Úvod > Architektonické památky > Telcov - mlýn Geigenmühle
Telcov - mlýn Geigenmühle
Vodní mlýn, nazývaný Geigenmühle, byl vystavěn ve 2. polovině 18. století na levém břehu potoka Bublava v hlubokém údolí při cestě do Oslovic asi 800 m severovýchodně od vsi Telcov (Töltsch). Po začlenění oblasti do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 byl opuštěný areál ponechán svému osudu a postupně se proměnil ve zříceniny.
Obec: Telcov (Töltsch)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: na břehu potoka Bublava asi 800 m severovýchodně od zaniklé vsi ve Vojenském újezdu Hradiště
GPS: 50°20'12.192"N, 13°7'52.248"E
Období vzniku: 2. polovina 18. století
Architekt: neznámý
Období devastace: po roce 1945
Stav: zříceniny
Přístupnost: vstup bez povolení zakázán (VÚ Hradiště)
Historie objektu
Vodní mlýn, nazývaný Geigenmühle, byl vystavěn patrně ve druhé polovině 18. století podle návrhu neznámého architekta na levém břehu potoka Bublava (Hellbach, Wosslowitzer Bach, Geigenbach) v hlubokém údolí při cestě do Oslovic asi 800 metrů severovýchodně od vsi Telcov (Töltsch). Samota Geigenmühle s mlýnem je připomínána jako součást panství Klášterec nad Ohří již v Schallerově topografii z roku 1787. Mlýn Geigenmühle čp. 18 je prvně zachycen na mapě stabilního katastru vsi z roku 1842, kdy jej držel mlynář Wenzel Reimm. Podle Sommerovy topografie z roku 1846 ležel mlýn ¼ hodiny východně od vsi a cesta k němu bývala příkrá a špatná. K roku 1930 je jako majitelka mlýna uváděna Franziska Reimm.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války již nebyl mlýn nikdy patrně obydlen a po následném začlenění oblasti do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště ke dni 15. června 1953 byl opuštěný areál ponechán svému osudu. Ještě na snímcích vojenského leteckého mapování z roku 1952 jsou mlýnské budovy zachyceny se střechami, na snímcích z roku 1956 již zastřešení chybí. Během druhé poloviny 20. století se nakonec areál bývalého mlýna postupně proměnil ve zříceniny zarostlé náletovými dřevinami.
Popis objektu
Areál vodního mlýna s jedním mlýnským kolem tvořila mlýnská budova s hrázděným patrem, roubenou obytnou částí v přízemí a podezdívkou z lomového kamene na obdélném půdorysu s velkým obdélným traktem na severní straně, krytá polovalbovou střechou. Voda byla přiváděna od jihu z potoka Bublava 150 metrů dlouhým mlýnským náhonem, na kterém byla nad mlýnem vybudována velká retenční nádrž. Z nádrže byla voda vedena přepadem na vodní kolo na svrchní vodu v lednici v západní části mlýnské budovy. K roku 1930 je mlýnský provoz uváděn s průtokem 0,054 m³/s, spádem 4,3 metru a výkonem 2,01 koňské síly. V jižní části areálu stávala pod nádrží menší patrně provozní spalná budova na půdorysu písmene „L“. Při cestě, která areál obcházela od východu stávalo sousoší Piety a výklenková kaplička.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska, Chomutov 1998, s. 85.
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov 2005, s. 71.
Seznam a mapa vodních děl republiky Československé. Stav koncem roku 1930. Sešit 6. Chomutov, Ministerstvo veřejných prací, Praha 1932, s. 19.
Jaroslaus SCHALLER, Topographie des Königreichs Böhmen. Siebenter Theil. Saatzer Kreis, Praha 1787, s. 153.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen:statistisch-topographisch Dargestellt. Bd. 14. Saazer Kreis, Praha 1846, s. 203.
