Stráž nad Ohří - hrad Himlštejn

Z roku 1434 pochází zmínka o hradě Himlštejn, který si někdy před tímto datem nechal vystavět Vilém z Illburka, syn bývalého loketského purkrabího Půty z Illburka. Vilém si dělal též nároky na loketskou zástavu a vedl v této souvislosti vleklé boje s novými konkurenty, Šliky. Snad právě proto oddělil od hauenštejnského panství, které nově převzal od míšenského šlechtice Štěpána z Korbshainu, několik vesnic a vystavěl nad nimi nový hrad nazvaný Himlštejn. Dne 28. listopadu 1434 se psal při prezentaci faráře ke kostelu v Libčicích již s titulem „dominus in Hymmelstein“. V roce 1437 Vilém z Illburka z obou hradů, Himlštejna i Hauenštejna, náhle odešel, když totiž z neznámých důvodů vydal list, kterým vyznal, že Himlštejn a Hauenštejn s příslušenstvím postoupil Jindřichovi z Vejdy, který pocházel z rodu Rousů z Plavna ze sousedního Saska. Jindřich z Vejdy se již záhy po získání majetku účastnil politického a společenského života. 10. února 1438 ho najdeme jako půhonce ve sporu Alše ze Šumburka s Jindřichem a Anargem z Waldenburku. Roku 1449 se Jindřich z Vejdy se zúčastnil sjezdu strakonické jednoty. Patřil tehdy k zjevným odpůrcům tehdejšího správce království Jiřího z Poděbrad a zřejmě záhy poté, co byl Jiří z Poděbrad zvolen českým králem, o hrad Himlštejn spolu s celým hauenštejnským panstvím přišel. 22. prosince 1457 Ondřej z Kaufunku, který po pánech z Vejdy získal hauenštejnský statek s Himlštejnem, podepsal dohodu s chomutovskými a kadaňskými kverky o užívání vody z potoka vydanou na hradě Hauenštejn. Bližší okolnosti jeho případné držby však nejsou známy, pokud však panství vlastnil, tak ne příliš dlouho. Již před 1463 totiž od Ondřeje z Kaufunku získal panství rytíř Hildebrant Satanéř z Drahovic. Roku 1463 zvýšil král Jiří z Poděbrad zástavu o 100 kop a v prosinci roku 1466 přidal král Jiří z Poděbrad k zástavě dalších 300 kop českých grošů. 15. prosince 1488 bylo pro syny Hildebranta Satanéře Oldřicha s Václavem vydáno důležité svědectví. Mladí Satanéřové totiž měli nevlastní matku, která se s nimi těžce nesnášela a nazývala je „lotry, zlosyny a zrádci své cti“ . Došlo mezi nimi ke sporům o majetek. Na obranu bratrů tehdy vystoupil Jetřich Opl z Egerberka, který nejenže vyznal, že viděl Hildebrantovu poslední vůli, ale rovněž dosvědčil její obsah, výhodný pro oba bratry. Před 1497 byl téměř rozvalený hrad Himlštejn od základů znovu vystavěn Václavem Satanéřem. V roce 1497 byl Oldřichovi a Václavovi Satanéřům „zámek Hauenštejn se zámkem Himlštejnem“ a ostatním majetkem udělen králem Vladislavem Jagellonským do dědičného manství. Ti si dědictví po otci rozdělili tak, že Himlštejn získal Oldřich, kdežto Hauenštejn připadl Václavovi. Jelikož se pak Oldřich již roku 1494 psal s predikátem po Himlštejně, je zřejmé, že k rozdělení bratří muselo dojít někdy mezi léty 1488 až 1494. Hauenštejn tak patřil nejpozději od roku 1494 samotnému Václavovi, jeho bratr Oldřich však kromě Himlštejnu vlastnil taká část hauenštejnského statku, z čehož vzniky v budoucnu velké spory. V listopadu roku 1503 pohnal Oldřich Satanéř k soudu bratra Václava a obvinil ho, že nechal kosit jeho louky. Pře měla sice několik stání, obě strany se však nakonec rozešly bez výsledku. Ovšem Václav pohnal hned Oldřicha a obvinil ho, že poddaný, kteří by se chtěli přestěhovat na Václavův majetek, nechce vydat takzvané výhostní listy, jelikož však žalobu neprokázal, půhon byl zrušen. Obdobně skončila jeho žaloba na bratra z výboje, spočívajícího v údajném „nočním vybití“ jeho poddaného. Však již roku 1504 propukl mezi bratry Satanéři závažnější spor. Začal zřejmě tím, že Oldřich Satanéř nechal vložit do zemských desek Himlštejn i hauenštejnské zboží. Václav proti tomu samozřejmě ostře vystoupil a v květnu pohnal bratra k soudu. Nejprve jej obvinil z toho, že do zemských desek nechal vložit manský majetek, což je v příkrém rozporu se zemským právem, a dále na něm požadoval vydání zástavních listin na hauenštejnské zboží. Ve sporu šlo samozřejmě o skutečnost, že Oldřich nechal do desek vložit rovněž Hauenštejn, z něhož mu sice část patřila, ale to mu nedávalo právo vložit do desek majetek celý. Jelikož spor mezi bratry nebyl urovnán, Václav poháněl Oldřicha v téže věci ještě roku 1510. Výsledek sporu bohužel neznáme. V roce 1505 Václav Satanéř také pohnal k soudu bratra Oldřicha kvůli kácení stromů v lesích a zneužívání luk a štěpnic. Roku 1528 synové Oldřicha Satanéře Friedrich, Zikmund, Kryštof, Pavel, Felix a Cyril uzavřeli smlouvu s Jindřichem Šlikem seděním na Ostrově a za 4 000 kop českých grošů mu prodali kromě himlštejnského panství také „hrad Hauenštejn svrchnější s jeho příslušenstvím, se dvorem poplužním s poplužím řečeným Studený, s příslušenstvím“ a vsi Krásný Les, Hykmosgrýn (Vrch), Srní, Smilov, Hrachovou, Peklo, Jakubov, Velichov, půl pusté vsi Kotteshofu (Hradiště) a poddaného ve Stráži. V roce 1528 po převzetí Himlštejna zemřel Jindřich Šlik na následky zranění z bitvy u Moháče a veškerý jeho majetek přešel na jeho syny Kašpara a Jindřicha. Kašpar měl obdržet za díl vše, co kdysi vlastnil Oldřich Satanéř, tj. Himlštejn s příslušenstvím a pouze část hauenštejnského panství s „hradem Hauenštejnem svrchnějším“. Jindřich svůj díl po Václavu Satanáři později převedl na Kašpara, když si při novém dělení panství ponechal sídelní Ostrov. Kašpar Šlik tak opět spojil ve svém vlastnictví Himlštejn s Hauenštejnem, ovšem za jeho držení Himlštejn zpustl. 30. července 1547 v Praze na „zámek Hauenštejn, item zámek pustý Himlštejn s příslušenstvím“ přijmout manskou povinnost po nezdařeném prvním stavovském povstání proti tehdejšímu českému králi Ferdinandovi I. Rozsudek padl poté, co byl spolu s bratrem souzen za to, že se „paktovali“ s nepřítelem a napomáhali při plundrování a vyrabování některých komorních statků, jako například Jáchymova. Kašpar Šlik tak držel Hauenštejn nadále opět jako manství, kdežto himlštejnský statek s pustým hradem vlastnil coby alod. V roce 1574 je hrad uváděn jako pustý, přesto byl možná ještě částečně obnoven. Roku 1588 se stal vlastníkem zchátralého hradu Šimon Ungnad ze Sonnecku. Definitivní zánik Himlštejnu přineslo připojení k panství Klášterec nad Ohří Krištofa Vitztuma z Vitztumu na Neu Schönbergu a Klášterci v roce 1592.

Velmi zajímavá dispozice v dominantní poloze na strmém zalesněném vrcholku čedičového kužele (633 m n.m.) byla díky příhodné terénní situaci opevněna především na přístupové straně. Hrad vzhledem k době vzniku svou polohou reaguje na používání dělostřelectva za husitských válek. Jako stavebního materiálu bylo využito výhradně čediče.

Cesta vedoucí ke hradu byla přerušena nejprve objektem první brány, který se nacházel na vysutém osamoceném přihrádku o rozměrech 7 x 4,6 m, dnes ještě částečně dochovaném, asi 40 m pod hlavní branou. Druhou hlavní bránu tvořil portál se stlačeným obloukem v šíři 2,9 m v hlavní hradbě, do níž byla v nároží vedle brány zavázána rozměrná obytná věž obdélného půdorysu o třech patrech původně s trámovými stropy a s děleným interiérem. Suterén věže, rozkládající se téměř v celé hloubce stavby, byl v mladší fázi zaklenut valenou klenbou. Dnes je prostor sklepa na jihovýchodě otevřen průlomem ve zdi a skoro do poloviny zasypaný. Přístup do věže umožňovalo schodiště opřené o severozápadní stěnu obytné věže, pod kterým se nalézal druhý menší, ze sklepa přístupný prostor. Horní tři patra věže byla oddělena od schodiště zdí, v první patře prolomená vchodem. První patro věže osvětlovala ještě na jihozápadní straně dvě segmentem zakončená okna. Druhé patro bylo otevřeno pouze jedním oknem k jihozápadu, spojené s lichým výklenkem. Prostor za druhou branou, vylámaný do skály, tvořil těsné nádvoří. Hlavní tíha obrany však zřejmě neležela na hradbě hlavní, ale na parkánu nad příkopem ze severní, východní a jižní strany hradu snad z větší části lemovaným pouze zemním opevněním, parkánem. Aby do něj bylo možno zavážet těžká děla byla hradba nedaleko hlavní brány prolomena dalším rozměrným portálem menší brána. Na nejvyšším bodě hradu stály dvě volně stojící budovy. Úzká plocha vlastního hradu stoupá od jihu k severu a jsou na ní patrné pravděpodobné terénní relikty budov. Na nejvyšším severním konci jsou relikty dalších obdélných budov.

Lokalitu dnes pokrývá lesnatý porost a je bez výrazných zásahů.