Starý Hrozňatov - poutní areál Maria Loreto

Barokní poutní areál Maria Loreto s kaplí Panny Marie Loretánské byl vystavěn v letech 1664-1689 tehdejšími majiteli zdejšího panství chebskými jezuity u farního kostela sv. Ducha z roku 1557 na vrcholu návrší severovýchodně od vsi Starý Hrozňatov (Alt Kinsberg). Vzorem loretánské kaple se stala Svaté chýše (Santa Casa) v renesanční bazilice v italském Loretu. Svatá chýše je označení pro údajný dům Panny Marie v Nazaretu v Palestině, v němž došlo ke Zvěstování o narození Spasitele, byl vychován Ježíš a žila Svatá rodina. Podle legendy byl dům na konci 13. století přenesen anděly z Nazaretu do Itálie. Současně se stavbou poutního areálu byla zahájena výstavba několik kilometrů dlouhé Velké křížové cesty s 29 zastaveními, zbudované podle jeruzalémské Via dolorosa . O vybudování poutního místa se zasloužil rektor chebské jezuitské koleje Jan Jiří Dasselmann. Stavba loretánské kaple byla zvolena v souvislosti s obnovováním mariánského kultu v oblasti. Hraběnka Marie Františka z Heisensteinu, rozená z Vrtby, věnovala na výstavbu areálu 1200 zlatých. Mezi dalšími dárci byli šlechtici, velkostatkáři, radní, ale i méně zámožní lidé. Hojné příspěvky přicházeli z města Chebu a celého Chebska, z Čech i Bavorska.

Dne 3. října 1664 položil tepelský opat Raymnd Wilfert základní kámen poutního areálu. Samotná poutní kaple Panny Marie Loretánské byla postavena v letech 1664-1665. Dne 15. listopadu 1665 byla v kapli uložena milostivá soška Panny Marie Loretánské, oděná v hodnotném korunovačním plášti, který věnovala hraběnka Marie Františka z Heisensteinu. Stejného dne byla kaple spolu s milostivou soškou slavnostně vysvěcena biskupem z Regensburgu a hrabětem Ernstem z Wartenbergu. Roku 1667 byla v nové kapli Panny Marie Loretánské sloužena první mše a do areálu dorazilo první procesí. Roku 1672 byly do zvonice na věži zavěšeny zvony s erby patronů. V letech 1675-1683 byly kolem kaple vystavěny otevřené ambity. Celý poutní areál byl poté s vydatnou pomocí místních obyvatel a s přispěním mecenášky hraběnky Heissensteinové dokončen v roce 1689. Poutní areál Maria Loreto se následně stal oblíbeným a významným poutním místem a putovala k němu častá procesí.

Již v sedmdesátých letech 17. století se začaly šířit zprávy o zázračném vyléčení věřících skrze prosby ke zdejší milostivé sošce Panny Marie Loretánské. Vděčnost návštěvníků se projevovala v množství děkovných darů. K poutnímu areálu přicházeli průvody věřící z Čech, Bavorska a Saska. Po zrušení jezuitského řádu Josefem II. v roce 1777 připadl poutní areál pod správu farnosti v Chebu a mše zde sloužil chebský kaplan. Později byla u potního areálu Maria Loreto zřízena samostatná farnost, ke které patřilo několik okolních obcí a vsí. Roku 1807 bylo Chebsko odděleno od diecéze Regensburg a přičleněno včetně poutního areálu Maria Loreto k pražské arcidiecézi.

V roce 1914 byla díky štědrosti věřících ze zdejší farnosti nově restaurována kaple Panny Marie Loretásnké. Počet poutníků stoupl tehdy na 9.876. Za první světové války i přes střežené a uzavřené hranice stále přicházeli během malých a velkých procesí věřící ze širokého okolí. Počet návštěvníků poutního areálu tehdy dosáhl 20.400 lidí. V roce 1915 byly díky štědrým příspěvkům farníků renovovány uměleckým malířem Friedlem oltáře kostela sv. Ducha.

V roce 1915 proběhly v poutním areálu Maria Loreto oslavy 250. výročí vysvěcení milostivé sošky. Dne 14. listopadu 1915 v girlandami slavnostně vyzdobené poutní kapli doplnil kardinál arcibiskup milostivou sošku Panny Marie Loretánské v přítomnosti delegátů z Regensburgu, kláštera v Teplé, jezuitů a místních zastupitelstev hodnotnou zlatou svatozáří, kterou věnovali patroni kaple. Dívčí sbor poté přednesl na počest Panny Marie Loretánské polyfonní skladbu. Ve slavnostně vyzdobeném kostele sv. Ducha byla poutníkům udělována svatá požehnání.

Následujícího dne 15. listopadu 1915 se po svaté mši v zámeckém kostele Nejsvětější Trojice vydalo asi 1000 účastníků za zvuků zvonů a hudby k poutnímu areálu Maria Loreto. V impozantním procesí v čele se školáky šli členové spolku vojenských veteránů, křesťanského sdružení vlasteneckých mužů Starého Hrozňatova, deputace mužů katolických klubů s vlajkou města Chebu, bílá oděná děvčata, zástupci obcí celé farnosti a duchovenstvo s vrchností. V kostele sv. Ducha kardinál pražského biskupství sloužil mši svatou, zatímco v ambitech kázal rektor chebské jezuitské koleje E. Fischer pro davy věřících, tísnící se na nádvoří. Opat tepelského kláštera Gilbert Helmer poté sloužil papežskou mši, doplněnou několika přednesy chrámového sboru. Večer se na zdejším zámku konala oslava významného jubilea. U příležitosti 250. výročí nechala v roce 1915 arcivévodkyně Zita vystavit v Praze hodnotný korunovační plášť milostivé sošky Panny Marie Loretánské.

V roce 1942 byl poutní areál Maria Loreto elektrifikován. Poslední německá bohoslužba se zde konala dne 9. září 1946.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva se poutního areálu Maria Loreto ujali čeští duchovní správci. Roku 1951 zde byla sloužena poslední bohoslužba. Následně byla zdejší oblast zahrnuta do nepřístupného pohraničního pásma a opuštěný a neudržovaný poutní areál postupně chátral. V roce 1952 vyhořela věž se zvonicí nad vstupem do areálu, požár byl tehdy vidět daleko za hranicemi. Dne 3. května 1958 byl zdevastovaný poutní areál Maria Loreto zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 40874/4-128. Během druhé poloviny 20. století se na stěnách kostela objevily sprosté nápisy a socha Panny Marie s Ježíškem nad portálem se stala cvičným terčem pohraničníků. Veškeré vnitřní zařízení bylo rozkradeno či zničeno, střechy objektů se začaly propadat a zdivo se postupně hroutilo. Areál následně postupně zarostl náletovými křovinami. Koncem osmdesátých let 20. století byl dokonce na celý areál vydán demoliční výměr. K bourání však nakonec nedošlo. O zdevastovaný areál dobrovolně pečoval José Kočí za sousední vsi, který zabezpečoval objekty před vandaly a odstraňoval náletové dřeviny.

Po znovuotevření pohraničí v roce 1989 začali ke zdevastovanému poutnímu areálu Maria Loreto přicházet první poutníci. Bývalý poutní areál, převedený zpět do majetku církve, byl však v havarijním stavu. Začalo se tehdy uvažovat, zda ruiny objektu opravit, zakonzervovat či zbořit. V roce 1990 byla proto vypracována dokumentace stavu objektu, podle propočtů památkového ústavu by však všechny varianty byly stejně finančně nákladné. Prostředky se však tehdy nenašly a opuštěný objekt dál chátral.

Dne 11. února 1992 založil Ing. Anton Hart, rodák z Nového Hrozňatova, v bavorském Waldsassenu Spolek pro zachování a podporu poutního místa Maria Loreto (Verein zur Erhaltung und Förderung der Wallfahrtskirche Maria Loreto). Spolek následně nabídl českým institucím a církvi finanční prostředky vy výši 30.000 marek. Sám předseda Hart přispěl částkou 100.000 korun. Během deseti let se Antonu Hartovi za pomoci německého Spolku Maria Loreto podařilo získat finanční prostředky na obnovu areálu ve výši dva miliony marek. Spolek získal dotaci od Messerschmidtovy nadace ve výši 160.000 DM, od ministerstva vnitra SRN vy výši 320.000 DM, přípěvek od diecéze Regensburg vy výši 50.000 DM a další milion marek od nejrůznějších dárců.

Obnova některých částí areálu byla následně zařazena do programu ministerstva kultury ČR na záchranu architektonického dědictví. Projekt záchrany poutního areálu Maria Loreto byl podpořen Česko-německým fondem budoucnosti Ministerstva kultury, městem Cheb a krajský Památkovým ústavem. Velkou podporu měla obnova poutního areálu v tehdejším předsedovi ONV Otakaru Mikovi a v plzeňském biskupovi Mons. Františku Radkovském.

První říjnovou neděli roku 1993 se u zdevastovaného poutního areálu Maria Loretu uskutečnilo první velké česko-německé setkání za účasti plzeňského biskupa Františka Radkovského. Tato setkání se pak každoročně opakují při slavnostní poutní mši. V roce 1994 byl v Chebu založen český Spolek Maria Loreto, který podporoval a propagoval poutního areálu, zajišťoval zázemí, dopravu na bohoslužby, úklid apod. Z příspěvků a darů členů vybral spolek na záchranu areálu celkem 140.800 Kč. Dne 2. října 1994 se u příležitosti výročí 330 let od založení poutního areálu se konala první česko-německá pouť. Během pouti byla plzeňským biskupem Františkem Radkovským znovu vysvěcena obnovená kaple Panny Marie Loretánské a tři nové zvony, které byly následně vytaženy do zvonice v obnovené věži.

Od roku 1995 byly během sezony od května do srpna v kapli Panny Marie Loretásnké slouženy měsíční bohoslužby. V roce 1996 vysvětil plzeňský biskup František Radkovský dokončený kostel sv. Ducha, ve kterém byly poté v období od května do listopadu slouženy pravidelné měsíční bohoslužby. V následujících letech byly obnoveny ambity s nárožními kaplemi. Do kaplí byly umístěny nové sochy od akademického sochaře Hatto Zeidlera z Heidelbergu a na stěny zavěšeny obrazy ze života Panny Marie od akademického malíře Jaroslava Šindeláře z Plzně. V letech 1997-1999 byly obnoveny a znovu vysvěceny poslední dochované zchátralé kaple Velké křížové cesty. V roce 2000 byla v místech bývalého hřbitova vybudována oplocená meditační zahrada, do které byly v roce 2001 přeneseny znovunalezené kamenné plastiky z kaple Božího hrobu Velké křížové cesty. Roku 2001 byla kaple Panny Marie Loretánské nově omítnuta a v areálu vybudován kamenný pochůzkový chodník. V roce 2002 byl v prostoru meditační zahrady vybudován zahradní pavilon. Milostivá socha Panny Marie Loretánské byla restaurovaná na náklady rodiny Hartových.

Od roku 2003 zajišťují členové chebského Spolku Maria Loreto v době sezóny návštěvnický provoz v obnoveném poutním areálu. Duchovní správu zajišťuje chebská farnost, která nadále spolupracuje i s německým spolkem, přispívajícím i nadále finančně. V červnu roku 2006 zástupci obou spolků a chebské farnosti podepsali dokument Maria Loreto: Místo smíření a setkávání, načrtávající základní poslání a dlouhodobou vizi rozvoje poutního místa. Během sezony jsou areálu pravidelně každých čtrnáct dní slouženy české mše svaté, jednou měsíčně pak mše německé. Několikrát ročně jsou k poutnímu areálu Maria Loreto pořádány české i německé poutě. Dle záznamů průvodcovské služby ročně poutní areál navštíví více než 10 tisíc poutníků a turistů z celé Evropy.

V roce 2008 byla v loretánské kapli umístěna milostivá soška Panny Marie Loretánské z roku 1664, zrenovovaná nákladem Hermine Hard. Roku 2008 navštívil poutní areál Maria Loreto papežský nuncius Jean-Claude Périset. V letech 2009-2010 proběhla renovace ambitů a nárožních kaplí z iniciativy chebské farnosti.

Barokní poutní areál Maria Loreto je tvořen ústřední kaplí Panny Marie Loretánské uprostřed vnitřního nádvoří, obklopeného krytými ambity se čtyřmi nárožními kaplemi. Nad vstupem do areálu je vystavěna západní vstupní věž se zvonicí. Na východě uzavírá areál polygonální farní kostel sv. Ducha z roku 1557. Původní hřbitov, rozkládající se kolem poutního areálu, byl přeměněn na oplocenou meditační zahradu s kamennými plastikami.

Barokní kaple Panny Marie Loretánské v podobě Santa Casa (Svaté chýše) blokového typu na obdélném půdorysu, krytá valbovou střechou s pálenou krytinou. Na východní straně kaple byl připojen navenek užší pravoúhlý přístavek, rozdělený do dvou podlaží. Vnější stěny kaple jsou hladké, bez členění. Vnitřní členění kaple napodobuje italské lorety typu Santa Casa. Na oltáři je postavena vyřezávaná milostivá soška Panny Marie Loretánské či Černé Matky Boží Loretánské z roku 1664, odpovídající svými rozměry a ztvárněním originálu. Postavy Panny Marie s Ježíškem mají černou barvu tváří. Soška je oděna v hodnotném stříbrném korunovačním plášti, posetým zlatými a stříbrnými mincemi. Milostivá soška je doplněna hodnotnou zlatou svatozáří z roku 1915.

Kolem loretánské kaple jsou vystavěny kryté otevřené ambity (křížové chodby) na obdélném čtyřkřídlém půdorysu, vytvářející pravidelné vnitřní nádvoří obdélného půdorysu, tzv. rajský dvůr, kryté sedlovými střechami s pálenou krytinou. Ambity, sklenuté valenými klenbami s lunetami se štukovou výzdobou na hranách, se do prostoru nádvoří otevírají arkádami, nesenými na pilířích. Vnější stěny ambitů jsou členěny vpadlými lizénovými rámci. Vnitřní stěny ambitů jsou členěny pilastry a slepými arkádami. Na stěnách je vyvedeno 26 barokních nástěnných maleb s motivy ze života Panny Marie Loretánské na zemi a v nebi. Řada fresek se dochovala ještě z roku 1684. V ambitech bývaly původně postaveny dřevěné zpovědnice.

V rozích ambitů jsou postaveny nárožní kaple Panny Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny, sv. Zachariáše a sv. Alžběty a sv. Františka Xaverského. Hranolové nárožní kaple na obdélném půdorysu, kryté nízkými měděnými jehlancovými střechami, završenými mohutnými cibulovými báněmi s osmibokými sloupkovými zvoničkami na vrcholu. Stěny kaplí jsou prolomeny menšími obdélnými, segmentem zakončenými okny. Vnější stěny kaplí jsou členěny vpadlými lizénovými rámci. Kaple jsou sklenuty valenými klenbami s lunetami se štukovým ornamentem na hranách. Klenba severozápadní kaple je zdobena trojúhelníkovými obrazci a osmicípou hvězdicí uprostřed, provedenými ve štukových prutech. Vnitřní zařízení kaplí tvoří oltáře jednotlivých světců.

Nad vstupem v západní části areálu je vynesena hranolová věž se zvonicí, krytá nízkou měděnou jehlancovou střechou, završenou mohutnou dvojitou cibulovou bání s osmibokou sloupkovou zvoničkou na vrcholu. V západní průčelí věže je prolomen obdélný, polokruhově zakončený vchod s dvojicí prázdných nik po stranách. V nice nad vchodem je umístěna soška Panny Marie. Patro věže, oddělené mohutnou vynesenou profilovanou římsou, je prolomeno obdélným oknem s kruhovými hodinami a dalším obdélným, polokruhově zakončeným oknem v ose nad ním. Zdivo věže je pod střechou završeno mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou. Vnější stěny věže jsou členěny vpadlými lizénovými rámci se štukovými rámy kolem oken a vchodu.

Ve východním závěru areálu ve velké podélné ose je připojen šestnáctiboký renesanční farní kostel sv. Ducha z roku 1557 s pětiboce uzavřenou apsidou, krytý měděnou jehlancovou střechou s osmibokou sloupkovou zvoničkou s cibulovou bání na vrcholu. Stěny kostela jsou prolomeny obdélnými, segmentem zakončenými okny. Vnější stěny kostela jsou členěny vpadlými lizénovými rámci. Vnitřní prostor kostela je zaklenut nízkou kupolovitou klenbou s lunetami, vynesenými gotizujícími příporami v nárožích kostela. V nitřní zařízení kostela tvořil původně hlavní oltář Zvěstování Panny Marie, po levé straně postranní oltář Panny Marie Pomocné a po pravé straně postranní oltář sv. Josefa. V roce 1915 byly oltáře renovovány uměleckým malířem Friedlem. Dnes je na závěrové stěně kostela namalován iluzivní oltář.

Velká křížová cesta, původně dlouhá několik kilometrů, stoupala z údolí a končila u kaple Maria Loreto. Na cestě bylo celkem 29 zastavení, v nichž byly umístěny dřevěné vyřezávané figurální plastiky v životní velikosti. V roce 1688 byla do obvodu připojena velká osmiboká kaple sv. Kříže a další kaple Loučení. Údolím potoka až k úpatí Loretánské hory vede Křížová cesta s původně 29 zastaveními, na vrcholu hory končící kaplí Božího hrobu.