Štoutov - Blažkův mlýn

Námezdní poddanský vodní mlýn, nazývaný Blažkův mlýn (Blaschka Mühle), byl vybudován v neznámé době podle návrhu neznámého architekta na levém břehu potoka Velká Trasovka (Trasowska Bach, Stahler Bach) při cestě do Skřipové asi 400 metrů severně od vsi Štoutov (Stadthöfen). Mlýn je prvně zachycen již na mapě 1. vojenského josefovského mapování z let 1764-1768 s označení Plaschka Mühle.

Blažkův mlýn byl v držbě města Žlutice. K roku 1803 je jako provozovatel mlýna připomínán mlynářský mistr Adalbert Schreyer, pocházející z mlýna u Vysoké Libyně. Adalbert Schreyer zemřel ovdovělý dne 26. září 1843 ve věku 82 let a byl pohřben u kostela Všech svatých na Vakově. Již někdy po roce 1836 převzal provoz mlýna jeho syn, mlynářský mistr Joseph Schreyer spolu s manželkou Katherinou, dcerou mlynáře Antona Ludwika z Rohrerova mlýna čp. 20 u Sovolusek.

Na mapě stabilního katastru vsi z roku 1841 je Blažkův mlýn čp. 13 zakreslen s jedním mlýnským kolem. Někdy po polovině 19. století proběhla částečná přestavba areálu Blažkova mlýna, zachycená na reambulované originální mapě stabilního katastru. Joseph Schreyer zemřel jako ovdovělý dne 20. února 1875 ve věku 81 let a byl pohřben u kostela Všech svatých na Vakově. Provoz mlýna převzal v roce 1866 mlynář Franz Sussmann, který se dne 21. srpna 1866 oženil s Marií, dcerou Josepha Schreyera. V roce 1873 nechal Franz Sussmann u severozápadního nároží komplexu budov Blažkova mlýna vystavět kamennou kapli. Po něm následoval jako provozovatel mlýna od devadesátých let 19. století jejich syn, mlynářský mistr Josef Sussmann. K roku 1930 je Blažkův mlýn čp. 13 s jedním vodním kolem uváděn v držení posledního předválečného provozovatele Emila Sussmanna.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války nebyl již mlýn již znovu osídlen a provoz byl ukončen. Opuštěné neudržované bývalé mlýnské objekty postupně chátraly. Ještě na snímku vojenského leteckého mapování z roku 1956 byly všechny budovy areálu bývalého Blažkova mlýna zachovalé. Pouze objekt kaple byl tehdy již bez zastřešení. Někdy na konci padesátých let 20. století poté došlo k demolici všech objektů a prostor byl následně zplanýrován. Bývalý mlýnský náhon byl následně postupně rozorán. Na místě zůstalo pouze obvodové zdivo bývalé kaple. Následně celý prostor zarostl náletovými křovinami. Dnes se v místech zbořeného areálu Blažkova mlýna nachází pouze bývalá retenční nádrž s betonovým přepadem na torzem zdi bývalé lednice.

Areál vodního mlýnu tvořila velká hlavní mlýnská budova z lomového kamene na obdélném půdorysu krytá valbovou střechou. V jihozápadní části budovy se nacházela obytná část, na kterou navazovaly mlýnské provozy s mlýnicí v severovýchodní části. Při jihovýchodní stěně budovy byl připojen přístavek lednice. K roku 1930 je mlýnský provoz s jedním mlýnským kolem na svrchní vodu uváděn s průtokem 150 l/s, spádem 5,6 metru a výkonem 5,4 kW. Voda na mlýnské kolo byla přiváděna vyvýšeným betonovým přepadem z retenční nádrže nad mlýnem, napájené vodami potoka Velká Trasovka od severozápadu mlýnským náhonem o délce asi 500 metrů.

Severovýchodní stranu obdélného dvora mlýnského areálu stávala pod retenční nádrží mladší zděná budova snad kolny na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou. Severozápadní stranu dvora uzavíral zděný objekt na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou, který sloužil patrně jako stodola. Vedle stodoly stávala kamenná kaple z roku 1873. Naproti ní stávala kolmo na hlavní mlýnskou budovu menší zděná obdélná stavba se sedlovou střechou. Mezi ní kaplí byl veden hlavní vjezd na dvůr mlýna.