednoduchým ostěním v omítce, uzavřený plnými dvouramennými dřevěnými dveřmi. Vnější stěny hladké, bez členění, mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Presbytář kostela je sklenut gotizující šalovanou lunetovou klenbou na přípory. Prostor kněžiště od lodi opticky odděluje polokruhový triumfální oblouk, vynesený na stěnových pilířích. Prostor lodi je plochostropý, krytý omítaným fabionovým stropem. V západní částí lodi je situována rovně podstrojená kruchta s rovnou předprsní, vynesená na čtyřech sloupech s antikizujícími hlavicemi.

Jednotné vnitřní zařízení kostela z doby po požáru kostela v roce 1861 tvoří hlavní oltář Nejsvětější Trojice od řezbáře Antnona Hahna z Čisté s oltářním obrazem Nejsvětější Trojice od pražského malíře a profesora Rudolfa Müllera z doby po roce 1862. V koutech po stranách triumfálního oblouku jsou postaveny postranní oltáře s oltářními obrazy od malíře Johanna Christopha z Teplé. Při levém pilíři na evangelijní straně je situován postranní oltář Panny Marie, s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, při pravém pilíři na epištolní straně pak protějškový postranní oltář sv. Jana Nepomuckého s vyobrazením veduty části Prahy a Karlova mostu v době světcově mučednické smrti.

Kazatelnu a zpovědnici vytvořil řezbář Antnon Hahn z Čisté. Na pravém pilíři triumfálního oblouku je zavěšen obraz Ecce homo od pražského malíře Rudolfa Müllera z doby po roce 1862. V lodi kostela jsou postaveny dřevěné kostelní lavice od místního truhláře Georga Grauhergera. V kostele býval umístěn vyřezávaný betlém z roku 1862, který nahradil spálený betlém z roku 1801 od Antona Rödiga ze Sokolova. Podle inventáře ve farní kronice tvořily betlém vyřezávané plastiky 9 ovcí, 3 koz, 2 psů, 27 lidských postav sedících kolem kolébky s Ježíškem. V lodi je zavěšen křišťálový lustr. Na kruchtě jsou postaveny varhany z roku 1864 od chebského varhanáře Ignaze Müllera. Jednomanuálové varhany s osmi rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi, s rozsahem manuálu C-d3 a pedálu C-cI chromaticky. Varhaník sedí mezi píšťalami manuálu v předprsni kruchty s píšťalami stojícími za jeho zády.

Ve věži kostela bývaly původně zavěšeny tři zvony, po požáru v roce 1861 nově přilité zvonařským mistrem Adamem Pistoriem v Chebu. Až na nejmenší byly však zvony roku 1917 sneseny a zabaveny na válečné účely. Zrekvírované zvony byly nahrazeny zvonem sv. Floriána z roku 1726, pocházejícím z farního kostela v Lokti, který byl zřízen na památku ničivého požáru města v roce 1725. Zvon o průměru věnce 0,48 m nese mezi dvojicí pásů s ornamenty nápisový pás s latinskou legendou: „SIT NOMEN DOMINI BENEDICTUM EX HOC NUNC USQUE IN SECULUM“. Na věnci he pak vyveden latinský autorský nápis s poznámkou o přelití staršího zvonu chebským litcem Franzem Vitalem: „FRANCISCUS VITAL REFUSA ANNO DOMINI MDCCXXVI“. Zvon Nejsvětější Trojice ze třicátých let 20. století od chomutovského zvonaře Richarda Herolda.

Severně naproti kostele je situována zdobná vstupní brána bývalého hřbitova s předloženým schodištěm z let 1850-1851 od stavebního mistra Franze Schidla z Lokte. Tympanon brány je opatřen kruhový medailon s plastickou reliéfní bustou Ježíše Krista od neznámého pražského sochaře. Po stranách portálu byly vsazeny nápisové desky. Deska vlevo nese německý věnovací nápis: „Dem Andenken der hier ruhenden Eltern gewidmet von den dankbaren Kindern“ (Na památku zde odpočívajících rodičů věnováno vděčnými dětmi). Deska vpravo pak nápis: „Erbaut von Jos. Carl und Joh. Anton Edlen von Starck im Jahre 1851. Eingeweiht am 10. November 1851“ (Postaveno urozenými Josephem Carlem a Johannem Antonem Starckovými v roce 1851. Vysvěceno dne 10. listopadu 1851).